Evropská agentura pro životní prostředí vydala koncem března svoji první zprávu o klimatické proměně světa a jejích dopadech na Evropu. Zpráva stála skoro dva miliony eur a předběžná verze má 450 stran. Stojí za to, abychom o ní věděli, ale také je dobré znát, že Evropa má sice jedny z nejlepších klimatických expertů, kteří s velkou pravděpodobností vědí, co se děje, ale pak tyto výsledky odcházejí k druhé, spíš politické skupině, která navrhuje opatření. Dobrá věda ještě nezaručuje dobrou legislativu. V mediálním prostoru pak převládnou zprávy o různých nařízeních, pokutách a poplatcích. Pojďme se raději soustředit na popis klimatické změny. Začít můžeme, snad nečekaně, ve farmakologické oblasti.

Odkud pocházejí naše léky?

Na konci roku 2022 zhruba třetina evropských lékáren oznámila, že měla problémy se zásobováním několika set druhů léků, a to zejména antibiotik a kardiovaskulárních farmak. Evropa je sice jednou z vůdčích velmocí v průzkumu a vývoji léčiv, ale 60 až 80 % složek evropských léků se vyrábí v jiných zemích a z toho asi 40 % všech dovážených látek pochází z Číny či Indie. Kromě obvyklých problémů, jako jsou třeba vlny chřipek, které vyžadují určité, v té chvíli nedostatkové látky, k nedostatku přispívá počasí.
Typovou situací je hurikán Maria, který v roce 2017 poničil Portoriko, kde sídlí asi padesát farmaceutických firem, které dodávaly asi 20 % všech léků spotřebovávaných v USA. Kdo by to předtím řekl? Zhruba polovina amerických nemocnic měla tehdy potíže s dodávkami nezbytného izotonického roztoku. Nedávný výzkum ukázal, že z asi 5270 světových farmaceutických firem má zhruba polovina problémy s dodávkami vody a toto číslo dál poroste. Většina farmaceutických továren je navíc ohrožena povodněmi.
Jejich počet i míra ohrožení byla důkladně analyzována, ale to neznamená, že se situace může v dalších letech nějak podstatně změnit. Řešením by sice bylo nalézt nějaké vhodné místo v Evropě, třeba v čisté a vodnaté Skandinávii, ale stejně v tržním hospodářství bude rozhodovat cena výrobku a svoboda vybrat si dodavatele. A to se týká nejen léčiv, ale i surovin.

Evropský zpracovatelský průmysl zaměstnává asi 30 milionů lidí, kteří do značné míry závisejí na zahraničních dodávkách. Například Taiwan Semiconductor Manufacturing ovládá polovinu světového obchodu s čipy. Jejich výroba vyžaduje kolem 100 tisíce m³ vody za den, takže když Tchai-wan v roce 2021 zasáhlo sucho, propad výrobní kapacity pocítil celý svět. Tehdy ještě došlo k obvyklé situaci složené krize, k suchu se přidal koronavirový lockdown. Bez vzácných zemin není elektronika, takže panuje dlouhodobá obava ze spolehlivosti čínských dodávek, které Evropě dodávají 98 % těchto nezbytných látek. Nedostatek přitom nemusí způsobit nějaká svévole čínské vlády, ale počasím způsobené dopravní a výrobní problémy.

Ale i nedávná německá studie o devíti klíčových kovech, které jsou nezbytné pro německý průmysl, ukázala, že ve všech sledovaných případech mohou být zdrojové země postiženy všemi druhy klimatické nestability, zejména suchem či povodněmi. Přitom EU počítá s rozvojem průmyslu, který bude vyžadovat zejména u niklu, grafitu, neodymia a dysprosia nejméně desetinásobný růst dodávek. Jednou z perspektivních surovin je i mangan, který by se opět mohl těžit u Chvaletic.

Situace u grafitu je pro nás zvlášť zajímavá, Československo patřilo mezi největší světové producenty a ložiska jako jihočeské Hosty u Týna nad Vltavou dodnes přitahují zájem producentů. Skoro bych řekl, že po lithiu z Cínovce nás jednou bude čekat diskuse o jihočeském grafitu. Čínské firmy ovládají 60 až 80 % globálních kapacit nutných například pro výrobu kobaltu, manganu, niklu a lithia používaných na baterie. Pokud bereme v úvahu čínský podíl třeba v kazachstánských dolech, je tento podíl ještě větší. Závislost na Číně přitom bude dlouhodobá, protože v legislativně složité Evropě se doba od ukončení průzkumu k vytěžení prvního vozíku rudy posunula z šesti na patnáct let.

Nějakých 80 % všech průmyslových výrobků, které kolem sebe i ve vnitrozemském Česku vidíme, prošlo lodní dopravou. Ta se dnes koncentruje do velkých přístavů, které ani neznáme, protože leží mimo tradiční, poměrně mělké a na současné obří lodě titěrné přístavy. Často v jejich zázemí vznikají velké továrny, které tak šetří na importu surovin a exportu výrobků. Ze 1340 velkých světových přístavů, které leží hlavně v USA, Číně či Japonsku, je plných 40 % extrémně klimaticky ohroženo většinou silnými bouřemi. Například v prosinci 2021 tajfun odstavil Port Klang v Malajsii, který patří mezi patnáct největších nákladních přístavů světa. Prochází jím důležitá část světové produkce hliníku. Doma máte pravděpodobně aspoň jednu věc a mnoho součástek, které jím prošly.

V současné době se nejvíc hovoří o Panamském průplavu, který je tvořen systémem zdymadel napájených dešťovou vodou z jezer, jež vysychají. Za normálního počasí jím prochází 40 % lodních dovozů do USA. Omezení provozu vytváří tlak na Suezský kanál, který je pro změnu pod tlakem jemenských povstalců. Dostáváme tak pro dnešní dobu typickou nepředvídatelnou situaci, kdy dodavatelské potíže vznikají kombinací počasí v Panamě a válečné ideologie v Jemenu. Která studie by tohle dokázala předpovědět?

A to jsme ještě nezmínili pojišťovací rizika. Lodě stárnou, vlny na moři jsou vyšší, než byly před deseti lety, a potopených lodí přibývá. Mnoho ze stárnoucích lodí i s jejich náklady již nebude možné pojistit, což zdraží dovozy. Z tohoto pohledu je budování zdymadla u Hřenska na Labi problematické, protože vyschnutí Rýna v roce 2018 na 132 dní stálo Německo 0,2 % HDP a podobná situace se opakovala i v roce 2022. Sucho rovněž zdražuje potraviny, čímž zvyšuje inflaci. Vůbec největší dopad počasí na ekonomiku byl pozorován v malém, povodněmi napadeném Slovinsku: klimatický extrém přišel zemi na 16 % HDP.

Horko jako v Paříži

Uplynulý rok patřil mezi nejteplejší roky posledních 100 tisíc let. Vlny veder v Evropě v posledních dvou letech způsobily ročně kolem 60 až 70 tisíc nadbytečných úmrtí. Ta se počítají podobně jako u covidu. Nezemřete ani na horko, ani na covid, ale na nemoc, kterou vnější stres urychlí. Nejčastěji uváděná hodnota globálního oteplování je za poslední století asi 1,2 °C. Jenže oceán jako obrovský tepelný výměník se otepluje zhruba poloviční rychlostí, takže nad evropským územím už dnes musíme počítat s oteplením 2,1 °C. To je hodnota, která do některých částí kontinentu přináší sucho, a to i ve srážkově průměrných letech! Ano, pršet může stejně jako vždycky, a přesto nastane sucho.

Průměrná teplota v Paříži je asi o dva stupně vyšší než v Praze, přesto tam bylo v červenci roku 2019 naměřeno 42,6 °C a město očekává v polovině tohoto století extrémy dosahující až 50 °C, což by znamenalo, že Praha by při konzervativním odhadu mohla již v dalším desetiletí počítat s nějakými 42 až 45 °C. O budoucích teplotách se sice můžeme dohadovat, ale fakt je, že jen málo škol, nemocnic a veřejných budov má klimatizaci. Může to být problém zejména u školek a domovů pro seniory.

Evropa sice jako celek patří mezi nejrychleji se oteplující části země, ale proces je nerovnoměrný. Nejvíc zasahuje Španělsko, jižní Itálii a o něco méně, ale stále ještě výrazně Alpy a přibližně severojižní pruh sahající od Řecka a Rumunska směrem na rozhraní mezi Ruskem a Ukrajinou. Vlny veder jsou intenzivnější a četnější, než předpověděly dřívější klimatické modely. Například Španělsko kvůli nim v roce 2023 zažilo 60 dní klimatického stresu.

Povodně na kopci

Evropské sucho ale hladomor asi nepřinese, protože nadbytek obilí je stále značný – spíš může ohrozit pěstování zeleniny či brambor. Evropa je poměrně rozsáhlá a zasahuje do několika klimatických zón, takže i když jsme v posledních letech pozorovali škody dosahující 40 až 60 % regionální úrody, tak propad na celém kontinentu by nemusel být nižší než 20 %. Možná nás to přiměje, abychom obří betonová sila zděděná z minulého režimu začali považovat za součást kritické infrastruktury, podobně jako jimi byly sýpky ve starém Egyptě. Na území ČR předvídají klimatické modely další výrazné vysoušení jižní Moravy a některých částí Podkrušnohoří, jako je Žatecko. Občasné a méně intenzivní sucho však můžeme očekávat prakticky ve všech polohách pod asi 400 m, například v Polabí a na území většiny Středočeského kraje.
Po povodních roku 2010 jsme objížděli obce na Liberecku a byli jsme překvapeni, že voda přišla z hor a zaplavovala domy z kopců nad sídly. Tehdy jsme začali rozlišovat povodně přicházející z údolí, kdy voda obvykle velkých řek vcelku poklidně stoupá a zaplavuje říční nivu, a bouřlivě se projevující a rychle nastupující povodně z lokálních či regionálních přívalových srážek. Ty často vznikají na malých tocích a úpatích kopcovité krajiny. Evropští meteorologové povodně rozdělují na fluviální, tedy říční, a pluviální neboli dešťové. Těch druhých přibývá a dnes tvoří asi polovinu všech povodňových událostí. I zde je dopad významný, protože povodně začínají stále víc ohrožovat sídla i podle malých toků daleko od velkých řek.

Past jménem Florida

Ono vlastně podobným způsobem podepřeným desítkami číselných údajů je možné pokračovat dalších několik stránek, ale kdo si to zapamatuje a kdo vůbec o tento typ informace stojí? Na YouTube bývají velmi časté požadavky na smazání zpráv o klimatické změně, ať již jsou její autoři katastrofisté, či naopak popírači. Většina z nás tuší, že jde o velký problém, který nemá levné a dobré řešení. Navíc se rýsuje zásadní problém, kdy některé majetky začínají být nepojistitelné, a domy se proto téměř nedají prodat. Jinde se dá čekat takový růst pojistného, že na ně domácnosti nemusejí mít. I tak evropské pojišťovny kryjí jen asi třetinu povodňových škod.

V největší nejistotě jsou ponecháni prodejci nemovitostí, protože mnohokrát bylo pozorováno, jak jejich ceny i přes zjevná rizika iracionálně rostou, ale pak se najednou zhroutí – místo toho, aby se průběžně přizpůsobovaly situaci. To je ve velkém měřítku situace Floridy, kam přichází víc ničivých bouří, území následkem čerpání podzemních vod místy klesá a moře naopak stoupá. Podobných míst je i v Evropě až příliš mnoho.

Jaký způsobem, úplně soukromým a neoficiálním, se můžeme na klimatickou změnu připravit? Ta vůbec nejjednodušší rada je Nekupujte dům ve Španělsku, tu zemi stran počasí nečeká nic dobrého. Ale i na nemovitost na našem území se podívejte z hlediska dostatku vody, pluviálního povodňového rizika či lesního požáru. Největším městským problémem se stávají vlny veder, takže třeba mateřské školy by měly mít nějaké stinné kouty. Firmy by si mohly zvětšit skladovací kapacity, protože dodávky ze vzdálených míst budou třeba následkem delší hurikánové sezony víc kolísat.

Ale zřejmě se bude měnit i „psychologické počasí“ s pocity smutku, nesouladu mezi cykly přírody a člověka či s obavami z cen potravin. Může se nás zmocnit i politický neklid, když uvážíme, že surovinové nitky k německému, a tím pádem i našemu průmyslu v ruce drží hlavně Čína a že mezi ní a námi je širé, stále bouřlivější moře. Ale třeba taky změníme své zvyky a vyhazovat jídlo bude opět považováno za neslušné. A moje venkovská sousedka, která nevypouští vanu, ale vodu vynosí na zahrádku, svou utopickou pílí možná nakazí celou naši rozhádanou ves.