Minulý týden vyvolal v Londýně pozdvižení guvernér Bank of England Andrew Bailey. Před poslanci rozpočtového výboru parlamentu prohlásil, že tváří v tvář sílící inflaci se cítí „helpless“, bezmocný, jak zdražování zabránit. Rostoucí ceny potravin označil za „apokalyptické“. „Je to víc než nepříjemné. Odhadovat inflaci 10 procent a pak říct: z 80 procent s tím nemůžeme nic dělat. Je to extrémně obtížná pozice,“ prohlásil Bailey.
Kristina s devítiletou dcerou přijela z Charkova do České republiky v dubnu. Zbytek rodiny včetně manžela zůstal na Ukrajině. Kristina se ještě stále nevzpamatovala z toho, co prožila. „Byli jsme dva týdny ve sklepě, jen jsme se chodili ráno domů vysprchovat a pak zas zpátky do sklepa,“ popisuje začátek ruské invaze mladá žena a rozpláče se. S dcerou odjela evakuačním vlakem, čekaly na něj dva dny. To, že skončí v Česku, netušila. Dověděla se to v momentě, když vlak přejel hranice s Polskem.
Již víc než 100 let historici debatují o příčinách vypuknutí první světové války. Proč se Evropa, jež zažívala bezprecedentní období míru a prosperity, rozhodla jít do zničující industriální války, jež rozvrátila celý kontinent a byla počátkem konce evropské dominance? Tlusté knihy o mnoha stovkách stran obviňují Německo, Rusko, Británii, Francii, Habsburky, analyzují neklid na Balkáně, soupeření v koloniích a nespočet dalších problémů konce 19. století.
Unie. Když řečník v Británii vysloví toto slovo, téměř nikdy nemá na mysli EU. V Británii to značí spojení čtyř zemí, které dohromady tvoří Spojené království Velké Británie a Severního Irska, tedy Anglii, Skotsko, Wales a Severní Irsko. Unionistické strany jsou ty, které chtějí zachovat celistvost království, nacionalistické naopak chtějí pro jednotlivé části nezávislost. Nyní se však začíná vážně mluvit o odpojení jiné části Spojeného království, totiž Severního Irska. Poprvé v historii tam ve volbách do místního parlamentu zvítězila nacionalistická strana Sinn Féin.
Poprvé od ekonomické recese v roce 1997 snižuje ratingová agentura Fitch výhled ratingu České republiky z neutrálního na negativní. Hlavními důvody jsou nebezpečí ekonomické recese a vysoká inflace. To by se mohlo promítnout do zhoršení fiskální situace a snížené pravděpodobnosti, že stát bude schopen řádně splácet půjčky. Má republika problém? Proč vidíme takový rozdíl v přístupu ČNB oproti důležitým centrálním bankám a co to může pro nás a ostatní znamenat? Většina naší inflace je zahraniční provenience a tato inflace se nesníží, dokud tyto zahraniční vlivy nepominou.
Pro centrální banku je důvěryhodnost, nezávislost a dobrá pověst vším. Když ji nemá, nemůže plnit svou roli. Když se v pátek 6. května ve 13.01 objevila na serveru Seznam Zprávy informace, že se prezident ČR chystá jmenovat novým guvernérem ČNB Aleše Michla, koruna zahájila prudký pád. Do středy, kdy prezident Michla do funkce skutečně uvedl, se propadla z kurzu 24,49 za euro až na 25,44. Ve čtvrtek se sešla na mimořádném měnovém zasedání bankovní rada a rozhodla, že začne intervenovat na podporu měny.
S větším napětím než kdykoli dřív čekal svět na projev Vladimira Putina na tradiční vojenské přehlídce 9. května v Moskvě. Témata spekulací sahala od možnosti, že ruský prezident oznámí ukončení „speciální vojenské operace“ proti Ukrajině, až po strach, že oficiálně vyhlásí válku a totální mobilizaci. Nakonec ovšem nenastalo ani jedno, a proto se samozřejmě intenzivně diskutuje o tom, co může následovat nyní, neboť vůbec nelze vyloučit, že Rusko nadále počítá s nějakým plánem eskalace.
Vlhošť je kopec v severních Čechách. Vypadá jako Říp, ale je o něco větší – má výšku 614 m. Leží pár kilometrů na východ od Úštěka a asi 15 km západně od Máchova jezera. Ze severu je omezen obloukovitou sníženinou, ve které leží nejkrásnější rybníky severních Čech, jako je Dolanský, Milčanský, Holanský, Novozámecký rybník, a dále k jihovýchodu Máchovo jezero a Břehyňský rybník. Ze všech ostatních stran jej lemují pískovcové rokle. I když jsme nepočítali ty úplně nejmenší, tak jen kolem Vlhoště mají celkovou délku 50–60 km. Je to sice jeden kopec, ale kolem něj leží celý skalní labyrint.
Mladé manžele Michaelu a Lukáše Vincourovy znají především vegani. Oba bojují za práva zvířat a upozorňují na to, jak fungují velkochovy. Na záchranu živočichů pořádají různé akce, účastní se pietních akcí u jatek, sbírají uprchlé kusy a starají se o ně. Natočili dokumentární film Svědectví, v němž je barvitě vylíčen svět velkochovů i malochovů u nás. „V dokumentu můžete vidět záběry z více než 100 chovů ze všech krajů a tisíce zvířat.
Jeden z inteligentnějších článků, které si v současnosti můžete přečíst o všudypřítomném tématu sociálních sítí, dezinformací, společenské polarizaci a věcech souvisejících, napsal minulý měsíc psycholog Jonathan Haidt. Lze jej doporučit každému, kdo ještě věří, že problém sociálních sítí se vyřeší, jen co se naučíme z nich odstraňovat závadný obsah a závadné lidi. I když je i on, tak jako většina podobných textů, lepší v deskripci než v preskripci – tedy v návrzích, co by se mělo dělat –, i tak si zaslouží ocenit.
Ruské impérium expandovalo na východ po celá staletí. Od doby, kdy car Ivan Hrozný dobyl Kazaň, hlavní město Tatarů (1552), se přitom této expanzi nepostavil žádný silný nepřítel. V nekonečných dálavách Sibiře naráželi Rusové jen na menší, státně neorganizované kmeny. Teprve za Bajkalem, kde začínala zájmová sféra Číny, došlo opět k nějakému mocenskému měření sil. Ale Čína poloviny 19. století nebyla ve stavu, kdy by se mohla účinně bránit evropským armádám vybaveným lepšími zbraněmi.
Před 6000 lety vznikly v oblasti mezi Dněstrem a Dněprem, na dnešní Ukrajině, obrovské sídelní aglomerace tisíců neolitických zemědělců tripolské kultury. K jejímu rozpoznání a prvním objevům přispěl před více než stoletím i český rodák Čeněk Chvojka. Nebývalý rozsah části sídlišť souvisel nejen s úrodností zdejšího kraje, ale hlavně s jejich náboženským významem. Některé symboly a výzdobné motivy na keramice svědčí o dálkových kontaktech až s východní Asií. Život těchto rozsáhlých komunit ale způsobil vyčerpání přírodních zdrojů a jednu z nejstarších epidemií moru v dějinách lidstva.
Minulý týden byl diplomaticky výrazně česko-polský. Nejdřív ve středu navštívil prezident Andrzej Duda svého českého kolegu Miloše Zemana na Pražském hradě. Jen dva dny poté zamířil premiér Petr Fiala do Varšavy za polským premiérem Mateuszem Morawieckým. Ty návštěvy měly symbolický význam i velmi věcný a konkrétní obsah. Polsko se v těžké době energetické krize a ruské agrese na Ukrajině stalo lídrem Evropské unie a zároveň naším klíčovým spojencem v prosazování zájmů a představ o tom, jak by měla Unie v krizových časech manévrovat.
Oznámení, že Elon Musk kupuje Twitter, rozdělilo publikum, které to sleduje, na dvě vzájemně neprostupné poloviny: jedna to v zásadě vítá a je tím příjemně vzrušena. Druhá je tím zděšena. Ta druhá skupina interpretuje radost té první jako potvrzení svých obav. Ta první interpretuje zděšení té druhé jako potvrzení svého pocitu, že Twitter je mocenský nástroj dosud držený a používaný tou druhou stranou. Ta první skupina se pravděpodobně těší moc a bude zklamána. Ta druhá skupina se naprosto zbláznila.
Winston Churchill je znám hlavně jako válečný premiér Velké Británie, který provedl zemi těmi nejhoršími okamžiky její moderní historie a nakonec porazil Hitlera. Za Churchilla naší doby je považován ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj. Stejně jako on dokázal zburcovat národ k boji proti silnějšímu nepříteli. Série jeho projevů jasně naklonila světové veřejné mínění na ukrajinskou stranu. A stejně jako Churchill využívá zkušenosti z předchozí kariéry v té nové. To, že Zelenskyj je bývalý herec a bavič, je všeobecně známo.
„Bez spojení není velení,“ říká stará vojenská moudrost, a opravdu, už Xerxes, Caesar nebo Hannibal spoléhali při koordinaci svých tažení na síť rychlých jízdních poslů. Říše Inků, která neznala koně, vybudovala dokonalý systém silnic pro rychlé běžce, kteří si co pár kilometrů předávali rozkazy z Cuzca po štafetovém způsobu. Dokázali přenést zprávy až na vzdálenost 250 km za den, což je vzhledem ke skutečnosti, že šlo opravdu jen o lidi s velmi rychlýma nohama, navíc ve složitém terénu And, dodnes naprosto fascinující.
Třináctiletý Vojtěch z malého města ve Středočeském kraji mívá úzkosti, popisuje je jako mlhu, ve které se nedokáže orientovat. V takových chvílích se mu změní svět, cítí se konsternovaný, obklopí ho to a zastaví v jakékoli činnosti. Úzkostné okamžiky se objeví tak jednou do týdne a samy zmizí. Jeho matka se bála, aby se stavy nezhoršovaly, a tak zašla za dětskou psychiatričkou. Podle jejích slov toho hodně prožil, rozvod rodičů, otec už si založil novou rodinu.
Na začátku dubna americký prezident Joe Biden uprostřed projevu o inflaci prohlásil, že ceny, které Američané platí, by neměly záviset na tom, jestli se nějaký diktátor rozhodne „spáchat genocidu“ v sousední zemi. Bylo to poprvé, kdy Biden nazval události na Ukrajině genocidou, což vyvolalo menší bouři. Později byl na svoje slova tázán novináři. „Necháme právníky, aby na mezinárodní scéně rozhodli, zda to tak lze kvalifikovat, ale mně to tak určitě připadá,“ odpověděl.
Emmanuel Macron se v neděli stal nejúspěšnějším politikem páté republiky. Jako vůbec první prezident obhájil v přímé volbě mandát poté, co s vládou své vlastní strany nesl odpovědnost za všechno, co se za těch pět let ve Francii dělo. Nešlo se na nikoho vymluvit. Na rozdíl od svých předchůdců – socialisty Francoise Mitterranda a republikána Jacquesa Chiraca, kteří uhájili druhé mandáty, nezažil kohabitaci, tedy konstelaci, kdy prezident vládne s opozičním kabinetem vzešlým z následných parlamentních voleb.
Jednatřicetiletý Alex pochází z Kavkazu a v České republice žije už třetím rokem. Živí se jako mechanik a má umělecké ambice. Maluje. Píše. Před osmi lety, kdy Rusko obsadilo Krym, pochopil, že ve své domovině žít nechce. Začal se učit anglicky a připravovat na to, že jednou odejde. „Je drahé a komplikované dostat vízum do České republiky, když jste z Ruska. Dlouho se na to čeká,“ vysvětluje. Jeho manželka vízum nedostala. Jejich vztah na dálku to nevydržel a rozpadl se. „Takový je život, beru to, jak to je,“ svěřuje se Alex. Ví, že jeho bývalá manželka je v Rusku spokojená.
Evropská komise bezprostředně po ruském vpádu na Ukrajinu vytyčila cíl zmenšit závislost na ruském plynu už do konce tohoto roku o 80 procent. Fiala je střízlivější, „vyvléci se z ruské energetické smyčky“ chce do pěti let. Ale i to je mamutí úloha. S klidem ji můžeme označit za energetickou pětiletku, poněvadž i tady má politika – ruská armáda, evropská reakce – převahu nad neviditelnou rukou trhu. Sousloví energetická bezpečnost má dva významy. Bezpečnost dodávek neboli aby energie vůbec byla k dispozici, zadruhé aby nebyla drahá tak, že její cena bude ohrožovat prosperitu země.
V Evropě pandemie skončila. To v Číně je situace naprosto jiná a tamní boj proti covidu se vymkl racionalitě. Na Západě se po dlouhé diskusi ustálil konsenzus, že lockdowny jsou prostředkem k získání času. Měly chránit společnost do doby, než budou vyvinuty vakcíny, nové léky a nemoc zeslábne. To se stalo a Západ se rozhodl „naučit žít s covidem“. V Číně je to vyloučeno. Západní léčebné postupy z ideologických důvodů odmítá, nepromořená populace je extrémně náchylná na rychlé šíření a politicky by to znamenalo nepřípustnou kapitulaci. Čínské vedení se chytilo do vlastní pasti.
Covidová epidemie odeznívá, na oslabenou verzi viru si pomalu zvykáme a naši pozornost dávno upoutaly jiné krize, například rakety pršící na Ukrajinu. Ale každá taková událost po sobě zanechává trvalejší stopy a jednou z těch stop v případě covidu byla další digitalizace světa. Najednou se osobní vyřizování záležitostí stalo příliš rizikovým a bylo nutno hledat jiné způsoby, jak fungovat.
Když v půli března vyrazili premiéři tří středoevropských zemí do Kyjeva, připojil se k polskému a českému premiérovi slovinský Janez Janša. Premiér Slovenska, jehož vztahy s oběma zeměmi jsou dlouhodobě mnohem intenzivnější, chyběl. Poté, co návštěva udělala velký dojem, litoval Eduard Heger, že by se dnes už rozhodl jinak. A jak se tehdy rozhodl? Poradil se s bezpečnostními složkami. Ty mu cestu nedoporučily. A on je poslechl.
Nová studená válka: jak Putinův Kreml ohrožuje Rusko a Západ. Prvního ledna 2008 vychází v britském nakladatelství Bloomsbury pod tímto titulkem obsáhlé a detailní varování, jak Vladimir Putin využije závislost Evropy na ruském plynu a ropě jako zbraň. Autorem je Edward Lucas. Někdejší zpravodaj britského týdeníku The Economist pro střední Evropu, za jejíhož znalce byl v anglosaském světě pokládán.
Dubajská Marína je známa jako čtvrť expatů, jak si říkají zápaďáci, kteří si nechtějí přiznat, že se stali ekonomickými migranty. Je to také čtvrť pro ty nejbohatší. Táhne se zhruba tři kilometry mezi pobřežím Perského zálivu a korytem umělého kanálu, jejž brázdí jachty světových oligarchů. Z jedné strany je ohraničena Ain Dubai, největším ruským kolem na světě, z druhé umělým souostrovím Palm Jumeirah ve tvaru datlové palmy. Marína je posetá nudnými mrakodrapy postrádajícími jakoukoli architektonickou zajímavost svých sourozenců například na newyorském Manhattanu nebo v londýnské City.
Už řecký dramatik Aischylos si všiml, že první obětí každé války je pravda. Německý kancléř Bismarck ono antické poznání se svým typickým cynickým nadhledem a brilantním pozorovacím talentem rozšířil a okořenil: „Nikdy se tolik nelže jako za války, před volbami a po lovu.“ Svět se věru moc nemění. Ale pokud pro tuto chvíli necháme stranou oběti nejstrašnější (ty na životech, zdraví a lidské důstojnosti), je bohužel hned druhou obětí každého ozbrojeného konfliktu ekonomika a veřejné finance. To je smutné zejména pro vyspělý svět.
V době vzniku tohoto textu probíhá ruská agrese proti Ukrajině šestým týdnem. Přicházejí pozitivní zprávy o mírových rozhovorech, jenže zároveň se zdá, že Rusko chce ještě dosáhnout velkého vojenského úspěchu na Donbase, aby tak získalo nějakou silnou vyjednávací kartu (a něco, co by mohl režim doma prezentovat jako „vítězství“). Válka ale znamená pro Rusko strategickou katastrofu obrovských rozměrů, protože dosažené výsledky rozhodně neodpovídají strašlivým ztrátám osob i techniky, které Rusko zaznamenává.
Když inženýr Ray Tomlinson roku 1971 odeslal první e-mail, stěží mohl očekávat, jaké monstrum přivádí na svět. Digitální textové zprávy všeho druhu nám vlezly do života způsobem, kterému už v 90. letech mohl zastaralý telegram jenom závidět. Lidé po nich domlouvají obchody a podvody, posílají si pozdravy i nadávky, informují se vzájemně o narozeních, svatbách i úmrtích, rozcházejí se nebo plánují zálety, a to všechno mnohokrát denně.
V roce 2011 vydala politoložka Kelly Greenhillová stále vlivnější knihu na téma, že masová migrace se může stát zbraní slabších států k destabilizování svých sousedů. Kniha vychází v dalších vydáních a nepřekvapují nás překlady například do estonštiny. Zdá se, že v době svého vydání šlo spíš o historickou studii asi 60 sebraných případů, kdy uprchlíci byli použiti jako zbraň dlouhodobého a téměř hromadného ničení.
