Je těžké si představit, že americký herec Harry Dean Stanton (1926 – 15. 9. 2017) byl někdy mladý. Nebo přesněji že mladě vypadal, že jeho tvář byla hladká a oči zářící, že působil jako kluk. Jinak než Harry Dean Stanton, jak ho znali a milovali filmoví fanoušci, muž s tváří, na níž jako kdyby zanechaly stopy všechny pohromy světa.
Stanislav Fiala je jedním z nejvýraznějších českých architektů. Mezi jeho nejznámější realizace patří kancelářská budova MUZO v pražských Strašnicích, která se stala stavbou roku 2000, byla vybrána do finále evropské soutěže Mies van der Rohe Award (2001) a publikována v Atlasu současné světové architektury (2005, Phaidon Atlas of Contemporary World Architecture).
Na večírku pro starší a pokročilé zahraje rocková kapela, která patřila mezi hlavní protagonisty československého hnutí undergroundu v letech 1968 až 1988 a inspirovala vznik mnoha dalších undergroundových kapel. Od roku 1968, kdy Plastici vznikli, se v kapele vystřídalo téměř 40 hudebníků.
Na první trailer filmu To se během jednoho dne on-line podívalo skoro dvě stě milionů lidí, obrovskou pozornost poutaly i ty další. Adaptace románu Stephena Kinga vyvolala velikou pozornost, upoutávky vypadaly dobře, naznačovaly, že se to mohlo povést a vznikl takový přepis oblíbené předlohy, který by mohl být „jako knížka“.
S architekty Jiranem a Kohoutem jsem se setkala před lety na jejich přednášce o cohousingu. Tehdy jsem se zabývala doktorskou prací na téma sociálního bydlení a náruživě objížděla francouzská sídliště i nejrůznější formy „koldomů“. Myšlenka cohousingu neboli komunitního bydlení či spolubydlení tady a teď se mi přesto zdála poněkud výstřední.
Knižní vydání populárních blogů nejsou výjimkou: před dvanácti lety vyšel, jako jeden z prvních, Denik Ostravaka, tištěná verze fenoménu tehdejší blogosféry, dvojí publikace už se dočkala „bichla“ brněnských legend KKRD boys, v pěti knižních porcích předložilo čtenářům svůj koncentrovaný hejt trio autorů z blogu 1000 věcí, co mě serou.
Sousedské slavnosti Zažít město jinak oživují veřejný prostor a sbližují Čechy už od roku 2006. Výjimečná akce ukazuje, co se stane s ulicí, když patří jen lidem a jejich fantazii, protože právě oni stojí za programem i produkcí „své“ slavnosti. Zaparkovaná auta tak nahradí koncerty, divadla, dílny, hry pro děti nebo recepty místních obyvatel.
Nakladatelství Knižní klub vypisuje už dvacet let svou Literární cenu. Soutěžit o ni může rukopis, který je anonymně zaslán do redakce a vybrán porotou. Zatím asi nejzajímavějším vítězem se v roce 2009 stala novela Bílej kůň, žlutej drak, a to především proto, že se z údajné první české spisovatelky vietnamské národnosti Lan Pham Thi krátce po vyhlášení ceny vyklubal mystifikátor a Jihočech Jan Cempírek.
Hra o trůny, jeden nejsledovanějších seriálů současnosti, uzavřela předposlední sezonu. Pro autora těchto řádků značně frustrující sezonu. Důvody se pokouší popsat v textu plném spoilerů.
„Byl ministrem financí. Stane se i premiérem!“ Po vyprodaných třech představeních se na divadelní prkna vrací ostrá politická satira o chlapci, který si šel za svým snem a politickou kariérou přes mrtvoly. Jedná se o zábavný interaktivní kabaret, během něhož se divák stane přímým účastníkem natáčení absurdní televizní talkshow.
Dobřichovice, kde Pražané sobě od 80. let 19. století budovali letní vily, zaujímají významné místo v dějinách české architektury. Na protějším břehu od dobřichovické villegiatury stojí v centru zámek, jenž býval letní rezidencí velmistrů rytířského řádu křížovníků s červenou hvězdou. Zámek stejně jako vily měl těžký osud, naštěstí přežil a dočkal se i kvalitní rekonstrukce.
Ta skladba Ennia Morriconeho je obehraná pomalu do mrtva. Cituplný ženský vokál roste, roste a roste ve vyklenuté melodii, k níž přibývají nánosy dalších a dalších emocí, až je ručička na měřáku patosu zlomená nebo spíš rozdrcená. Hudba, o které se nedá říct, že je „přes čáru“, protože to by bylo asi jako říct, že chilli paprička Trinidad Moruga Scorpion „trochu pálí“.
Svatý Augustýn pravil: Inter faeces et urinam nascimur, rodíme se mezi výkaly a močí, a Bohumil Hrabal, který měl ten výrok tak rád, to vždy doplňoval – a přesto jsme nádherní. Porod je základní, de facto nejdůležitější událostí našeho života, při níž jsme přitom naprosto odkázáni na někoho druhého.
Skoro 40 let si vizionářský režisér Terrence Malick myslel na ambiciózní projekt – natočit film o vzniku, vývoji a zániku známého vesmíru, o životním cyklu sluneční soustavy. Na tvorbě dokumentu se podíleli paleontologové, biologové, astrofyzici z celého světa. Film komentuje uhrančivým hlasem herečka Cate Blanchettová.
Před osmdesáti lety byla pronesena asi nejcitovanější, a tím zřejmě i jaksi nejslavnější kritika moderního umění. Jejím terčem se stali umělci, kteří malují obrazy, kde „louka je modrá, nebe je zelené, mraky sírově žluté, a každý je za blbce“. Takoví umělci „produkují cosi jako odpad“, nikdo jim nerozumí a oni sami „nejsou schopni doložit právo na existenci bez nabubřelého návodu k použití“.
A pak ta kniha, o které jsem slyšel, že až ji dočtu, budu brečet, brečet a brečet nepřestanu. Chaloupka strýčka Toma. Ale jednou jsem v sobě tu odvahu sebral, začetl se, dočetl. A brečel, samozřejmě. A hned tak brečet nepřestal.
Hospodářská usedlost z 19. století stojí v kopcovité krajině jižních Čech mezi městy Bavorov a Vlachovo Březí, pod zříceninou Helfenburk. Architekti z ateliéru ADR, s. r. o., Aleš Lapka a Jana Zoubková ji proměnili v pozoruhodný komplex se speciálním využitím. Kromě moderního ubytování rodiny majitele a jeho hostů zde vznikl i lihovar.
Kola showbyznysu, nebo jak to říct, se točí i v parném létě. Ehm. To, že se ctěné publikum z větší části vyvaluje u rybníka, ještě neznamená, že ve světě přestaly vycházet desky. Vycházejí. A někdo se jimi musí prohrabat, něco si z nich poslechnout a vydat o tom zprávu, aby navrátivší se rekreanti byli trochu v obraze
Rockoví experimentátoři Deerhoof konečně představí svoji novou desku The Magic. Deerhoof se už od svých začátků v roce 1994 vyhýbají běžným hudebním stylům. Jejich desky jsou díky kombinaci hudebních samouků a výborných muzikantů a kontrastu hlasitého bubeníka a drobné tiché japonské zpěvačky plné hravosti.
Válečné filmy posledních let se snaží dosáhnout jaksi vtahující kvality, dovést diváka k pocitu, že je „tam“. Milník v tomto ohledu představuje snímek Christophera Nolana Dunkerk, svým způsobem skutečně mimořádný film, který se dočkal mimořádně příznivého přijetí – mezi diváky i kritiky. Jaké jsou ale limity téhle „zážitkovosti“?
Čerstvě osmdesátiletý (8. srpna) Dustin Hoffman je dnes žijící instituce, živoucí součást světového kulturního dědictví, nezpochybnitelná hvězda. V době, kdy začínal, ale na mnoho lidí z prostředí filmového průmyslu musel působit jako herec s jasným limitem, určený pro vedlejší role, bez hvězdného potenciálu. Protože k hvězdám je potřeba vzhlížet. A vzhlížet ke chlapíkovi, který měří 167 centimetrů, není úplně jednoduché, pokud si člověk nelehne na zem.
Místo, kam můžete jít pracovat, když už vás homeoffice nebaví, kancelář začínajících firem neboli coworkingové centrum. Většina podobných míst cílí na nejmladší podnikatelskou generaci, ale vlastní projekty rozjíždějí i lidé, kteří mají za sebou třeba kariéru v korporátní firmě.
Revue Prostor vydala jako svou 107. publikaci sborník textů s názvem Generace chaosu. Jeden z nejstarších českých časopisů, navazující na samizdatovou tradici, se dlouhodobě zabývá vztahem kulturních, společenských a politických témat a v půlroční periodicitě vydává obsáhlé sborníky (ten aktuální má na 160 stran) vždy s unikátní dramaturgií a tematickým zacílením.
Na obuvi Manola Blahnika, který má české kořeny, lze vypozorovat Kupkovo dílo nebo Velázquezův rukopis. Jeho boty v sobě mísí retrostyly z 20. století stejně jako rokokovou hravost. Blahnik se proslavil v době, kdy jeho boty začala obouvat lady Diana, Madonna nebo Kylie Minogue, ale také díky americkému seriálu Sex ve městě.
Úspěšný film Baby Driver diváka vrací do dob, kdy zlatým hřebem filmového „napínáku“ byla honička v autech. Na jeho počest proto přinášíme subjektivní výběr nejlepších filmových honiček posledních desetiletí.
V krásném beskydském údolí Podolánky na okraji Čeladné byl 1. srpna otevřen nový hotel s překvapivým názvem Mezi plůtky. Překvapivý může být i koncept tohoto čtyřpokojového hotelu, který je zcela proti proudu „baby friendly“ určen dospělým hostům a větším dětem od 12 let.
Pro jistý typ fanouška je největší kompliment, jaký je možné kapele vyseknout po koncertě, že naživo zní jako z desky. Dá se rozumět tomu, že někdo ocení, když hudebníci dokážou, že na studiových nahrávkách jaksi nefixlují, jsou schopní reprodukovat zvuk svých nahrávek bez možností studia.
Na pražský Žižkov se z Kutné Hory přestěhovala úspěšná výstava 33 fotografií první dámy České republiky. Výstava vznikla při příležitosti oslav 20. výročí založení Výboru dobré vůle – Nadace Olgy Havlové a už sedmým rokem putuje po muzeích, knihovnách, zámcích a jiných výstavních prostorách v Česku i na Slovenska.
Mafián Tony Soprano ve skvělém podání Jamese Gandolfiniho (1961–2013) se na obrazovkách poprvé objevil před osmnácti lety. Byl to velice významný milník příchodu „zlatého věku televize“. Z televizního seriálu, dříve většinou chápaného jako bezmyšlenkovitá zábava natočená levně, rychle a bez invence, se stala špička audiovizuálního vyprávění s často až románovými ambicemi, nabízející scenáristům a režisérům možnost obracet se k dospělému publiku odpovídající formou.
Sovětská válka v Afghánistánu začala 24. prosince 1979. Osmdesát pět tisíc vojáků 40. armádního sboru bylo přepraveno buď letecky Antonovy An-22, nebo pozemními cestami a během prvních dvou dnů obsadili velká města a strategické body. O tři dny později speciální jednotky dobyly bez většího odporu prezidentský palác v Kábulu.
