Vystoupení premiéra Andreje Babiše na Národní třídě publikované na jeho Facebooku poslouží jako geniální zkratka toho, co je v této politické krizi podstatné a na co se omylem upíná pozornost.
Krátkodobé vzrušení v českém veřejném prostoru vyvolala cesta Jaromíra Nohavici do Moskvy. Písničkář tam v Kremlu převzal Puškinovu medaili od Vladimira Putina, dojatě přitom pohovořil o svém vztahu k ruským básníkům a jejich poezii. Taky jsem si to video pustil. Přivedlo mě k myšlenkám na různé ruské umělce, které drtila ruská moc, v jejíž přízni se zdejší hvězda tak potěšeně vyhřívala.
V Praze stále přibývá lidí, kteří mají problém dosáhnout na bydlení. S nedostatkem bytů k pronájmu se potýkají i mnozí učitelé či policisté. O nich přitom magistrát dlouhodobě mluví jako o skupinách, kterým je třeba s bydlením pomoci. Situaci chce řešit i nové vedení Prahy – pro poskytování bytů státním zaměstnancům plánuje získat místa i tím, že z bytů odejde část současných nájemníků. „Půjde především o soudce a státní zástupce,“ říká radní pro bydlení Adam Zábranský. Opozice je však k plánům koalice skeptická.
(Novinky.cz) Podle průzkumu agentury Median si to myslí 70 % lidí. Přibližně stejný podíl Čechů, 69 %, si myslí, že Andrej Babiš je jako politik a podnikatel ve střetu zájmů. Skoro 2/3 lidí také uvedlo, že Babiš ovlivňuje média. Kolem 40 % dotázaných míní, že premiér způsobil pokles politické kultury a omezuje demokracii. Podle cca 2/3, se ale díky Babišovi zlepšil výběr daní. Premiér se také podle 58 % dotázaných zasloužil o zlepšení ekonomické situace republiky. 48 % Čechů, si také myslí, že Babiš nastartoval státní investice.
Pablo Picasso se v lednu 1927 zamiloval do sedmnáctileté blondýnky Marie-Thérèse Walterové, kterou potkal před Galerie Lafayette na Haussmannově bulváru a byl okamžitě okouzlen jejím krásným řeckým profilem. Ten se potom bude objevovat dalších devět let na jeho ženských portrétech, dokud se v roce 1936 neobjeví další objekt a oběť, fotografka Dora Maarová.
Člověk by musel být slepý nebo hodně nevšímavý, aby nepostřehl existenci Petry Nesvačilové. Ať už jako dokumentaristky, před kterou si vylévali srdce polepšení zločinci z Berdychova gangu (Zákona Helena), nebo jako svérázné herečky, díky jejímž rolím zásadně stoupá hormonální přitažlivost filmů, ve kterých se objeví: naposledy to platí pro film Bena Tučka Mars. Zajímavé na ní ještě je, že navštěvuje koncerty folklorní hudby a sama ji dobře zpívá.
Životní osudy, postoje a názory mnoha klíčových postav listopadu 1989 se za uplynulých téměř třicet let dramaticky proměnily. Z některých stávkujících studentů či disidentů se stali zklamaní a zahořklí kritici polistopadových poměrů, z mnoha předních kádrů minulého režimu, bývalých aktivních členů KSČ a SSM se naopak stali úspěšní byznysmeni, kterým demokracie přinesla bohatství a často i nezanedbatelný politický vliv. Dokázali využít své znalosti, kontakty, v mnoha případech ale i kapitál z pochybných zdrojů. Vasil Mohorita měl veškeré předpoklady být jedním z nich.
Jeden z nejoceňovanějších domácích, ale i světových violoncellistů pochází z Bratislavy. Studoval na konzervatoři v Bratislavě, posléze na pražské AMU. V roce 1999 vstoupil do Škampova kvarteta, od roku 2002 je členem tělesa Pavel Haas Quartet, s nímž nahrál sedm alb. Soubor je držitelem šesti prestižních cen Gramophone Award. Naposledy ji obdržel letos za album se skladbami Antonína Dvořáka. S manželkou Veronikou, zakladatelkou Pavel Haas Quartet, mají dceru.
ANO v komunálních volbách neuspělo tak, jak se čekalo, a také namísto suverénního návratu ODS si v řadě měst lépe vedli regionální politici. Potrestali voliči kandidující strany za to, jak se chovaly ve vládě a sněmovně? V Salonu Týdeníku Echo na tuto otázku odpovídal ředitel výzkumné agentury STEM Jan Hartl a prorektor vysoké školy CEVRO Institut Ladislav Mrklas, spolu s nimi také poslanec a dvojka na pražské kandidátce ANO Patrik Nacher a staronový starosta čtvrtého pražského obvodu Petr Štěpánek, který je zároveň celostátním předsedou Zelených.
Lidé, kteří uvázli v pasti dluhů, se stali velkým politickým tématem. Podle odhadů z terénu je jich až 760 tisíc. Přibývá těch, kdo tvrdí, že jejich obtížně řešitelné životní situace z nich dělají snadné terče antisystémových stran a zdroj společenské nestability. Sněmovnou teď prošla dva roky připravovaná novela insolvenčního zákona, jež otvírá pro mnohem víc lidí cestu k osobnímu bankrotu, jenž jim pomůže dluhů se zbavit a začít zase normálně žít. Přestože lobby dlužníků i věřitelů neustupují od kritiky, kdy jedni křičí, že zvítězila vymahačská lobby a fakticky se nic nemění, a druzí naopak varují, že je to nezdravý úkrok od principu, že dluhy se musí splatit, pro zákon hlasovaly všechny vládní i opoziční strany s výjimkou ODS, ta se zdržela. Nebyla proti principu, nelíbily se jí některé pozměňovací návrhy, jež prosadili levicoví poslanci. Zákon míří do Senátu, dá se tedy čekat pokračování ostré debaty.
V Afghánistánu v posledních měsících padli čtyři čeští vojáci. Kromě projevů soustrasti a respektu k jejich oběti se ale ozývá i kritika české účasti na afghánské misi. Nejvýrazněji ji formuloval předseda sněmovního zahraničního výboru Lubomír Zaorálek, podle něhož by bylo dobré vést debatu o ukončení mise, která podle něj ztrácí smysl. Čeští vojáci se v Afghánistánu dostávají do role okupantů, nedávný zásah proti organizátorům sebevražedného útoku, při němž byli začátkem srpna zabiti tři čeští vojáci, je podle Zaorálka projevem chování imperiální mocnosti. O smyslu a perspektivách konfliktu v Afghánistánu a české účasti na něm Týdeník Echo vedl debatu právě s poslancem Lubomírem Zaorálkem (ČSSD), prorektorem CEVRO Institutu a někdejším diplomatem Tomášem Pojarem a politologem a odborníkem na bezpečnostní studia z Ústavu mezinárodních vztahů Emilem Aslanem.
Katolický kněz a bývalý ministr školství Petr Piťha dokázal svým kázáním 28. září v Chrámu svatého Víta obrátit pozornost k něčemu na první pohled tak nezáživnému, jako je ratifikace Istanbulské úmluvy. Ta je namířena proti něčemu tak obecně zavrženíhodnému, jako je násilí na ženách. Piťha v souladu se starším stanoviskem České biskupské konference Istanbulskou úmluvu vidí jako součást ofenzivy proti tradiční rodině.
Toman. Tak se jednoduše, a přitom záhadně se jmenuje hraný film režiséra Ondřeje Trojana, který představuje jednu velmi barvitou a rozporuplnou osobu československé historie. Zdeněk Toman, původním jménem Asher Zelig Golberger (1909–1997), se narodil v chudé židovské rodině na východě Slovenska, jako student práv v Praze vstoupil do komunistické strany, okupaci přežil jako úředník exilové vlády v Londýně, po květnu 1945 se stal šéfem rozvědky ministerstva vnitra, jehož hlavním cílem bylo obstarávat pro stranu valuty. Vedlejším efektem jeho činnosti byla však i pomoc židovským uprchlíkům, kteří se ocitali ve svízelné situaci. Toman to dělal za peníze, ale snad i z jistého soucitu či solidarity. Byl vysoce postaveným mužem komunistického aparátu, který se chystá převzít moc, ale byla mu připravena role oběti.
