Vládní koalice se tento týden znovu pokusí ve Sněmovně prosadit dlouho diskutovanou novelu zákona, která zvyšuje koncesionářské poplatky za Českou televizi (ČT) a Český rozhlas (ČRo). Návrh, který zahrnuje nejen růst televizního a rozhlasového poplatku, ale také rozšíření okruhu plátců, vyvolává kontroverze nejen mezi politiky, ale i v široké veřejnosti.
Mezi filmovými fanoušky zavládlo nadšení. Christopher Nolan, jeden z nejúspěšnějších tvůrců současnosti a režisér sedmi Oscary ověnčeného Oppenheimera, na konci roku oznámil svůj další film – adaptaci Homérovy klasiky Odyssea. Obzvláště nadšený byl jistý Matt Ramos, 36letý americký influencer menšího významu (245 tisíc sledujících na YouTube). Při hledání informací o novém Nolanově projektu totiž s údivem zjistil, že Odyssea je antický epos a jeden ze základních textů západní literatury. Ramos přitom nebyl zdaleka jediný, kdo v životě o Homérovi a jeho díle neslyšel.
Senátoři ANO navrhují osvobodit důchodce, zdravotně postižené lidi a nezaopatřené děti od poplatků pro Českou televizi a Český rozhlas. Návrh by chtěli v Senátu projednat v úterý 28. ledna, kdy se má horní parlamentní komora zabývat novelou o zvýšení platů ústavních činitelů. Novinářům to oznámila předsedkyně klubu ANO Jana Mračková Vildumetzová. Obdobný návrh předložili poslanci ANO už loni v září a je i součástí návrhů úprav vládní novely o rozhlasových a televizních poplatcích.
Americká zpravodajská televize CNN ze skupiny Warner Bros. Discovery propustí stovky zaměstnanců. Informovala o tom stanice CNBC, která se odvolává na informované zdroje. Důvodem podle nich je, že se CNN přeorientovává na globální digitální publikum. Podle zprávy plánuje propouštění také televize NBC News, kterou vlastní firma Comcast. Přesný počet propuštěných zaměstnanců sice není znám, ale mělo by jít o nižší desítky. CNN aktuálně celosvětově zaměstnává přibližně 3500 lidí.
Budeme mluvit o sexu. Kdysi jsem si myslel, že o sexu se má mluvit co nejvíc a co nejotevřeněji, že to věci velmi prospívá. Nyní, když jsem trochu starší, tak už si tím nejsem tak jistý, naopak se začínám přiklánět k názoru, že se o sexu mluví až příliš a že se o něm mluví špatně. A také že když je sex všude, tak výsledek je, že mizí tam, kde být má. Ale to samozřejmě bude tím stárnutím. Přesto jsem na sebe vzal to břímě podniknout salonní výpravu do světa, bez jehož existence by tady nikdo z nás nebyl. Ani moji milí hosté: dámy Julie Gaia Poupětová, sexuální koučka, publicistka Klára Elšíková, jež vydala knihu Pacanka, a pak nestor české sexuologie – profesor Petr Weiss.
Média jste vy. Těmito slovy se jednou za čas obrátí ke svým sledujícím (celkem jich je asi 200 milionů) na síti X její majitel, nejbohatší člověk na světě a člen nastupující Trumpovy americké administrativy Elon Musk. Má to být triumfální zvolání. Připomíná jím, že tradiční média jsou již překonaná, nemohou už fungovat jako strážci bran na tržiště informací, kteří rozhodují, kdo tam bude vpuštěn, kdo ne. Díky Muskově síti lze tuhle stráž obejít, stát se jedním z těch, kdo spoluurčují agendu. Musk rád pracuje s pojmem „občanský žurnalismus“, tradiční média podle něj budou vytlačena angažovanými občany.
Lidé dnes používají spoustu anglicismů (nebo spíš amerikanismů) tam, kde to vůbec není potřeba. A přitom existují anglická slova, pro něž vůbec není český ekvivalent, ale hodil by se. Jedním z takových je accountability. Podle slovníku je to odpovědnost. Jenže primárním překladem odpovědnosti do angličtiny je responsibility a ta accountability se nám vytrácí. Přitom je to užitečné slovo. Znamená specificky odpovědnost politika nebo nějakého funkcionáře těm, kteří ho zvolili nebo mu svěřili moc.
Nerozhodli náhodou Britové v referendu v roce 2016, že chtějí být zemí, jejíž demokratická suverenita není omezována z ciziny? Pak je tedy dost zvláštní podívaná, jak Nigel Farage, který v tom rozhodnutí měl výraznou roli, dnes vítá, když Britům nějaký cizinec říká, jak si mají doma vládnout. Tím cizincem je Elon Musk, a dokonce konkrétně určuje, který člen britského kabinetu by měl jít do vězení, kdo by měl být z vězení propuštěn a že by měl král rozpustit parlament (ačkoli parlamentní volby proběhly v Británii před necelým půlrokem). Takhle konkrétní požadavky Brusel na Británii nikdy nevznášel.
Včera tomu bylo deset let, co do pařížské redakce satirického magazínu Charlie Hebdo vnikli dva bratři-teroristé a postříleli 12 lidí. Saïd a Chérif Kouachiové byli původem alžírští muslimové, kteří slíbili věrnost al-Káidě. Šlo o pomstu za údajnou urážku proroka Mohameda. Charlie Hebdo si nárokoval právo dělat si legraci z kohokoli a čehokoli, včetně zakladatele islámu. V roce 2006 přetiskl dánské karikatury zesměšňující islám, jež vyvolaly nepokoje po celém světě. V roce 2011 vydal číslo nazvané Charia (čti šária) Hebdo s karikaturou Mohameda na titulce.
Copak nám asi přinese rok 2025? Tu otázku touhle dobou dostávají experti v nejrůznějších oblastech, mně ji neklade – z dobrých důvodů – nikdo. Nevadí. Položím si ji sám. A moc toho neřeknu. Troufám si ale odhadnout, že na konci toho roku budeme trochu hloupější než dnes, na počátku ledna, kdy po českých městech a vesnicích svěží vánek rozfoukává úpornou rýmičku. Nemusí to ani tolik souviset s tím, jaké má kdo vrozené dispozice. Ale člověk je přizpůsobivá bytost, má ve zvyku vycházet vstříc očekávání okolí. A to okolí, svět, v němž žije, od něj dnes očekává značnou míru stupidity, alespoň to tak vypadá.
Jako novinářka se zachovala naprosto bizarně, ale patrně to bude dobrá investice do její další novinářské kariéry. Eva Marie Kogelová rezignovala na místo vedoucí komentářové rubriky německých listů Die Welt a Welt am Sonntag na protest proti tomu, že na „jejích stránkách“ vyšel komentář od Elona Muska. Musk v něm vysvětluje, proč jediná spása Německa spočívá v hlasech pro opoziční pravicovou Alternativu pro Německo, AfD.
Není to žádná povinná zdvořilostní fráze, rád bych vám i za celou redakci, milí čtenáři, poděkoval za přízeň, kterou Echu zachováváte. Nejen týdeníku, ale všemu, co pod značkou Echo vzniká. Sám si uvědomuji, jak nesamozřejmé to je. Jsou dva vlivy, kvůli nimž je důležité zůstat neustále ostražitý. Jedním je postupná, ale nezadržitelná změna v mezilidské komunikaci, v získávání a vyhledávání informací. Z této změny, důsledku digitální revoluce, vyplývá ten druhý vliv. To je přeskupování společnosti, úmyslně se vyhýbám pojmu rozdělení společnosti, protože ta je spíš atomizovaná a roztříštěná do různě velkých, vzájemně do sebe narážejících molekul.
Americký miliardář Elon Musk se znovu a ještě výrazněji zapojil do německé parlamentní volební kampaně, informuje deník Bild. V článku pro nedělník Welt am Sonntag, který bude zveřejněn zítra, píše, že se Německo nachází v kritickém bodě, přičemž jeho budoucnost balancuje na hraně hospodářského a kulturního kolapsu. Podle něj jedině Alternativa pro Německo (AfD) by mohla zemi zásadně reformovat a zachránit. Nejen řada politiků, ale i redakce listu je článkem Muska pobouřena
Úspěšný novinář Čestmír Strakatý nedávno na svém placeném kanálu zveřejnil rozhovor s šéfkou tuzemských komunistů a koalice Stačilo! Kateřinou Konečnou. Část angažovaného publika ho za to ostře (a někdy taky vulgárně a agresivně) kritizovala. Tím, že jí dal prostor, jí prý pomáhá šířit její propagandu, legitimizuje ji a podobně. Kdyby s Konečnou nikdo z etablovaných novinářů nemluvil, bylo by v Česku lépe. Tím, že prostor dostává, získává i šanci vyrůst, a kdo jí ho poskytne, k tomu přispívá, nese za to část odpovědnosti. Je to velmi optimistický pohled na věc.
Zdravotní problémy končícího amerického prezidenta Joe Bidena vedly nakonec k jeho odstoupení z voleb, v kterých později triumfoval republikánský kandidát Donald Trump. Podle rozsáhlé zprávy zveřejněné deníkem The Wall Street Journal měl však Biden problémy se svými mentálními schopnostmi už dávno před osudnou televizní debatou, která ho vyřadila z boje. Dokonce už před začátkem svého mandátu. Jeho tým měl přitom činit první poslední pro to, aby se potíže neprojevovaly na veřejnosti.
V prosinci jsme v Česku zažili vzrušenou debatu o veřejnoprávních médiích vyvolanou legislativními změnami, které navrhl ministr kultury Martin Baxa. V této debatě slouží Polsko (pochopitelně za předchozí vlády konzervativců) a Slovensko (za současné vlády Roberta Fica) jako negativní příklad. Je fakt, že poslední kapitola úpadku veřejnoprávních médií tam začala zpochybněním či přímo zrušením koncesionářských poplatků a přechodem na přímé financování ze státního rozpočtu (mimochodem za tím stáli nikoliv zlí „populisté“, ale v Polsku první Tuskova a na Slovensku Matovičova vláda).
V pořadí už čtvrtá sestava Ústavního soudu od vzniku samostatné České republiky zveřejnila mimořádně kontroverzní nález. Týkal se části zákona o střetu zájmů a byl přijat většinou devíti z patnácti soudců Ústavního soudu. Soud tak rozhodl nejtěsnější možnou většinou. Soudci reagovali na stížnost 70 poslanců hnutí ANO, kteří zpochybňovali, co sami označovali jako lex Babiš II. Stručně řečeno, původní zákon (lex Babiš I) o střetu zájmů znemožňoval politikům přímo vlastnit média.
Irský historik Charles Townshend popsal v jedné ze svých knih revoluční dobu boje za nezávislost své země jako „čas, kdy se posouvaly obzory možného“. Tato definice revoluční doby dobře sedí i na tu dnešní. Rozhodnutí rumunského ústavního soudu ve věci zrušení prvního kola prezidentských voleb bylo nepochybně takovým posunutím obzoru. Pokračování na sebe nenechalo dlouho čekat. Tento týden se v Polsku objevily zprávy o plánovaném prodeji největší televizní stanice TVN. Podle neoficiálních informací médií byly ve hře o TVN, nyní patřící americké Discovery, dva subjekty – česká PPF
Určitě koupím Seznam, včetně Novinek a Práva, a doufám, že to (majitel) Ivo Lukačovič prodá mně a ne Pavlu Tykačovi nebo Michalu Strnadovi, jak chce premiér Petr Fiala (ODS). Takto ve sněmovně před poslanci v úterý vtipkoval expremiér Andrej Babiš (ANO) v souvislosti s rozhodnutím Ústavního soudu o tzv. lex Babiš II. Narážel tím na jiné pohyby, které se v zákulisí mediální scény odehrávají.
Generální ředitel České televize (ČT) Jan Souček a ředitel zpravodajství Petr Mrzena na sociální síti X vyzvali poslance, aby upustili od napadání a dehonestace novinářů. Reagovali tak na sněmovní debatu o mediální novele, která má zvýšit poplatky pro ČT a Český rozhlas a rozšířit okruh poplatníků. Debata se podle nich stala záminkou pro osobní útoky na redaktory a moderátory ČT.
Osobností roku časopisu Time se stal zvolený americký prezident Donald Trump. Magazín o tom informoval na svých internetových stránkách. Trump je držitelem tohoto titulu podruhé, získal ho už v roce 2016 po svém prvním vítězství v prezidentských volbách.
Ústavní soud soud opět umožnil předsedovi opozičního hnutí ANO Andreji Babišovi a podobným oligarchům vlastnit média, komentoval v úterý předseda pirátských poslanců Jakub Michálek verdikt ústavních soudců. Zrušení úpravy zvané lex Babiš II, za níž Michálek stál, podle něho není dobrou zprávou pro demokracii. Změnu zákona o střetu zájmů chce v Parlamentu prosadit znovu.
Podle pléna Ústavního soudu byl pozměňovací návrh poslance Jakuba Michálka (Piráti) neústavním přílepkem, a proto Ústavní soud zrušil podstatnou část zákona zvaného Lex Babiš II o střetu zájmů. Novela zpřísnila pravidla pro vlastnictví médií u politiků a přijímání dotací u členů vlády a jejich firem. Politici a další veřejní funkcionáři například už dále nemohli být zároveň skutečnými majiteli televizí, rádií či novin.
Německá ministryně zahraničí Annalena Baerbocková (Zelení) se stala terčem posměchu na sociálních sítích poté, co při svém projevu na zasedání ministrů zahraničí OBSE na Maltě uvedla, že „v Evropě žije 1,3 miliardy lidí“. Tato chyba okamžitě vzbudila pozornost, protože počet obyvatel Evropy dosahuje kolem 750 milionů. Větší kritiku pak vyvolal krok agentury Deutsche Presse-Agentur (DPA) a televize ZDF, které původní citaci změnily.
Čeští vydavatelé se rozhodli připojit k evropské výzvě, která adresuje kritiku na praktiky společnosti Google. Vydavatelské asociace označily nedávné kroky této technologické firmy za zneužití tržního postavení. Odmítají totiž její rozhodnutí blokovat ve svém vyhledávači obsah pro jedno procento uživatelů v osmi vybraných zemích EU.
Už čtrnáct dní se vede veřejný spor o to, jestli Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV) má pravomoc vyzývat statisíce médií a audiovizuálních tvůrců, aby se u ní registrovali. Je dobré se na český spor nejdříve podívat z nadhledu. Na evropské a později české úrovni celou akci s registrací, resp. evidencí, rozjely komerční televize. Jejich iniciativa se později přetavila do dvou evropských směrnic. Ty pak byly transponovány do českého práva.
Před třemi týdny jsme zde psali o tom, jak snaha vedení České televize vymezit pravidla pro vystupování zaměstnanců na veřejnosti souvisí se svobodou projevu. Nyní se dozvídáme, že Česká televize ukončila spolupráci s režisérem Martinem Markem právě kvůli jeho vystupování na sociálních sítích. To nám jednak připomíná, že ČT už nějaká pravidla má a že i ta, striktně vzato, nějakým způsobem omezují svobodu projevu. A jednak je dobrá zpráva, že se ČT rozloučila s Markem. Nejen kvůli jeho agresivnímu vystupování na sítích, ale hlavně kvůli jeho televizní tvorbě.
Jedna z nejslavnějších spisovatelek na světě se ostře pustila do deníku New York Times. J. K. Rowlingová kritizuje americké noviny kvůli tomu, že bagatelizují hrozby násilí na její osobu. Autorka kouzelnické série o Harry Potterovi ostře kritizovala New York Times za údajné bagatelizování násilných hrozeb, kterým čelí kvůli svým veřejným postojům proti transgender ideologii.
Bestsellerům vévodil na americkém Amazonu hned po vydání knihy. Což zaujme zvláště proto, že se v případě spisu My, kteří bojujeme s Bohem jedná o zevrubný komentář ke Starému zákonu. Kniha mezitím sice klesla do druhé desítky, ale jméno Jordana Petersona zjevně nadále táhne.
O letošních Dušičkách jsem se na Olšanských hřbitovech, kam chodím pravidelně na procházku, nějak bedlivěji díval do tváří spoluobčanů, kteří tam přicházeli na návštěvu k hrobům svých předků a blízkých. Vypadali dost neradostně, často šlo o lidi starší, ba už i hrobu blízké. Stáří je strastné, řekl před dávnými lety Buddha. Přimělo mě to pozorněji se dívat do obličejů také u lidí všech věkových kategorií na tramvajových zastávkách hlavního města. Pravda, ani tam není průřez všemi vrstvami populace úplně rovnoměrný, ale je přece jenom mnohem širší.
