Vystudoval Pedagogickou fakultu UJEP v Ústí nad Labem a posléze německá a rakouská studia na Fakultě sociálních věd UK. Ještě během studií pracoval v zahraničněpolitickém odboru prezidentské kanceláře. Od roku 1998 působil v Lidových novinách, v české redakci BBC a opět v LN. Několik let prožil v Německu a Británii. Je autorem politického životopisu Václava Havla do roku 1989 „Disident“ (Paseka). Druhý díl, který obsáhne Havlovo prezidentství, má vyjít v roce 2014.
Přestřelka Hrad – turecký velvyslanec vypadá skoro jako chvíle, kdy se Zeman pokouší navázat na své dva předchůdce, Václavy Havla a Klause, kteří oba Pražský hrad používali jako místo k nekonvenčnímu výroku, úvaze, postřehu, jako kazatelnu, ze které mohou být slyšeni i za hranicemi. Splňují Zemanova slova o faktickém spojenectví Erdoganova Turecka a Islámského státu (včera to fakticky omezil na dobu do roku 2015) kritéria odvahy a nekonvenčnosti?
V Černínském paláci, ale pouze jako řadový host. Když před deseti dny ministr zahraničí Tomáš Petříček (ČSSD) vyznamenával čtrnáct osobností medailí Za zásluhy o diplomacii, stáli na pódiu Madeleine Albrightová, Javier Solana, George Robertson, vedle nich čeští diplomaté a politici z té doby – o Alexandru Vondrovi, Michaelu Žantovském, Karlu Kovandovi, Luboši Dobrovském a dalších veteránech 90. let nemůže být v této souvislosti žádných pochyb.
Před rokem 1989 neměli členové normalizační KSČ povolený vstup do Spojených států. Dnes přijímá předlistopadového komunistu a agenta StB Andreje Babiše v Bílém domě americký prezident. Mezi domácími odpůrci Babiše je nemálo takových, kteří mají pocit, že to bylo završení oligarchovy legitimizace a že přišlo ze strany, od níž by to nejméně čekali.
Že minimálně mezi částí židovské inteligence, publicistiky a politiky na jedné straně a částí polského konzervativního tábora na straně druhé panuje napětí, o tom není pochyb. Pawel Spiewak (viz předcházející rozhovor), natož lidé jako Adam Michnik, považuje vládnoucí Právo a spravedlnost Jarosława Kaczyńského za prostředí, v němž se daří xenofobii a antisemitismu.
Diplomatický incident mezi Izraelem a Polskem, jehož vinou se nekonal naplánovaný summit visegrádské čtyřky s izraelským premiérem Benjaminem Netanjahuem v Jeruzalémě, začal během předchozí Netanjahuovy návštěvy Varšavy, kdy v hovoru s izraelskými novináři řekl, že za druhé světové války při vyvražďování Židů „Poláci kolaborovali s nacisty“. Jak se později ukázalo, Netanjahuův výrok neimplikoval kolaboraci polského národa, ale blíže neurčeného počtu Poláků.
Uběhl týden od návštěvy českého premiéra v Bílém domě. Návštěvy, kterou premiér Babiš a jeho média, ale i větší část české mediální scény, povýšili na historickou událost pro celou republiku. Proti tomuto nanebevzetí v Bílém domě stojí druhý extrém, který intuitivně hledá pravdu v přímém opaku toho, co Babiš prezentuje. Web Forum24.cz dokonce zveřejnil údajný obsah schůzky jako důkaz, že byla čistě formální. Ve skutečnosti Fórem zveřejněný záznam pocházel z "rodinného" setkání.
Evropou včetně České republiky a českých médií jde pověst o velkém politickém znovuzrození. Podle této pověsti se německá Křesťanskodemokratická unie (CDU) vrací poněkud doprava a obecně vzato ke zdravému rozumu, což by samozřejmě mělo velký význam pro celou Evropskou unii. Ukazuje se prý, že nová předsedkyně CDU Annegret Krampová-Karrenbauerová nakonec není kopií kancléřky Angely Merkelové, ačkoliv ta si ji vybrala jako nástupkyni.
Andrej Babiš chce Věru Jourovou do Evropské komise nominovat podruhé a tentokrát pro ni bude žádat významnější místo, komisariát pro vnitřní trh. Ale Jourová má významné portfolio už dnes, jen se to Babišovi, který flirtuje s populismem light a svoji antisystémovou image se pro předvolební účely pokouší rozšířit i na Brusel, nehodí. Komisařka pro spravedlnost, spotřebitele a rovnost pohlaví Jourová totiž sehrála klíčovou úlohu v tažení EU proti úplné svobodě slova na sociálních sítích.
V minulých dnech se v Praze napůl v utajení a pod policejní ochranou objevil Flemming Rose, dánský novinář a spisovatel, který před třinácti lety v listu Jyllands-Post nechal otisknout několik karikatur proroka Mohameda, což vyvolalo jak vlnu násilností napříč islámským světem, tak zásadní debatu o svobodě slova v moderní Evropě.
Skoro pravidelně docházejí znepokojivé zprávy o růstu antisemitismu napříč starým kontinentem. V posledních týdnech jich nejvíc mělo původ ve Francii. Až do českého zpravodajství to letos dotáhly už čtyři: pokřikování na filozofa Alaina Finkielkrauta, jehož se měla v Paříži dopustit skupinka Žlutých vest; hakenkrajce vyvedené sprejem na desítkách židovských náhrobků v alsaské vesnici Quatzenheim; povalený pomník na místě zničené synagogy ve Štrasburku; svastiky na bývalé synagoze v Mommenheimu, který stejně jako Štrasburk leží v Alsasku.
Republika je opět ve znamení masivní policejní razie proti různým lidem, mezi nimiž zřejmě má, ale nemusí být spojitost. Jak se premiéra Babiše dotkne fakt, že se v hledáčku vyšetřování možné korupce kolem dálničního mýta ocitl i „jeho“ Jaroslav Faltýnek?
Podmínku pro Janu Nečasovou (dříve Nagyovou) za zneužití rozvědky můžeme vykládat jako vyvrácení názoru, že by před šesti lety dvojice Ištvan/Šlachta neměla nic kromě kabelek, anebo jako potvrzení toho, že byla svržena vláda kvůli "zločinu", za který je podmínka.
Česká vládní koalice začíná debatovat o rozpočtu na příští rok. V půlce března k tomu dokonce Andrej Babiš a sociální demokraté budou mít zvláštní zasedání. V koalici kupodivu panuje shoda na tom, že výdaje v letošním rozpočtu vylétly příliš vysoko a je potřeba uvést je do většího souladu s příjmy.
Do českých diskusí o cenzuře na Facebooku, kde se neúnavně probíralo, jestli politik může soukromé firmě nařizovat, co dělá na své platformě, protože pak už by to přece nebyla svoboda, nám přistál důležitý příspěvek z Británie. Konzervativnímu aktivistovi (tak ho nazývají některé spřízněné weby jako americký Zerohedge), přesnější by asi bylo napsat anglickému nacionalistovi Tommymu Robinsonovi zrušil Facebook účet a do budoucna zakázal vstup na svou platformu jemu osobně i komukoliv, kdo by ho pouštěl ke slovu.
Za 33 dní, přesně 29. března, má Velká Británie vystoupit z EU. Na poslední chvíli se teď šikují síly, které tomu chtějí zabránit.
Za dva roky Německo s definitivní platností vypne poslední reaktory, to víme už od zemětřesení ve Fukušimě z roku 2011. Máme i větší povědomí o riziku blackoutů, které s nárůstem podílu obnovitelných zdrojů také roste. Minulý měsíc ale do této rovnice, na jejímž konci musí být stabilita sítí, vstoupila další neznámá. Uhelná komise povolaná kancléřkou Merkelovou předložila plán-doporučení, které je pandánem odchodu z atomu.
Od loňska se vynořuje otázka přijetí malého počtu syrských sirotků z Řecka. Nově se k neúnavné europoslankyni Michaele Šojdrové a fakticky proti premiéru Andreji Babišovi přidal ministr zahraničí Tomáš Petříček. Nejde tu jen o primitivní ano/ne v uprchlické debatě, ale i o to, jestli je ještě udržitelný striktně odmítavý postoj k režimu Bašára Asada.
Větou, že nejen předseda Babiš, ale i Faltýnek kandidoval bez vyzyvatele, je o hnutí ANO řečeno vše podstatné. Ambice jsou povoleny teprve od třetího patra dolů, tedy od úrovně řadových místopředsedů.
Divadlo Komedie v Praze, únor 2019: hra norského klasika Henrika Ibsena Nepřítel lidu (1882) o lékaři na malém městě, který marně bojuje s místním podnikatelem. Je to adaptace hry na „divokou ekoteroristickou jízdu“, která „nahlíží limity současné liberální demokracie i v ní obsažené fašistické tendence“, jak čteme na stránkách Městských divadel pražských.
Před Místodržitelským palácem v Brně je umělé kluziště, na jehož „ploše ledové víří / troufalí mužové čtyři“, jak zpíval nesmrtelný Jiří Bulis. Ve skutečnosti nejsou čtyři, ale je jich víc. A ne muži, nýbrž především pohlavně smíšená mládež. Za kluzištěm je Moravská galerie, jejíž stálá expozice starého umění se dlouhodobě přeskupuje, ale v přízemí je zatím otevřena výstava, kvůli níž stojí do Brna jet, protože ti, kdo jsou z Brna, na ní určitě už byli.
Měsíc co měsíc vede ve zveřejňovaných průzkumech ANO Andreje Babiše. Měsíc co měsíc sledujeme závod o druhé místo, který se vlastně vůbec neměl konat. Ale rozený vyzývatel, jakým by měla být ODS, se o druhé místo buď dělí, nebo dokonce prohrává s Piráty. Naposledy v průzkumu společnosti Kantar CZ za leden 2019 spadli modří o 2,5 na pouhých 13,5 procenta. Podle Kantaru tedy ODS během roku a půl od sněmovních voleb v říjnu 2017 posílila o celá dvě procenta. Jak to, že má méně než Piráti, kteří by soudě podle bilance pirátských stran v jiných zemích měli být přechodnou kuriozitou? Konkurenční Median za prosinec a leden občanským demokratům naměřil 15,5 bodu, pro změnu o dva body před Piráty.
Brněnský radní Bartík před prezidentskými volbami napsal, že prezident Zeman trpí konečnou fází rakoviny. Nebyla to pravda, ale podle státního zástupce to nebyla ani pomluva. Máme tu prvního kandidáta do soutěže o nesmysl roku.
V příští Evropské komisi má být opět Věra Jourová, premiér Babiš už je prý rozhodnut nabídnout jí jménem české vlády druhý mandát. Kandidatura Jourové ale z hlediska českých zájmů nedává smysl a je přímo proti Visegrádu, na nějž se Babiš jindy tak odvolává.
Velký rozruch vzbudil návrh zákona, který by kriminalizoval mazání příspěvků na sociálních sítích. Předkladatelé v čele s Václavem Klausem ml. navrhují, aby výmaz příspěvků, které nejsou v hrubém rozporu s dobrými mravy, českými zákony nebo mezinárodními smlouvami, k nimž se náš stát připojil, byl trestán – od pokuty (až do 50 milionů korun) po vězení až tříleté.
V tomto vydání Týdeníku Echo přinášíme už druhý Salon během pěti měsíců k zákonu o cenzuře na Facebooku. Návrh, který si vymyslel Václav Klaus ml., sněmovnou zřejmě neprojde, shodují se na tom i někteří spolupředkladatelé. Proti návrhu zaznívají jak politické, tak věcné námitky. Zatím se návrhem podařilo zvýšit publicitu pro Klause, ale taky pro dané téma. Protože politická cenzura především na Facebooku tu samozřejmě je.
Díky Hospodářským novinám víme o prémiích za přísnost, které se vyplácely na finančních úřadech. Nebyly to velké sumy, o to hrůznější zpráva to je.
Začíná se politika v Praze podobat politice v Brně? Tak jako se v moravské metropoli léta vedl pro zbytek republiky málo srozumitelný souboj o přestěhování vlakového nádraží, v Praze se náhle zjevil fantom vládní čtvrti v Letňanech. Rychle se z něj stal prubířský kámen, na němž primátor pirát měří síly a um s premiérem.
Soudě podle zpráv posledních měsíců a týdnů se nad klasickým automobilem stahují mraky. Švédská vláda zvažuje zákaz prodeje nových aut se spalovacím motorem od roku 2030. Zákazy vjezdu pro „špinavé“ diesely avizovaly radnice v Paříži, Madridu, Kodani. První celoplošný zákaz pro „starší“ diesely platí od 1. ledna ve Stuttgartu. Souběžně s tím EU zásadně zpřísňuje limity pro emise CO2 u aut.
Orientace českého průmyslu na Německo je příliš velká. Teď nám přibyl další důvod, proč hledat nové hospodářské modely – Berlín o víkendu oznámil, že do roku 2038 se v Německu zavřou všechny uhelné elektrárny.
Nová francouzsko-německá smlouva o partnerství, kterou v úterý v Cáchách podepsali Emmanuel Macron a jeho hostitelka Angela Merkelová, směřuje k ještě užší spolupráci mezi Paříží a Berlínem než dnes – od prorůstání příhraničních regionů přes společné nákupy zbraní po pravidelnou konzultaci zahraniční a evropské politiky. Cášské smlouvě se příležitostně přezdívá Elysej 2.0., byla podepsána na den 56 let po slavné Elysejské smlouvě, jíž kdysi Charles de Gaulle a Konrad Adenauer slavnostně zakopali nepřátelství mezi svými národy.
