Příměří mezi Izraelem a Hamásem je na spadnutí. To svorně včera tvrdili americký prezident Joe Biden, jeho předchůdce a nástupce Donald Trump a nejrůznější anonymní představitelé. Obrysy dohody jsou prý zhruba následující: v první fázi Hamás propustí 33 rukojmích.
Los Angeles je v obležení požárů. Obzvláště tvrdě postižena je čtvrť Pacific Palisades, kterou ohně z velké části zničily a kde má domy řada hollywoodských celebrit.
Přestože Izrael leží v nebezpečném koutě světa obklopen nepřáteli a Izraelci mají pověst rozděleného a hašteřivého národa, v žebříčcích štěstí a spokojenosti obyvatel se pravidelně umísťuje v čele, má nízký počet sebevražd i „smrtí ze zoufalství“, jak se říká úmrtím způsobeným alkoholem nebo drogami, a jako jediný vyspělý stát na světě má nadprůměrnou porodnost. A i přes neustálé stěžování jsou Izraelci optimističtí ohledně budoucnosti. V rozhovoru Saul Singer vysvětluje, kde se tento optimismus bere.
Donald Trump v únoru navštíví Slovensko. Tedy alespoň podle bývalého ministra zahraničí za sociální demokracii Lubomíra Zaorálka. „Říkám to s tím rizikem, že to ještě není oficiální, ale vím to bezpečně,“ uvedl Zaorálek v pořadu 360° na CNN Prima NEWS s tím, že informaci má ze slovenského úřadu vlády.
Včera tomu bylo deset let, co do pařížské redakce satirického magazínu Charlie Hebdo vnikli dva bratři-teroristé a postříleli 12 lidí. Saïd a Chérif Kouachiové byli původem alžírští muslimové, kteří slíbili věrnost al-Káidě. Šlo o pomstu za údajnou urážku proroka Mohameda.
Po Ukrajině a Blízkém východě je potencionálním třetím ohniskem napětí jihovýchodní Asie a Pacifik, kde na sebe narážejí americké a čínské zájmy. Pro někoho možná překvapivě americkým spojencem proti Číně je komunistický Vietnam. O lidskoprávní situaci ve Vietnamu a mezinárodním kontextu vypráví vietnamský disident Nguyễn Tiến Trun.
Jimmy Carter, který zemřel před třemi dny ve věku sta let, se stal synonymem pro neúspěšné prezidentství. Tento osobně hodný, čestný a morální člověk je důkazem, že tyto kvality nejsou nutné pro vykonávání nejmocnějšího úřadu na planetě. Naopak mohou být na škodu. Původně pěstitel buráků z Georgie a učitel v nedělní škole vystoupal do Bílého domu, protože byl znechucen ze skandálů a z korupce, které provázely administrativu Richarda Nixona. Cartera Američané zvolili hlavně díky jeho slibu, že „vyčistí Washington“. Místo toho dorazila ekonomická krize, obří inflace, na vrcholu dosáhla 13,5 %, a energetický šok.
Volejte hosana a radujte se. Od soboty platí nařízení moudré EU sjednocující nové nabíječky na celém kontinentě. Již žádné trapné ptaní se kamarádů, jestli mají Apple, či Android, když si zapomenete drát ke svému mobilu. Nyní se ze zákona budou muset všichni vytasit s konektorem USB-C. Nabíječkové utrpení konečně skončilo. A ještě ke všemu jde o ekologické rozhodnutí, jelikož to usnadní recyklaci. Evropská unie prokázala svou relevanci. Tedy tak to prezentují zastánci této epochální změny. A ano, bude příjemné nezabývat se otázkou, zda jsem sehnal nabíječku se správným konektorem.
Americký prezident Joe Biden se rozhodl na Vánoce slitovat a 37 ze 40 federálně odsouzeným na smrt zmírnil jejich trest na doživotí. Právě počet milostí vyvolal pozdvižení. Pokud je Biden principiálním odpůrcem trestu smrti, což on tvrdí, dávalo by smysl zmírnit trest všem. Biden ale zjevně nenašel politickou odvahu na tři nejznámější případy. Záchrany před injekční stříkačkou se nedočkali Dylan Roof, odsouzený za masakr v černošském kostele v Charlestonu roku 2015, Robert Bower, odsouzený za masakr v pittsburské synagoze v roce 2018 (...).
Když se před devíti lety Justin Trudeau stal kanadským premiérem, okamžitě se stal miláčkem světových médií. Mladý, atraktivní, s uhlazeným vystupováním a politicky progresivní, vypadalo to, že do Ottawy přichází nová nadějná krev. Památným se stalo představení jeho nového kabinetu, pečlivě vybraného tak, aby v něm byli zástupci menšin, handicapovaných a aby byl namíchaný přesně půl na půl – co se týče pohlaví. Když byl tázán, proč sestavil svou vládu takto, odpověděl: „Protože je rok 2015.“ Jeho hvězda zazářila ještě jasněji, když se americkým prezidentem stal Donald Trump.
Když před měsícem americká vláda povolila Ukrajině používat dodané rakety k zásahům hluboko v ruském území, v některých kruzích zavládla panika. Ruský prezident Vladimir Putin hřímal o údajné západní eskalaci. Varoval Velkou Británii, jež rovněž zrušila omezení na využívání dodaných zbraní, že se může stát cílem. Moskva vypálila na Ukrajinu balistickou raketu středního doletu Orešnik, schopnou nést jaderné hlavice. Bylo to solidní třesení atomovými zbraněmi. Obavu z následků vyjádřil před pár dny i nastupující americký prezident Donald Trump v interview pro magazín Time. „Je šílené, co se děje. Je to šílené (...)."
e přípustné vzít si svého bratrance či sestřenici? To je otázka, kterou nyní musí řešit britský parlament. Konzervativní poslanec Richard Holden minulý týden předložil návrh zákona, který by takovéto svazky zakazoval. Nejde o návrh bez kontroverzí, nikdo totiž nezastírá, že je namířen proti jedné konkrétní komunitě, britským muslimům převážně pákistánského původu. Zatímco svazků mezi bratranci a sestřenicemi u bílých Britů je méně než 1 %, u britských Pákistánců je to 40 až 60 %. V některých uzavřených komunitách prý dosahuje počet sňatků mezi bratranci a sestřenicemi až 90 %.
Náhlý restart syrské občanské války, úspěch povstalců a pád režimu Bašára Asada v podstatě překvapil úplně všechny. Asad byl považován za jejího de facto „vítěze“. Od roku 2011 vedl boj proti vlastnímu obyvatelstvu, boj plný zvratů, masakrů a válečných zločinů. Ve válce zemřelo až 600 tisíc lidí. Ještě před pár týdny to vypadalo, že Asad si udržel přímou kontrolu asi na 60 % území. Islamisté v okolí Idlibu drželi asi 10 % a Kurdové, převážně na východ od řeky Eufrat, nějakých 30 %. Úseky u severní hranice okupovalo Turecko či milice na něj napojené.
Mezinárodní trestní soud (ICC) v Haagu vyhověl žádosti svého hlavního prokurátora Karima Khana a vydal zatykač na izraelského premiéra Benjamina Netanjahua a exministra obrany Joava Galanta. Viní je z válečných zločinů v Gaze. Zároveň vydal zatykač na vojenského velitele Hamásu Muhammada Dajfa, který je ale nejspíš po smrti. Rozhodnutí soudu není bez kontroverzí.
Nejrůznější analýzy a komentáře ohledně dění v Sýrii se shodují v jednom, nikdo netuší, co bude následovat. Dá se věřit prohlášením Abúa Muhammada al-Džawláního, šéfa islamistické organizace Tahrír al-Šám a nově nejmocnějšího muže v Sýrii, že své radikální dny v al-Káidě má za sebou a hodlá chránit náboženské menšiny?
Americký prezident Joe Biden udělil milost svému synu Hunterovi, přestože mnohokrát tvrdil, že tak neučiní. Kritici ho okamžitě obvinili ze zneužívání prezidentských pravomocí. Obhájci prezidenta se odvolávají hlavně na otcovské instinkty. Kdo z nás by nepomohl vlastnímu dítěti, kdyby měl tu možnost? Čistě lidsky by šlo Bidenovu milost pochopit, kdyby byla úzce zaměřená. Její šíře a načasování ale jen vyvolávají dohady, že tady jde o něco víc. Hunter Biden je černou ovcí rodiny.
Listopadové volby „představuji rozhodné odmítnutí liberalismu americkými voliči a konkrétně způsobu, jakým se od 80. let vyvíjelo chápání ‚svobodné společnosti‘,“ napsal v minulých dnech ve Financial Times známý politolog Francis Fukuyama. To vyvolalo vlnu škodolibých reakcí. Fukuyama v roce 1992 ve své knize Konec dějin a poslední člověk vyhlásil vítězství západní liberální demokracie a konec ideologické evoluce lidstva. Fukuyama měl vždy řadu kritiků, kteří jeho základní tezi zpochybňovali a představě konce dějin se smáli. Fukuyamovo povzdechnutí po prezidentských volbách v USA bylo interpretováno jako přiznání, že se přece jenom mýlil.
Britský parlament včera schválil velký smrtící experiment. Poslanci ve druhém čtení odsouhlasili právo na asistovanou sebevraždu. Lidé, kterým zbývá maximálně šest měsíců života, budou mít právo na jeho předčasné ukončení. Británie se tak rozhodla pro velmi pochybnou cestu. Tradičně otázky svědomí nejsou podřizovány stranické disciplíně. Mezi odpůrci zákona se tak sešla neočekávaná směska spojenců – od Dannyho Krugera, který je považován za člena pravého křídla Konzervativní strany, přes bývalého lídra centristických Liberálních demokratů Tima Farrona až po krajní levičáky.
Konference OSN o změnách klimatu, známější pod zkratkou COP, probíhají podle stejného mustru. Bohaté země tlačí na snižování uhlíkových emisí, těžařské země jsou proti a chudé si chtějí za jakýkoli závazek nechat zaplatit. Takový je závěr i letošní konference, označované jako COP29, jež skončila před pár dny v ázerbájdžánském Baku. Bohaté země slíbily, že do roku 2035 budou posílat chudým 300 miliard dolarů ročně. Chudé se vztekají, že je to příliš málo. Do toho, alespoň pokud můžeme soudit z reportáže na webu Politico, se usazuje všeobecná skepse o smysluplnosti těchto akcí.
Skupina bezpohlavních bytostí vystoupí ze žlutého výtahu na povrch fialové planety. Různě poskakují, máchají kladivy i štětci, zatímco se objevují slogany jako „vytvořte bujaré“, „žijte živě“, „vymažte obyčejné“, „rozbijte formy“ a „nic nekopírujte“. Pak přijde vyvrcholení. „Jaguar“ – hlásají písmena levitující nad kusem růžové skály. Právě jste byli svědkem rebradingu slavné automobilové značky. Reklama, jež je začátkem nové marketingové kampaně, vyvolala velké pozdvižení. „Prodáváte auta?“ komentoval ji na síti X Elon Musk. „Je myšlena automobilka Jaguar?“ ptal se jiný zmatený uživatel. Ano, je – a posledních pár let k ní nebylo příliš vstřícných.
Cla, evropská bezpečnost, válka na Ukrajině, energetika, to jsou témata, jež se dotýkají starého kontinentu a ovlivní návrat Donalda Trumpa do Bílého domu. Co tedy lze od Trumpa v Evropě očekávat? A jak by se k tomu Evropané měli postavit? Po několika letech jsme se proto znovu sešli s americkým expertem na zahraniční politiku z Atlantic Council a bývalým diplomatem sídlícím v Praze Cameronem Munterem.
První várka nominací Donalda Trumpa vypadala velmi nadějně, Marco Rubio, Elise Stefaniková a Mike Waltz, kteří budou tvořit základ nového zahraničněpolitického týmu, jsou republikánští jestřábi, ne žádní izolacionisté. Druhá várka naopak vyvolala napříč Washingtonem zděšení. Matt Gaetz jako generální prokurátor má mít na starost ministerstvo spravedlnosti, Tulsi Gabbardová se má stát ředitelkou zpravodajských služeb a Robert Kennedy mladší míří na ministerstvo zdravotnictví. Je otázkou, zda ve svých úřadech nakonec zasednou
Možná jste ten obrázek od evolučního biologa Colina Wrighta také viděli. Tři postavičky stojí na pravolevé ose. Jedna úplně napravo (konzervativec), druhá úplně nalevo (liberál) a třetí lehce nalevo od středu. Liberál začne pádit ještě víc doleva, a jak se osa prodlužuje, středolevá postavička se vzdaluje liberálovi a naopak přibližuje ke konzervativci. Nakonec skončí na pravém středu a liberál, nyní woke progresivista, mu nadává do rasistů. Tento vtípek měl zjednodušeně vysvětlovat, jak se z bývalých liberálů stali podporovatelé pravice.
Svět se třese před Trumpem, jen Putin jásá. Vyvede Ameriku z NATO a nechá Kyjev napospas osudu. Tak by se dalo shrnout aktuální zpravodajství v českých médiích. Naopak někteří komentátoři v USA i Evropě oslavují údajný konec neokonů, kteří za dvacet let hrůzovlády na americkém ministerstvu zahraničí prý uvrhli svět do chaosu a tak nepřístojně tlačili na Moskvu, že jí nezbylo nic jiného než zaútočit na Ukrajinu. Jejich vykopnutím nastane éra míru a prosperity, Putin stáhne své tanky a nechá Ukrajince na pokoji, či co. Trumpovo zvolení prezidentem USA bude mít geopolitické důsledky, možná ale úplně jiné, než se všichni domnívají.
Slibovaná ekonomická politika Donalda Trumpa se dá zjednodušit na dva body. Zaprvé snížit daně co nejvíc, v podcastu Joea Rogana dokonce navrhl nulovou daň z příjmu. Zadruhé uvalit plošná cla na veškerý dovoz do USA. Hlavně druhého bodu a možných obchodních válek, které by to vyvolalo, se děsí ekonomové. O hospodářských dopadech amerických voleb v Salonu Echa debatovali tři z nich, Petr Sklenář z J&T Banky, Lukáš Kovanda z Trinity Bank a Petr Bartoň z investiční skupiny Natland.
Jak vlastně povládne Donald Trump? Mnohé může napovědět, koho nominuje do svého týmu, jak na ministerstva, tak nejrůznější pozice poradců a šéfů agentur. A rýsující se zahraničněpolitický tým nevypadá vůbec špatně. Ti, kdo se báli, že s Trumpem nastoupí izolacionistická garnitura, která nechá Ukrajinu napospas Rusku, Tchaj-wan Číně, opustí NATO a vůbec dá průchod choutkám autoritářským režimům, sice nemohou ještě bouchat šampaňské, ale možná ho můžou začít chladit.
V anglosaském světě proběhly jedny důležité volby. Ne, nemáme nyní na mysli výběr amerického prezidenta. Britští konzervativci si vybírali nového lídra. Ten předchozí, Rishi Sunak, rezignoval po prohraných volbách v červenci. Nově torye povede Kemi Badenochová, možná nejzajímavější člověk v čele Konzervativní strany od dob Margaret Thatcherové.
V noci z úterý na středu, kdy vznikl tento text, vše naznačovalo na velký comeback Donalda Trumpa, který se nakonec potvrdil. Po čtyřleté pauze se bývalá hlava státu opět vrátí do Bílého domu. Jak to tedy Donald Trump dokázal? V roce 2002 dva američtí politologové Ruy Texeira a John Judis vydali knihu s názvem The Emerging Democratic Majority, tedy Nově se rodící demokratická většina. Argumentovali, že s rostoucím poměrem menšin, tedy hlavně Hispánců a černochů, je Demokratická strana předurčena ke světlým volebním zítřkům. Předpoklad stál na faktu, že menšiny tradičně volily demokraty.
Někoho je třeba polévat živou vodou jen při myšlence na návrat Donalda Trumpa do Bílého domu. Jiného popadá úzkost při představě Kamaly Harrisové jako prezidentky.
Americké volby jsou za dveřmi. Obří vliv budou mít nejen doma, ale i za hranicemi. S novým prezidentem přijde i nová koncepce zahraniční politiky. Asi nikde jinde se to neprojeví víc než na Blízkém východě. Spojenec USA Izrael je zapojen do války na dvou frontách. Nepřátelský Írán je na prahu získání atomové bomby. V roce 2015 Írán uzavřel s vládou Baracka Obamy dohodu, známou jako JCPOA: výměnou za pozastavení vývoje jaderných zbraní na deset let se zrušily sankce. Donald Trump v roce 2017 od dohody odstoupil s tím, že problém neřeší, pouze ho odkládá.
