Václav Cílek - Autor je geolog a klimatolog

/

Pracuje v Geologickém ústavu AV ČR, zabývá se vývojem krajiny, klimatem, životním prostředím a proměnami světa. Učí či učil na českých i zahraničních univerzitách. Publikoval desítky studií, ale i knihy pro širší veřejnost (Krajiny vnitřní a vnější, Dýchat s ptáky, Kameny domova  a další). Spolupracoval na asi stovce dokumentárních filmů i řadě uměleckých výstav. Je ženatý, má dvě dcery, žije a pracuje v Praze a na cestách.

Články autora

Válka a klima

Nedávno byla zveřejněna padesátistránková zpráva Army War College s názvem „Význam klimatické změny pro americkou armádu“. V současné době o klimatu slýcháme hodně protichůdných zpráv, takže nebude na škodu připomenout některé závěry této studie. Můžeme přitom vycházet z toho, že každá armáda potřebuje peníze, takže se snaží na rizika spíš upozorňovat, tedy volit spíš horší scénáře, ale nemůže to zase – zejména v americkém klimaskeptickém prostředí – přehnat.

Vděčnost, mozek a nenávistná média

Představuji si, že budoucnost sice bude náročná, ale ne katastrofická. Když sledujeme čísla o výkonnosti německého průmyslu, na němž z velké části závisí naše ekonomika, vidíme, že propad ve výrobě automobilů je tak velký, že se blíží pokrizovému roku 2009. Ze studií, kolik pracovních míst zanikne automatizací a robotizací, rovněž vyplývá, že patříme mezi tři či v jiných statistikách pět krizí nejvíc ohrožených evropských zemí.

Energetika dobrého života

Docela dobře se může stát, že za tři čtyři roky budeme o energetice slýchat stejně často, jako dnes hovoříme o suchu. Zatím si to moc neuvědomujeme, protože stále ještě žijeme v přebytkovém období zděděném ze socialistického režimu. Jenže už v roce 2021 Německo uzavírá jaderné elektrárny a i my přicházíme o důležitou část kapacit výroby energie z hnědého uhlí. Na evropském trhu začínají docházet dodavatelé stabilního množství na počasí nezávislé energie.

Krásný riskantní svět

Svět minulosti obsahoval pár brutálních, celkem jednoduchých a předvídatelných rizik, jako byly války, epidemie a hladomory. Proměnili jsme je na rizika snad menší, ale v každém případě barvitější a méně vyzkoušená podle hesla, že řešení jednoho problému vytváří zárodek problému dalšího. Jak se lidé třeba v 60. letech těšili na technický pokrok a jeho výzvy! Málokterá generace má to štěstí žít jako my v přelomové, duhové době plné krásných vynálezů a zrádných pastí. Na každé civilizační dobrodiní totiž připadá nejméně jedno nebezpečí. Je to jako plavba Star Treku – s každou novou objevenou planetou narazíme na úžasné životní formy a zároveň na transgalaktická monstra.

Život na horké planetě

Počasí je stejně populární jako politika. Poslední dva tři roky se skoro každý měsíc stane s počasím něco tak nečekaného, že o tom další týdny hovoříme. Nepamatuji si, že by se kdy za nedávná desetiletí počasí stalo takovým mediálním tématem jako po roce 2017. Psychologové říkají, že rozeznání nějakého jevu má nejprve stadium nedůvěry, pak třeba inflaci nebo klimatickou změnu vezmeme na vědomí, pak ještě uplyne nějaká doba až do momentu, který významný americký klimatolog označil jako „O shit!“, což můžeme zdvořile přeložit jako „Ejhle!“. A od té chvíle, kdy nám dojde, že se skutečně něco děje, začínáme podnikat někdy trochu unáhlené kroky. V té chvíli totiž nepotřebujeme snížit emise, ale zahnat strach. Jeden z oblíbených triků politiků a některých průmyslníků je zachraňovat svět pomocí šetrných technologií a účinnějších strojů.

Co se stalo s ročními obdobími?

Posledních zhruba deset let míváme pocit, že se něco děje s ročními obdobími. Pěkné teplé počasí trvá někdy až do listopadu. Počátek jara je častěji studenější a konec teplejší a do toho přicházejí nečekané výkyvy, kdy jako letos v půlce května napadne sníh v Pošumaví, zatímco na hlubokém severu ve stejný den naměřili skoro 30 °C. Doopravdy se něco děje, anebo si jenom špatně pamatujeme minulost?

Dějiny kyslíku

Samozřejmé věci jako kočka, voda, lišejník či kyslík většinou vůbec nejsou samozřejmé. Pochopitelně že na nich záleží víc než na volebních preferencích nebo na novém mobilu, který vás dokáže sledovat mnohem účinněji a maskuje to několika novými aplikacemi, které do měsíce zestárnou.

Návrat vlka

Vlci se šíří všude v Evropě. Ukazují na ještě závažnější fenomén, kterým je vylidňování evropského venkova. Italští ochranáři vyrážejí do Apenin, vyjí a pak poslouchají, kolik vlků jim odpoví. Je jich stále víc, protože v horách téměř přestaly existovat lesní samoty a zanikají desítky vesnic. V Srbsku či Makedonii dnes naleznete podhorské oblasti, kde jsou zbývající vesnice od sebe vzdáleny desítky kilometrů. Bývalí vesničané pak bydlí na sídlišti přerostlého města, které se potýká s nedostatkem vody a práce.

Český uran a velmocenská rovnováha

V roce 1945 měl Sovětský svaz jenom 2000 tun spočítaných zásob uranu, takže po válce představovalo poměrně malé jáchymovské ložisko a vzápětí obrovské příbramské ložisko jeden z významných klíčů k sovětské atomové bombě a tím i mocenské rovnováze světa tehdy rozděleného mezi dvě velmoci – USA a SSSR. Tato situace končí nejpozději v letech 1950–1955, kdy se surovinové zdroje Západu a Východu vyrovnávají. Významem českého uranu pro Sovětský svaz se po roce 1990 zabývalo několik autorů.

Dějiny ledu

Je mnoho věcí, na které jsme si zvykli tak, že už o nich ani neuvažujeme, a přesto za sebou mívají pozoruhodnou staletou historii. Je to třeba čiré sklo, asfalt, hliník či úplně obyčejný led. Na něm v době před vynálezem ledničky záviseli řezníci, pivovarníci a vlastně všichni lidé, kteří celý rok chtěli jíst maso.

Proč je les oslabený?

Z mnoha částí mírného pásma severní polokoule včetně USA slýcháme nářky nad tím, že les je oslabený a šíří se v něm dosud neznámé nebo málo rozšířené choroby. V Čechách jsme zatím v mediální době kůrovce, protože žije na Šumavě (cokoli se totiž odehraje na Šumavě, působí závažně až mysticky) a dokáže zlikvidovat stoletý smrk za týden.

Česká pšenice a čínská rýže

Zkráceně řečeno tuzemské zemědělství závisí na domácím počasí, evropských dotacích a globálních trzích. Poslední roky nám ukazují, jak nejisté začíná být evropské počasí a vlastně i evropské dotace v situaci, kdy se o svůj podíl zmenšený brexitem hlásí náklady na bezpečnost či ochranu hranic. Ale jaké jsou výhledy světového potravinového trhu? Máloco na tuto otázku odpoví tak výstižně jako úroda rýže v Číně.

Proč euro rozděluje Evropu?

Před týdnem  jsem uváděl některé základní teze německého sociologa Wolfganga Streecka o konci kapitalismu. Chytrých a promyšlených analýz, se kterými nemusíme souhlasit, ale měli bychom o nich vědět, není v éře zábavného žurnalismu nikdy dost, a proto se v této reflektované recenzi vracím k problematice eura. Peníze jsou totiž něco víc než prostředek, díky kterému můžeme nakupovat. Peníze představují svobodu pro ty, kteří s nimi umějí zacházet, ale třeba i základ národní identity. Umíte si představit, že by Švýcaři přešli na euro? Bylo by to ještě Švýcarsko, kdyby se vzdalo svého franku?

Jak skončí kapitalismus?

Po ekonomické krizi 2008 začal německý sociolog Wolfgang Streeck (71) v řadě článků a studií rozpracovávat otázku, zda ještě vůbec žijeme v kapitalismu a jak tento systém skončí. Tyto studie byly později shrnuty do anglické knižní edice s názvem uvedeným v titulu tohoto článku (How Will Capitalism End? 260 stran, Verso, London-New York). The Guardian svazek zařadil mezi pozoruhodné knihy roku a Martin Wolf z Financial Times o díle napsal, že nejde ani tak o předpověď, jako o varování.

Povaha na přežití

Od roku 1953 sledoval psycholog Al Siebert v řadě prací, jež byly závěrem 20. století shrnuty do dnes již klasické knihy The Survivor Personality, povahové vlastnosti lidí, kteří přežili velké krize. Stýkal se s veterány korejské války, vystavenými těm nejhorším bojům, a všiml si, že se navzájem v něčem podobají. Přežili, protože měli nejenom štěstí, ale také potřebné vlastnosti.

Kam zmizela voda?

V letošním roce padly už tři významné klimatické rekordy, a to z rodu těch rekordů, které něco znamenají. Většina toho, o čem se hovoří jako o „rekordu“, ve skutečnosti nemívá žádný velký význam a jde o „statistický šum“. Když totiž na jedné stanici měříte meteorologické parametry dejme tomu posledních 60 let, tak se zákonitě dostáváte do situace, že některé dny budou nejteplejší či nejstudenější, a víc to vypovídá o délce měření a místní proměnlivosti než o nějakém trendu.

Krajina po klimatické změně

Často se mi stává, že když čtu současné diskuse o suchu a klimatických změnách, říkám si: „Ale o tom jsme se přece bavili před deseti lety!“ Občas dávám různým médiím rozhovory a dochází k tomu, že redaktoři přicházejí podle jejich názoru s úplně čerstvým materiálem, ale já vím, že podobnou otázku mi pokládali již po roce 2000.

Města bez vody

Příklad Kapského Města, kde jsou omezovány dodávky vody pro skoro čtyři miliony lidí a kde hrozí, že od příštího měsíce se voda po městě bude rozvážet cisternami, obrátil pozornost na další podobné případy.

Potřebujeme neustálou změnu?

Mnozí ekonomové a politici automaticky předpokládají, že lidé jsou nespokojeni se současným stavem, a proto chtějí změnu. Toto slovo se stává sloganem firem či politických hnutí a proniká i do volebních kampaní hlásajících „Změna, to jsme my“. Kdy a jak tento koncept vznikl? Neznamená, že touha po změně ve skutečnosti podrývá stabilitu společnosti? Nejsou to nové otázky.

Když je tučňákům zima

Koncem února nastala taková zima, že evropské zoologické zahrady musely přesunout většinu zvířat včetně tučňáků do vyhřívaných pavilonů. Na severním pólu dokonce několik dní panovaly vyšší teploty než v Praze či Londýně, a to v prostředí polární noci, kdy slunce vyjde až v březnu. Koho by to neznepokojilo? Co to může znamenat pro budoucnost?

Politici v pasti

Většina politiků je v pasti. Voliči mají proměnlivé nápady. Političtí soupeři sídlí nejenom v ostatních stranách, ale ti nejnebezpečnější nejspíš i ve vlastním stranickém sekretariátu. Je obtížné být neustále populární, a tedy nechat se znovu zvolit. Média čekají na jejich omyly, protože čtenáři a diváci chtějí slyšet, že politici chybují.

Vzestup politických outsiderů

Oceňovaný politický komentátor Steve Richards, který pracuje pro BBC a další významná média, napsal jednu z klíčových knih této doby, analýzu situace, kdy strany hlavního proudu ztrácejí svoje pozice a na místo nich přicházejí lidé původně stojící mimo politiku. Jmenuje se The Rise of Outsiders. How Mainstream Politics lost its Way a vyšla v nakladatelství Atlantic Books.

Zvláštní smrt Evropy

Angela Merkelová v jednom projevu zdůraznila, že evropská populace tvoří jen 7 % té světové, ale vytváří 25 % světového HDP a na sociální výdaje vydává 50 % světových sociálních výdajů. Není divu, že tato situace již desetiletí přitahuje přistěhovalce, kteří se pak chovají jinak, než jsme si představovali, a navíc stárnou stejně jako my všichni ostatní.

Zvláštní smrt Evropy

Možná nejsprávnější bude říct hned na začátku slovy komentátorky Gaby Hinsliffové z britského Guardianu, že Evropa neumírá, ale nestárne dobře a že jednou o tom někdo napíše skvělou a hroznou knihu, ale že to nebude ta, o které se teď budeme bavit. Pojďme však k počátku věcí.

Kyberděti oslněné září digitálního světa

V současné době v USA a některých dalších západních státech pozorujeme obrovský rozvoj reklamy cílené na nákup tabletů a podobných pomůcek pro děti již od devíti měsíců a zejména pro roční děti. Již v roce 1999 vydala respektovaná Americká pediatrická akademie (American Academy of Pediatrics) doporučení, že děti pod dva roky by neměly sledovat žádné obrazovky včetně televize.

Starší články