Český režisér Jan Špáta natočil v roce 1967 sugestivní snímek o Irsku, který byl rok nato vyhlášen nejlepším dokumentem o této ostrovní zemi. Půlhodinová filmová esej Země sv. Patricka s podmanivým komentářem Miroslava Macháčka se kromě zadumané irské krajiny soustředila i na zachycení drsného života obyvatel a jejich pevného spojení s katolickou vírou a tradicemi.
Přítel mé mámy je můj táta, řekla by dnes možná většina českých kojenců, kdyby už uměla souvisle mluvit. V roce 2013, z něhož jsou k dispozici zatím poslední statistická data, totiž v tuzemsku přišla na svět většina prvorozených dětí mimo manželství – 27 tisíc z celkového počtu 51 tisíc takových novorozenců.
Když Elon Musk před několika týdny představil světu bateriové systémy pro domácnosti a firmy, vyvolalo to diskuse o energetické revoluci a také další vlnu přirovnávání majitele společnosti Tesla Motors k ikonám amerického byznysu, jako byl zakladatel Applu Steve Jobs, ropný magnát John D. Rockefeller nebo letecký konstruktér Howard Hughes.
Ideálem většiny domácích miliardářů je, aby se co nejméně psalo o jejich obchodech a cestách k bohatství. A když už se o nich referuje, tak o jejich charitativních a jiných ušlechtilých aktivitách, jež se snaží prezentovat jako svou vlídnou tvář. Nejlépe se mimo zájem veřejnosti daří obchodovat ropnému a plynařskému magnátovi Karlu Komárkovi.
Posedlost rozpočtovým deficitem vyčítali politici i ekonomové bývalému ministru financí Miroslavu Kalouskovi (TOP 09), který také podle názorů většiny Čechů příliš tvrdě šetřil. Předloňské volby přinesly obrat o 180 stupňů a nový ministr Andrej Babiš (ANO) na nějakou miliardu nekouká.
Ježíš je minulost. Přítomnost je Zezulka. Samozřejmě že mu patří také budoucnost. Ministerstvo kultury před několika měsíci zaregistrovalo novou církev, zvanou Společenství Josefa Zezulky. Jde o první léčitelskou firmu s ezoterickou naukou, která byla v Česku uznána státem coby náboženská společnost. Stojí za ní známý televizní uzdravovatel z 90. let Tomáš Pfeiffer.
Odzívaná volební kampaň a o to překvapivější výsledek, po němž zbystřila celá Evropa – to je hlavní charakteristika britských voleb konaných minulý čtvrtek. Velká Británie, ve světě vnímaná jako kolébka konzervativního hnutí, dostála své pověsti a příštích pět roků zemi povládne jednobarevný konzervativní kabinet Davida Camerona.
Slovenský premiér Robert Fico a jeho strana Směr ‑ sociální demokracie jsou pro ČSSD léta nedostižnými vzory. Zatímco čeští socialisté se museli po předloňském nejhorším volebním vítězství chtě nechtě dohodnout na koalici s politickým hnutím majitele Agrofertu Andreje Babiše a s lidovci, jejich slovenští kolegové vládnou od jara 2012 sami, protože získali nadpoloviční většinu mandátů.
Rejdařům v Rotterdamu a Hamburku, v Antverpách i Brémách asi zatrnulo, když se dozvěděli, že je o zisky připraví moravská konkurence, konkrétně nový přístav v Hodoníně. Severomořské přístavy dosud měly monopol na lodní přepravu z Číny a dalších zemí Dálného východu do Evropy, teď se však objevila nová „hedvábná stezka“, která zkrátí vodní cestu o dva a půl tisíce kilometrů.
Některé zásadní změny si uvědomíte, až když se dotáhnou do extrému. Když slyšíte, že ministr školství se v rámci svého nového on-line projektu chystá očipovat školáky, aby mohli být pod nepřetržitou kontrolou, dojde vám, jak moc se za generaci proměnilo dětství. Kdy jste naposledy potkali devítiletého školáka, jak si šel sám něco koupit do obchodu?
Na přechodu z mexické Reynosy do texaského McAllenu si můj pas prohlíží muž se jménem Martínez na uniformě. V minibusu od hranice do centra zní pouze španělština, kterou na mě automaticky spustí i žena u přepážky v autopůjčovně. V místním rychlém občerstvení po celou hodinu, co sedím s hamburgrem nad Wi-Fi připojením, nezaslechnu angličtinu.
Spolkový prezident Joachim Gauck je známý svou zálibou v morálních gestech. Koncem dubna letošního roku učinil jedno takové: jako první vysoký představitel Německé spolkové republiky dal najevo ochotu uvažovat o odškodnění, které vláda Řecka žádá za hrůzy spáchané německými okupanty před sedmdesáti a více lety.
Nedávno se v polském parlamentu uskutečnila kuriózní debata. Někteří poslanci, asi ne bez souvislosti s napjatou politickou situací v regionu, si všimli, že Polsko je jedinou zemí Evropské unie, která si v oficiálním kalendáři připomíná konec války 9. května. Tedy společně se zeměmi bývalého Sovětského svazu, nikoli o den dříve, jak je tomu ve zbytku Evropy. Svátek vítězství a svobody – jak byl pojmenován v roce 1945 – byl totiž natolik zapomenutý, že se nikdo ani neobtěžoval s tím, aby se datum změnilo. „Svátek je všeobecně považován za anulovaný,“ referuje lakonicky Wikipedie.
V podpoře vědy stát selhal a bude na nás, abychom to napravili. Tato věta shrnuje důvěrný dokument vicepremiéra Pavla Bělobrádka, kterým vládě navrhuje, jak financovat výzkum v letech 2016–18. „Stávající systém podpory výzkumu je dlouhodobě neudržitelný a neřiditelný,“ zní jeden z citátů kritické zprávy.
Americká energetická revoluce ropy a plynu z břidlic, která už nějaký čas mění poměry ve světové ekonomice, bude čím dál víc ovlivňovat geopolitickou rovnováhu. Podle Mezinárodní energetické agentury (IEA) Američané už před třemi lety předstihli Rusko a stali se největším producentem zemního plynu na světě.
Nejlepší, co světu dalo Německo, jsou supermarkety. Možnost rychle nakoupit jakékoli zboží i za cenu dostupnou pro příjemce dávek v hmotné nouzi je také největší společenskou změnou po listopadu 1989. Člověk si může přát víc, ale jistota, že sežene máslo nebo kilo jablek za pětadvacet korun ve slušné kvalitě a v kteroukoli denní dobu, také není k zahození.
Hudební skladatel Andrew Lloyd Weber (Jesus Christ Superstar) tráví větší část roku mimo rodnou Británii, minulý týden se však na dálku zapojil do volebního boje. Vyzval krajany, aby se probudili a nedovolili vládnout „Milibandovi a Sturgeonové, nejnebezpečnější dvojhře v britské politice“.
Značná část společnosti je přesvědčená, že posledních pětadvacet let patřilo k nejsvětlejším érám české historie, kdy jsme zažili svobodu, prosperitu a navzdory všem karambolům, přešlapům i skandálům jsme byli přesvědčeni, že jdeme správným směrem. Jsou ale také lidé, kteří tvrdí, že všechno bylo špatně a je potřeba začít úplně znovu.
Nejvíce mrzí, když máte všechny předpoklady být úspěšní, a tu příležitost si necháte uniknout mezi prsty. Praha svou geografickou polohou v centru kontinentu a turistickou atraktivitou měla šanci stát se leteckou křižovatkou, jakou je v Evropě třeba německý Frankfurt.
Vláda Bohuslava Sobotky stojí před stejným karambolem s evropskými dotacemi jako její předchůdkyně pod vedením Petra Nečase. Tuzemští politici si dosud nedokážou uvědomit základní pravidla, jak se evropské peníze kontrolují, a Nečasovi ministři je pochopili až v březnu 2012, kdy Evropská komise zastavila proplácení veškerých projektů.
Andrej Babiš se konečně mohl pochlubit, že se setkal s Michaelem Bloombergem. „Trojnásobný starosta New Yorku a mediální magnát nebyl nikdy v Čechách. Doufám, že jsem ho přesvědčil, aby přijel,“ připojil český vicepremiér k fotografii, již zveřejnil na svém Twitteru.
Ledovce kolem severního pólu tají neočekávanou rychlostí, zatímco na jihu zeměkoule, v Antarktidě, plocha ledovců rekordním tempem roste. Přitom ještě nedávno naše klimatické modely podceňovaly obojí – tání na severu i zamrzání na jihu. Za této situace nás pochopitelně zajímá nejenom to, co se s ledovou pokrývkou děje, ale také to, zda umíme odhadnout klimatickou budoucnost.
Kauza možného uplácení, která se jen pár týdnů před hokejovým mistrovstvím světa rozehrává kolem trenéra české reprezentace a kapitána olympijských vítězů z Nagana Vladimíra Růžičky, otevřela starou bolest českého hokeje.
Česká vláda schválila obnovení odvodů do armády. Ty skončily v roce 2004 s povinnou vojenskou službou. Pokud návrh projde sněmovnou, šli by první osmnáctiletí k odvodu už v roce 2017. Povinnost předstoupit před odvodovou komisi by se týkala i žen. Kabinet zatím nenavrhl obnovení povinné vojenské služby.
Posledních deset let se svět otepluje mnohem méně, než by odpovídalo scénářům pracujícím s obsahy skleníkových plynů. Průměrné globální teploty víceméně stagnují, což je jeden z důvodů, proč o klimatických změnách slýcháme, zejména u nás, v poslední době méně než v minulých letech.
Minulá neděle přinesla asi nejméně překvapivou zprávu americké politiky roku 2015: Hillary Clintonová oznámila, že hodlá kandidovat na prezidentský úřad. „Tak ať už to máme za sebou“ – tato věta podle četných zpráv vystihovala náladu v jejím táboře už měsíce. Vystihuje silná místa i slabiny její kandidatury zároveň.
Zatímco arabským světem otřásá vlna násilí, Alžírsko drží v klidu jeho churavějící autoritář Abdelazíz Buteflika. Jenže už pár měsíců se kvůli zdravotním problémům neobjevil na veřejnosti a země na prahu Evropy se bojí, co přijde po jeho smrti.
Den po aprílu, po mnoha prodlouženích a mnoha odkladech, oznámili ve švýcarském Lausanne americký a íránský ministr zahraničí, že dosáhli příslovečného průlomu v jednání o íránském jaderném programu. To, co zveřejnili, není ještě dohoda, nýbrž pouze parametry definitivní dohody, na kterou si strany daly čas do června.
V Evropě jako kdyby přicházela malá doba extrémů. Téměř v každé zemi jdou nahoru nezkušené, často radikální strany, které se nějakým způsobem vymezily proti společenskému konsensu. Tento trend postihl dokonce i Velkou Británii, která bude volit začátkem května.
Z veřejné debaty posledního roku máte pocit, že žijete v rozdělené zemi, cloumané schizofrenií, jestli patří na Západ, nebo na Východ. Ve společnosti, jejíž podstatná část je vstřícná k autoritářskému režimu Vladimira Putina a nechá se masírovat sílící sofistikovanou kremelskou propagandou, nebo má přinejmenším pro Moskvu a její imperiální choutky pochopení.
