Pobaltské státy čelí nejvýraznější bezpečnostní hrozbě od obnovení své státnosti v roce 1991. Jejich poloha spojnice mezi Ruskem a Evropou byla vždy dvojznačná. Oboustranně prospěšné hospodářské vztahy se střetávaly často s protikladnými politickými a strategickými zájmy. Region se může snadno stát obětí širšího konfliktu v Evropě.
Až budu mít tak čtyři miliardy korun, a to očekávám tak v šedesáti letech, a budu nezkorumpovatelný, do politiky vstoupím, odpověděl Peter Kovarčík v roce 2001 na otázku týdeníku Reflex, jestli by se chtěl stát politikem. Naplánovanému stavu konta se lobbista původem ze Slovenska, někdejší podporovatel Václava Klause a producent muzikálů zřejmě ani zdaleka nepřiblížil a politikem se už také nestane.
Veřejnoprávní televize a rozhlas se dostaly pod tlak politiků, jaký v uplynulých letech nemá obdoby. Podle všeho to ale zatím vadí jen oběma generálním ředitelům. Od Břetislava Rychlíka, Olgy Sommerové a dalších kulturních osobností, které se dřív ozývaly už při pouhém podezření, že by někdo mohl v zákulisí vykonávat tlak, zatím žádné razantní prohlášení nepřišlo.
Ty starobylé domy vypadají jako z perníku. Jako kulisy místy až kýčovitého filmu na motivy arabských pohádek. Saná, hlavní město jihoarabského Jemenu, je svérázně půvabné, ale stejně jako zbytek země velmi zaostalé. Ve vzduchu tu je cítit nejen chudoba, ale i přirozená hrdost, ba osobní nezávislost, která není v sousedních státech k nalezení. Jemen je úplně jiný než zbytek Arabského poloostrova.
Původně mohlo jít jen o nevinnou vyjížďku po tuzemských silnicích. Spojené státy americké poslaly do Pobaltí tři tisíce vojáků s tanky Abrams, bojovými transportéry Bradley a pancéřovanými vozidly Humvee na tříměsíční cvičení. Pět set vojáků se během víkendu vrací na svou domovskou základnu v bavorském Vilsecku a cestu si zkrátí přes Českou republiku.
Výraz politická korektnost se u nás používá už nějaký čas. Tento anglosaský import (přesný překlad by byl „správnost“) se ovšem ujal převážně v poněkud zplošťujícím významu: jako pojmenování oficiálního tlaku na zastírání pravdy. Zpravidla „pravdy“ týkající se nějaké znevýhodněné skupiny, nejčastěji Romů.
Útvar pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) začátkem března znovu dodal atraktivní sousto zpravodajským redakcím: zásah v prostorách ministerstva obrany a na generálním štábu, osm prohlídek, pět zadržených včetně generála Vladimíra Halenky, čtyři obvinění.
Po úspěchu levicové strany Syriza v Řecku Evropa napjatě sleduje, zda uspěje podobná strana v jiné problémové zemi – spřízněné protestní hnutí Podemos v sociální katastrofou zasaženém Španělsku. Rozjel se tam volební rok, který přes komunální a regionální volby vyvrcholí na podzim hlasováním do parlamentu.
Největší příběh evropských dotací se uzavírá. Zakázka zmanipulovaná v roce 2008 manažery podniku Krajská zdravotní odstartovala vyšetřování dotačních podvodů v celé zemi, a než vyšetřování skončilo, získalo Česko pověst největšího evropského podvodníka. Poslední tři roky státní úřady opakují, že se kontrola zlepšila a že peníze z Bruselu utrácíme úplně jinak.
Janis Varufakis je ekonom, kterému se dařilo stát ne ve dvou, ale hned v několika světech zároveň. Byl politicky angažovaným komentátorem veřejného dění, žádaným řečníkem na konferencích moderní alternativní levice, jako je třeba záhřebský „Subversive festival“, z jehož tamního vystoupení v roce 2013 pochází Varufakisův nejnovější z dlouhé řady problémů.
Když jsem vedl v únoru v Opavě diskusi o bezpečnostních rizicích spjatých s islámským světem, dorazilo jen asi dvacet lidí. Ukázalo se, že před opavským Obecním domem postávali nějací mladí lidé a příchozím říkali, že přednáška už skončila.
V polovině března zamířil venezuelský prezident Nicolás Maduro na knižní veletrh. Zaujalo ho tam dílo s názvem Stalin: Dějiny a kritika černé legendy. „Podívejte, jak se mi Stalin podobá. Ten knírek je u soudruha Stalina, který porazil Hitlera, úplně stejný jako můj,“ vtipkoval nad obálkou. Skutečně, Maduro vypadá jako mladší bratr sovětského vůdce.
Na začátku byla touha po tom, co bylo vzácné a výnosné. Ještě před patnácti lety mělo v Česku vysokoškolské vzdělání necelých 10 procent lidí. Na univerzity nastupoval jen jeden ze čtyř maturantů. Tomu odpovídal finanční bonus za diplom. Ti, kdo ho měli, vydělávali v průměru víc než dvakrát tolik co lidé s maturitou. Byla to pojistka před nezaměstnaností.
Už za pár dní vyrazí miliony Izraelců k urnám. Média i samotné strany je ubezpečují, že země stojí na rozcestí a rozhoduje se na desítky let dopředu. Je to pravda. Ostatně jako téměř ve všech izraelských volbách. Po letech, kdy byla izraelská levice na kapačkách, je pro Izraelce skoro osvěžující novinkou, že se do hry vrací Strana práce, která ve spolupráci s jinou stranou zatápí Likudu dosavadního premiéra Benjamina Netanjahua.
Tak klidný volební sjezd sociální demokracie už dlouho nezažila. Žádné intriky, žádné partičky, žádná křídla, žádné zrady, které bývaly pro mocenský souboj v dominantní levicové straně typické od doby, kdy ji Miloš Zeman vytáhl do parlamentu a předal svým nástupcům, nejsou na dohled.
V USA stále vylepšují ochranu své jižní hranici před nezákonnými přistěhovalci z Latinské Ameriky, byť zájem Hispánců o migraci na sever v posledním desetiletí výrazně poklesl. Přesto ve Státech nyní žije přes 11 milionů nelegálů, jejichž osud bude jedním z nejdůležitějších témat příštích prezidentských voleb.
Nikde v Evropě nebylo podnikání tak potlačeno jako v české části komunistického Československa. A nikde jako v českých zemích nezažili podnikatelé v posledním čtvrtstoletí takový rozkvět. Styl „ode zdi ke zdi“ pokračuje i nadále, když vláda hodlá dosud nevídaným způsobem omezit podnikatelskou svobodu.
Před několika dny proběhla na Twitteru diskuse několika českých novinářů nad otázkou, do jaké míry je u nás zabezpečena budoucnost demokracie. Kolega z Hospodářských novin Petr Honzejk vyjádřil názor, který nenarazil na protiargument: „Bohužel si myslím, že střední Evropa bude demokratická, jen pokud bude Západu stát za to, aby taková byla.“ Je to pravda?
Druhý lednový víkend roku 1935 hustě sněžilo. V hotelu u pražského hlavního nádraží se ubytoval pár mladých Němců. Na recepci se zapsali jako Hans Müller a Edith Kersbachová. „Výjimečně hezká dvojice, skoro jako filmová. Strašně jim to spolu slušelo,“ vypověděla později pokojská.
Vražda ruského opozičního politika Borise Němcova, jež tak či onak jde na vrub Kremlu, znamená začátek nové, temné kapitoly v současném ruském vývoji. Proč je možné tak jistě tvrdit, že za Němcovovou smrtí stojí Kreml? Protože pokud Kreml vraždu přímo nenařídil, je přinejmenším přímo zodpovědný za atmosféru nenávisti, která udělala z lidí jako Boris Němcov veřejné škůdce.
Dva týdny stará zpráva evropského výboru Sněmovny lordů vzbudila i u nás jistý rozruch (titulky typu „Unie i Londýn ohledně Ukrajiny katastrofálně selhaly“), nikoliv ale soustavnější pozornost.
Dobrých třicet let byl tím nejdůležitějším mužem v blízkosti současného maďarského premiéra a nejspíše také jediným, koho musel Viktor Orbán skutečně poslouchat. Říkalo se mu dokonce Orbánovo nadřazené já a opozice před parlamentními volbami v minulém roce oblepila zemi plakáty, na nichž byl vyobrazen nejmocnější oligarcha Lajos Simicska s nápisem Premiér Maďarska.
„Svým způsobem jsme už ve válce, ale neuvědomujeme si to nebo si to nejsme schopni připustit,“ prohlásil v únoru na bezpečnostní konferenci v parlamentu Karel Řehka, šéf Ředitelství speciálních sil ministerstva obrany. „Jsme tak trochu podobní lidem na palubě Titaniku. Pod čarou ponoru máme řadu děr, a na palubě se stále tancuje,“ podotkl náčelník Generálního štábu Petr Pavel.
Ve slavném filmu Z režiséra Costy-Gavrase, odehrávajícím se v Řecku raných šedesátých let, přivodí neúplatný vyšetřující soudce ve spolupráci se šťouravým novinářem pád zkompromitované vlády, happy end se však nekoná. Moci se místo politické opozice ujímá vojenská junta.
Stát před dvěma lety v boji s velkou vodou prohrál, dokonce vlastní vinou. Ukazují to konečné zprávy o červnových povodních 2013, které publikovaly tuzemské a německé úřady. Státní instituce podcenily hlášení meteorologů a nedokázaly včas snížit hladinu na přehradě Orlík, která mohla zabránit největším škodám. Před novou povodňovou sezonou proto není důvod k optimismu.
Nejsem celkem toho názoru, že náboženství se má pěstovat mečem, ale kdyby se spojila evropská křesťanská knížata, není nic jistějšího, že by vyhladili pohanství ze světa. Mohli by zničit tureckou říši a perské království a vyhladit jméno Mohamedovo z povrchu zemského.“ (Vážné úvahy Robinsona Crusoea během jeho života a podivuhodných dobrodružství s jeho vidinou andělského světa. Napsáno jím samým.
Osm set sedmdesát tisíc živnostníků a majitelů firem čeká v příštích měsících vážná zkouška, a kdo v ní neobstojí, s podnikáním skončí. Ministerstvo financí totiž chystá od prvního ledna 2016 nový model registračních pokladen, tzv. elektronickou evidenci tržeb. Všechny tržby každého podnikatele se dostanou pod online dohled finančních úřadů.
V roce 1719 vychází první díl Robinsona Crusoea a vzápětí pokračování, ve kterém se Robinson vydává na cestu do Číny a Ruska, a v nepovedeném moralizujícím třetím dílu dokonce do mezihvězdného prostoru.
Co mají společného nejbohatší, nejcivilizovanější země s nejvyšší kvalitou života? Většinou mají sofistikovanou a tvořivou ekonomickou elitu, jejíž bohatství se nerodí ze státem regulovaných branží a obchodů.
Dotace ruinují poctivé podnikání. Nejzvrhlejším nápadem je nutit podnikatele dotovat svou vlastní konkurenci. Každý musí přispět, ale ne každý má nárok na dotaci. Citace z programu liberální Strany svobodných je podle většinového názoru přehnaná.
