Přetahovaná pokračuje. Tak by se dala zhodnotit situace v energetickém koncernu ČEZ po poslední valné hromadě. Jeden konec lana drží ministr financí a šéf hnutí ANO Andrej Babiš, za druhou stranu tahá představenstvo v čele s Danielem Benešem. Babiš cuká a snaží se soupeřovi ztrpčit život, zatím ale fakticky vychází dost naprázdno. Beneš a jeho lidé odolávají za cenu menších ústupků a pokračují dál ve vlastní režii.

Schůze akcionářů, která jednala 12. června v pražském Kongresovém centru, nebyla zdaleka tolik dobrodružná jako ta loňská, kdy majitel Agrofertu vyslal do dvanáctičlenné dozorčí rady pět lidí za ANO. Beneše, který má podporu premiéra Bohuslava Sobotky a jeho ČSSD, ale rozhodit nedokázal. Letos došlo z Babišovy strany jen na silácké gesto v podobě škrtů manažerských odměn a na menší personální obměny.

S tím, že ministerstvo financí coby držitel zhruba 70 procent akcií shodí ze stolu tantiémy 25,5 milionu korun, které původně navrhlo představenstvo, se díky povinnému zveřejňování podnětů dopředu počítalo. Babišovo zdůvodnění, že „u ČEZ jsou výsledky horší, než byly“, je sice technicky pravdivé (zisk po zdanění v uplynulých pěti letech klesl více než o polovinu na loňských 22 miliard), ve srovnání s jinými evropskými energetikami se ale firma úspěšně potýká s nepříznivými okolnostmi – hlavně s dopadem nízkých obchodních cen za elektřinu – a je také nepoměrně finančně zdravější než konkurence. Babišův „trest“ krom toho nemá na představenstvo až takový dopad, zůstanou mu totiž jiné bonusy, které dozorčí rada ani akcionáři přímo neovlivní.

Babiš se aspoň snaží vytlačit z firmy co nejvíce peněz. Stát si tak letos přijde na stejný příděl jako v uplynulých letech, na 15 miliard. ČEZ kvůli tomu zvýšil poměr vyplácené dividendy z čistého zisku. Ale to Benešovi a spol. také nevadí: společnost se nepouští do žádných obřích investic, neúčastní se ani tendru na většinový podíl ve Slovenských elektrárnách a má nadbytek hotovosti.

Nespokojen s vlastními lidmi

Nějaké to vzrušení na valné hromadě ale přeci jen bylo. Když nepočítáme tradiční kverulantské výstupy některých menšinových akcionářů („To nejsou vaše peníze, ale naše peníze, náš Temelín. Musíte nás poslouchat!“), udály se minimálně dvě zajímavé personální změny.

Především ale k jedné očekávané změně nedošlo. První náměstek ministerstva financí Lukáš Wagenknecht, který měl podle některých spekulací skončit v dozorčí radě, nakonec zůstal. Navzdory tomu, že jeho vztah s Babišem je více než napjatý. Wagenknecht, jehož si ministr původně vybral jako hvězdu protikorupčního boje, si to u Babiše definitivně rozházel jarním sporem s ministryní pro místní rozvoj Karlou Šlechtovou o závěry auditu monitorovacího systému evropských fondů.

Z dozorčí rady nakonec odešli dva nominanti za ANO, bývalý šéf státní společnosti Čepro a donedávna náměstek na ministerstvu obrany Jiří Borovec a spoluautor energetického programu hnutí Lubomír Charvát. Borovec rezignoval den před valnou hromadou, Charvát dostal podle důvěrného zdroje Týdeníku Echo instrukci ke stejnému kroku z ministerstva financí, odstoupit ale odmítl.

Babiš se nechal slyšet, že nebyl spokojen s výkony. Pokud měl na mysli pátrání po hříších z doby předchozího šéfa ČEZ Martina Romana, jeho vyslanci mohli těžko udělat víc. Po loňském dosazení do dozorčí rady nejdřív doslova válčili s Benešovým představenstvem v atmosféře naprosté nedůvěry. Moc toho nezmohli ani v samotném dozorčím výboru, kde je přehlasovala většina čtyř odborářů a tří nominantů ČSSD v čele s předsedou rady Václavem Pačesem. Nejvíce si stěžovali na špatný přístup k dokumentům, které dostávali až po e-mailové žádosti jen v elektronické verzi, ve speciální studovně a bez možnosti pořízení kopie. Postupně se vztahy mezi členy dozorčí rady za ANO a představenstvem trochu urovnaly, pátrači na nic velkého ale nepřišli.

Každopádně se nedá přehlédnout, že s odvoláním Borovce a Charváta padají Babišovy argumenty o odbornosti. Oba byli lidé z oboru a pracovali přímo v ČEZ. Borovec byl dříve místopředsedou představenstva a Charvát ve společnosti zakládal vázané účty pro jaderné elektrárny. Babiš je nahradil dvojicí vysokých úředníků svého ministerstva, státním tajemníkem Janem Sixtou a šéfem odboru majetkových účastí Petrem Blažkem, kteří nemají s energetikou téměř žádné zkušenosti – Sixta je původně právník, který vystřídal posty náměstka na několika ministerstvech, Blažek pracoval v samosprávě, nemocnici nebo České poště a zastupuje stát v několika dalších dozorčích radách najednou. Těžko zmůžou více než jejich předchůdci, kteří věděli, jak elektrárenská společnost funguje. Pro Babiše je zřejmě důležitější, že na ministerstvu spadají bezprostředně pod něj a jsou mu patřičně loajální.

Pilip má našlápnuto

Na valné hromadě se hrálo ještě s jedním jménem do dozorčí rady, které se objevilo na poslední chvíli. Večer před jednáním akcionářů schválil vládní výbor pro personální nominace kandidaturu odborníka na IT Petra Poláka. Bývalý manažer Coca-Coly sehrál roli potenciálního náhradníka za Vladimíra Vlka, kterého loni vyslal do dozorčí rady ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek (ČSSD). Vlka ohrozila námitka ze střetu zájmů, nadhozená státním provozovatelem elektrických sítí ČEPS u Energetického regulačního úřadu (ERÚ). Jeho šéfka Alena Vitásková si nechala potvrdit tento výklad v Bruselu a napsala, že Vlk jako zaměstnanec ministerstva průmyslu, a tedy dozorčího úřadu nad energetikou, nemůže současně zastupovat stát v ČEZ. Situaci vyřešil Vlkův odchod ze zaměstnaneckého poměru. O setrvání Mládkova poradce v dozorčí radě ČEZ se nicméně rozhodlo až krátce před hlasováním valné hromady o nominacích.

Nejviditelněji si nakonec v ČEZ polepšila nejmenší koaliční strana. Když dopoledne mezi akcionáře napochodoval Ivan Pilip a sedl si do první řady, bylo jasné, že lidovci znovu projevili tradiční talent na protlačování svých lidí do státních podniků. V ČEZ se jim takový kousek povedl už loni, kdy se musel z dozorčí rady načas stáhnout Babišův úředník Blažek, aby uvolnil místo pro lidovce Roberta Šťastného.

Pilip, bývalý ministr školství, financí, místopředseda ODS, jeden z vůdců „sarajevské“ vzpoury proti Václavu Klausovi a později předák Unie svobody, se ke KDU-ČSL přiblížil ještě před posledními volbami a v posledních týdnech se začal ukazovat na energetických akcích. Jeho volba do výboru pro audit ČEZ nevypadá na první pohled jako extra výhra. Když se ale vezme v úvahu, že pětičlenný výbor se schází jenom pětkrát do roka, náplň práce spočívá v nijak hloubavém dozoru nad externími auditory z E&Y a že členové mají kromě měsíční gáže 10 tisíc korun také nárok na služební mobil, auto a cestovní náhrady, není to tak špatná funkce. Pilip, jenž se po odchodu z Evropské investiční banky v roce 2007 těžce popálil při investicích do realit, má přitom ve výboru našlápnuto na předsednickou funkci, což by mu vyneslo dvojnásobný výdělek.

Na lidovecké ambice naopak doplatil dosavadní šéf auditního výboru Ján Dzvoník, bývalý náměstek ministra obrany za Jaroslava Tvrdíka a později předseda dozorčí rady přepravce ropy Mero. O svém odchodu až do valné hromady nevěděl a zprávu o činnosti výboru za loňský rok četl nalomeným hlasem.

Celkově se potvrzuje, že stará garda ČEZ dokáže Babišovi vzdorovat. Společnost, kterou šéf ANO uváděl v rozhovorech při svém vstupu do politiky jako symbol rozkrádání a korupce, se mu nepodařilo podmanit ani po roce a půl vládnutí. A Babiš ví, že za stávající vládní konstelace už radikální změnu neprosadí. Kdyby se o to přeci jen pokusil, vyhlásil by tím válku Sobotkovi. V situaci, kdy má vláda dlouhodobě rostoucí podporu u veřejnosti a hospodářství se začíná dařit, by to byl pro obě strany zbytečný hazard.