Po dekádách plíživé degradace přivedla k životu jednu významnou rokycanskou památku až nynější nákladná rekonstrukce. Investice místního podnikatele přitom nedala druhou šanci pouze stavbě samotné, ale také důležité a rovněž dlouhodobě opomíjené lokalitě poblíž centra města.

Mezigenerační dialog

Tři objekty, jeden celek. To je dnešní podoba Villy Fitz ve třináctitisícových Rokycanech na Plzeňsku. Zatímco u zrekonstruované historické vily a proskleného krčku kolemjdoucí nezapochybuje o době jejich vzniku, se třetím objektem tohoto areálu už to tak jednoznačné není. Jedná se sice o novostavbu, stejně tak by ale mohlo jít o radikálnější rekonstrukci – ovšem o poznání méně reprezentativní stavby než v případě sousedního neorenesančního sídla s věží a bohatou štukovou výzdobou. Architekti Lukáš Janout a Nina Ratočka Pevná z ateliéru Luni totiž novostavbě propůjčili několik architektonických prvků odvozených právě z Fitzovy vily, která současně zůstává jasnou dominantou.

Jde v první řadě o celkové proporce, střechu i členění fasád s rastrem oken. Díky tomu je nová hotelové budova při pohledu zvenčí jakousi abstrahovanou verzí původní vily. Autoři návrhu tady odvedli velmi jemnou práci s konturami fasád, jako jsou římsy i šambrány. Tento mezigenerační dialog jednoznačně potěší. Jistě by bylo možné pojmout novostavbu více razantně a na první pohled demonstrovat, že jde o novodobý solitér (pokud by to tedy úřady vůbec povolily), výsledek ale výmluvně ukazuje, že velká gesta tady nebyla potřeba.

Ještě nedávno tato krásná stavba i její okolí vypadaly docela jinak. Štuky z vily odpadávaly zpoza přerostlých tújí, které budovu obklopovaly jako několikametrové zelené hradby. Za dobu své existence vystřídala Fitzova vila, nesoucí svůj název po českém důlním inženýrovi, který si nechal původní stavbu přestavět pro potřeby svého rodinného sídla, několik funkcí. Roku 2019 se jí ale ujal místní podnikatel s cílem vybudovat tady moderní hotel s restaurací, wellness a fitness. Se svým plánem se obrátil na Lukáše Janouta, rodáka z nedaleké obce, který je patrně nejsledovanějším českým architektem na sociálních sítích. Populární je zejména na instagramu, kde spravuje také humorný účet Delniq, utahující si z přešlapů a bizarností dnešní stavební produkce.

Nejlepší reklama

Právě i díky Janoutově popularitě je na realizaci upřena značná pozornost. Pětkrát dokonce zaplnil podkrovní konferenční prostory Villy Fitz se svou přednáškou o příběhu rekonstrukce – což je na českém maloměstě nevídaný úspěch. Během přednášek Janout také vzpomínal na zážitek z počátku nultých let, kdy byl právě v této budově na vojenském odvodu. Šlo prý o chátrající uzavřenou pevnost, všechna okna byla tehdy důsledně zamřížovaná. Dost možná to byl také architektův impulz pro zpracování architektonického návrhu – historický „bunkr“ proměnit v místo otevřené lidem, což symbolizuje především kompletně prosklený krček mezi historickou vilou a novostavbou. Krček obsahuje rekonstrukci, což je díky transparentnosti stěn vidět už zdaleka, a to i bez nutnosti bannerů a nápisů – architektura se tady tak stává nejlepším reklamním poutačem podniku.

Interiéry historické stavby i novostavby vypadají podobně, jelikož se z původního řešení vily prakticky nic nedochovalo. Prostorům vládnou bílé plochy doplněné černými kovovými prvky, dekor je tady kromě recepčního pultu a restaurace výsadou pouze hotelových pokojů, pojatých celkově rovněž čistě, jak to má ostatně ateliér Luni ve zvyku.

Realizace je v kontextu ospalého maloměsta pozoruhodným zjevením, hotel i restaurace sází na vysoký standard, v podobných lokalitách neobvyklý. Zvláště ocenit je ale potřeba také to, že se neuzavírá do svého vlastního světa, ale sama iniciuje kontakt s ne zrovna vábným okolím mezi rušnou komunikací a vlakovým a autobusovým nádražím. Jde o důležitý impulz k širší obnově okolí v příjemný veřejný prostor. Pozitivní dopady jsou vidět už nyní, následovat by ale měly veřejné investice do úprav parku a jeho údržby. Iniciace proběhla, teď už je míč na straně města.