Lukáš Novosad - Publicista

/

Studoval češtinu na FF UK, lužickou srbštinu na Lipské univerzitě a práva na Policejní akademii. Byl šéfredaktorem měsíčníku pro světovou literaturu Plav, organizoval festival českého jazyka, řeči a literatury Šrámkova Sobotka, pracoval jako vychovatel ve výchovném ústavu Klíčov, koordinátor volnočasových aktivit pro osoby s Aspergerovým syndromem v APLA Praha, redaktor Činohry Národního divadla a redaktor Týdeníku Echo. Z lužické srbštiny přeložil reportážní povídky Jurije Kocha Modrá vrána (2009), z němčiny pohádku Udo Weigelta Mája a ohnivý lišáček (2022). Předsedá Společnosti přátel Lužice, kromě Echa24 spolupracuje s revue pro literaturu a kulturu Souvislosti.

Články autora

Proč nesnášíme mládež aneb Olympijské dresy

Týden před začátkem Her XXXIII. olympiády v Paříži se podruhé dočkaly pozornosti sportovní úbory naší reprezentace, když byly – jako jediný východoevropský zástupce – vybrány do sedmice nejzajímavějších kolekcí nadcházejícího klání. To je krásné uznání, Češi jsou zase jednou světoví (a to když se stane, mají Češi rádi). Proto je tolik zábavné, že napoprvé se zájem o probírané oděvy zvedl po jejich představení, kdy se k nim vyjádřila tuzemská veřejnost – často také negativně a škodolibě nebo záštiplně na adresu jejich tvůrce, návrháře Jana Černého.

Wimbledon: česká vítězná šňůra se táhne přes šedesát let

Barbora Krejčíková vyhrála včera tenisový Wimbledon. V té větě je všechno, víc by k ní vlastně nebylo třeba dodávat, jenže to by na sloupek přece jen nestačilo. Navíc silné sportovní příběhy milujeme všichni – vždyť jsou to heroické příběhy, u nichž se jako diváci fyzicky nenadřeme jinak, než že je sledujeme u obrazovky a nanejvýš si v nervech rveme vlasy. Holt sledovat námahu cizího lidského těla působí nám potěšení větší, než dřít se sami. Nehodlám ovšem zastírat: mé oči po včerejším zápase slzely. Byl to silný obraz.

Cena války v obrázcích

Komiksové nakladatelství Crew letos vydalo titul Komiks pro Ukrajinu s podtitulem Věnováno statečnému lidu Ukrajiny. Je to patnáct krátkých povídek plus plakáty, obálky a politické kresby zámořských kreslířů, které vyšly ve Spojených státech jako reakce na ruskou invazi na Ukrajinu. České vydání je převod amerického, jež vyšlo ovšem před dvěma lety, tedy v době nejvíc zjitřené světové reakce na ruské barbarství, kdy kreslíři zastoupení v této knize měli pochopitelnou zvýšenou potřebu na převratné události reagovat a případně nějak pomoci jejich obětem.

Euro versus Europeada: dvě souběžná fotbalová mistrovství Evropy

Od včerejšího večera emoce vrcholí, tedy přinejmenším ve čtyřech zemích dosahují takřka vrcholu. Přitom čtvrtfinálová klání fotbalového Eura – alespoň ta první tři, jež jsem měl možnost zhlédnout do odevzdání tohoto svého textu – nepřinesla kdovíjak strhující ofenzivní bitvy, spíše opatrné; výjimkou byl snad závěr duelu mezi Německem a Španělskem, kdy reprezentace naší sousední země pochopila, že jí teče do bot a že skutečně musí útočit, chce-li si udržet naději na postup do dalších kol. Ale budiž, čtvrtfinálové peripetie jsou odbyty, viděli jsme v nich minimálně tři prodloužení a přinejmenším dva penaltové rozstřely.

Jak se vyrovnat s minulostí, metodami a debakly

Pražské Divadlo Na Zábradlí uvedlo světovou premiéru nové inscenace, a třebaže samo nepoužilo toto spojení, jež je jinak v českém divadelním prostředí běžné, stojí za připomenutí a pozornost, jelikož lícuje s tím, co novinka zpracovává. Jmenuje se Bůh v Las Vegas a pojednává o „legendárním“ zájezdu populárních československých umělců do jednoho z center americké zábavy na konci šedesátých let. Titulním demiurgem je míněn Karel Gott, jenž na věhlasu zaoceánského varieté tehdy založil rozvoj své zdejší umělecké pověsti.

Zastávky na znamení jsou výraz důvěry v cestující a v lidi

Začaly letní prázdniny, což obvykle znamená, že ve velkých městech budou mít šoféři dva měsíce jakžtakž pré. Dopravě totiž díky absenci řidičů a řidiček vozících své ratolesti do školy znatelně odlehne. Navíc kdekdo vyrazí na zaslouženou dovolenou, což zaručuje další úbytek jinak všudypřítomných vozů. Je to vlastně jistý paradox: zácpy se z center Prahy a Brna přestěhují do jejich okolí, než se s prvním školním dnem zase osudově vrátí do metropolí.

Osmé výročí brexitu a sranda seriálu Parlament

Někdy se to sejde neobyčejně vhodně: dnes je 23. června, což znamená, že uplynulo na den přesně osm let od referenda a rozhodnutí britských občanů vystoupit z EU. Vypadalo to na evropskou zkázu, předpovídalo se, jak moc Velká Británie zchudne, co všecko zkolabuje, ale nestalo se: nedávno londýnská City oznámila, že už je zase největší burzou kontinentu, uzmula si první místo zpět z Paříže. Taky se říkalo, že brexit ochromí kontinentální Evropu, protože jejími tahouny se stane nechvalně

Sasko versus Slované: střet s neonacisty?

Minulý týden proběhly evropské volby a v českých médiích prozatím byly interpretovány málo – samozřejmě především ve vztahu k tuzemské politice, leč málo bohužel ve vztahu k té evropské a k tomu, jak výsledky promění uvažování a chod Evropského parlamentu. A málo prostoru dostala také interpretace přespolních výsledků. Nabízím proto pohled k sousedům do Saska a do Lužice, kde se dějí věci, jež by nás vzhledem k volebnímu potenciálu AfD v zářijových zemských volbách přece jen měly zajímat, protože se nás patrně dotknou. Nuže v celém Sasku vyhrála eurovolby strana Alternativa pro Německo, získala celkem 31,8 % hlasů.

Slušní Češi fandí ve finále NHL Kanadě

Začalo finále Stanley Cupu čili nejlepší hokejové soutěže světa: kanadsko-americké Národní hokejové ligy neboli NHL. Pro letošek je to bezesporu jeden ze sportovních vrcholů, a to bez ohledu na to, že nás zanedlouho čeká fotbalové mistrovství Evropy a letní Hry XXXIII. olympiády v Paříži. Důvodů k sebevědomému tvrzení o závažnosti závěru zahraniční ligy je celá řada, však se o tom přesvědčíme. Úvodem podotkněme, že první utkání mezi týmy Florida Panthers a Edmonton Oilers se odehrálo v noci na neděli – vy už tedy výsledek znáte, zato já v okamžiku, kdy své řádky píšu, ne.

Kam s ruským hokejovým nároďákem?

Třebaže hokejové mistrovství světa oficiálně skončilo před týdnem všeobecně známým výsledkem, vlastně jsme v turnaji pořád zabředlí až po uši a ukazuje se, jak moc se proměnila tuzemská mediální mapa od předešlého českého titulu v roce 2010. Vytvářet jakýkoli obsah je jednodušší a levnější, přibylo televizí, podcastů, rozhlasových stanic, především ale sociálních sítí založených na vizuálním obsahu. A tak už týden není nouze o analýzy, dojaté sestřihy z utkání nebo o rozhovory s hráči, trenéry, sportovními komentátory či bývalými reprezentanty.

Ještě se umím překvapit

Fotograf, historik fotografie a zakladatel Institutu tvůrčí fotografie, která je úspěšná po celé střední Evropě, Vladimír Birgus, oslavil sedmdesátiny. Byla to příležitost se sejít a pohovořit o jeho životě, ale protože o věku mluvit nechce, zato vášnivě mluví o své práci, věnovali jsme se třeba jeho dvěma výstavám, které v Praze souběžně měl a které si k narozeninám nadělil. Ale samozřejmě také mnohým jiným tématům. Některá budou pro čtenáře překvapivá.

Kdo vzpomene na Jana Kačera?

„Dobrý den, pane Kačere,“ začal jsem vždycky stejně těch několik telefonátů, které jsme spolu měli a u kterých jsem se pokaždé cítil nepatřičně, protože jsem osloveného prosil o delikátní službu. Chtěl jsem, aby zavzpomínal na některého ze svých kolegů z Činoherního klubu. Buď proto, že slavil vysoké kulatiny, nebo proto, že zesnul, nebo proto, abych na někoho sehnal kontakt. Nebyl jsem sám, kdo tohle dělal – Janu Kačerovi volal s totožnými požadavky kdekdo a on ochotně svým typickým zastřeným chraplákem velmi zvolna odpovídal. Tedy většinou ochotně, když zrovna neměl mizernou náladu.

Literatura jako hobby

Řekněme, že Fušeři jsou novela. Příběh má vypravěče, vedlejší postavy, prostředí i dramatický oblouk – respektive dospěje k jednoznačné pointě a uzavřenému konci, glosujícímu veškeré „vyprávění“, jež mu předchází. Všechny tyto ingredience dohromady vytvářejí ospravedlnění pro to, proč Fušery vydávat: představují literární úsilí, s předvedenými texty se zacházelo zjevně tvůrčím a promyšleným způsobem. To není u sběru facebookových statusů – de facto deníku svého druhu – samozřejmost, naopak Fušeři znovu zpřítomňují otázku, jak ke každodenní produkci sociálních sítí přistupovat.

Stát byl připraven vrátit se k brutálním metodám

Historik Ladislav Kudrna pracuje v Ústavu pro studium totalitních režimů skoro od jeho vzniku. Poslední dva roky je jeho ředitelem a snaží se napravit pověst vědeckého pracoviště, jež o sobě dávalo vědět především veřejnými sváry svých zaměstnanců o ideově vhodný výklad tuzemských normalizačních dějin. V rozhovoru ale nezůstáváme jen u toho.

Země, odkud se neutíká, má nadějnou budoucnost

Tato debata se výjimečně nekonala v redakci Echa, nýbrž na festivalu United Islands of Prague. Zúčastnili jsme se ho podruhé, jeho tématem byla vymírající Evropa. Nejen o ní hovořili přírodovědec, biolog, básník a spisovatel Jiří Sádlo z Botanického ústavu AV ČR, etnolog Leoš Šatava z FF UK, jenž se zabývá především malými evropskými národy a jazyky, a Adam Horálek, rovněž z FF UK, který zkoumá antropologii stárnutí a národy asijské.

Smůla a tajemství Vlastimila Harapese

Středeční úmrtí tanečníka, choreografa a herce Vlastimila Harapese potvrdilo železné pravidlo, že slavný člověk nikdy nezemře tak, aby to médiím bylo po chuti vzhledem k jejich provozu. Nebožtík, o jehož životě se sluší referovat, totiž zpravidla zemře těsně po uzávěrce, takže není možné dostat ho do aktuálního vydání (to nám v Echu vyvedl Josef Abrhám) nebo ještě hůř: zemře těsně před ní, takže je potřeba na poslední chvíli předělat obsah vydání a vměstnat do něj narychlo spíchnutý nekrolog. Zemřít v půli týdne, jako se to povedlo panu Harapesovi, jeví se proto vůči referentům jako kolegiální termín.

Pohled na rusínský pohled na válku

Dění na Ukrajině přináší našinci příležitost konfrontovat se s problémy a otázkami, jež už zná především z historie jako uzavřený příběh, starý osmdesát, sto i více let. Například zda má smysl bojovat za svou řeč a za svůj národ nebo zda můj národ vůbec existuje a zda je má řeč samostatná, anebo jde jenom o nářečí většího kódu. Co je to vlastní identita a nakolik má jedinec být poslušný k státu, ve kterém žije. Tato debata intenzivněji víří vzduchem zase v posledních týdnech, kdy se diskutuje, jak přimět bojovat ukrajinské muže, odešlé do Polska nebo Česka

Vyprávět střídměji

Seriál z produkce HBO nazvaný Režim sází na dvě věci: jednak to má být velké sólo pro Kate Winsletovou a jednak to má být aluze na pověsti, které se porůznu dovídáme o režimu v Rusku a o tom, co všechno se mohlo stát po covidové pandemii a jejích omezeních v mysli prezidenta Vladimira Putina. Série o šesti dílech (každý má délku asi padesát minut) se odehrává v nejmenované evropské zemi, která však má být univerzální, a proto vstřebala mnoho prvků různých evropských krajin. A tak kancléřčin palác připomíná přerostlý rakouský zámek Schönbrunn, ostatně nedaleko za ním se k nebi vypínají zasněžené vrcholky velehor – mohou to být Alpy, ale taky to mohou být Tatry

Je ještě důležité číst Karla Čapka?

V posledních dnech vzbudil na tuzemských sociálních sítích přinejmenším u jejich intelektuálněji založeného publika ohlas citát, jímž propagoval svou nejnovější epizodu podcast Michaelův MASHUP, což je produkt novináře Michaela Rozsypala. Onen citát zní: „Nesouzním s tím, proč by mělo být dneska pro čtrnáctiletého důležité číst Karla Čapka. Zanechá to v něm nechuť číst. V tomhle věku se musíme naučit, že literatura je něco, co budeme aktivně vyhledávat a bude nás to bavit.“ Ta slova patří Lucii Zelinkové, „knižní influencerce“.

Jak vyprávět příběhy

Uvedení očekávaného seriálu Problém tří těles postavilo diváky před mnoho otázek. Je možné spokojit se s těmi, které produkt streamovací platformy Netflix (respektive producentů a scenáristů Davida Benioffa a D. B. Weisse, kteří „se udělali“ na jiné literární adaptaci, fantasy sérii podle stejnojmenného románu George R. R. Martina Hra o trůny) formuluje přímo: jak funguje moderní fyzika, co zvládá kvantová fyzika a co teorie relativity, co řeší teorie chaosu, k jakým poznáním nás přivedly urychlovače částic či zda je zodpovědné pokoušet se cíleně komunikovat s jinými obyvateli nám známého vesmíru.

Deset let od skoku Ivety Bartošové

V pondělí 29. dubna uplyne přesně dekáda od chvíle, kdy zemřela zpěvačka Iveta Bartošová. Kdy nedaleko svého domu skočila pod vlak, a kdy se tak završil jeden zprvu pohádkový, nakonec nešťastný osud tuzemského showbyznysu. Deset let… a pořád nemá ta ženská klid, pořád se kolem ní kdekdo točí, kdekdo v jejím životě šťourá a hledá v něm nové senzace, kdekdo se k ní vyjadřuje.

Nechtěli jsme slyšet, co Kryl říká. A s Havlem si prostě nerozuměli

V březnu jsme si připomněli třicáté výročí úmrtí Karla Kryla, v dubnu osmdesáté výročí jeho narození. Je to ještě autor, který má co říct? Co vlastně zbylo z Karla Kryla a jeho legendy? O tom v Salonu Echa diskutovali novinářka a básníkova dobrá přítelkyně Marta Bystrovová, novinář a autor knižního krylovského rozhovoru Půlkacíř Miloš Čermák, historik a novinář Martin Groman, literární vědec Jiří Zizler a divadelník, muzikant a právník Adam Rut. A protože připomínat výročí písničkáře bez jeho písní by nebylo uctivé, začali jsme právě písní.

Když Babiš místo ANO říká NE

Předseda hnutí Aliance nespokojených občanů neboli ANO Andrej Babiš na sociálních sítích oznámil, že se po třiceti letech soužití pokojně rozchází se svou manželkou Monikou Babišovou a že se oba rozhodli vyjádřit si vzájemné ne. Bylo to překvapivé a zároveň nebylo, protože lidé se už týdny na Babišových profilech ptali, kdy se zase vyfotí s manželkou, vždyť se nechává vidět pouze s dětmi. Tyto otázky zesílily najmě kolem Velikonoc, kdy Babiš tajtrlíkoval na sítích oděn v bílých kraťasech, v ruce s maličkou pomlázkou – a takto vybaven postával sám kdesi na oceánském břehu. Ač se do objektivu smál, působil nezvykle nejistě a v křeči.

Když řeka čaruje

Knižní básnickou prvotinu Aleše Berného (1979) K Helmovskému jezu doprovodil její odpovědný redaktor Petr Onufer větou upřímného vyznání a šikovného marketingu: „Za těch dvacet a něco let, co se potloukám po nakladatelstvích, je tohle přesně podruhé, co jsem s nadšením připravil k vydání rukopis, který mi přišel mailem a o jehož autorovi jsem nikdy předtím neslyšel.“ Je to i kritická výzva. Nejde o sbírku básní, nýbrž básnické pásmo, rozdělené do několika nestejně dlouhých částí

Třicet let od smrti největšího českého herce Rudolfa Hrušínského

V sobotu 13. dubna uplynulo třicet let od úmrtí Rudolfa Hrušínského – tvůrce, jenž posledních deset let svého života psal do titulků za své jméno doplnění „nejst.“, aby se odlišil od syna a vnuka, kteří se oba jmenují stejně a jsou taktéž herci (tedy ten nejmladší část života byl). Ačkoliv někdy ten, o něhož nám jde, používal jen značku „st.“, protože nejstarší herec Rudolf Hrušínský byl jeho otec a původně se jmenoval Böhm, než si po druhé světové válce změnil německé jméno na české. Nám však jde o jeho syna, dodnes jednoho z nejpopulárnějších českých herců – třebaže bychom neměli opomíjet, že byl také divadelním režisérem.

Třicet let od masakru ve Rwandě

Je to vlastně symbolické, jako ostatně kterékoli významné výročí. A stejně jako ke kterémukoli jinému významnému výročí se rovněž k tomuto snadno hledají paralely v současnosti. Ale popořádku, nejdříve informaci o tom, co si připomínáme: nuže dnes je to třicet let, co se rozjela největší genocida na světě ve druhé půli 20. století – masakr ve Rwandě. Ten přívlastek největší lze nahlížet všelijak, i když počty jsou vždycky zavádějící: nejvíce lidí po druhé světové válce zabili Stalin a Mao, ale to byl svět čerstvě rozdělen vedví, sbíral se z nedávného šoku, vlastně hledal svou tvář na několik desetiletí (možná aniž to tušil), a kdyby Stalin nezemřel, možná se rozhořela třetí světová válka (chystal ji).

České Velikonoce: bohatší svátky, než si myslíme

Poslední dům v obci, hřbitov na dohled, jinudy se tam nedá, a tak všici chodí nebo na kolech se valí kolem nás, aby opodál vzpomněli na své zemřelé. Zdravíme se a přejeme si požehnané svátky. Najednou je šest hodin večer, čas klekání. Ulicí, skoro už polňačkou, rozléhá se klapotavý a chřastavý zvuk, to kluci táhnou Babicemi a řehtají a hrkají, aby zastali zvuk kostelních zvonů, které od včerejška mlčí – odletěly do Říma. Krajinu to vždycky změní, když z ní zmizí zvuk.

Vládu lze zbourat tím, že bude zvolen Pellegrini

Je po prvním kole slovenských prezidentských voleb – a druhé bude za dva týdny. S historikem, slovakistou a ředitelem Památníku národního písemnictví Michalem Stehlíkem a právníkem, spisovatelem a někdejším novinářem Tomášem Němečkem jsme hovořili o tom, jak letos volba nejvyššího slovenského ústavního činitele probíhá. Pro čtenáře snad bude zajímavé, že jde záměrně o takřka totožnou sestavu, v jaké jsme se sešli loni v září před slovenskými parlamentními volbami. Měli jsme tehdy řadu prognóz, co se na Slovensku bude dít, takže jsme s odstupem mohli posoudit, v čem jsme se trefili a v čem ne.

Terorismus v evropských metropolích: tak jsme zase v tom

Měl to být poklidný víkend, v němž budeme sledovat nanejvýš průběh prvního kola prezidentských voleb na Slovensku. Leč, jak se říká, pánbůh míní, lidé mění. Slovenské volby zůstaly světem zapomenuty, za což může páteční útok teroristů na obchodní centrum v Krasnogorsku, v podstatě veliké sídliště na kraji Moskvy. Slovenského dění jako by najednou nebylo, respektive volba hlavy státu země ve střední Evropě stala se pro vývoj kontinentu náhle příliš titěrnou a zanedbatelnou v porovnání se zločinem, který se stal v nejvýchodnější evropské metropoli.

Rodina, nebo život

V průběhu uplynulých dvou týdnů se česká média i sociální sítě zaplnily vyjádřeními k přerušení projevu režisérky Darji Kaščejevové při předávání filmových cen Český lev. Nemá smysl vracet se k televiznímu přenosu, tento text ostatně nechce ani hodnotit nic z toho, co se kolem oněch několika nešťastných, nepovedených a tvůrci relace nedobře vyřešených vteřin strhlo. Jednak už éra největšího vzrušení zaplaťbůh přešla a jednak se už vyjádřil skutečně snad každý a zaznělo patrně všechno, co zaznít mohlo. Objevily se reakce příčetné i nepříčetné, takže se patří dodatečně poznamenat leda to, že v úhrnu šlo o ukázkovou debatu posledních let.

Starší články