Cena Jiřího Ortena bude v dobrých rukách

Pro začínající české autory je Cena Jiřího Ortena jedním z nejprestižnějších ocenění, která v našem literárním prostředí existují. Může za to jednak velká mediální sledovanost a garance odbornosti poroty, ale také dlouhá tradice. Ocenění udílené autorům prózy a poezie, kterým nesmí být v době dokončení díla více než třicet let, se totiž uděluje pravidelně (vyjma roku 2001) už od roku 1987. Cena tehdy vznikla v samizdatovém podhoubí zásluhou překladatele Jindřicha Pokorného a spisovatele Vladimíra Pistoriuse. Dlouhá léta ji udělovalo nakladatelství Mladá fronta, od roku 2009 cenu organizuje Svaz českých knihkupců a nakladatelů. Ten vždy nominuje pětičlennou odbornou porotu z řad literárních odborníků, jež vybírá tři finalisty. Udílení cen proběhne na konci května, ale už nyní je jasné, že letos soutěž ovládla poezie. V konečné nominaci se totiž objevily hned tři básnické sbírky (což se naposledy stalo před deseti lety): konkrétně se jedná o básnické knihy Místní od Lubomíra Tichého, Vzteklina od Apoleny Vybíralové a Možnosti přehlíženého od Sufiana Massalemy. Těžko mezi těmito sbírkami hledat nějaké zásadní podobnosti, ale všechna díla vesměs splňují požadavky na kvalitní debutovou poezii. Intuitivně se vyhýbají lyrickému patosu – neutápí se v manýristických hrách se slovy, jejich výpověď je civilně osvěžující, přímá a někdy i podvratně humorná. Lubomír Tichý umí skvěle popsat venkov 21. století, kde se v neděli už neozývá tlukot kostelních zvonů, ale přeřvávající se motory automobilů a sekaček. Apolena Vybíralová pak píše zvláštní podobu „antipoezie“, v níž se odehrává mystifikační hra se čtenářem plná zarmoucené sebeironie a zdravé drzosti. A v poezii Sufiana Massalemy se zase nečekaně propojují dva odlišné časoprostory: mytologický svět Blízkého východu a severočeské pohraničí. Slavnostní vyhlášení se uskuteční 20. května v pražské Čítárně Unijazz.

Cena Jiřího Ortena, Čítárna Unijazz, Praha, 20. 5. 2025 od 18 h.

Zírání na boty

„Kapely otočené zády k publiku, zraky sklopeny k nohám a ke změti kytarových pedálů na zemi. Éterické vokály topící se v kytarovém hluku. Tak vypadala nová vlna nezávislého rocku na začátku 90. let, pro kterou britský tisk vymyslel označení shoegaze,“ praví anotace nové publikace o polozapomenuté scéně, kterou po revoluci tvořily kapely jako Toyen, Ecstasy of St. Theresa, Here, Naked Souls a Sebastians. Britská kapela My Bloody Valentine, skutečná legenda tohoto žánru, nedávno ohlásila několik podzimních koncertů ve Velké Británii. Pokud se vám nechce kupovat drahé lístky do velkých arén, nabízí se hezky česká záplata: zavzpomínat u knihy a nahlédnout do kulturáků s publicistou Milošem Hrochem a jeho mistrem Janem P. Muchowem.

Miloš Hroch: Šeptej nahlas, Paseka, 304 str.

Za hranicemi poznání

Blíží se velikonoční svátky, ideální příležitost vyrazit si na výlet za uměním. Jako na zavolanou v Drážďanech právě probíhá nová výstava fotografa Wolfganga Tillmanse, který je výtvarnými kritiky považován za jednoho z nejvlivnějších umělců současnosti. Weltraum je jeho první velkou muzejní výstavou v Německu po delší době (pro pořádek: před pár lety měl Tillmans opravdu skvělou výstavu Sound is Liquid ve Vídni), zaměřuje se na zcela nová díla vytvořená od roku 2022. Tillmans během let dovedl focení zdánlivě obyčejných věcí, které dennodenně vídáme kolem sebe, na zcela novou úroveň. V jeho podvratném podání působí i ty nejběžnější objekty jako cosi neodolatelného, snad až mystického.

Wolfgang Tillmans: Weltraum, Albertinum, Dráždany, do 29. 6. 2025

Ptačí zpěvník

Výtvarnice Olga Karlíková společně s volnou tvorbou navrhovala design textilu pro ÚBOK (Ústředí bytové a oděvní kultury), instituci, pro niž za komunismu pracovala řada dalších výtvarníků. V šedesátých letech se tvorba Olgy Karlíkové obrátila k akustice přírodního prostoru, zpěvy ptáků či kuňkání žab zaznamenávala kresbami tužkou, štětcem a tuší. Po roce 1977, kdy podepsala Chartu 77, byla její tvorba z veřejného prostoru zcela vymazána. Výstava v pražské galerii Hunt Kastner se tento dluh alespoň částečně pokouší splatit. Meditativní obrazy doplňují nahrávky ptačího zpěvu, jimž se umělkyně věnovala nepřetržitě od roku 1965 až do své smrti.

Olga Karlíková: Mám trvalý pocit smutku, Hunt Kastner, Praha, do 14. 6. 2025