Dvě stě padesát let poté, co kolonisté v Nové Anglii povstali proti britské monarchii, se rýsuje, že si Američané budou moci napřesrok zvolit, která dynastie jim bude vládnout. Nejsilnějším kandidátem republikánského pole se zdá být syn čtyřicátého prvního prezidenta a bratr čtyřicátého třetího v jedné osobě.
Jsme národem motoristů, kteří však nejsou schopni postavit dálnice, po kterých by mohli jezdit. Změnit poměry k lepšímu se v posledních pěti letech neúspěšně snažila řada ministrů dopravy různých vlád. Dnes je skoro jisté, že pod ministrem Danem Ťokem se staré poměry zakonzervují. Zní to neuvěřitelně, ale žádná významná dopravní stavba nebude dokončena ani v příštích sedmi letech.
Řecko a zbytek eurozóny žijí po referendu v paralelních světech. V Aténách se slaví odmítnutí diktátu mezinárodních věřitelů. Jednašedesát procent Řeků nejspíš uvěřilo příběhu ministerského předsedy Alexise Tsiprase, který jim slíbil, že se silným mandátem z plebiscitu bude schopen vyjednat lepší podmínky další záchrany.
Tento týden se mandátový a imunitní výbor sněmovny z formálních důvodů odmítl zabývat stížností poslance Ladislava Šincla na ministra financí Andreje Babiše. I když se ale nad aférou Šincl zavře voda, neboť ministr financí a poslanec se nesejdou, nepodají si ruku a ministr nebude přinucen k odpovědi, odkud tzv. informace o Šinclovi čerpal, neznamená to, že zas bude všechno jako dřív.
V pondělí 10. března 2014 se policisté z brněnské expozitury protikorupčního útvaru sešli s devětadvacetiletým mužem. Podle protokolu z výslechu se dostavil dobrovolně, aby popsal rozsáhlé podvody na daních při obchodech s pohonnými hmotami.
I politická Evropa se oddala času dovolených, Angela Merkelová s manželem například odjela do Jižního Tyrolska. Pro Řecko ale politická dovolená neplatí. Tam schválení nejnovějšího záchranného programu v polovině července jen zahájilo novou, nevyzpytatelnou etapu. Vrací se všechno to, co řečtí voliči odmítli ve volbách v lednu a v referendu 5. července, jen horší než kdy předtím.
Řecko zbankrotovalo. To, čeho se všichni obávali, se ve středu v jednu hodinu ráno aténského času stalo skutečností. Do této chvíle měla dorazit splátka 1,6 miliardy eur (asi 44 miliard korun) na účet Mezinárodního měnového fondu. Nedorazila. Členská země eurozóny, EU a NATO se tím vyřadila z klubu civilizovaných zemí mezi padlé státy typu Zimbabwe, Súdánu, Iráku nebo Kuby.
Do sálu pro tiskové konference vstoupil premiér a zaujal tradiční místo před fotografií Strakovy akademie, která slouží jako pozadí televizních přenosů. Na místech, kam by se vešly dvě stovky lidí, posedávalo několik zívajících novinářů. Zakaboněný Bohuslav Sobotka (ČSSD) je svým výkladem o dohodě nad rozpočtem k větší aktivitě nenastartoval.
Letos v květnu soud propustil z vězení třiadvacetiletého Lukáše Nečesaného, odsouzeného za pokus o vraždu kadeřnice. Odseděl si přes dva roky. Nejvyšší soud neřekl, že mladík je nevinen, nicméně poukázal na až neuvěřitelné chyby soudců i policistů a nařídil obnovu řízení. Hlavním důkazem v procesu proti Nečesanému byla takzvaná pachová stopa na místě činu.
Je vám padesát, v práci máte málo pohybu a v poslední době jste přibral? Pak jste vážně ohrožen nemocí, která dokáže zabít během několika let. Pravděpodobnost, že ji v blízké době dostanete, je třetinová. Stejně důležitou součástí civilizace, kterou symbolizují mobily, internet nebo silná auta, se v posledních letech stala cukrovka čili diabetes mellitus.
Hemingwayové zase vyrazili ke kubánským břehům na mečouna. Vnukové amerického spisovatele Ernesta Hemingwaye, který tam často rybařil a napsal tu svou slavnou novelu Stařec a moře, koncem května zakotvili v Havaně, aby se zúčastnili rybářského turnaje.
Stát chce o svých občanech vědět stále víc. Stačí zmínit elektronickou evidenci tržeb nebo zákon o prokazování původu majetku. Ve sněmovně je před finálním hlasováním novela, která zpravodajským službám otvírá cestu k údajům z finančních úřadů, rozšiřuje přístup k informacím od telekomunikačních operátorů nebo ruší omezení v prolamování bankovního tajemství.
Je zajímavé, kolik zdánlivě vyčpělých a nemoderních témat se v současné době vrací. Mnohá z nich jasně zazněla již v 60. letech: rasové nepokoje, udržitelnost či limity růstu. Jako bychom se na dějinné spirále sice posunuli o závit výš, ale také blíž k těm tématům, která na nás poprvé zapůsobila již před desetiletími.
Prvního července vstupuje v platnost nový služební zákon. Oficiálně byl přijímán proto, aby se státní správa odpolitizovala a profesionalizovala. Na vývoji v české diplomacii se ale už teď jasně ukazuje, že přinejmenším na dohlednou dobu vede zákon naopak k politizaci a deprofesionalizaci státní správy.
To, co bylo ještě před pár týdny tabu, se stalo reálnou, a dokonce velmi pravděpodobnou variantou konce roky trvající řecké tragédie. Evropa se začala chystat na odchod Atén z eurozóny poté, co jednání mezi marxistickou vládou a mezinárodními věřiteli uvízla na mrtvém bodě a ztratilo smysl v nich pokračovat.
Belgie byla až do druhé poloviny 2013 (celkem 535 dní) bez vlády a belgický stát se v té době ani nerozpadl, ani nebyl obsazen nepřáteli. Sociální systémy, zdravotnictví, veřejná doprava a bezpečnost byly zajištěny, ekonomika se nezhroutila a taktéž školství, kultura a sport chybějící ministry nepostrádaly.
Přetahovaná pokračuje. Tak by se dala zhodnotit situace v energetickém koncernu ČEZ po poslední valné hromadě. Jeden konec lana drží ministr financí a šéf hnutí ANO Andrej Babiš, za druhou stranu tahá představenstvo v čele s Danielem Benešem.
Po listopadu 1989 mělo dojít k restauraci kapitalismu. Pokus byl úspěšnější, než se čekalo, protože na venkově cesta proti proudu času dospěla ještě dál, až do feudalismu. Zásluhu na tom mají evropské zemědělské dotace, na něž si veřejnost často stěžuje, že nefungují. Změnit venkov a vytvořit novou vrstvu agrobaronů však dokázaly. Týdeník Echo nabízí seznam nových feudálů.
„Pro zákazníky chceme to nejlepší,“ hlásají obchodní řetězce i jejich dodavatelé potravin. V idylickém světě rodinných nákupů přesto začal nesmiřitelný konflikt, protože obchodníci ani producenti ve skutečnosti nejsou filantropy a chtějí utrhnout větší část peněz, které Češi v obchodech nechají.
Úspěšný žánr katastrofických scénářů je zřejmě tak úspěšný, že lze v poslední době zaznamenat „backlash“ proti němu. To anglické slůvko lze přeložit třeba jako kritickou reakci na nějakou tendenci, která si o to koledovala. Egyptolog Miroslav Bárta přišel se svými kolapsy složitých systémů, geolog Václav Cílek své přemýšlení o krajině propojil s nejrůznějšími kontexty.
Statistický úřad Eurostat přinesl nové vydání žebříčku nejbohatších a nejchudších regionů Evropské unie. Pro nás z něj vycházejí dvě zajímavé zprávy, které do značné míry zpochybňují naše intuitivní pozorování a předsudky o bohatství, chudobě a rovnostářství. Zaprvé: náš nejvíce prosperující region se dostal do první desítky.
O Chorvatsku se letos v Česku mluví víc než kdy jindy. Kromě tradičního synonyma pro dovolenou se skloňuje také při zprávách o samozvané republice Liberland a ještě u dalšího, nepoměrně vážnějšího tématu. Ministr financí Andrej Babiš si bere za vzor chorvatský způsob elektronické evidence tržeb (EET) a zdůrazňuje, jak v bývalé jugoslávské republice toto opatření zabralo.
Budou to už dva roky od masivního zásahu policie na Úřadu vlády a dalších místech republiky. V minulých dnech, jakoby k výročí razie, se k soudu konečně dostal první z bodů obžaloby: zneužití Vojenského zpravodajství milenkou premiéra Janou Nagyovou proti tehdejší premiérově manželce Radce Nečasové.
Kdo by v takové zemi nechtěl žít? Je v ní dostatek pracovních příležitostí, kvalitní zdravotní péče. Zločinnost minimální, politický systém demokratický. A dokonce tam nemají ani problémy s toulavými psi. Napadlo by vás po tomto krátkém popisu představit si Kambodžu?
Odvážný plán Sobotkovy vlády na zavedení on-line pokladen má zvýšit příjmy z daní ročně o 12 miliard. Bude to extrémní zkouška schopností ministrů, protože v případě neúspěchu projekt skončí ztrátou několika miliard. Před plýtváním už varoval prezident Nejvyššího kontrolního úřadu Miloslav Kala.
V pražské restauraci U Labutě, celkem vkusně upravené historické budově vedle Thomayerovy nemocnice, se schází trojice seniorů. Číšnice je zdraví jako prominentní štamgasty. Jsou to bývalí členové spotřebního družstva Včela, kteří už 18 let marně bojují proti Radovanu Vítkovi. V současnosti třetí nejbohatší Čech je z Včely vytěsnil.
Každý středoevropský národ má svůj typus hrdiny. Polský hrdina nehloubá o absolutním horizontu či svědomí světa; ne, v jeho zemi se objevil škůdce, tak bere zbraň a vyráží proti nepříteli, přičemž počítá s tím, že už v první fázi může být konfrontace fyzická. S maďarským hrdinou je to v zásadě podobné.
Sny o centrálních nákupech, šetřících státu miliardy na množstevních slevách, o nových efektivních vládních čtvrtích a veřejných účtech spravovaných výhradně centrální bankou žily v české politice skoro za každé vládní konstelace. S nástupem Andreje Babiše, který je centralizací a řízením z jednoho místa posedlý, ale vize centrálního státního řízení nabraly novou sílu.
Ne sport, ale politika nemá logiku, dalo by se říct při pohledu na výsledek polských prezidentských voleb. Vítězství Andrzeje Dudy, tak trochu politického benjamínka, nad seriózně působícím, žádné skandály netropícím a o generaci starším Bronislawem Komorowským je možná překvapivé, ale nikoliv nelogické.
Česká společnost zapomněla, co se stalo před sty, padesáti nebo třeba deseti lety. A když už se pokusí na něco si vzpomenout, otevírají se nepříjemné otázky, se kterými si neví rady. Dalším krokem bývají emotivní spory a všechno končí tím, že se znovu spustí milosrdná opona zapomnění.
