Markéta Malá

/

Články autora

Akční plán pro ještě dražší elektřinu

Ceny energií jsou bezpochyby i v roce 2025 tématem nejen na celoevropské úrovni. Samozřejmě především pro průmysl, ale i pro domácnosti. V rozjíždějící se volební kampani o nich ale od současných vládních stran asi moc neuslyšíme. Koalice Spolu opatrně tvrdí, že se jí podařilo zvládnout energetickou krizi. To je silně na pováženou. Vláda lidem plošně rozdala peníze přes úsporné tarify a zastropovala ceny energií. A ministerstvo financí tvrdí, že mimořádné výdaje nebyly dosud vyrovnané mimořádnými příjmy z odvodů na windfall tax pro ČEZ (ačkoliv transparentní čísla nikdo neviděl). Každopádně, výsledek je ten, že loni Eurostat zveřejnil čísla o tom, že Češi mají v přepočtu na paritu kupní síly nejdražší elektřinu v EU.

Naše dukovanská tragédie

Dočkali jsme se. Evropská komise (EK) uvolnila plné znění notifikace na pátý dukovanský blok. Po bezmála roce, kdy o schválení veřejné podpory na stavbu nového jaderného bloku rozhodla. Částečné informace o nevýhodnosti podmínek pro fungování nové elektrárny, které kolovaly, se tak konečně potvrdily. A není to vše, co podstatného se v poslední době kolem „největší zakázky v české historii“ a také kolem společnosti ČEZ odehrává. Povolení Bruselu pro využití modelu státní podpory na jednotném unijním trhu je nutnou podmínkou. A to uvědomění si, že notifikace znamená podřízení Komisi a jejím nám vnuceným pravidlům, je stěžejní.

Vinohrady už jsou passé

Opakuje se zjištění, že Česko je dostupností bydlení na jednom z nejhorších míst v EU. Poptávka po nových bytech silně převyšuje nabídku, pomalý povolovací proces, normy a regulace vše prodlužují a zvyšují náklady, a Češi si tak na nákup průměrného bytu musí ušetřit zhruba 13,3 hrubého ročního platu. Je situace opravdu tak beznadějná? V Salonu diskutují šéf EP Real Estate Petr Palička, ředitel Raiffeisen stavební spořitelny Pavel Čejka, hlavní ekonom skupiny DRFG Martin Slaný a poslanec za ODS a člen podvýboru pro bytovou politiku a výstavbu Vojtěch Munzar.

Češi už jsou s Dukovany mimo hru

Vládní uskupení Spolu podepsalo koaliční smlouvu o společné kandidatuře v podzimních volbách. V jakém stavu se ODS, lidovci a TOP 09 nacházejí a jak moc si své voliče z roku 2021 znepřátelili a znechutili, teď nechme stranou. Jedním ze stěžejních slibů koalice bylo ale také dokončení a uzavření smlouvy na dostavbu Dukovan. A to teď vypadá docela beznadějně. Nadále platí, že elektřinu z jaderných zdrojů vzhledem k tomu, co se v evropské energetice řídící se podle klimatické politiky Bruselu odehrává, potřebujeme. Je ale otázka, za jakou cenu to celé dává smysl.

Neřádný hospodář Stanjura

Ve světle aktuální nekritické, až fanatické debaty o masivním zadlužování kvůli vyzbrojování Evropy vypadají naše chybějící desítky miliard v českém rozpočtu nicotně. Jenže zaprvé, nikam nezmizely. A zadruhé, zlehčování situace, kdy se postrádá až 50 miliard korun, je vůči daňovým poplatníkům vrchol nevkusu. A toho zlehčování se ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) dopouští opakovaně. O moralizování Miroslava Kalouska si může každý myslet, co chce. Teď má ale jistě pravdu, když Stanjurovo počínání komentuje tím, že vláda dělá z lidí blbce.

Dluhy, které najednou nevadí

Německo hází v posledních dnech jeden granát za druhým. A nechme teď stranou výroky šéfa Evropské lidové strany a člena bavorské CSU Manfreda Webera, který by chtěl vytvořit společnou evropskou armádu, zavést post evropského náčelníka generálního štábu a přejít na válečnou ekonomiku. Kolega Daniel Kaiser o pravděpodobném příštím kancléři Friedrichu Merzovi, předsedovi křesťanských demokratů, nedávno napsal, že už „ve jménu zbrojení stačil opustit většinu původních konzervativních pozic“. Ač se to tak možná původně nezdálo, stává se z toho stále přesnější tvrzení.

Dukovanský pomníček Fialovy vlády

S dostavbou Dukovan to vypadá bledě. Ačkoli to zřejmě zatím nikoho moc neznepokojuje. Dlouho se zdálo, že současná vláda si bude chtít slib o uzavření smlouvy na dostavbu nových bloků odškrtnout a že pro to udělá, co se dá. Teď už bychom si tím být jistí spíš neměli. Vedení ČEZ nedávno potvrdilo zvěsti, které už delší dobu kolovaly. A to, že do konce března, tedy jak bylo dlouhodobě slibováno, smlouva s preferovaným uchazečem o dostavbu, tedy s korejskou KNHP, podepsána nebude. Další termín je prý do konce první poloviny roku.

Kouzelná kasička Zbyňka Stanjury

Spatřuje-li stále někdo v české windfall tax v provedení Zbyňka Stanjury cokoli jiného než účelové snižování hodnoty ČEZ, bezprecedentní poškozování malých i velkých investorů a vyvádění desítek miliard korun do státního rozpočtu, kdy se těmito penězi „lepí“, co je potřeba, je silně naivní. Stát si loni na mimořádné dani sebral 37 miliard korun. Více než dvojnásobek původně rozpočtované částky.

Radikální Německo je žádoucí

Poslední dny v režii Donalda Trumpa už téměř definitivně potvrzují, že deglobalizace započatá za covidu bude dokonána. Transatlantické vazby USA s Evropou oslábnou kvůli výrokům i reálným krokům Američanů v geopolitice. Půjde o velké změny jak ve společné obraně, tak ve světovém obchodu, který bude v útlumu. Trumpovo ohlašování a pak odsouvání uvalení cel přestává být jakkoli čitelné, a hlavně přestává dávat smysl.

Jak (ne)jít příkladem

Chceme učinit z Evropy světového lídra čistého průmyslu. Dekarbonizace se stává nejen environmentálním cílem, ale také naší růstovou strategií. To jsou slova místopředsedy Evropské komise (EK) pro prosperitu a průmyslovou strategii Stéphana Séjourného. Zazněla při představování nové Dohody o čistém průmyslu (Clean Industrial Deal). To je podle Bruselu údajně řešení nekonkurenceschopnosti evropských podniků a především řešení vysokých cen energií, které ty podniky pohřbívají.

ANO otevírá Pandořinu skříňku

Karel Havlíček hodil do veřejné debaty o vyšších výdajích na zbrojení bombu. A to takovou, že otevírá téma příliš vysokých zisků zbrojařských firem. To je povědomé. O „příliš vysoké zisky“ se zajímala i současná koalice, když přišla s nešťastným paskvilem v podobě daně z neočekávaných zisků (windfall tax) na energetiku, petrochemii a banky (ve finále daň platí jen ČEZ, respektive jeho minoritní investoři). Havlíček přímo neříká „musíme zdanit zbrojaře“. Říká, že cílem není zbrojaře danit, ale vytvořit tlak na férovou soutěž.

Svrhnout Ursulu

Brusel prý vyslyšel volání po tom, že Evropa „musí konat“. Tak koná. Šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová představila plán „přezbrojení“ evropského obranného průmyslu. Ten má mobilizovat až 800 miliard eur. Má jít o uvolnění rozpočtových pravidel, přerozdělování peněz z existujících kohezních fondů nebo společné financování. Tedy vznik nové společné půjčky ve výši 150 miliard eur. Pravděpodobně formou vydání společných dluhopisů. Stejně jako tomu bylo za covidu v roce 2021, kdy se Unie skrze balíček Next Generation EU poprvé společně zadlužila.

Převlékači kabátů ve Škodovce si přijdou na své

Ve Škodě Auto se chystá propouštění až šesti tisíc lidí. A ti přijdou o práci jen z toho důvodu, že automobilka musí plnit evropské regulace a dělat „těžká rozhodnutí, aby zajistila svoji konkurenceschopnost“, jak pravil její šéf Klaus Zellmer. Povinný přechod na elektromobilitu, po němž samy evropské automobilky volaly a na kterou se vše vsadilo, a do toho padající poptávka z Číny holt něco stojí. Navíc už je téměř jisté, že Donald Trump uvalí na EU vyšší cla, než se čekalo. I na automobilky mohou být až ve výši 25 procent. Právě u aut si ale EU nabíhá na smeč sama

Rozdělit a vytěžit

Americký prezident Donald Trump nebude dělat nic jen z dobré vůle a zadarmo, na tom není nic překvapivého. I na dohodě mezi Ukrajinou a USA o americkém podílu na ukrajinském nerostném bohatství se ukazuje, že Trump zkouší, kam ho druhá strana pustí. Stejný scénář bude velmi pravděpodobně i u dohody mezi Američany a Ruskem. Trump chce skrze ukrajinské nerosty dostat zpět peníze vložené do Ukrajiny v rámci dosavadní pomoci. První návrh dohody o nerostném bohatství ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj odmítl podepsat.

Green Deal nestačil. Plán na definitivní ukončení průmyslu je tu

Jaká bude cena za vypouštěné emise. To je rozhodující faktor pro budoucnost evropského průmyslu a energetiky. Totální nejistota a nulová předvídatelnost u cen emisních povolenek, evropského nástroje umělého zdražování, znamená, že nikdo neví, jaké technologie a obory zůstanou životaschopné a konkurenceschopné. V souvislosti se stavem německé ekonomiky se takto nejen o cenách energií jako o silně „znepokojivém trendu“ rozepsal pro německý deník Die Welt podnikatel (mimo jiné v energetice) a zároveň nejbohatší Čech Daniel Křetínský.

Trumpa při chuti uspokojit nelze

Až překvapivě rychlý vývoj kolem řešení války na Ukrajině upozaďuje další celní plány Donalda Trumpa. Ještě před pár dny byl přitom jeho sílící protekcionismus téma číslo jedna. A Trump stíhá všechno, i když ani v případě uvalování cel teď nepostupuje vyloženě takticky. Často spíš až nepochopitelně. Platilo, platí a platit každopádně bude, že obchodní bilance je pro něj nejdůležitější ukazatel. Zdaleka nejvyšší obchodní deficit mají USA s Čínou, 354 miliard dolarů. S Evropou má Amerika ve zboží obchodní deficit čítající 150 miliard dolarů. Na tom se nejvíc podílejí Němci, které Trump kvůli tomu nemá rád,

Návrat k Putinovu plynu může přijít dřív, než se nadějeme

Obnovení dodávek ruského plynu do Evropy rozhodně může být součástí dohody s Ruskem, je to dokonce velmi pravděpodobné. To by ovšem bylo špatně zas pro Trumpa, který chce, aby Evropa odebírala co nejvíce LNG z USA. A na ruském plynu samozřejmě neměla být založena jen německá Energiewende, měl na něm fungovat celý evropský Green Deal. Ten tedy stále počítá s tím, že plyn má fungovat jako hlavní „přechodné“ palivo, než bude Evropa „plně bezemisní“.

Lidé by nás pověsili

Vývoj po nástupu Donalda Trumpa je překotný. To ale neplatí o Evropě, kde vše zůstává zakonzervované. Pokud velký byznys neřekne, že to odmítá, nestane se u nás vůbec nic, říká v debatě bývalý premiér, aktuálně stojící v čele Teplárenského sdružení, Mirek Topolánek. O českých zájmech, plivání na hrob Angely Merkelové nebo vykoupení akcionářů ČEZ Andrejem Babišem diskutovali také exministr průmyslu a místopředseda hnutí ANO Karel Havlíček a místopředseda sněmovny, člen ODS Jan Skopeček.

Vláda může zachránit český průmysl

Březnový podpis smlouvy o dostavbě Dukovan s jihokorejskou KHNP se blíží. Pokud k němu tedy dojde. Stále neznáme plné znění notifikace na pátý blok a z toho, co víme, jsou podmínky pro jeho fungování nevýhodné. O notifikaci na šestý blok jsme ještě ani nepožádali. Model financování šestého bloku bude zřejmě úplně jiný než model pátého bloku. A není vyřešené ani zastoupení českých podniků, což je stěžejní pro tuzemský průmysl a jeho nastartování. Tedy pro celou ekonomiku. Podle aktuálních informací je tlak korejské strany kvůli ceně velmi silný, takže původně slibovaný 60procentní podíl se zdá nereálný.

Oběti americké reindustrializace

Za necelý měsíc od inaugurace Donalda Trumpa se toho stalo mnoho, ale cla a hrozba nových obchodních válek jsou z globálního pohledu rozhodně tématem číslo jedna. Obchodní bilance je pro amerického prezidenta nejdůležitější ukazatel, cla rád používá i jako formu nátlaku, kdy zkouší, jak kdo zareaguje. Zatím postupuje dost nepředvídatelně. V současném světě pokračující deglobalizace jsou přitom podobné protekcionistické tendence nebezpečnější než dřív. Mnozí kritici je označují až za autarkické, což v ekonomii znamená úsilí o co největší soběstačnost a maximální omezení zahraničního obchodu.

Konec éry bruselské převýchovy

Projev amerického viceprezidenta J. D. Vanceho na konferenci v Mnichově se evropským lídrům a fanouškům současné evropské politiky nelíbil. Jak by také mohl. Vance de facto řekl, že Evropa se odklání od demokratických hodnot Západu a přestala se starat o své občany a voliče, kterých se bojí. A to je klíčové. Nejde jen o otázku migrace a útoků přistěhovalců, kdy si například němečtí nebo britští občané mohou už zcela oprávněně připadat tak, že pro své vlády už dávno nejsou na prvním místě a že za daně, které odvádějí, se jim nedostává požadované míra ochrany, zajištění bezpečí a dodržování práv.

Zakázaná kamna a Green Deal v Třineckých železárnách

Inflace se vrací k normálu. Inflační tlaky ale pořád jsou a už zůstanou. Kromě potravin jsou nebezpečným faktorem ceny energií. To, co se děje, inflaci přirozeně pohání, protože si výrobu elektřiny uměle zdražujeme. Kvůli vysokým nákladům energeticky náročných podniků se v průmyslu propouští, lidé přicházejí o práci. Průmysl se v loňském roce opět propadl o 1,4 procenta. Nezaměstnanost je zase podle prosincových čísel nad čtyřmi procenty a vývoj v průmyslu riziko zvyšuje. Sbíhá se tu tedy několik protichůdných faktorů, které ale všechny vedou k dalšímu úpadku v zájmu dekarbonizace.

Evropské úchylky nevyléčí ani Trump

Po pár intenzivních dnech ve znamení uvalení cel ze strany Spojených států se potvrzuje, že Donald Trump v první řadě opravdu zkouší, kam koho dotlačí. A že je to součást hry. To však rozhodně neznamená, že je namístě se nechat ukolébat a že žádná celní válka nenastane. Čína na Trumpem dodatečně uvalené tarify už odpověděla a žádná eskalace není žádaná. A až 20procentní cla na dovoz z EU mohou být stále na pořadu dne. Nedostatečný boj s nelegální migrací a pašováním fentanylu je opravdu spíše zástupný důvod zavádění cel.

O naději Zbyňka Stanjury

Máme konečná čísla o stavu ekonomiky za loňský rok. Růst o jedno procento HDP lze vnímat pozitivně. Tedy tak, že je to odražení od pomyslného dna po předloňském propadu o 0,4 procenta. Nebo jako zklamání, protože očekávání byla jiná. Tak či tak, takový „růst“ je dost pravděpodobně nový normál. Doby, kdy se ekonomika zvětšovala tříprocentním tempem, budou prozatím minulostí. Slabý průmysl, na kterém naše hospodářství ještě stále silně závisí, a smutný pohled na Německo jsou v tuto chvíli stěžejním důvodem. Růst se samozřejmě konal kvůli vyšší spotřebě domácností

Dravá Evropa je krásné oxymóron

Více než týden po inauguraci nového amerického prezidenta si svět zvyká na novou situaci. Tedy že Donald Trump přijde a jednoduše koná. Hodnotit lze jednotlivé kroky samozřejmě různě a nekriticky adorovat Trumpa je mimo. Je ale trochu až fascinující, že změny mohou být tak jednoduché. Tomu jsme my v Evropě dávno odvykli. Stěžejním důvodem je to, že nám chybí prostředí, ve kterém má něco vznikat, fungovat a dál prosperovat. Levné energie, technologický náskok, tedy investice do vývoje, co nejméně tržních regulací, jednotný kapitálový trh a dostatečně velký rizikový kapitál umožňující startupům vyrůst.

Rudozelený STAN

Podle průzkumu Medianu ze 17. ledna by Starostové skončili na druhém místě za ANO, získali by 13 procent hlasů, a předběhli by tak ODS. Ambice prý mají na získání až dvaceti procent. O tom, že Starostové jdou nahoru a že jejich předseda a ministr vnitra Vít Rakušan má ambice být příštím premiérem, se v posledních dnech docela mluvilo. Ale jen málo se připomínalo, co jsme od členů STAN za uplynulé více než tři roky mohli slyšet za kuriozity. Tak si je připomeňme. Přivedl nás k tomu svými výroky jejich ministr pro evropské záležitosti Martin Dvořák. Dvořák se nedávno rozpovídal na téma, jak zvýšit výdaje na obranu

Evropu kompletně opustil pud sebezáchovy

Donald Trump začal po svém nástupu zostra a není pochyb o tom, že to myslí vážně. Což se dalo čekat. Evropa měla přinejmenším možnost se na to připravit, zachovat se pragmaticky a eufemisticky řečeno zase vzlétnout ze svých zelených zregulovaných oblak na zem. Ať je Trump více či méně v některých ohledech určitým způsobem šílený, bude hrát tvrdě, bude „sekat“ a Ameriku svým tlakem na co největší produkci, deregulaci a podporu byznysu ještě o mnoho dál vzdálí Evropě. Ta za předpokladu setrvání ve svém současném nastaven nemá šanci obstát.

Jako vylepšovat socialismus

Blíží se podpis smlouvy s korejskou firmou KHNP na dostavbu jaderné elektrárny Dukovany. Tedy pokud k němu v březnu dle plánu opravdu dojde. Vláda před Vánoci projednala model financování druhého z plánovaných dvou nových bloků. Je tajný. Z předběžných informací ale vyplývá, že investorem nebude plně státní společnost. O tom, zda je to dobře, ale také o drahé elektřině, manipulovaném systému emisních povolenek či nedostatečné energetické bezpečnosti Evropy jsme mluvili s Jaroslavem Mílem. Bývalý generální ředitel ČEZ má na přípravě dukovanského tendru zásadní podíl.

Andrej Babiš to zase trefil. Realitu bohužel nikdo řešit nebude

Andrej Babiš a jeho bývalá ministryně financí Alena Schillerová zaplavují mediální prostor a sociální sítě strefováním se do vlády Petra Fialy kvůli zvyšování daní. Oni je prý zvyšovat nebudou a uleví živnostníkům. Pro naštvané bývalé voliče koalice je to zásah na komoru. Do toho ještě Babiš vypálil, že když se do vlády dostane, zavede po vzoru španělského premiéra Pedra Sáncheze stoprocentní daň při nákupu investičních nemovitostí cizinci ze zemí mimo EU.

Pravda, která irituje

Nejhorší časy jsou pryč. Přesto se výkon ekonomiky, na který jsme si zvykli před covidem a energetickou krizí, v nejbližších letech pravděpodobně nevrátí a růst HDP nebude vyšší než tři procenta HDP. A jen navyšování reálných mezd a spotřeby, respektive větší utrácení, to nezachrání. Táhne nás dolů Německo, což je náš největší exportní trh. Jeho ekonomika se propadla a i v letošním roce má stagnovat. Do toho země čeká na to, jak moc na ni dopadne nová celní politika Donalda Trumpa. Asi dost, protože USA jsou pro Němce největší vývozní trh.

Starší články