Vláda Bohuslava Sobotky stojí před stejným karambolem s evropskými dotacemi jako její předchůdkyně pod vedením Petra Nečase. Tuzemští politici si dosud nedokážou uvědomit základní pravidla, jak se evropské peníze kontrolují, a Nečasovi ministři je pochopili až v březnu 2012, kdy Evropská komise zastavila proplácení veškerých projektů. Také Sobotkovi lidé si svými přehmaty koledují o tvrdý zásah z Bruselu.

Auditní orgán ministerstva financí odhalil údajný podvod a kartelovou dohodu při zakázce na monitorovací systém, který je hlavní databází evropských zakázek. Zprávu o tom už poslal Evropské komisi. Pokud je audit správný, pak jde o vážné selhání ministerstva pro místní rozvoj i dalších úřadů. Výsledek přesto neznamená katastrofu při čerpání 650 miliard eurodotací v období 2014­­­‑2020. Může být ovšem ještě přivolána reakcemi politiků na kritickou auditní zprávu. Začala s tím už ministryně pro místní rozvoj Karla Šlechtová, když označila audit za neprofesionální a špatně odvedenou práci. Proto požádala ministra financí Andreje Babiše, aby práci svých podřízených prověřil, a ministr to přislíbil. Ke kontrolní zprávě se vyjádřila celá řada politiků, zpravidla přitom odsoudili práci auditního orgánu, případně požadovali premiérův zásah.

První krev

Proč jsou tyto reakce špatné, nejlépe osvětlí historie prvního velkého selhání tuzemských úřadů a politiků při kontrole evropských peněz. Česko neudělalo při čerpání evropských dotací v období 2007‑2013 dlouho žádnou chybu. Alespoň to tak vypadalo ze zpráv auditorů ministerstva financí i jednotlivých dotačních programů, kteří nikdy neobjevili víc než dvě procenta chybných rozhodnutí. To znamenalo, že je vše v naprostém pořádku. Idyla se zkazila v průběhu roku v 2011, kdy si evropští úředníci začali všímat různých korupčních skandálů s eurodotacemi a kdy začali odmítat některé projekty zaslané českou stranou k proplacení. Na jaře roku 2011 přijela do Česka kontrola z Evropského účetního dvora, která zjistila v dotačním programu Doprava zásadní chyby prakticky při každém projektu. Tehdy byl pro Brusel mimo jiné odhalen symbol českého čerpání: zdvihací železniční most v Kolíně, který se nikdy nezdvihá.

Bruselští auditoři zprvu nechápali, proč se o chybách při čerpání nedozvídají z žádné svodky od tuzemských úřadů. Pak ale zjistili, že zdejší kontroloři chyby přehlížejí. A pokud přece nějaké najdou a oznámí to auditnímu orgánu na ministerstvu financí, z ministerstva dál do Bruselu se zprávy nedostanou. Výsledkem byla slavná věta ze závěrečné zprávy Evropského účetního dvora: „Kontrola zjistila významné riziko, že centrální auditní orgán České republiky systematicky upravuje výsledky auditů tak, aby se v roční kontrolní zprávě snížil podíl chyb pod nebo na dvouprocentní hranici,“ napsali auditoři, kteří zdůraznili, že se zprávám Čechů nedá věřit.

Tím způsobili poprask v celé Evropské komisi. Ve druhé polovině roku napsal premiérovi Petru Nečasovi varovný dopis komisař pro regionální rozvoj Johannes Hahn a na koberec si ho pozval také předseda Evropské komise José Barroso. Češi tehdy slíbili nápravu, dohodli na nižších patrech bruselské administrativy nějaké kompromisy, ovšem z pohledu Evropské komise k potřebným změnám nedošlo, a proto v březnu 2012 přestala proplácet. Znovu začala až půl roku poté, když Češi odstranili hlavní chybu. Klíčovým nedostatkem byl fakt, že auditoři na ministerstvu financí ani jinde nebyli nezávislí, protože je ministři nebo hejtmani mohli kdykoli vyhodit z práce. Pokud šéf nějakého auditu neposlouchal a chtěl odhalit jisté podvody při čerpání, musel počítat s tím, že v práci brzy skončí.

Půlroční zdržení při čerpání bylo hlavním důvodem, proč Česko nakonec přijde o 100 miliard korun, napříště ovšem mělo všechno fungovat lépe. Auditoři v krajích a na ministerstvech dnes podléhají pouze šéfovi auditního orgánu ministerstva financí, který nemusí ve věcech kontroly poslouchat ani svého ministra, protože je odpovědný Evropské komisi. Tak silnou pozici má dnes první Babišův náměstek Lukáš Wagenknecht.

Zastavte Wagenknechta

Z pohledu Čechů byla změna roku 2012 pouhou formalitou, která se musela strpět, aby do Čech, na Moravu a do Slezska opět začaly proudit dotace. Skutečnost, že o formalitu opravdu nejde, si zdejší úředníci a politici začali uvědomovat až v posledních týdnech, během sporů o monitorovací systém.

Zpráva o tom, že monitorovací systém je vysoce předražen, že při zakázce na něj zřejmě došlo k podvodu a kartelové dohodě, vyvolala reakce, které jednoznačně předvedly, že se politici a vysocí úředníci od roku 2012 nezměnili. Na ministerské úrovni se objevily názory, že tak kritické kontrolní zprávy škodí zájmům českého státu a že je neslýchané, když auditoři ministerstva financí nedali zprávu před odesláním do Bruselu svému ministrovi. Přitom zásah Bruselu v roce 2012 měl právě tento účel. Kontrola vykonaná auditním orgánem na zakázku Evropské komise musí být také Evropské komisi bez dalšího zdržování a bez politických zásahů okamžitě odeslána. Zdejší politici to dosud nechápou. Snaží se vysvětlovat, že Wagenknechtovi lidé jsou neschopní, dělají chyby, a prosazují, aby ti skutečně zdatní příslušníci tuzemské administrativy dostali šanci, napravili chyby a zprávu poslali Bruselu v té správné verzi. Politici by si měli uvědomit, že právě takovým nátlakem porušují pravidla. Nejde o to, jestli jsou auditoři ministerstva schopní či neschopní, ani o to, jestli odhalili opravdu něco závažného. Auditní zpráva byla odeslána do Bruselu a tam už ji bez přispění tuzemských politiků prověří sama Evropská komise.

Výsledky auditu ministerstva financí jsou opravdu nepříjemnou zprávou pro české čerpání a potud se dají chápat emotivní reakce politiků. Dokud se obvinění neprověří a dokud se nenajde nějaké řešení, nebude možné evidovat evropské projekty, a tedy ani žádat o jejich proplacení z Bruselu. To může vypadat pro české čerpání fatálně, zvlášť když vypořádání všech chyb může trvat například dvanáct měsíců.

Přesto je poprask zbytečně velký. Projekty může proplácet český rozpočet, který má k dispozici tzv. zálohové platby z Bruselu. Vyřazení monitorovacího systému z provozu je pouze byrokratická komplikace, kterou běžní žadatelé o dotace ani nemusejí registrovat. Dokonce se zdá, že všechny ministerské spory a vládní krizová jednání nad monitorovacím systémem mají zakrýt jiné problémy s přípravou čerpání v letech 2014‑2020, například ten, že Česko jako jediná země z evropské osmadvacítky nemá ještě schválen ani jeden dotační program. Naopak většina zemí už má všechny programy schválené od loňska. V tomto směru je zpoždění ještě větší, než bylo v nevydařeném období 2007‑2013. Současné potíže s monitorovacím systémem opakují stejné fiasko jako před sedmi lety, a tím podtrhují základní fakt, že efektivní investice z evropských zdrojů jsou nad síly tuzemské byrokracie.

Symbolický význam auditu o monitorovacím systému je větší než jeho skutečné dopady. Může posloužit nejen jako poslední důkaz, že se schopnosti dosáhnout na evropské peníze za poslední léta nezlepšily. Může být také podnětem k bonmotům o Češích, kteří prosluli rozkrádáním evropských fondů a teď začali rozkrádat samotný monitorovací systém, jenž měl rozkrádání zabránit. Obsah auditní zprávy je zároveň ilustrací, jak špatně funguje český stát.

Bitva auditorů

Nejzajímavější na auditu nejsou samotná věcná zjištění, i když jejich počet musí šokovat všechny, kdo mají s evropskými audity byť minimální zkušenosti. Třeba slavné zprávy o čerpání v pověstném Regionálním operačním programu Severozápad anebo o zakázkách na stavbu metra Dejvická‑Motol jsou ve srovnání s thrillerem o monitorovacím systému pouhými dětskými příběhy. U jiných sporných zakázek obvykle najdou auditoři jedno nebo dvě „vysoce závažná pochybení“, na monitorovacím systému našla kontrola ministerstva financí celkem jedenáct takových pochybení. Důvody mohou být celkem tři: auditoři mohli být přehnaně horliví, nebo v soutěži bylo víc manipulací než obvykle, případně je celá věc složitější, protože šlo o zakázku v komplikovaném oboru IT. V Česku dosud neproběhl tak podrobný audit v oblasti počítačů a jen vzdáleně se mu blíží některé kontroly Nejvyššího kontrolního úřadu.

Komplikovaným tématem IT se přesto nedá zdůvodnit, proč musí být auditní zpráva tak složitá a obsahovat celkem dvě stě stránek pro běžného smrtelníka těžko pochopitelného textu. Dokument proto může posloužit jako unikátní svědectví o souboji dvou týmů špičkově placených úředníků, kdy jeden tým vyvrací tvrzení druhého týmu a opírá se přitom o všemožné paragrafy i verdikty správních soudů a antimonopolního úřadu. Vítězem debaty jsou auditoři ministerstva financí, kteří sice dávají úředníkům ministerstva pro místní rozvoj možnost kritizovat jejich odhalení, ve většině případů si však ponechávají poslední slovo a svá odhalení pak posilují dalšími argumenty. Lze předpokládat, že kdyby dostali Šlechtové úředníci ještě jednu možnost, zase by argumenty ministerstva financí vyvrátili.

O čem není sporu

Proniknout pavučinou argumentů a protiargumentů k tomu, co se vlastně stalo, je proto dost obtížné. Na konci přesto zůstává několik skutečností, které v hádce auditorů nikdo nezpochybnil a o nichž si může udělat názor i prostý laik. Obě ministerstva se neshodnou pouze při jejich hodnocení. Podle financí se při nich přestoupil zákon, podle místního rozvoje je to běžný a zákonný postup.

Výčet je nakonec stručný. Při soutěži o dodávku a provoz monitorovacího systému dodali dva uchazeči, pozdější vítěz Tesco SW a jedno z poražených konsorcií Unisys / Hewlett Packard, téměř identickou nabídku, což ukazuje na dohodu konkurenčních firem během soutěže. Stejné firmy se setkaly při vedlejší dodávce hardwaru za 286 milionů korun. Zvítězila v ní tentokrát firma Unisys, která však měla od společnosti Tesco SW zajištěnu subdodávku ve výši 95 procent zakázky. (Firma Tesco SW se debaty expertů obou ministerstev neúčastnila, se závěry auditu nesouhlasí a na auditory ministerstva financí podala trestní oznámení.)

Ministerstvo pro místní rozvoj nevysoutěžilo nejlepší cenu, protože hodnotilo náklady na provoz jen do roku 2017, systém však bude používat nejméně do roku 2025. Vítězná firma Tesco SW vyhrála s nejnižší nabídkou 635 milionů do roku 2017. Za celou životnost systému však může žádat 1,8 miliardy, přitom existují čtyři nabídky s cenou nižší až o 280 milionů.

Podmínky soutěže firmu Tesco SW zvýhodnily, protože mohla využít zkušeností se správou monitorovacího systému v minulém rozpočtovém období. Poškodily však jiné firmy, protože jedním z požadavků byla neobvykle vysoká kauce 35 milionů. Byly tak komplikovaně nastaveny kvalifikační podmínky, že se při jejich striktním výkladu zjistilo, že je nesplnila ani vítězná firma.

Členové hodnoticí komise posuzovali technické řešení podle nejasně stanovených kritérií, tedy v důsledku podle svých subjektivních dojmů. Proto se také členové komise při svých verdiktech tak výrazně lišili. Třeba za bezpečnostní systém získalo konsorcium Unisys / Hewlett Packard od jednoho člena komise plný počet 100 bodů, od jiného jenom dvacet.

Kromě toho je jisté, že ministerstvo pro místní rozvoj nezíská všechna autorská práva na draze zakoupený systém, jak při schvalování zakázky požadovala vláda, a také v rozpočtovém období 2021‑2027 bude muset spoléhat na externího dodavatele.

Jde o nejvážnější obvinění ze všech, jež dosud auditoři vznesli kvůli nějakému evropskému projektu, přesto jde jen o jeden projekt. Ani v nejmenším není nutné, aby se přes všechnu nevraživost úředníků a koaličních politiků kvůli němu rozbil plán čerpání evropských dotací ve výši 650 miliard, aby se rozhádali ministři odpovědní za eurodotace a aby Česko stálo na hraně druhého největšího konfliktu s Evropskou komisí v historii.