Daniel Kaiser

/

Vystudoval Pedagogickou fakultu UJEP v Ústí nad Labem a posléze německá a rakouská studia na Fakultě sociálních věd UK. Ještě během studií pracoval v zahraničněpolitickém odboru prezidentské kanceláře. Od roku 1998 působil v Lidových novinách, v české redakci BBC a opět v LN. Několik let prožil v Německu a Británii. Je autorem politického životopisu Václava Havla do roku 1989 „Disident“ (Paseka). Druhý díl, který obsáhne Havlovo prezidentství, má vyjít v roce 2014.

Články autora

Nemají na Trumpa nabito

V sobotu bylo na českém internetu možné číst titulky jako „Rusko se vměšovalo do americké politiky, uznal Trump pod tíží padlých obvinění“ (Novinky.cz). Bylo to zpravodajství o tom, že zvláštní vyšetřovatel, bývalý ředitel FBI Robert Mueller obvinil třináct ruských občanů a tři právnické organizace z ovlivňování voleb a politiky v USA, v první řadě prezidentských voleb 2016. Hlavní obětí ruské operace měla být favoritka těchto voleb Hillary Clintonová, do té míry se Muellerovo oznámení kryje s očekáváními demokratů, kteří se už přes rok navzájem utěšují, že to, co jim ukradlo volby, nebyly osobní kvality a slabiny obou kandidátů, ale Kreml. Jenže Trump se nemá pod čím hroutit, ta obvinění jemu osobně nijak nepřitěžují.

Čím hůř pro Berlín, tím líp pro Prahu

V Německu předsedové dvou hlavních stran po úmorných jednáních seznámili veřejnost s koaliční dohodou, načež v obou stranách vypukla bouře. V SPD, té menší z nich, vyhořel v ikarovském stylu ještě nedávno oslavovaný Martin Schulz. Bývalý předseda Evropského parlamentu, který před rokem sociální demokracii na sjezdu obdržel se stalinským výsledkem 100 procent hlasů, během několika hodin upadl do bezvýznamnosti. Nebude ani ministrem zahraničí, ani nezůstane předsedou strany. Znemožnil se umanutostí, s níž bojoval o místo ve vládě pro sebe, ačkoli po volbách na podzim účast ve vládě stoprocentně vyloučil. Ministerstvo zahraničí dnes řídí Schulzův stranický rival Sigmar Gabriel, který měl původně Schulzovi uvolnit místo a pak nemusel, jenže ve chvíli, kdy to ještě vypadalo, že bude muset, prozradil, co mu říkala jeho malá dcera: „Papá, budeš teď mít víc času na nás. To je přece lepší, než abys musel být s tím pánem, co má vlasy v obličeji.“ (Schulz vypadá trochu jako bratr Jana Nedvěda).

Babišův prubířský kámen se jmenuje Dublin IV

Minulý týden se premiér v demisi Andrej Babiš představil v Bruselu, vrcholem jeho návštěvy byla hodinu a půl trvající audience u šéfa Evropské komise Jeana-Clauda Junckera, a přestože to byla jakási nástupní audience, o migraci a přerozdělování lidí se na ní přirozeně mluvilo. Je zřejmé, že z Dublinu IV se stává zásadní test Babišova premiérování v zahraniční politice. Rozhodne se ještě letos.

Vymyslela se kategorie nestranický vědec. Pak byl nalezen Jiří Drahoš

Povolební Salon Echa je introspektivní. Kde udělali odpůrci Miloše Zemana chybu, jak to, že se ani po pěti letech nepodařilo najít kandidáta, který by mezitím okoukaného a opotřebovaného prezidenta dokázal porazit? Pozvání do Salonu přijali bývalý diplomat a politik Saša Vondra, spisovatel David Zábranský a Michael Žantovský, ředitel Knihovny Václava Havla, kde se diskuse konala.

Nechtěli jsme partaje, máme paralympiádu

Nejpamátnějším okamžikem kampaně před prvním kolem prezidentských voleb byl 6. listopad, kdy vstup do prezidentských voleb na poslední chvíli oznámil Mirek Topolánek. Na Twitteru prof. Jiřího Drahoše vyšlo jeho nejostřejší sdělení do té chvíle i od té chvíle: „Hrubost, vulgarita a nedostatek respektu k názorovým odpůrcům, to tyto dva matadory české politiky spojuje."

Zbytečná kapitulace Pavla Fischera

O událost českého politického víkendu se postaral prezidentský kandidát Pavel Fischer. Objevilo se asi dva týdny staré video z debaty s občany Blanska, kdy na otázku po pedofilii a ochraně rodiny kandidát odpověděl rozvinutou úvahou. Nejprve zkritizoval genderovou ideologii, způsob, jakým někteří chtějí znormálnit pedofilii, posléze se dostal k tzv. právům homosexuálů. Nakonec celou svou úvahu pěkně shrnul pojmem, který v 80. letech razil polský papež Jan Pavel II.: Civilizace smrti. Je to klasický konzervativní pohled na moderní svět, v němž prý zastáncům tradičních hodnot mizí půda pod nohama, v němž po zrušení Boha lidé zbožštili lidské konstrukty jako například tzv. lidská práva, radikálně rozšířená a přeinterpretovaná.

Starší články