Tag: stát

Články k tagu

Stát rozhodně nejsme my všichni

Nedělní večerní duel Jana Zahradila a Otakara Foltýna dostupný na Echo Podcastech stojí za poslech sám o sobě, byť tam nic zcela nečekaného neuslyšíte. Foltýn se projevuje jako obvyklý arogantní vševěd a Zahradilovi se nedaří do tohoto krunýře sebevědomé ignorance proniknout žádným ze svých ostrých, někdy možná až příliš ostrých, oštěpů. S těmito plukovnickými typy nic nenaděláte. Inteligenci mají značnou, ale moudrost v podobě aspoň miniaturní pochybnosti o sobě sama se jich ani nedotkla. Možná je to někde v zákopech výhodné; pro „strategického komunikátora“ české vlády je to katastrofa

Kdo určí, co je lež? Stát bude před volbami hlídat sítě, pravidla určuje Brusel

S blížícími se volbami do Poslanecké sněmovny, které se uskuteční 3. a 4. října 2025, stát výrazně posiluje přípravy nejen po technické a organizační stránce, ale i v oblasti informační bezpečnosti. Poprvé se totiž naplno řeší otázka: jak čelit rizikům ovlivnění voleb v reálném světě i v digitálním prostoru, a přitom zachovat svobodu projevu? Zatímco ministerstvo vnitra se zaměřuje především na logistiku volebního procesu, dohled nad děním na sociálních sítích připadl Českému telekomunikačnímu úřadu (ČTÚ).

Zaručeně státní útlak

Jak píše autor vynikající práce Německo. Mýtus a realita Aleš Valenta, kvalita demokracie se pozná podle toho, jak zacházíme s opozicí. Valenta už před sedmi lety, kdy jeho kniha vyšla, těmi slovy mířil na zacházení německých úřadů s pravicovou opozicí, intelektuální a především politickou, jíž je Alternativa pro Německo (AfD). Ta měla tehdy ještě pouhých 12 procent, pak přechodně oslabila, aby letos v únoru s 21 procenty hlasů zdvojnásobila svůj počet křesel ve Spolkovém sněmu. Od té doby dál roste, průzkumy jí přisuzují 25 či 26 procent.

Hluboký a mělký stát

Je trochu příznačné, že pojem „hluboký stát“, který se už občas používá i v České republice a stihl se rozšířit do všech koutů anglosféry, vlastně původně pochází z turečtiny: derin devlet. Sekulární charakter Turecké republiky měl být střežen jejími silovými složkami, a to i proti vlastnímu obyvatelstvu, které zas tak sekularizované nebylo a jemuž se nedalo věřit, zda jednoho dne nezvolí nábožensky orientované politiky.

Stát toho valorizuje moc. Nesmíme tolik přikládat pod kotel, říká Hampl

Nejen důchody, ale také platby za státní pojištěnce, platy učitelů či platy a odměny regionálních politiků. Všechny tyto státní výdaje jsou nově pravidelně valorizovány a v dalších letech se k nim přidají také finance směřované na obranu. Podle šéfa Národní rozpočtové rady Mojmíra Hampla lze řadu věcí v rozpočtu zachránit jenom tím, že se „nebude přikládat pod kotel“.

Stát se vytrácí. Británie se stala západní metropolí práva šaría. Polygamie, „manželství pro potěšení,“ bití

Paralelní právní systém se rozmáhá. Velká Británie se stala „západní metropolí“ šaríjských soudů, kde muži mohou ukončit manželství prostým pronesením slova „rozvod“ třikrát za sebou. Informuje o tom deník The Times s tím, že polygamie je natolik normalizovaná, že aplikace pro vytváření islámských závětí má rozbalovací menu, které mužům umožňuje uvést počet manželek (od jedné do čtyř). Tato aplikace, schválená šaríjským soudem, rovněž přiděluje dcerám poloviční dědictví oproti synům.

Stát jako matka, otec, šašek

V předvečer prezidentských voleb v USAse mnohé tamní vysoké školy snažily vyjít vstříc potřebám těch studentů, pro něž by volební výsledek mohl znamenat velký stres. Nabízely různé formy psychologické podpory. Na fakultě veřejné politiky Georgetownské univerzity ve Washingtonu byla pro ten případ připravena místnost určená k „sebepéči“, k dispozici tam bylo mj. kakao, sušenky, stavebnice lego a omalovánky. Vzbudilo to předvídatelné reakce. Co se to děje, když budoucí diplomaté a političtí činitelé potřebují klid, kakao a lego, aby dokázali zpracovat situaci, na níž v demokracii není nic neobvyklého.

Žijme zdravě, žijme pro stát

Na lockdowny málokdo vzpomíná rád, takže si asi málokdo pamatuje na jeden konkrétní argument, který se ani tehdy v záplavě jiných příliš neujal. Ale zazněl. Občané by prý měli převzít odpovědnost za své zdraví, zněl ten argument. Jako že si mají sami rozhodnout, jestli zůstat doma, nebo se případně nakazit. Ty lockdowny nejspíš k ničemu moc nebyly, takže můžeme říct, že ti lidé ve jménu požadavku, jenž se ukázal jako správný, sáhli po argumentu, který je poněkud bizarní a těžko nad ním přemýšleli déle než deset sekund. Že má každý převzít odpovědnost sám za sebe a za své zdraví, to jsme naposledy slýchali leda z úst politiků ODS model cca 1995