Jak Šimáně k dominanci na Havlově letišti přišel

Jak Šimáně k dominanci na Havlově letišti přišel

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Značná část společnosti je přesvědčená, že posledních pětadvacet let patřilo k nejsvětlejším érám české historie, kdy jsme zažili svobodu, prosperitu a navzdory všem karambolům, přešlapům i skandálům jsme byli přesvědčeni, že jdeme správným směrem. Jsou ale také lidé, kteří tvrdí, že všechno bylo špatně a je potřeba začít úplně znovu. Vedle Andreje Babiše je to i miliardář Jiří Šimáně, který má našlápnuto stát se dominantním hráčem v létání z Prahy. Šimáně se od začátku netají, že je Babišovým podporovatelem. Ministr financí byl podle všeho tím posledním (nikoliv však jediným), kdo Šimáněmu pomohl v ovládnutí Českých aerolinií, které konkurovaly jeho letecké společnosti Travel Service.

Pětadvacet let zmaru

Přesně před rokem pohovořil Jiří Šimáně o svých názorech na vývoj společnosti v rozhovoru pro Hospodářské noviny. Šimáně dostal otázku: Kdy jste si uvědomil, že už to nejde dál? „V devadesátém roce.“ Trochu zíráte, když vám dojde, že to říká člověk, který se ze zaměstnance socialistického podniku zahraničního obchodu stal za těch pětadvacet let podle žebříčku Forbes jedenáctým nejbohatším Čechem s majetkem 11,3 miliardy korun. Má faktický monopol na charterové lety do turistických destinací, je největším dovozcem alkoholu, donedávna vlastnil síť hobby marketů OBI. „Já byl jedním z mála, kdo to vždycky kritizoval, ale nechtěl jsem jít do politiky. Žil jsem několik let v cizině a to se vám trošku srovnají priority. Nevidíte na Šumavu, ale vidíte do Frankfurtu a do Vídně,“ vysvětluje Šimáně. „Bylo mi jasné, že jsou priority, na čem je společnost postavená a jak může fungovat. A tady jsem viděl, že od devadesátých let to šlo prostě špatně. My jsme nebyli v situaci, kdy jsme tady měli něco vymýšlet. Ta situace byla tak dramatická, že první, co bych já udělal, protože jsem jako Babiš pragmatik, že bych aplikoval zákony, jaké mají v Německu nebo v Rakousku, a po pěti letech bych je změnil podle toho, jak nám budou vyhovovat. Výmluvy lidí, kteří stáli u morálního marasmu, byly, že nevěděli, jak to máme dělat. Tak to dělat neměli. Já se taky nepouštím do nějaké akce, o které nevím, jak to dopadne.“ A Šimáně pokračuje. „Mě fascinuje, kolik inteligentních a chytrých lidí na tu vlnu naskočilo. S tímhle pocitem žiju už dvacet let.“

Přemýšlíte, proč takto mluví vítěz společenské transformace. Šéf Hospodářské komory Vladimír Dlouhý mi loni popisoval, jak se teď po pětadvaceti letech dostává k moci elita manažerů předlistopadových podniků zahraničního obchodu. Věřili, že po převratu 1989 to převezmou oni. Považovali se za vyvolené, nejschopnější. Na rozdíl od nešťastníků, které komunisté drželi za železnou oponou, mohli cestovat. Viděli svět, naučili se jazyky, uměli se oblékat, chovat, obchodovat. Měli v krvi pragmatismus, kariéristický tah na branku, ostré lokty. Pobyt v komunistické elitě je vybavil užitečnými dovednosti pro kapitalismus. „Mysleli si, že převezmou moc a rozhodování v zemi a nikdy se nesmířili s tím, že jsme to převzali my.“ Dlouhý byl sice členem KSČ, ale pracoval v Prognostickém ústavu Akademie věd.

Když peníze nestačí

Pézetkáři odešli do byznysu a stali se z nich miliardáři. Chyběl jim ale pocit společenského uznání. Babiš od začátku podnikal v oborech, kde potřeboval dobré vztahy s politiky. Obchodoval se státními firmami, čerpal dotace, chtěl privatizovat, Šimáně si dlouho držel od státu přesvědčivý odstup. Na rozdíl od Babiše vztahy s politiky nepotřeboval. Obchodoval v otevřených, konkurenčních oborech bez speciální regulace. A dobře v nich vydělával. Nejúspěšnější obchod udělal v roce 2007, kdy se mu podařilo prodat nejstarší českou cestovní kancelář Čedok americkému Odienu za 1,5 miliardy korun. Podle výsledků Čedoku z předchozího roku Američané zaplatili Šimáněmu, tedy jeho společnosti Unimex Group, kterou založil v roce 1991 s Jaromírem Šmejkalem, šedesátinásobek ročního čistého zisku cestovní kanceláře.

Šimáněho spojuje s Babišem i spor o spolupráci s StB. V roce 2006 soud rozhodl, že byl v evidenci veden neoprávněně. V odůvodnění rozsudku se říká, že ho měla StB sledovat jako studenta práv v letech 1972 až 1974 kvůli stykům s emigranty. V roce 1974 spis uzavřela s tím, že výtěžnost je nulová. V roce 1977 spis StB předala do archivu. 21. března 1989 byl skartován.

Různé rozhovory z minulých let ukazují, že Šimáně je velmi citlivý na to, že je považován za předlistopadovou elitu. Tvrdí, že byl za Strojexport vysílán do nejhorších oblastí pro práci i život ‑ od Sýrie a Iráku po Zambii.

Pakt pragmatiků

Čedok byl známá značka, takže Jiří Šimáně byl veřejně známou osobou, i když žádné obchody se státem nedělal. To se změnilo ve chvíli, kdy se pustil do leteckého byznysu a založil společnost Travel Service. V ní mimochodem jednu dobu zaměstnával jako pilota Babišova syna z prvního manželství.

V cestě mu jako konkurent stály státní ČSA, které nabízely vysoký standard služeb, ale přinejmenším od konce 90. let byly ve vážných finančních potížích. Šimáně se rozhodl konkurenci eliminovat. V roce se 2009 mu vláda Jana Fischera odmítla prodat ČSA, když zůstal v privatizaci jako jediný zájemce. Za firmu nabízel miliardu, ale odmítal převzít její dluhy. V té chvíli začala současná Šimáněho cesta, za jejímž konci se mu podaří nejspíš ČSA získat.

Světová i česká ekonomika v roce 2009 procházely těžkou krizí a ta dolehla i na letecké společnosti. Fischerův kabinet musel poslat do ČSA záchranné 2,5 miliardy korun, aby odvrátil krach. Koncem října 2009 vláda rozhodla, že ČSA neprodá, ale pokusí se je restrukturalizovat. V rychle se měnícím letectví se sílícím postavením levných aerolinek typu easyJet a Ryanair to znamenalo najít nový obchodní model, v němž budou ČSA vydělávat a nikoliv ztrácet v provozu miliardu korun ročně jako dosud. Rozjely vlastní společnost na prázdninové charterové lety Holiday Czech Airlines. Razantně nastoupily do byznysu, kde měl do té doby Šimáněho Travel Service dominantní postavení. Rychle mu přetáhly řadu důležitých cestovních kanceláří a získaly 40 procent na trhu.

Travel Service si to nenechal líbit a podal k Evropské komisi stížnosti pro nedovolenou veřejnou podporu. Od ČSA si zároveň stále pronajímal airbusy i s posádkami, aby létaly na jeho linkách. V roce 2012 se prázdninová značka ČSA dostala do potíží. Koncem předchozího roku totiž zapůjčila svá letadla včetně posádek, pro něž neměla v zimní sezoně práci, virtuálním islandským Iceland Express, které z Keflavíku létaly do Londýna, Berlína nebo Kodaně. Islandský projekt ale skončil krachem. Z provozu prázdninové značky hrozila ztráta ve stovkách milionů korun. Zachránil je Šimáně, který si od nich letadla najal a tehdejšímu šéfovi Českého Aeroholdingu i ČSA Miroslavu Dvořákovi pomohl podstatně snížit ztrátu.

Dvořák dohodl s Jiřím Šimáněm narovnání vztahů, které oficiálně vyhlásil v prosinci 2012 ministr financí Miroslav Kalousek. Princip byl jednoduchý: Šimáně stáhne žaloby v Bruselu a ČSA mu půjdou z cesty a přestanou vozit rekreanty. Obchod vypadal na první pohled podezřele výhodně pro Šimáněho. V té chvíli totiž nepadlo v Bruselu žádné rozhodnutí a vůbec nebylo zřejmé, že by stát spor s Travel Service prohrál.

V té době ale už běželo nové kolo pokusu o privatizaci, kdy se o ČSA ucházely Korean Air a Emirates. Podle několika zdrojů byla právní očista dokonce podmínkou investorů. Vítězem byl ale Šimáně, který se zbavil konkurenta ve svém hlavním podnikání.

Přestože Dvořák a Šimáně byli formálně konkurenti, jejich zájmy se protínaly. Dvojrole šéfa Českého Aeroholdingu, jehož nejpodstatnější částí je Letiště Praha, a ČSA, byla rozporuplná. Pro Dvořáka byly vždy na prvním místě zájmy letiště. Udržení ČSA při životě bylo jen podmínkou, aby prosperovalo. Ještě v roce 2010 to byl totiž klíčový zákazník, který se na tržbách letiště podílel z 55 %. Dnes je to 25 procent.

Pak přicházejí Korean Air, jež si kupují 44 % akcií, ale mají opci na další podíl. V prosinci 2013 Korejci požádali, že chtějí dalších 34 %, které jsou připraveni obratem prodat Travel Service. Obě strany měly od začátku velmi dobré vztahy s jasnou logikou. Korean chtěly zákazníkům nabídnout co nejširší síť linek. Měly představu, že do Prahy přivezou zákazníky samy. Dál po Evropě je budou rozvážet v zásadě dvoje levnější aerolinie: na hlavní evropská letiště ČSA a do více prázdninových destinací Travel Service.

Když ale Babiš porušil akcionářskou dohodu (detaily popisujeme v předchozím textu Čeští cestující, plačte) a odvolal Miroslava Dvořáka z vedení Českého Aeroholdingu, Korejci si to vyložili jako zájem vyštvat je pryč. Zastavili investice a začali se postupně stahovat, aby si přitom nepoškodili jméno, které vstupem do ohrožených ČSA riskovali. Na chování českých politiků si postěžovali svým diplomatům a konflikt se řeší na mezivládní úrovni. Jiří Šimáně má dominanci nad cestováním z Prahy na dosah. Povedl se mu další výborný obchod.