„Pro zákazníky chceme to nejlepší,“ hlásají obchodní řetězce i jejich dodavatelé potravin. V idylickém světě rodinných nákupů přesto začal nesmiřitelný konflikt, protože obchodníci ani producenti ve skutečnosti nejsou filantropy a chtějí utrhnout větší část peněz, které Češi v obchodech nechají. Do konfliktu se tak dostaly dvě z nejmocnějších zájmových skupin, na jejichž účtech se každoročně obracejí desítky miliard. V této chvíli jsou na tom hůře gigantické obchodní řetězce, které se jenom brání.

První důležitý konflikt skončí už v nadcházejícím týdnu ve sněmovně, kdy proběhne první čtení novely zákona o významné tržní síle. Samotná skutečnost, že se zákon dostal do sněmovny, je úspěchem Potravinářské komory a jejího prezidenta Miroslava Tomana. Normu začal chystat ještě jako ministr zemědělství Rusnokovy vlády a získal podporu antimonopolního úřadu. V tažení pokračuje jeho nástupce Marian Jurečka (KDU-ČSL) a přidal se k němu také premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD), který poslancům normu předložil osobně.

„Řetězce nás nutí prodávat pod výrobními náklady a samy si někdy počítají až stoprocentní marži,“ zlobí se Toman ve své kanceláři. Centrála všech tuzemských potravinářů sídlí v prvním patře kancelářské budovy na konci pražského sídliště Malešice, symbolicky nad supermarketem Billa. Bez nového zákona se poměry nezlepší, tvrdí Toman, protože bez nové normy nemůže antimonopolní úřad stíhat údajné nekalé praktiky řetězců, například účtování poplatků za umístění zboží v obchodě, vyžadování zpětných bonusů podle objemu prodaného zboží a vynucování slev při reklamních akcích.

Přesvědčování poslanců, kteří musejí pomoc potravinářům schválit, ovšem nezačalo bez komplikací. O významné tržní síle obchodních řetězců jednali zákonodárci celkem třikrát na dubnové a květnové schůzi sněmovny. V prvním čtení jde jen o to, přidělit normu k projednání příslušným výborům, sněmovna se však vždy zasekla v emotivních debatách o tom, jak důležité je chránit kvalitní české potraviny, a přitom neohrozit peněženku českého spotřebitele. Pokud se první čtení nepodaří dokončit ani v příštím týdnu, bude každému z potravinářů jasné, že plán nefunguje.

Dokonalá konkurence

Samotné zdržení je dokladem toho, že i řetězce mají silnou argumentační pozici. Shrnuje ji reklamní slogan Kauflandu, podle kterého všechno dělají z lásky k Česku. Pět největších obchodníků, kterými jsou Schwarz (řetězce Kaufland a Lidl), Rewe (Penny Market a Billa), Ahold (Albert), Tesco a Globus, dokázalo s další konkurencí, která spolupracuje v aliancích Coop a CBA, udržet ceny potravin na šesté nejnižší úrovni v Evropské unii. Víc stojí i v chudších zemích, jakými jsou Slovensko, Lotyšsko nebo Chorvatsko. Řetězce zajistily nejen všem dostupné potraviny ve slušné kvalitě, zároveň pomohly za snesitelných podmínek přežít ekonomickou krizi. Ceny potravin rostly pomaleji než příjmy, i když se sazba DPH za potraviny zvýšila z deseti na patnáct procent.

Zásluhu na tom má takřka dokonalá konkurence, kterou se Česko liší například od Lotyšska nebo Chorvatska a jež spolu s cenami tlačí dolů i zisky řetězců. Ročně se v supermarketech, hypermarketech a diskontech otočí nepředstavitelná částka 250 miliard korun, zisky se však z toho počítají na promile. Čtyři z pěti největších společností vydělaly v roce 2013 pět miliard, ovšem stejně vysokou ztrátu utrpělo Tesco. Zasahovat v této chvíli do férového konkurenčního boje, na němž vydělává hlavně zákazník, znamená poškodit systém, který dobře funguje.

Když se teď ozývají potravináři s tím, že řetězce drží nízké ceny hlavně na jejich účet, pak si stěžují na běžnou praxi svobodného trhu. Obchodníci se přirozeně snaží nakupovat za co nejnižší ceny a každý z nich si počítá jen běžnou obchodní marži, jak dokládají jejich výroční zprávy. V roce 2013 měl marži nejvyšší Lidl, který si k nákupní ceně v průměru přidává 33 procent, nejmenší marži, 19 procent, uvádí Kaufland ze stejného koncernu Schwarz. Nějak firmy musejí platit zaměstnance a energie, z něčeho musejí investovat atd.

Svaz obchodu a cestovního ruchu, který zájmy řetězců zastupuje, proto upozorňuje, že státní intervence do obchodních vztahů poškodí především zákazníky. „Reálně hrozí, že v obchodech vzrostou ceny potravin. Může se snížit množství českých výrobků na pultech obchodů,“ varuje Svaz obchodu na svých internetových stránkách. Jeho generální ředitelka Alexandra Rudyšarová to vysvětluje logicky. Zákon oslabí pozici řetězců proti dodavatelům a nebude možné vynutit tak laciné dodávky jako dosud. Zvýšené náklady pochopitelně započtou zákazníkům. Logicky začnou hledat další dodavatele z ciziny, kteří nebudou stejně jako zdejší firmy vyžadovat při jednání o dodávkách asistenci antimonopolního úřadu.

Případ cereální tyčinky

Proti tomu vystupují potravináři s poněkud krkolomnou konstrukcí, kterou nemohou doložit na dokumentech. Jejím symbolem je argument cereální tyčinky. „Výrobce ji prodává za korunu osmdesát, v řetězci ji dostanete za 6,60,“ popisuje konkrétní případ prezident komory Toman. Tím chce upozornit na to, že se řetězce při nákupech neomezují na běžnou obchodní marži na úrovni čtvrtiny ceny od dodavatelů. S takovou přirážkou se prý spokojí jenom někdy u málo opracovaných potravin, jako je například výsekové maso. Opakem jsou potraviny, které vyžadují složitější úpravy. To je případ cereální tyčinky nebo sýrů, vysoké marže se ovšem týkají i mléka.

Potravináři ve svých publikacích podrobně popsali obchod s mlékem. Litr podmáslí například dodají obchodníkovi s fakturační cenou 16 korun. Ten si započte marži 6,88 koruny, tedy 43 procenta. Stát pak přidá patnáctiprocentní daň z přidané hodnoty a podmáslí se prodává za 26,90 koruny. V této chvíli si producenti potravin ještě na nic nestěžují. Vadí jim, že řetězce kromě běžné obchodní přirážky vyžadují ještě tzv. „dolní marži“. V případě podmáslí musel dodavatel zaplatit prodejci logistický bonus za správné umístění zboží v obchodě, marketingový bonus na podporu prodeje, kromě toho obratový bonus, který se určuje podle výše obratu, a ještě finanční bonus. U jedné lahve podmáslí dosahují bonusy dohromady celkem 4,08 koruny. Odečtou se od fakturační ceny, mlékař nakonec dostane pouze 11,92 koruny a celková marže obchodníka dosáhne 92 procent. U legendární tyčinky jde reálně o dvousetprocentní marži.

Potravináři uvádějí řadu podobných příkladů, nejdou však úplně ověřit. Údajně z obavy před bojkotem řetězců totiž jednotlivé firmy nechtějí ukazovat konkrétní faktury. Představitelé řetězců existenci bonusů, resp. „dolních marží“, připouštějí, odmítají však komentovat konkrétní příklady. V každém případě prý jde o malé částky, jimiž se obchodníci zajišťují před výpadky dodávek. „Zpětné bonusy jsou prospěšné hlavně pro menší dodavatele, protože jim poskytují pozitivní výhodu v oblasti cash flow,“ upozorňuje ředitelka Rudyšarová. Platby za marketingovou podporu zboží se podle ní dodavatelům ve finále vyplatí. Doplňuje, že za tyto služby řetězce inkasují dvacetkrát méně než za zboží.

Rozsah praxe bonusů není možné ověřit ani ve výročních zprávách nebo databázi statistického úřadu. Řetězce je někdy započtou dodavatelům, jindy je účtují jako služby a v údajích o obchodní přirážce se nemusejí objevit. Přesto historii o dolní marži uvěřili úředníci antimonopolního úřadu a v návrhu zákona o významné tržní síle bonusy zakázali. Nic víc po nich prý potravináři ani nechtěli. „Klidně ať zvýší obvyklou marži, pak bude všechno transparentní. Jen když skončí s bonusy,“ popisuje cíl Potravinářské komory Toman, který uvádí jako pozitivní příklad řetězec Lidl. Sice si účtuje nejvyšší marži, kromě toho však nežádá nic jiného.

Proto prý jsou zbytečné obavy, že ceny potravin po zavedení zákona porostou. Nestalo se to v roce 2010, kdy zákon o významné tržní síle nařídil řetězcům platit faktury nejpozději do třiceti dnů. A nehrozí to ani teď, když se obchodní přirážky sníží na úroveň běžnou v civilizovaném světě.

Čtrnáct korun na zadním hovězím

I když potravináři nedali veřejnosti k dispozici faktury, které by prokázaly, jak zkrátka je řetězce drží, objektivní data jim dávají za pravdu. Statistický úřad publikuje od roku 2010 průměrné ceny potravin od zemědělců i zpracovatelských podniků a také maloobchodní ceny pro spotřebitele. Za období posledních pěti let, kdy konkurence řetězců udržela ceny potravin nízko, je proto možné zkontrolovat, jestli v pětiletém období nízkých cen skutečně trpěli dodavatelé, anebo jestli řetězce skutečně všechno dělají z lásky k Česku a v první řadě omezili vlastní marži.

Odpověď je jednoznačná: na růstu cen deseti nejdůležitějších komodit se v sedmi případech nejvíc promítly vyšší marže řetězců. Například kilogram zadního hovězího stál letos v dubnu zákazníky průměrně 206 korun, o 31 korun víc než v dubnu 2010. O osm korun víc si účtovali zemědělci, jejichž cena ovšem vychází z mezinárodní konkurence. Potravináři vydělali na kilogramu zadního o 1,70 koruny méně než před pěti lety. Marže obchodníků se zvýšila o 14 korun a deset korun spolkl stát na vyšší dani z přidané hodnoty.

Velmi podobné to je s polotučným mlékem, které za pět let zdražilo o 4,70 na cenu 20,50 Kč v dubnu 2015. Zemědělci žádají o 1,20 koruny za litr navíc. Zpracovatelé připustili, že vydělají o deset haléřů méně, obchodníci inkasují za litr o 2,60 koruny víc a stát přirazil na dani zbylou korunu. Významně se neliší bilance u kuřat, másla a mouky, také u vajec a brambor si obchody vzaly víc než zemědělští producenti.

Výjimkou z pravidla jsou ceny vepřového, eidamského sýra a jablek. U vepřového a sýra je za zvýšení ceny odpovědný v první řadě stát a jeho daně. Vyloženě neobvyklý je příklad ceny vepřové kýty bez kosti. Cena vyrostla ze 101 na 115 korun, z navýšení si vzal stát šest korun, zemědělci čtyři koruny, zpracovatelé tři koruny a obchodníci dopadli nejhůře, když mohli marži zvýšit jen o korunu. U jablek za zvýšení ceny odpovídají v první řadě ovocnáři.

Obchodníci, tedy v první řadě řetězce, které kontrolují čtyři pětiny tuzemského maloobchodu, zvyšovali v některých případech marže opravdu agresivně. Nejvíc je to vidět u másla, kde vyrostly o polovinu, u kuřat o čtvrtinu. Přesto nebyli tak razantní jako daňoví úředníci, kteří po zvýšení DPH inkasovali o polovinu víc u veškerých potravin.

Zastavte poslance Laudáta

Potravináři skutečně nemají takovou tržní sílu jako řetězce, protože jejich zisky u některých druhů potravin stagnovaly, u jiných dokonce klesly. Po započtení inflace jsou jejich ztráty ještě vážnější a další negativní vliv může mít nárůst „dolní marže“.

Výrobci potravin jsou ovšem při svých stížnostech na minulé období nedůslední. Cenové změny posledních let je možné mimo jiné interpretovat jako úspěšnou snahu řetězců přenést náklady za zvýšení DPH na potravináře. Přesto si Potravinářská komora na stát nestěžuje a veškerou vinu svaluje na řetězce. Nepochybně tím sleduje jasný cíl. Výrobci potravin chápou, že v této chvíli pro ně může účinně intervenovat pouze stát. A i když patří k viníkům jejich potíží, chtějí s ním uzavřít neformální alianci, která by aspoň část nákladů za vyšší daně přenesla na obchodníky. Dnes se zdá, že státní úředníci na tuto hru s chutí přistupují, protože mohou svou odpovědnost za potíže tuzemského potravinářského průmyslu svalit na „cizí“, a zvláště německé řetězce.

Už příští týden se prokáže, jestli může sázka Potravinářské komory na spolupráci s politiky vyjít. K úspěchu stačí, když bude koalice a jejích 111 poslanců v podpoře premiérského zákona jednotná. Boj proti řetězcům schvalují ještě komunisté s třiatřiceti poslanci. Z čistě matematického pohledu existuje riziko v případě, že vypadnou hlasy sociálních demokratů nebo hnutí ANO, které komunistická výpomoc nedokáže nahradit. TOP 09 a občanští demokraté jsou jednoznačně proti.

O rozhodném postupu koalice jde skutečně pochybovat po zkušenostech z dubna a května, když se opozici bez velké námahy podařilo třikrát přerušit první čtení. Předsedové koaličních klubů přesto tvrdí, že k obavám není důvod. „O návrhu jsme ve sněmovně opravdu jednali už celkem čtyři hodiny a je zřejmé, že pravicová opozice se snaží dlouhými projevy přijetí zákona oddalovat,“ vysvětluje komplikace předseda klubu ČSSD Roman Sklenák a připomíná, že František Laudát z TOP 09 si vzal slovo desetkrát. Ve svých projevech státní intervenci odmítl s tím, že na to doplatí zákazníci. „Jen kolega Laudát už mluvil dvě hodiny,“ potvrzuje Sklenákovu stížnost Jaroslav Faltýnek z klubu ANO. Opoziční obstrukce jsou hlavním důvodem zdržení i podle lidovce Jiřího Miholy. „O čas pro zákon o významné tržní síle jsme přišli i tím, že jsme museli hlasovat o nedůvěře vládě,“ připomíná šéf klubu KDU-ČSL.

Nikdo z předsedů zatím nepovažuje situaci za tak vážnou, aby dohodli společnou koaliční strategii včetně jednotného hlasování. „Při hlasování problém nepředpokládám, jen se k němu potřebujeme dostat,“ vysvětluje Sklenák. Faltýnek připomíná, že jednotu zaručuje už sám fakt, že zákon předložil premiér.

Poslední překážka

Přes ujišťování koaličních politiků si potravináři nemohou být jisti, že jejich plán vyjde. Veškerou jejich snahu může znehodnotit střet zájmů, který má i u zákona o významné tržní síle šéf ANO Andrej Babiš. Řetězce odebírají tři čtvrtiny produkce potravinářských továren jeho Agrofertu. Na českém trhu je dominantním producentem kuřat, největším dovozcem masa, výrobcem vepřového i pečiva, vedle jihočeské Madety nejvýznamnějším mlékařem a obrat jeho potravinářských divizí překročil 30 miliard už předloni. Konflikt s odběrateli si přesto může jen velmi těžko dovolit už z toho důvodu, že Schwarz, Rewe, Ahold i Tesco mají v Česku obrat ještě větší. Proto se ministr-podnikatel drží při debatě o cenách potravin stranou.

„Andrej Babiš na valné hromadě Svazu obchodu prohlásil, že novelu nepodporuje,“ upozornila na výrok z poloviny května prezidentka svazu Marta Nováková. Případnou Babišovou vstřícnost mohou řetězce odměnit v rámci běžných obchodních vztahů. Dokud novela zákona o významné tržní síle nezlikviduje dolní marži, mohou ji řetězce Agrofertu odpouštět, a zaručit mu tak značnou výhodu proti konkurentům.

Ještě nikdy nemohl být zájmový střet pro miliardáře z ministerstva financí tak nepříjemný. Má dost hlasů ve sněmovně, aby zastavil zákon, který ohrožuje jeho podnikání, nemůže ale vystoupit proti normě, kterou obyvatelstvo východní Evropy obvykle vítá s nadšením. Nakonec zásahem proti řetězcům si renomé vylepšoval už populista na místě maďarského premiéra Viktor Orbán.