Běží šestý taneční večer letošní řady StarDance, tanečnice a pětinásobná mistryně světa v kickboxu Martina Ptáčková spolu se svým tanečním partnerem Dominikem Vodičkou sedí na gauči ve zkušebně České televize na Kavčích horách a oba nadšeně líčí, jaké už bojovnice udělala v soutěži pokroky: prý už docela svede hrát v obličeji, ještě k tomu přidat nohy, což by v relaci mohlo přijít vhod. Zpovzdálí – jelikož jde o epizodu, do níž si soutěžící směli pozvat své blízké – vše sleduje Martinin bratr. Je to také bojovník, usmívá se, vzpomíná na to, jaké dřevo jeho sestra bývala, obdivně na ni hledí na parket a u toho na okamžik drží v rukou výrobek známé tuzemské oplatkárny, jež se jmenuje po hlavním městě české části Slezska.

Takže to nebyl sen, když se před chvílí, když pár tančil a bratr se ocitl v druhém plánu záběru na jeho pozadí, zdálo, že na stolečku po jeho levici stojí – jakoby mimochodem – hned celá sada výrobků téže firmy. Dokonce to nebyl sen ani o týden dřív při pátém tanečním večeru, když se také ve zkušebně vrtěla dvojice Lucie Vondráčková a Lukáš Bartůněk a za jejich zády nakratičko vykoukl tentýž stolek plný sladkostí.

Zlaté časy, když mívala Česká televize problémy kvůli tomu, že si hokejový expert Pavel Richter přinesl do přímého přenosu hamburger z nejznámějšího fastfoodu. To bylo aspoň s nadsázkou posláno do éteru naplno, kdežto ve StarDance mají loga a výrobky působit jako problesknutí z jiného vysílání, aby ideálně nebylo poznat, že jde o suverénně přítomnou reklamu, která přitom v takovém pořadu, jenž se neustále zaštiťuje tím, že šíří dobrý vkus a pozvedá úroveň svého publika, nemá co dělat.

Kvůli autorským právům nelze v internetovém vysílání zpětně sledovat předešlé řady StarDance, takže nelze zkontrolovat, zda se něco podobného objevovalo už dříve – ale jako pravidelný divák jsem si toho nevšiml (vzhledem k rychlým prostřihům na zboží to ale nic neznamená). Kupodivu při letmém surfování po vyhledávačích jsem nezaznamenal, že by sušenkárna letos byla diskusní téma. Zjevně to nikoho dostatečně nepálí ani mu to nepřijde nemístné. Jistě to také neporušuje žádná reklamní pravidla vysílání, na to právní oddělení České televize určitě dalo dobrý pozor – ostatně v titulcích se objevuje věta, že „pořad obsahoval product placement“. Přesto je zvláštní, že také veřejnoprávní vysílání smí zařazovat reklamu do nitra programů, nejen mezi ně.

Nijak bych se nepozastavil nad tím, kdyby se před pořadem nebo po něm odvysílala standardní reklama na produkty naznačené firmy, ale vážně je zapotřebí sytit nejsledovanější pořad v zemi, během jehož dvou hodin vysílání jsou diváci schopni poslat skoro čtyřicet pět milionů na vozíčkáře anebo vyprodat živé taneční show, které se budou natáčet až napřesrok, takovýmto neřádem?

Sušenkárny na tom určitě vydělají, ale je to skutečně bizarní. Působí to dojmem, že po tréninku si zpocení a unavení tanečníci vždycky narvou bříška sladkostmi. Vypadá tak taneční život? A co budeme sledovat příště? Ocitnou se tanečníci v obležení produktů prodejců zahradního nábytku? Budou při rozhovorech pít kávu a při odpovědích citovat její slogan? Dozvíme se, kdo v čem pere? Či jaké plny jsou vhodné pro mimina?

Kolega novinář Jindřich Šídlo léta letoucí tvrdí, že StarDance je příkladná veřejnoprávní zábava pro všechny generace. Její moderátor Marek Eben si v rozhovorech lebedí, kterak je StarDance povznášející věc, jak je úžasné, že jí v Česku neubývají, ale spíše setrvale přibývají diváci, i jak je skvělé, že Česká televize na rozdíl od produkcí tohoto pořadu v jiných zemích například stále platí živou kapelu – což je prý dobře, protože s živými muzikanty to jinak ladí a působí, než kdyby muzika šla jen z pásků. Je to jistě pravda, jenže, jak vidno, televizní fondy možná docházejí, a tak se sází na reklamu. Výjimečný produkt rázem získává punc laciného. A kdyby toto – nechci raději ani domýšlet – nedejbože byla navíc třeba součást kampaně za zvýšení koncesionářských poplatků, bylo to už úplně znásilnění relace, jejíž ambicí údajně je dělat nám všem jenom dobře.