Martin Weiss - komentátor ECHO24.cz

/

Narodil se v roce 1963, Pražák. Studoval češtinu a angličtinu na FF UK. Koncem 80. let přispíval do samizdatové Revolver revue, od roku 1990 novinář - Respekt, Český deník, Lidové noviny, MF Dnes, nejdéle, od roku 2006 do roku 2013, v Lidových novinách. Novinářskou kariéru přerušil v letech 1997-2000, kdy byl tiskovým tajemníkem na velvyslanectví ČR ve Washingtonu. Překládal z angličtiny (Malcolm Gladwell, Niall Ferguson).

Články autora

Jak šílený je Kim?

Číst si starší články o korejském problému je nepříjemný zážitek. Často totiž mezi nimi narazíte na představitele žánru „nepodléhejme panice“. Jedna jejich varianta zní: přátelé, chováte se, jako by Kim (vždy to byl nějaký Kim) už měl bombu. Ale podívejte se – ten velký humbuk vznikl kolem údajné zprávy, že Kim má a).

Berlusconi, náš vzor

Dřív nebo později se všichni naučíme žít s tím, že Česká republika je periferní. Mimo jiné to znamená, že tato země, ač „srdce Evropy“, ani neurčuje světové trendy, ani se tu ty trendy neprosazují nejdříve či v nejdůraznější formě. I ti ve světě, kdo si vzpomenou na Václava Havla, si nemyslí, že něco určujeme nebo jsme něčeho předvojem. Rozhodně to platí v politice, a to bez ohledu na Václava Havla.

Rock pro bojkoty stvořený

K image rockerů patří nějaký ten zdvižený prostředník a nějaké to „fuck you“, kterým od těch dob, co je rock rockem, šokují mravokárce, cenzory a buržoazii. Ale někdy nejenom je. Thom Yorke ze skupiny Radiohead nedávno z pódia v Glasgow ukázal prostředníček netradičnímu terči – demonstrantům, kteří ho, mávajíce palestinskými vlajkami, vyzývali, aby nehrál v Izraeli.

Ruské sankce a německý plyn

Tak dlouho se Evropané obávali, že se USA dají dohromady s Putinovým Ruskem, až se karta obrátila. Teď se některým nelíbí, že jdou na Rusko moc tvrdě. Po měsících, kdy se zdálo, že skončila éra a stará pravidla přestávají platit, najednou můžeme zakoušet déjà vu. Odehrává se zde jeden ze střetů známých z posledních dekád studené války.

Úsvit miliardářů v Česku

Dnes už je celkem jisté, že Andrej Babiš není nějaký ojedinělý fenomén, ale jen mimořádně úspěšný protagonista toho, co budou jednou historici a politologové označovat za počátek éry oligarchizace české politiky. Bohatí byznysmeni samozřejmě na scéně už nějaký čas byli, ale pokud jejich nástup bude postupovat tempem nasazeným tento týden, velmi rychle nebude pro nikoho jiného místo.

Evangelium podle Marka

V roce 2012, když šel Facebook na burzu, zveřejnil Mark Zuckerberg dopis investorům. K tomu, co Facebook hodlá v budoucnu znamenat pro podnikání, píše poněkud vágně, že produkty budou teď „sociálnější“: „Viděli jsme disruptivní nové přístupy v oborech jako hry, hudba a zpravodajství a očekáváme podobnou disrupci ve více oborech prostřednictvím nových ‚social by design‘ přístupů.“

Problém CNN a jiných prodavačů příběhů

Skrytá nahrávka produkčního CNN, jež se v úterý  dostala na veřejnost, by si možná zasloužila větší pozornost. U nás tím nejserióznějším médiem, které se jí zatím věnovalo, byly Parlamentní listy. Na druhou stranu její dopad se omezil hlavně na ty nejvášnivější kritiky médií i v Americe.

Mýtus německé denacifikace

Německo je velice úspěšná země, a to vedle mnoha jiných věcí i v tom, jak svou úspěšnost dokáže ve vší skromnosti inzerovat. Ne že by se vytahovali, ale rady, co dělat, aby ostatní byli tak úspěšní jako oni, jim neschází. Takovým měřítkem toho, jak důkladně Německo odčinilo své viny z druhé světové války, je, že i přijímání této odpovědnosti dovedlo k dokonalosti, již lze pomalu vydávat za příklad.

Starší články