Řecko zbankrotovalo. To, čeho se všichni obávali, se ve středu v jednu hodinu ráno aténského času stalo skutečností. Do této chvíle měla dorazit splátka 1,6 miliardy eur (asi 44 miliard korun) na účet Mezinárodního měnového fondu. Nedorazila. Členská země eurozóny, EU a NATO se tím vyřadila z klubu civilizovaných zemí mezi padlé státy typu Zimbabwe, Súdánu, Iráku nebo Kuby.

Všichni ostatní, koho fond svými úvěry zachraňoval před finančním kolapsem, dokázali splatit včas. Závazkům dostála zbankrotovaná Argentina, Island, na hraně krachu balancující Maďarsko, Lotyšsko, Portugalsko, Irsko. Ti ze zachraňovaných, kteří neplatí eurem, měli proti členům evropském měnové unie jednu výhodu. Spolu se škrty a reformami naordinovanými fondem se zároveň zbavili části svých dluhů, a dostali tím šanci na nový začátek bez části starých zátěží.

Chaos posledního týdne, kdy byla řecká marxistická vláda donucena přiškrtit přísun peněz lidem, nakonec vykrystalizoval k referendu o budoucnosti země, k němuž půjdou Řekové v neděli 5. července. Hlasovat budou ve vyhrocené atmosféře. Banky zůstanou zavřené přinejmenším do pondělí 6. července, ale spíš ještě déle. Otevřeno je asi tisíc poboček, ale vyplácejí jen důchody penzistům, kteří nemají platební karty. Z bankomatů je možné vybrat 60 eur za den. A spekuluje se, že ministerstvo financí může tento limit snížit až na 20 eur na den. Řekové se začali připravovat na těžké časy. Vykupují trvanlivé potraviny a benzin. Proto začal být vedle přísunu peněz regulován i přístup na čerpací stanice. Jednorázově je možné natankovat maximálně za 20 eur.

Premiér Alexis Tsipras si původně referendum vymyslel jako další zvýšení tlaku na mezinárodní věřitele. Chtěl se Řeků zeptat, jestli jsou ochotni přijmout uvolnění peněz ze záchranného programu za reformy, které od nich Evropská centrální banka, Evropská komise a MMF požadovaly. Mezi těmi návrhy bylo i zvýšení DPH a snížení důchodů. Tsipras rovnou lidem dost rázně doporučil, aby řekli „ne“.

Jenže nabídka, o níž chtěl šéf Syrizy nechat hlasovat, už nebyla na stole. A přestože šéfka MMF Christine Lagardeová hned v sobotu 27. června prohlásila, že referendum je nelegitimní, Syriza pokračovala v jeho přípravách a hnala své stoupence do kampaně pro odmítnutí. Na hlavním aténském náměstí Syntagma už v pondělí demonstrovalo proti návrhům věřitelů sedmnáct tisíc lidí. Tsipras posílá Řeky k volebním urnám s přesvědčením, že bude mít tvrdší páku na věřitele, aby znovu Aténám pomohli, když se bude zaštiťovat „vůlí řeckého lidu“.

Plán B Aténám navzdory

Evropští politici už ale hned v pondělí přišli s jasnou interpretací, že ať už je na lístku otázka jakákoliv, Řekové hlasují o setrvání v eurozóně. K tomuto názoru se postupně přihlásily všechny čtyři největší ekonomiky eurozóny. Vlnu odstartoval francouzský prezident Francoise Hollande, který hned v pondělí 29. června ráno svolal kvůli Řecku krizové zasedání vlády. „Je demokratické, aby se Řekové rozhodli, jakou chtějí budoucnost. Rozhodují o tom, jestli zůstanou v eurozóně, nebo budou riskovat odchod.“ Vzápětí se k němu přidal italský premiér Matteo Renzi, dosud jeden z hlavních Tsiprasových spojenců při vyjednávání. Byl razantnější než Hollande a rovnou řekl, že „ne“ znamená odchod z eura. Německá kancléřka Angela Merkelová se tradičně zdržela silných politických výroků. Uchýlila se k frázi, že „pád eura znamená i pád Evropy“. Zato její sociálnědemokratický vicekancléř a ministr hospodářství Sigmar Gabriel, který podobně jako Renzi ještě před několika týdny patřil k zastáncům Řeků, byl přímočarý: „Říct ‚ne‘ je zcela jasně rozhodnutí o odchodu z eurozóny.“

Britský The Guardian jednotnou interpretační linii, o čem Řekové ve skutečnosti rozhodují, trefně popsal slovy: „Dva mohou být náhoda. Tři už jsou trend. A čtyři ukazují na plán.“ Evropští politici už podle všeho skutečně začali dávat dohromady plán B, co přijde po krachu Řecka. Vydávají se na cestu bez mapy. Do rozhodování bez zákonů a pravidel. Pro odchod z eura totiž žádná nejsou. Měnová unie byla záměrně budována jako nevratný projekt. Kritici často říkají jako „hořící dům bez dveří“. Teď budeme sledovat ad hoc sepisování primárního práva EU za pochodu.

Kdo má ruku na spoušti

V této chvíli není jasné, kdo má vlastně o odchodu Řecka z eura, což je výsostně politický krok, rozhodnout. Pro vstup se rozhodl řecký parlament. On by měl tedy čistě teoreticky rozhodnout o odchodu. Jenže Syriza se chce za každou cenu v euru udržet. V této chvíli to vypadá, že tím, kdo fakticky od odpojení Řecka z měnové unie rozhodne, bude Evropská centrální banka. Když zastaví poslední tok financí do Atén z evropských institucí, jimž jsou půjčky pro řecké banky z programu ELA (Emergency Liquidity Assistance), je konec. Banky budou podle odhadů do pěti dnů bez peněz a zkrachují. ECB zatím do Atén přes tento program poslala 118 miliard eur. Jsou to sice peníze pro banky, ale protože je to poslední finanční linka, je to i poslední zdroj, odkud si marxistická vláda může půjčovat peníze. ECB už od února nepřijímá jako zástavu za půjčky řecké vládní dluhopisy. Takže je banky nekupují. Investují ale stále do vládních pokladničních poukázek, přes které je vláda schopná půjčit si peníze alespoň na pár dní.

Nechat rozhodnutí o odchodu Řecka jen na bankovní radě ECB ale zjevně připadá evropským politikům příliš krkolomné. Proto využili Tsiprasovo referendum a vyložili ho jako rozhodnutí o odchodu z eura. Případné „ne“ budou vydávat za suverénní demokratické rozhodnutí Řeků.

Přestože Merkelová řekla, že evropští politici nebudou ovlivňovat rozhodování Řeků v referendu, unijní mandaríni si s tím zjevně hlavu nelámou. Kancléřčin krajan, předseda Evropské parlamentu Martin Schultz už rovnou halasně vyhlašuje, že se stává vůdcem tábora „ano“. Melodramatických výroků se nezdržel ani předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker. „Pokud řeknou ‚ne‘, bude to katastrofa pro budoucnost. ‚Ne‘ bude znamenat, že řekli ‚ne‘ Evropě.“

Tsipras ale Řeky vytrvale přesvědčuje, že rozhodně nehlasují o euru. Ještě v živém televizním projevu v pondělí večer je ujišťoval: „Nevyhodí nás z eurozóny. Vysvětlím vám proč. Zaplatili by za to obrovskou cenu.“ Sázky v referendu zvedl ještě tím, že ho svázal s budoucností své vlády a předčasnými volbami. Syriza je nyní s 35 procenty s náskokem nejsilnější stranou. „Pokud řečtí občané chtějí pokračovat v úsporné kúře, která nám nedovoluje držet hlavu vzhůru, je to jejich volba. Budeme to respektovat, ale rozhodně se toho nebudeme účastnit,“ prohlásil v televizním projevu.

Ministr financí Janis Varufakis už řekl britskému Daily Mail, že připravuje žalobu na evropské instituce, která má preventivně zabránit vyhození Řecka z eura. „Už se radíme s právníky a samozřejmě podáme žalobu k Evropskému soudnímu dvoru. Evropské smlouvy nepočítají s odchodem z eura a my ho odmítáme akceptovat. Členství není něco, o čem by se dalo vyjednávat.“

Jeho názor už podpořila bývalá polská eurokomisařka, nyní předsedkyně ústavního výboru Evropského Danuta Huebnerová. „Odchod země z evropské měnové unie bez paralelního odchodu z Evropské unie je právně nemožný.“ Naopak Evropská centrální banka se na něj připravuje. „Odchod Řecka z eura, který byl dosud čistě teoretickým scénářem, už nemůže být vyloučen,“ řekl v rozhovoru pro francouzský deník Les Echos člen bankovní rady ECB Benoit Coeure. „Je to politická otázka. Odpoví na ni Řekové. Pokud řeknou ‚ano‘, jsem pevně přesvědčen, že všechny evropské instituce najdou cestu, jak dostát své zodpovědnosti vůči Řecku.“

Dá se čekat, že mnoho Řeků vůbec nebude mít představu, o čem skutečně v neděli hlasují. Základní pravidlo referenda, že otázka musí být jasná a každému srozumitelná, je tady postavené na hlavu.

Na lístku bude totiž napsáno: „Měl by být přijat plán, který předložila Evropské komise, Evropská centrální banka a Mezinárodní měnový fond 25. června na euroskupině a skládá se ze dvou částí? První dokument se jmenuje ‚Reformy pro dokončení současného záchranného programu a jeho pokračování‘, druhý ‚Předběžná analýza udržitelnosti dluhů‘. – Ne/Odmítám. Ano/Přijímám.“

Právě otázka a odpověď „ne“ na prvním místě nejlépe vypovídají o tom, jak je referendum zmatené a manipulativní. Řekové si vybírají mezi eurem, aniž by věděli, jak v něm mohou dál žít a prosperovat, a marxistickou vládou, aniž by věděli, z čeho bude žít, spravovat zemi a platit jim důchody a mzdy.

Jak udržet turistům iluzi egejského ráje

Zatím nikdo nemá jasnou odpověď, co bude následovat po referendu, ať už dopadne jakkoliv. Chaos bude pokračovat ještě několik měsíců. Evropští politici zírají. S něčím takovým jako marxisty ze Syrizy nemají žádnou zkušenost. Těžko odhadují jejich myšlení a skutečnou motivaci a pokaždé je šokuje, kam až jsou ochotni zajít.

Teď se hraje o to, jaký dopad bude mít řecký chaos na tamní ekonomiku a mezinárodní politiku. Načasování krachu na začátek turistické sezony je nejhorší, jaké se Syrize mohlo přihodit. Navzdory všem šíleným slibům o elektřině a potravinách zdarma má ve svém středu řadu vzdělaných ekonomů, kteří dobře chápou, jak moc je teď ohrožené to, co ještě Řecko živí. Jde hlavně o turistiku a rejdařství. Právě útratou prázdninových návštěvníků si Syriza chtěla vylepšit daňové příjmy, které s blížícím se bankrotem v posledních měsících prudce klesaly. Když lidé získali dojem, že se bankrot nezadržitelně přibližuje, přestali státu platit. Stejně tak přestali splácet své úvěry u bank, čímž se ještě zhoršila jejich bilance. Stát už delší dobu neproplácí dodavatelům faktury za různé služby. Ti pak přirozeně neplatí daně. Krachující země se snaží od této spirály co nejvíc uchránit turisty.

Zatímco Řekové si můžou kartou vybral jen 60 eur denně, výběry z karet cizinců nejsou ničím omezené. Složitější je to s placením kartou. Obchodníci, kteří ještě před měsícem běžně přijímali karty všude v turistických letoviscích i na velmi malé částky, teď žádají platby v hotovosti od domácích i cizinců. Je to přirozená reakce. Ve chvíli, kdy nevíte, jak dlouho zůstanou banky zavřené, potřebujete hotovost. Musíte platit za zboží a služby dodavatelům – a ti žádají hotovost. Navíc nevíte, kdy, v jaké měně a v jakém kurzu vám banka za to, co jste prodali na kartu, pošle peníze. Pak už moc neřešíte, jestli vám chce kartou zaplatit Řek, nebo cizinec. V zemi, kde panuje nedůvěra k finančnímu systému, se platí jen v hotovosti.

Cestovní kanceláře přesvědčují, že českým turistům bankrot prázdniny nijak neztíží. Většina z nich má vše zaplacené dopředu v rámci all inclusive a přímo v Řecku potřebuje peníze jen na drobnosti jako výlety a dárky. A na ně si s sebou vezou dost hotovosti. Delegáti cestovek přímo z letovisek ujišťují, že ostrovy žijí svým prázdninovým životem. Jenže s tím, jak dlouho budou zavřené banky, rychle stoupá i riziko, že se začne hroutit turistický byznys. Hotely a restaurace musejí platit dodavatelům potravin. Musejí vyplácet všechny ty, kdo se starají o pohodlí turistů. A je otázka, jak velkými zásobami hotovosti jsou vybaveni.

Nikdo přesně netuší, jak přesně by návrat k drachmě měl vypadat. Banky se po suchém týdnu bez peněz, kdy všichni budou hladoví vybrat si co nejvíc hotovosti, těžko otevřou dřív, než bude alespoň trochu jasno, s jakou měnou a za jakých podmínek bude Řecko dál fungovat. Kdyby kapitálové kontroly omezující výběry peněz i jejich přesuny do zahraničí skončily dřív, lidé by pravděpodobně pokračovali v masivních výběrech toho, co jim ještě na účtech zbylo.

Ekonomové očekávají, že pokud se Řecko vrátí k drachmě, bude zhruba o 40 až 50 procent slabší než euro. A bude muset padnout rozhodnutí, v jakém kurzu se do nové měny převedou dluhy a úspory v bankách. Právě na to, aby na pád kurzu své nové měny Řekové nedoplatili, by se v případě přátelského odchodu z eurozóny měla využít část pomoci, kterou by Řecko od ostatních zemí dostalo. Německý ministr financí Wolfgang Schäuble už před třemi týdny mluvil o sametovém rozvodu, který by provázel nový Marshallův plán pro Řecko. Ve chvíli, kdy v úterý Řecko mířilo k bankrotu a toto číslo Týdeníku Echo odcházelo do tiskárny, měly vztahy mezi Aténami, Berlínem a Bruselem k sametovému rozvodu hodně daleko.

Co čekat od padlého člena EU a NATO

Pro Evropu je dnes Řecko se svou ekonomikou čítající dvě procenta HDP eurozóny mnohem více geopolitickým a bezpečnostním než hospodářským rizikem. Bez ohledu na právní disputace kolem odchodu z eura zatím nikdo nezpochybnil, že Řecko i nadále zůstane členem EU a NATO. Pro oba spolky je velmi riskantní mít ve svých řadách padlý stát frustrovaných lidí s obrovskou, členitou, obtížně střežitelnou hranicí schengenského prostoru. Marxistická vláda Syrizy nastoupila už v únoru. V Evropské unii ani NATO se zatím nedopustila žádného excesu. Alexis Tsipras sice hojně zajížděl do Moskvy za Vladimirem Putinem, často ve velmi symbolických dnech. Podepsal s ním smlouvu na nový plynovod Turkish Stream, dávající Moskvě další šanci, jak dostat svůj plyn na Západ. Na summitu ale spořádaně hlasoval pro ruské sankce. Pár hodin předtím, než Řecko fakticky zbankrotovalo, vzkázal mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov, že najít řešení řecké krize není úkolem Ruska. Je to podle něj věcí Řecka a jeho věřitelů. Moskva, která je sama ve velmi vážných finančních potížích, ale hlavně nemá peníze na to, aby Řeky zachraňovala.

Ty peníze by měla Čína. Evropská unie a především Německo jsou pro ni ale příliš důležitými obchodními partnery, aby proti jejich vůli financovala Atény. Peking v Evropě masivně investuje především v Německu, ve Francii a Velké Británii. Politici z Pekingu už ohlásili, že jejich prioritou je silná a stabilní Evropa. Proto se jim z padlého státu se slabou ekonomikou nevyplatí dělat strategického partnera.

Pomoc Řekům překvapivě nabídl jeho hlavní rival Turecko. To přitom Řekové dlouhodobě považují za přirozenou hrozbu a udržují si kvůli němu, navzdory slabé ekonomice, jednu z nejsilnějších armád v Evropě. Právě škrty v rozpočtu na armádu ve výši 200 milionů eur jsou jednou z největších překážek v dohodě Řecka s věřiteli. Turecký premiér Ahmet Davutoglu prohlásil: „Jsme připraveni pomoci Řecku v překonání ekonomické krize spoluprací v turismu, energetice a obchodě.“ Turecký ministr financí již v pondělí oznámil, že zváží případnou řeckou žádost o finanční pomoc. Z Atén zatím žádnou žádost nedostal.

Sametový rozvod

Řekové si v referendu vybírají jen ze dvou špatných možností. Pokud se rozhodnou přistoupit, navzdory Tsiprasovým přáním, na podmínky EU, nerýsuje se jim se současnou dluhovou zátěží 177 procent HDP a pro jejich slabou ekonomiku silným eurem šance, že se rychle dostanou ze současné hospodářské krize a začnou prosperovat. Záchranný plán, který začal v roce 2010, byl ekonomický omyl. Výkon řecké ekonomiky se za tu dobu snížil o 25 procent. Nezaměstnanost vzrostla na 26,7 procenta. U mladých už dosahuje 56 procent. Neefektivní stát s obrovskou přezaměstnaností ve veřejném sektoru se téměř nezměnil.

Říct „ne“ a pustit se s Tsiprasem do nevyzpytatelného marxistického experimentu a soudit se o setrvání v eurozóně mizérii jen prohloubí. Země nakonec bude přirozeně z eurozóny vytlačena tím, že přijde o přísun peněz z Frankfurtu. Nikdo neví, jak se bude Syriza ve stavu akutního ohrožení chovat.

Jedinou šancí na dlouhodobou prosperitu je přátelská dohoda na odchodu z eurozóny s velkorysou pomocí a odpisem dluhů. Suverénní země s demokraticky zvolenou vládou tím dostane novou šanci dát se dohromady, přitáhnout investory, pokusit se obnovit důvěru uvnitř Řecka a respekt ostatních Evropanů. Sametový rozvod je drahý finančně i mentálně. Žádá si ústup od předsudků o euru jako o nevratném projektu od evropských elit. Stejně tak si žádá od marxistů ze Syrizy ústup od zatvrzelého lpění na členství v eurozóně. Žádnou lepší možnost, jak zabránit frustrovanému padlému státu na jižní hranici, ale Evropa nemá. Ve chvíli velmi vážných geopolitických hrozeb by ji neměla propást.