Zabývá se politikou a ekonomikou. Těmto tématům se věnovala ve všech hlavních denících. Pracovala jako redaktorka a vedoucí ekonomické rubriky MF Dnes. Poté vedla ekonomickou rubriku týdeníku Respekt. Od roku 2003 do roku 2009 byla hlavní analytičkou Hospodářských novin. Stejnou pozici zastávala od roku 2009 do října 2013 v Lidových novinách. Pravidelně komentuje ekonomiku pro Český rozhlas a Českou televizi.
Vláda Andreje Babiše nemá dlouhé měsíce epidemii čínského koronaviru pod kontrolou. Udělala svým nekonečným chaosem z České republiky nejhorší covidárium Západu. S téměř nejvíce mrtvými, papírově nejtvrdšími restrikcemi, s jedním z největších zásahů ekonomiky.
Česká republika má za sebou rok s největším ekonomickým pádem v historii. Čínský koronavirus a hlavně reakce vlády na něj jí daly téměř největší hospodářskou ránu ze všech zemí Evropské unie. Podle předběžného odhadu Českého statistického úřadu, který se může ještě lehce změnit a obrázek o kondici země v něm zatím není úplně detailní, se výkon ekonomiky propadl proti roku 2019 o 5,6 procenta. Bohatství se za jediný rok ztenčilo o 321 miliard korun.
Z tohoto dna už vede jediná cesta. Skončit s restrikcemi. Začít lidem věřit a dát jim prostor chránit sebe si i své blízké. V první řadě si to žádá ukončit státem kontrolovaný monopol na testování.
Říkat o něčem z produkce vládního dua Andrej Babiš – Jan Hamáček, že je to vrchol chaosu, je velmi troufalé. Každý druhý den totiž zpravidla ukáže, že může být ještě hůř. Vypadalo to, že horší fiasko než liknavost s očkováním už se těžko vymyslí. Vakcíny se zbytečně válí ve skladech, místo aby se okamžitě očkovalo. Jediné, co moc nevázne, jsou ty od společnosti Pfizer.
Agentura Bloomberg publikuje a průběžně aktualizuje žebříček nejlepších a nejhorších míst světa, kde prožít epidemii čínského koronaviru, Covid Resilience Ranking. Srovnává v něm vybraných 53 zemí světa podle řady kritérií od počtu nákaz, počtu úmrtí, schopnosti očkovat a zajistit zdravotní péči po kvalitu života během pandemie. Do této kategorie patří tvrdost lockdownu a vládních restrikcí a také omezení mobility.
Když tehdejší ministr zdravotnictví a současný zdravotní poradce a byznysmen s obchodními zájmy v testování a vakcinaci Roman Prymula na jaře ohlásil, že hranice můžou být klidně uzavřené dva roky, vzbudilo to zděšení.
Česku se stalo to nejhorší, co se zemi uprostřed pandemie čínského koronaviru může přihodit. Ne náhodou máme po Belgii druhý největší počet obětí covidu v Evropě a aktuálně třetí nejvyšší počet nakažených. Navzdory tomu, že máme zároveň jedny z nejpřísnějších restrikcí v Evropě. Zavřené školy, obchody, služby, zákaz vycházení po deváté hodině večer. Nefunguje to, nákaza se přesto šíří, protože stát pod vedením Andreje Babiše selhal.
Jsou meze, které nelze překročit. Každá společnost má práh tolerance jinde. Ta česká v poslední době zjevně hodně vysoko. Kdyby neměla, Andrej Babiš by byl společenským tlakem donucen k rezignaci nejpozději jedenáctého října. Tehdy přiznal, že pod ním selhal stát. Nebyl schopen zařídit testování a trasování. Epidemie se začala nekontrolovaně šířit. Babiš ale pokračoval a selhávání prohluboval. U moci ho drželi sociální demokraté a komunisté. Stále mu prodlužovali bianco šeky na nouzový stav.
Ústavní soud citelně zasáhne do vládních restrikcí. Soud totiž podle více zdrojů deníku Echo24 rozhodl o tom, že vyhoví ústavní stížnosti na diskriminaci maloobchodů. V současné době se k věci píše nález. V praxi by to znamenalo, že se po vyhlášení nálezu maloobchody musí otevřít. Ústavní soud vládní zákaz zrušil kvůli tomu, že nebyl dostatečně odůvodněný.
Když Ústavní soud České republiky první únorový týden odjistil politickou rozbušku zrušením podstatných částí volebního zákona, rozjela se po letech znovu v další repríze velká debata, jestli se soudci stále drží ve své roli strážců ústavy, nebo se dostali za hranu zásahů do politiky, kterou nepřípustně ovlivňují. Opět se spustila diskuse o soudcokracii.
Česko je aktuálně třetím nejhorším covidáriem v Evropě. Podle posledních dat Evropského centra pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC) má za čtrnáct dní průměr nových případů v přepočtu na 100 tisíc obyvatel 896. Před námi je z celé Evropské unie jen Portugalsko s 1692 případy a Španělsko s 1036 případy. Těsně za námi Slovinsko s 818 případy. Průměr celé Evropské unie plus Norska, které k ní ECDC připočítává, je 402 případů. Ani ne polovina našeho stavu.
Můj vzor. Moje inspirace. Můj osobní hrdina. Jako kdo bych chtěl/a být? Někdo si to přímo přiznává, přemýšlí o tom. Jiný to má zasuté v podvědomí a dojde mu to až ve chvíli, kdy se ho na to někdo zeptá. Vzory hledáme všichni. Obdivujeme je. Chceme se jim přiblížit. Hledáme vzory profesní. Inspirují nás umem, tvořivostí, bystrostí, nápady. Hledáme vzory charakterové. Ty, které nás inspirují odvahou, velkorysostí, schopností poprat se s potížemi.
Ústavní soud vedený Pavlem Rychetským hodil rozbušku do už tak vyhrocené české politiky, když zrušil jako protiústavní značnou část volebního zákona a přinutil politiky dohodnout se na nových pravidlech, podle nichž se bude v říjnu volit.
Míříme do další etapy velké veřejné debaty o soudcokracii. V úterý (den poté, co odešlo toto vydání Týdeníku Echo do tiskárny) se chystal Ústavní soud zrušit některá ustanovení volebního zákona a tím výrazně promluvit do podzimních parlamentních voleb. Chystal se tím vyhovět skupině senátorů STAN z podzimu 2017.
Státní rozpočet za loňský rok skončil v historicky největším deficitu 367 miliard korun.
Dostali jsme se do bizarní situace. Vláda úplně rezignovala na otevření škol. Odmítá říct jakékoliv datum, kdy by se děti a mladí mohli alespoň v nějaké formě odlepit od domácích počítačů a začít konečně trochu normálně žít. Studovat, sportovat, věnovat se svým zájmům. Nic z toho se dlouhodobě přes online provozovat nedá. Bizarní je, že tím, kdo tlačí na otevření škol a návrat mladých k alespoň trochu normálnímu životu, nejsou opoziční strany, ale vládní komunisté.
Víc než sedmiletá éra vlády Andreje Babiše velmi významně ukrajuje a omezuje svobodu. Začíná mít čím dál víc diktátorských, mocenských rysů. Prosazují se samozřejmě zcela demokratickou cestou. Řádně přes parlament. A rozhodně v tom nejede Andreje Babiš sám. Má v tom okrajování svobody celou armádu ochotných pomahačů z řady stran od partnerské sociální demokracie a komunistů přes SPD Tomia Okamury, Trikolóru Václava Klause mladšího, a dokonce některé křesťanské demokraty, kteří se počítají do středopravicové předvolební koalice spolu s ODS a TOP 09. Řadu z nich motivují vlastní ekonomické nebo politické zájmy.
Evropa včetně Česka se potácí ve třetí vlně uzavřené ekonomiky kvůli šíření čínského koronaviru. Za cestu z pasti ničivých izolací a uzavírání společnosti se považuje vakcína. Vyspělý svět se předhání, kdo rychleji naočkuje tak velkou část společnosti, aby přestalo hrozit riziko zhroucení zdravotního systému a lidé se mohli vrátit k normálnímu životu bez omezení. Země Evropské unie zaostávají v očkování za Izraelem, USA, Británií. Česko zaostává za většinou zemí EU. Kdo musí být naočkován, abychom se mohli vrátit k životu bez omezení? Kolik je takových lidí? Dokdy je zvládneme naočkovat?
Když je něčeho nedostatek, který se nedá rychle a snadno vyřešit, padají zábrany, dobré mravy, etika. Boří se zvyky, konvence, dobré vztahy.
Průměr Česka za poslední čtrnáct dní byl 1362 případů. V sousedním Německu 319, Rakousku 299, Maďarsku 244. Čísla násobně nižší. Všichni ti, kdo odtud přijíždějí do Česka, ale potřebují absolvovat test na koronavirus. Jaký to dává smysl?
V žebříčku schopnosti rychle a efektivně očkovat jsme na chvostu civilizovaných zemí. Čísla zveřejněná k pondělí 18. ledna, kdy odcházelo toto vydání Týdeníku Echo do tiskárny, jsou neúprosná. Nechme teď stranou Izrael, který má naočkovaných 28 procent ze svých necelých devíti milionů obyvatel. Pokud pojede dál tímto tempem (očkuje něco přes měsíc), dosáhne během dalšího měsíce kýžené kolektivní imunity 60 procent očkovaných.
Rok se přehoupl. A žádný zelený seznam není. Země Evropské unie se nedokážou dohodnout, co je čisté a co špinavé.
Měl to být rok, který odstaví Čínu na vedlejší kolej mezinárodního obchodu i politiky. Přesně na Silvestra roku 2019 se objevila první zmínka o výskytu nového koronaviru v čínském městě Wu-chan. Peking dlouho tutlal informace o epidemii nové nemoci. Až najednou 23. ledna 2020 uzavřel z hodiny na hodinu šedesát milionů lidí ve Wu-chanu a jeho okolí do neprodyšné karantény.
Kdo si dá malý cíl a potom ho dokáže překonat, často ze sebe dělá borce. Všechno je věc očekávání. Koukněte, nakonec ten schodek státního rozpočtu v čase koronavirové pandemie nebyl ohlášených a schválených 500, ale jen 367 miliard korun. Výsledky státního rozpočtu za minulý rok, které zveřejnilo ministerstvo financí, ale ukazují úplně jiný příběh. Vláda Andreje Babiše totiž do značné míry využila čínský koronavirus jako maskování svého rozhazování.
Ještě před měsícem, kdy se na Západě začaly schvalovat k použití první vakcíny, to vypadalo, že velkým společenským problémem bude nechuť (strach, odpor) velké části společnosti nechat se očkovat.
Začíná rok, v jehož poslední třetině by konečně po dlouhých sedmi letech mohl skončit experiment známý pod heslem Řídit stát jako firmu. Rýsuje se nemalá šance, že Andrej Babiš se svým spolkem ANO by konečně po těch dlouhých letech mohl opustit vládu. Krize čínského koronaviru výrazně snižuje možnost odhadovat vývoj v delším časovém horizontu. Všechno se dnes mění ze dne na den nesrovnatelně vyšší rychlostí, než na jakou jsme byli zvyklí ještě před rokem.
Statistiky počtu očkovaných jsou jednoznačné a neúprosné. S obrovským náskokem vede Izrael následovaný Velkou Británií, Spojenými státy – nechme teď stranou, Bahrajnem.
Těsně před prvním výročím první zprávy o výskytu čínského koronaviru (Čína ho poprvé přiznala na Silvestra 2019) přichází první velká mezinárodní studie srovnávající, jak efektivně proti jeho šíření dokázaly jednotlivé země zasahovat a jak moc při těch zásazích poškodily společnost a ekonomiku. OECD srovnala ve velké analýze Walking the tightrope: avoding a lockdown while containing the virus (Chůze po provaze: jak se vyhnout lockdownu a udržet virus pod kontrolou) restrikce a omezení, jež od února do listopadu loňského roku provedlo téměř 150 zemí světa.
Čínský koronavirus prověřil, jak si jednotlivé země stojí v mezinárodní konkurenci. Čistou, exaktní konkurenční disciplínou je rychlost očkování. Kdo dřív zvládne proti covidu naočkovat alespoň tu rizikovou část společnosti, pro niž je virus skutečně nebezpečný, ten se dřív vrátí ke svobodnému životu bez ničivých lockdownů a izolací.
Ve stínu Vánoc a Andrejem Babišem orchestrovaného chaosu kolem očkování zapadlo představení společných vládních ambicí koalice Pirátů a Starostů.
