Zabývá se politikou a ekonomikou. Těmto tématům se věnovala ve všech hlavních denících. Pracovala jako redaktorka a vedoucí ekonomické rubriky MF Dnes. Poté vedla ekonomickou rubriku týdeníku Respekt. Od roku 2003 do roku 2009 byla hlavní analytičkou Hospodářských novin. Stejnou pozici zastávala od roku 2009 do října 2013 v Lidových novinách. Pravidelně komentuje ekonomiku pro Český rozhlas a Českou televizi.
Srpen 2013. Dva měsíce po zásahu olomouckého vrchního státního zástupce Iva Ištvana a ředitele Útvaru proti organizovanému zločinu Roberta Šlachty na Úřadu vlády dnes známého jako operace Nagyová. Protikorupční hnutí dotačního miliardáře Andreje Babiše ANO 2011, který už několik měsíců objíždí zemi a vykřikuje, že tady „Všeci kradnú“ a on to „Palermo vyčistí“, má v průzkumech kolem dvou tří procent.
Po deseti a půl letech rezignoval na funkci nejvyššího státního zástupce Pavel Zeman. Odchází sám, ale neodchází dobrovolně. Podlehl tlaku ministryně spravedlnosti Marie Benešové, jak sám přiznává. Není to výmluva ani odvracení pozornosti. Ten tlak byl viditelný ve veřejném prostoru. Marie Benešová mu měsíce vyhrožovala kárnou žalobou kvůli porušení pravomocí.
Akutní krize čínského koronaviru sebrala pozornost krizím chronickým. Migrační, dluhové, integrační. Neznamená to, že se vyřešily. Jen se odsunuly pod povrch. Tam dál bují. Naplno zase propuknou, až se vyčerpá pozornost krize aktuální. To je český pohled. Ne všude v Evropě je stejný. I přes krizi akutní tam vyhřezávají projevy těch chronických, dlouho neřešených.
Ten, kdo po říjnových parlamentních volbách převezme zemi po Andreji Babišovi, to nebude mít vůbec jednoduché. Borec, který sliboval řídit stát jako firmu, tu firmu odkáže svému nástupci jako hodně nefunkční. Předá mu rozpočet automaticky vytvářející schodek kolem 400 miliard korun.
Jednou z velkých dělicích linií letošních voleb bude generační střet. Průzkumy ukazují, že mladší generace, které zpravidla mívají podstatně nižší účast než ty starší, se letos chystají jít volit v nebývale vysokých počtech. Víc než dřív chtějí totiž hájit své zájmy. Mají zjevně pocit, že v posledních letech se tady vládlo proti jejich zájmům a vyvrcholilo to posledním rokem. K vládním restrikcím, zavírání společnosti a ekonomiky jsou nejkritičtější mladší generace.
V této chvíli už je jisté, že volby do Poslanecké sněmovny se odehrají až v řádném termínu na začátku října. To je velká vzpruha pro Andreje Babiše. Čím později se bude volit, tím je pravděpodobnější, že se zastaví pokles jeho preferencí a trend se otočí opačným směrem. Voliči teď Andreje Babiše opouští kvůli katastrofálnímu výkonu jeho kabinetu v krizi čínského koronaviru, kdy svým chaosem rozložil a paralyzoval zemi.
Tato ostudná doba snad končí. Pokud tedy ještě vůbec věříme tomu, co Andrej Babiš říká. Včera v Poslanecké sněmovně slíbil, že se bez chaotických rotací, znamenajících jeden týden ve škole a druhý doma před počítačem, vrátí do škol všichni žáci a studenti. Všichni znamená všichni. Od mateřských školek po univerzity.
Pandemie čínského koronaviru, která přinesla bezprecedentní omezení svobody, odvrátila pozornost od jiných potíží. Jenže ony nezmizely. Bují pod povrchem ještě nebezpečněji, než kdyby se projevovaly a byly objektem veřejné debaty. Minulý týden se dvě desítky francouzských generálů ve výslužbě a další tisícovka vojáků nižších šarží obrátily na francouzského prezidenta Emmanuela Macrona s výzvou, aby jeho vláda důrazně zasáhla proti islamizaci země. Pokud to neudělá, měla by moc v zemi, která podle nich pod současným prezidentem nedokáže islamizaci čelit, převzít armáda.
Více než rok s čínským koronavirem ukázal, že těžkou zkouškou jako civilizačně vyspělé prošly země, které měly nejvíce odvahy, důvěry, logistických a technologických schopností. My jsme ze zátěžového testu vyšli nejhůř z celé Evropské unie. Máme po Maďarsku druhý největší počet obětí na počet obyvatel. Měli jsme nejdéle zavřené školy a téměř největší omezení svobody všemožnými restrikcemi. Dá se vést dlouhá debata, kdo za to může.
Když jsme s někým okolnostmi nuceni dělat obchod, zpravidla neřešíme, jestli je protistrana ztělesněním našeho morálního nebo estetického ideálu. Víme, že musíme v rámci možností najít nějakou vzájemnou důvěru. Pochopit zájmy toho druhého a vytvořit si pro obě strany výhodný a přijatelný modus operandi. Aby se dalo dosáhnout stavu vítěz–vítěz. Snáz se takový obchod dělá, když víte, co chcete, a jen pozičně nereagujete na protihráče.
Vláda Andreje Babiše stáhla veřejné finance do schodků v řádu stovek miliard korun. Podle oficiálních výsledků státního rozpočtu zveřejňovaných ministerstvem financí se dá jen část těch obrovských schodků vysvětlit dopady pandemie čínského koronaviru a oslabením ekonomiky. S prudkým růstem dluhů stoupá i cena, za kterou si Česko půjčuje na finančních trzích. Přestože jsme i po pandemickém roce stále jednou z nejméně zadlužených zemí v Evropské unii, tímto stylem se dál hospodařit nedá.
Všechny civilizované země se v krizi čínského koronaviru držely jednoduchého pravidla: školy zavíráme jako poslední, otevíráme jako první. Proto po celou dobu platilo, čím je země civilizovanější, tím má školy zavřené kratší dobu. Česká republika je z tohoto pohledu jednou z nejméně civilizovaných zemí celé Evropské unie. Jako by skoro jela podle anticivilizačního pravidla
Do pandemického zákona, podle něhož se řídí omezování svobody v čase epidemie čínského koronaviru, se dostala pojistka proti zneužití. Rychle se ukázala jako velmi důležitá. Opatření, kterými vláda zavírá společnost a ekonomiku, je možné žalovat přímo v jedné jediné instanci, proti které není odvolání. K Nejvyššímu správnímu soudu.
Ve středu míří lídr koalice Pirátů a STAN Ivan Bartoš za prezidentem Milošem Zemanem. Téma je jediné. Rozpuštění Poslanecké sněmovny hlasy přinejmenším 120 poslanců podle článku 35 ústavy. Ten jasně říká: „Prezident republiky Poslaneckou sněmovnu rozpustí, navrhne-li mu to Poslanecká sněmovna usnesením, s nímž vyslovila souhlas třípětinová většina sněmovny.“ Do 60 dní od rozpuštění se pak konají předčasné volby.
S vládou Andreje Babiše jsme doputovali na právní dno, kam jsme se od roku 1989 ještě nedostali. Až do situace, kdy vláda vědomě porušuje zákon. Její ministr to otevřeně přiznává, a ještě bezelstně připustí, že to přece může dělat alespoň do té doby, než mu to soud prohlásí za protizákonné a zruší. A když to ten soud udělá, tak to bezskrupulózně opíše ve stejném znění slovy, která jsou přímo výsměchem soudu.
Andrej Babiš přivedl Českou republiku do stadia zhrouceného státu. Je to vidět už prakticky na všem, co on nebo jeho ministři do veřejného prostoru vypustí. Některé projevy jsou čistě komické. Jako pokus o přesun ministra kultury Lubomíra Zaorálka do čela diplomacie, kam on sám jít nechtěl.
Od dvanáctého dubna, kdy v České republice konečně po půl roce skončil nouzový stav, má vláda výrazně zúžený manévrovací prostor pro zavírání společnosti a ekonomiky. Jede se podle speciálního jednorázového pandemického zákona. Ten dává vládě mantinely, v nichž například nemůže omezit shromažďování lidí. Zavírat školy, obchody, restaurace nebo sport může dál. Musí ale velmi pečlivě a precizně zdůvodňovat, proč to dělá. Daty, argumenty, vědeckými studiemi. To je něco, s čím se zatím vůbec neobtěžovala.
Pravidlo Occamovy břitvy říká, že zpravidla platí to nejjednodušší a nejvíc přímočaré vysvětlení situace. Je to opak paranoidního myšlení a hledání spiknutí za každým rohem. Na rozhodování vlády Andreje Babiše v době čínského koronaviru se to pravidlo těžko používá. To rozhodování postrádá logiku a smysl. Vysvětlení si navzájem protiřečí.
Předseda Pirátů Ivan Bartoš poskytl v rámci svého předvolebního turné Bartoš premiérem první ucelenější ekonomický rozhovor pro deník E15 ze skupiny CNC Daniela Křetínského. Dá se z něj už udělat aspoň rámcově představa, jak by se Piráti (v koalici se Starosty a nezávislými) po volbách chovali k veřejným penězům.
Současná vláda vyniká naprostou neschopností cokoliv systematického zorganizovat. Výsledkem té neschopnosti je nejvíc obětí covidu na počet obyvatel v civilizovaném světě (a to i když se do něj připočte třeba rozvíjející se Brazílie) a téměř nejdéle zavřené školy v Evropě. Ta organizační neschopnost se nejdřív projevila u testování a trasování, pak u očkování a teď ji sledujeme u dost zoufalého pokusu o otevření škol.
Co Miloš Zeman řekne, to Andrej Babiš udělá. Na první pohled zvenku viděná pevná aliance mezi prezidentem republiky a ministerským předsedou stojí na přísném vztahu nadřízenosti a podřízenosti. Zeman si Babiše tak hýčká nikoli pro to, že by mu byl nějak zvlášť sympatický, rozuměl si s ním nebo s ním názorově souzněl. Pěstuje si ho, protože Andrej Babiš poslouchá. Důsledně. Vyslovená prezidentská přání neplní sice hned, ale nakonec ano. Všechna.
I otevírání škol je podobně chaotické, až absurdní jako očkování. Děti se budou muset dvakrát týdně testovat antigenními testy. Testy, které vláda centrálně nakoupila nikoliv proto, že by byly nejlepší a nejspolehlivější z dostupných antigenů ukazovaly nákazu, ale proto, že prostě byly nejlevnější.
Máme po Maďarsku druhý největší počet obětí covidu na počet obyvatel a školy zavřené skoro nejdéle v celé Evropě. To je výsledek vládnutí Andreje Babiše v době čínského koronaviru. Předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský trefně říká, že epidemii zvládáme na úrovni Mexika nebo rozvojových zemí. Voliči to vidí. Podpora Andreje Babiše jde rychle ke dnu. A s ní i jeho autorita a respekt jeho podřízených.
Věci, které se ještě před pár měsíci zdály nepředstavitelnými, se v současné době stávají realitou. Když byly schváleny první vakcíny proti čínskému koronaviru, zněla zmínka o covidovém pasu (tedy dokladu, který by otevíral těm, kdo se nechali naočkovat, volnou cestu k normálnímu životu, zatímco ostatní, kdo se očkovat z nějakého důvodu nechtějí, by ji měli omezenou) jako science fiction.
Bývalý viceguvernér České národní banky a dlouholetý ředitel České spořitelny Pavel Kysilka v roce 2016 po odchodu z dozorčích rad státní České exportní banky a Českomoravské záruční a rozvojové banky prohlásil, že už nechce pracovat pro stát. Nedává mu to smysl, protože politici se neumějí na ničem dohodnout a dát jasné zadání. Po třech letech se do veřejných služeb vrátil. Hned do tří funkcí.
Nejbohatší Čech Petr Kellner, který v sobotu o půl sedmé večer našeho času tragicky zahynul při pádu helikoptéry na Aljašce, kde lyžoval, byl zakladatelem a živoucím příběhem českého kapitalismu. S jeho silnými i temnějšími stránkami. Selfmademan z České Lípy, který se vypracoval od prodejce kopírek přes postavení své skupiny v privatizaci (značka PPF není nic jiného než První privatizační fond), ovládnutí České pojišťovny a nákup nejsilnější komerční televize Nova, kterou si pořídil hned dvakrát, až po vytvoření největší středoevropské globální finanční skupiny.
Vláda Andreje Babiše tlačí veřejným prostorem do značné míry úspěšně představu: čím víc zavřeme, tím víc ochráníme životů. Neplatí ani náhodou. Máme nejvíc obětí na počet obyvatel z celého vyspělého světa a zároveň máme jedno z nejhorších zavírání. Žebříček Bloomberg Covid Resilience Index, srovnávající nejlepší a nejhorší místa, kde prožít covid, to ukazuje úplně jasně. Třeba školy máme zavřené už 35 týdnů. V tom se nám přibližuje jen sousední Slovensko se 33 týdny.
Hospodářské noviny, konkrétně bruselský reportér Ondřej Houska, odvedly skvělou investigativní práci. Přímo z dokumentů zjistily, že vláda Andreje Babiše nevyužila celou možnost objednávky vakcín, kterou jí nabízel společný nákup v rámci Evropské unie. Využila ji jen z 81,1 procenta. Do konce června bude mít očkování jen pro 44 procent dospělých. Hůř už jsou na tom jen Bulhaři, Chorvati, Slováci a Lotyši.
Krize vyvolaná čínským koronavirem, kdy Andrej Babiš svým chaosem a neschopností udělal z Česka nejhorší covidárium Evropy s nejvyšším počtem obětí i nejvyšším počtem nakažených na počet obyvatel a zároveň zavedl největší omezení svobody a mobility, výrazně změnila a nejspíš bude dál měnit poměr sil v politice. Babiše z postu nejsilnější strany podle průzkumu agentury Kantar pro Českou televizi vytlačili Piráti.
Máme za sebou rok pandemie čínského koronaviru, v České republice poznamenaný z velké části izolací, uzavíráním společnosti včetně škol a vypínáním ekonomiky. Přestože jsme s náskokem nejvíc průmyslová země Evropské unie, i u nás hrají v ekonomice výrazně důležitější roli služby – podílejí se na ní víc než 60 procenty. A podstatná část těch služeb byla během roku vypnutá. Případně žila v neustálé nejistotě, kdy ji zas politici vypnou.
