Ideálem většiny domácích miliardářů je, aby se co nejméně psalo o jejich obchodech a cestách k bohatství. A když už se o nich referuje, tak o jejich charitativních a jiných ušlechtilých aktivitách, jež se snaží prezentovat jako svou vlídnou tvář. Nejlépe se mimo zájem veřejnosti daří obchodovat ropnému a plynařskému magnátovi Karlu Komárkovi. Podle mediálních analýz se o detailech a hlavně strategii jeho podnikání píše nejméně z celé první desítky miliardářů.

Přitom je podle žebříku časopisu Forbes s majetkem 40,8 miliardy korun čtvrtým nejbohatším občanem České republiky ‑ hned po Petru Kellnerovi, Andreji Babišovi a Radovanu Vítkovi. Z veřejných zdrojů se o jeho podnikání dozvíte nesrovnatelně méně než třeba o Danielu Křetínském a Patriku Tkáčovi z J&T či Marku Dospivovi z Penty. Nemluvě o Zdeňku Bakalovi. Majetek všech výše jmenovaných je přitom podstatně menší než Komárkův.

Původem jihomoravský miliardář, jemuž tři čtvrtiny zisků jeho skupiny KKCG stále přináší společnost Moravské naftové doly, která se zaměřuje na těžbu plynu a ropy a obchodování s nimi, přitom rozprostírá své zájmy podobně jako třeba Penta a J&T do řady oborů. Od původní energetiky Komárek postupně expandoval do loterií, realit nebo biotechnologií. Je majitelem kdysi ostře sledované Sazky. To všechno jsou branže, které u jiných miliardářů vyvolávají zájem médií.

Komárek se přitom ve strategické těžbě a obchodu s plynem pouští na východ i na západ. Poté, co Západ uvalil na Rusko sankce, se média snažila dobrat, kdo z českých byznysmanů má v Moskvě největší zájmy. Žebříčky zpravidla začínaly PPF Petra Kellnera, pro jehož splátkovou společnost Home Credit bylo po spotřebitelských úvěrech lačné Rusko velmi ziskovým trhem. Pak většinou následovalo připomenutí šéfa prezidentových poradců Martina Nejedlého, který je zástupcem ruské firmy Lukoil Aviation.

Tím, kdo má nejužší vazby na skutečně strategický byznys v Rusku, přímo ovládaný Kremlem, je ale právě Karel Komárek. On je klíčovou spojkou státního plynárenského monopolu Gazprom, s jehož českou dceřinou firmou Vemex je přímo majetkově propojen.

Komárkovi se na rozdíl od Kellnera nebo Křetínského daří držet stranou mediálního zájmu hlavně proto, že ho zatím nikdo nikdy nespojoval s politikou, veřejnými zakázkami a obchody se státními firmy. Přestože se Karel Komárek naplno pustil do hazardu, nikdo ho nepřistihl při pokusu lobbovat u politiků nebo ovlivňovat zákony. Tím, že se nevydává na ostře sledovanou hranu mezi politikou a byznysem, nebudí pozornost. O jeho obchodech se proto referuje v kategorii krátkých podnikových zpráv, které nepřesáhnou ekonomickou rubriku.

Hlavně kvůli jeho zahraničním vazbám a aktivitám ale Karel Komárek stojí za hlubší pozornost v širších souvislostech. V nich zjistíte, že jeho skupinou prošli a stále ještě procházejí důležití a vlivní lidé.

Za červenou linií

Jestli někomu ruská krize skutečně strategicky ovlivnila obchody, nebyl to Petr Kellner, nýbrž Karel Komárek. Nejbohatší Čech sice s Home Creditem v Rusku prodělal docela velké peníze, ty ztráty ale neměly zásadní vliv na směřování PPF. To úplně neplatí pro Komárkovu KKCG a její plány v Rusku a na Ukrajině.

Komárek se specializuje mimo jiné na to, že vstupuje do firem, které v různých zemích vlastní nová ložiska s ropou a plynem a začínají těžit. Takhle se vydal na Ukrajinu zrovna ve chvíli, kdy se rozjel rusko-ukrajinský konflikt. Zvažoval, jestli z koupě ložisek ve Lvovské oblasti na západě Ukrajiny radši neustoupit. Nakonec to ale vzal jako příležitost, právě kvůli poloze v západní, zatím stále relativně bezpečné části země. Český naftař v rozvráceném státě normálně těží a počítá, že by se mu už v letech 2016 až 2017 měla začít investice vracet. Je to hodně riskantní podnik, který se však v delší časové perspektivě může vyplatit. Ukrajina má velké zásoby ropy a plynu. Nemá ale peníze na průzkum a těžbu, což slibuje velkou příležitost zahraničním podnikatelům, jako je Komárek.

Do průzkumu a těžby se pustil také v podobně riskantním Rusku, kde už narazil. Kromě ropných polí koupil i terminál v Samaře. Měl velké plány. Chtěl vybudovat celý ropný řetězec začínající průzkumem a těžbou, který by končil až prodejem přímo drobným zákazníkům. Snažil se koupit nebo postavit i rafinerii, aby mohl prodávat pohonné hmoty přímo čerpacím stanicím a suroviny přímo chemičkám. Tady ale zjevně překročil červenou linii toho, co je v Putinově Rusku zahraničním firmám v pro stát tak strategických oborech, jako je ropa a plyn, povoleno.

„Bohužel jsme narazili na diskriminační postoj ruských státních společností a nebyli jsme schopni prorazit,“ popsal v únoru zkušenost Komárkův investiční ředitel Pavel Šaroch v Mf DNES. „Náš terminál má výbornou polohu na Volze, je napojen na železnici i automobilovou dopravu a na ropovod Družba. Byznysplán stál na tom, že budeme překládat ropu z ropovodu nebo do ropovodu dodávat. Ale státní firma Transněfť, která provozuje Družbu, nám neumožnila odebírat z ní produkty. Podle zákona bychom měli mít k ropovodu automaticky přístup, ale neformálně povolení nikdy nedostaneme – my ani partneři, se kterými spolupracujeme. Vždy se to zdůvodní technicky nebo nějakou formální obstrukcí. Může to být i proto, že vlastníme jediný ropný terminál v Rusku provozovaný privátní zahraniční skupinou. Konkurujeme ruským státním firmám nebo místním podnikatelům.“

Své investice v Rusku, kde má kromě zmíněného terminálu ještě jeden menší projekt v Saratovu, proto Komárek zatím zmrazil a čeká, jak se situace vyvine. Přízeň a vstřícnost Rusů si chtěl zajistit i sponzorováním jejich ambiciózní hokejové ligy KHL. Loni ale smlouva vypršela a Komárek už ji neobnovil. Když nemá vysněnou síť ropných produktů, nemá sponzoring v Rusku smysl.

Zaměstnavatel Babišova chemika i ministra dopravy

Komárkovy aktivity v Rusku řídí Pavel Švarc. Klíčový člověk Andreje Babiše, který vedl petrochemický holding Unipetrol ve chvíli, kdy na obchodech s ním Agrofert současného ministra financí vydělával miliardy. Švarc byl Babišovou pravou rukou při obou neúspěšných pokusech o privatizaci Unipetrolu. Právě přes Švarce se šéf Agrofertu seznámil se svou nejdůležitější obchodní partnerkou Radmilou Kleslovou. Když v roce 2004 Unipetrol nakonec koupil od státu polský PKN Orlen a odmítl Babišovi prodat vybrané části, Švarc se přesunul do čela státní ropné společnosti Čepro, která je klíčovým obchodním partnerem Agrofertu. Švarcovu partu, s níž kdysi řídil Unipetrol, dnes Andrej Babiš dosadil do vedení Čepra a další státní firmy Mero, která spravuje ropovody. Z této skupiny pochází i nový šéf Českých drah Pavel Krtek. Švarc se ale zatím podle dostupných informací k přesunu od Komárka zpět k Babišovi nechystá.

Když už jsme u lidí, které spojují Karla Komárka s Andrejem Babišem, je potřeba připomenout i současného ministra dopravy za hnutí ANO Dana Ťoka. Ten vedl v letech 2006 až 2009 Komárkovu průmyslovou divizi KKCG Industries. Odtud se pak přesunul na post generálního ředitele stavební firmy Skanska.

Pakt s Gazpromem pod tlakem

V Rusku sice Karel Komárek narazil, na domácí půdě se dá ale jednoznačně považovat za klíčového muže Gazpromu. Ruský státní plynárenský podnik, přímo řízený Kremlem, provádí své české aktivity přes dceřinou firmu Vemex. V ní má Komárek podíl 17 procent. V březnu 2013 se v pražském Obecním domě slavnostně pečetilo spojení Komárka a Gazpromu. Společnost Gazprom Germania a Komárkovy Moravské naftové doly podepsaly smlouvu, že postaví v jihomoravských Dambořicích podzemní zásobník plynu za více než 2,5 miliardy korun. Bylo zřejmé, že to bude klíčový uzel Gazpromu v České republice. Zásobník měli Komárek a Rusové platit půl na půl. „Gazprom je pro nás strategickým partnerem. Založení joint venture s jednou z největších firem světa si velmi vážíme. Do budoucna plánujeme další společné projekty nejen v České republice, ale i v Evropě a v Ruské federaci,“ prohlašoval tehdy Karel Komářek. Gazprom si pochvaloval, že jeho strategií je „posilovat bezpečnost dodávek plynu do Evropy ‑ a nový zásobník toto směřování výrazně posílí“.

Evropská komise, která už v té době Gazprom docela dlouho vyšetřovala kvůli zneužití postavení na trhu s plynem ve střední Evropě, to ale viděla nijak. Komárkův zásobník považovala za ohrožení volného trhu ‑ právě proto, že to měl být zásobník výlučně Gazpromu a neměly do něj přístup jiné firmy. Spor pokračuje dodnes. Společnost Moravia Gas Storage, která zásobník provozuje, si na Evropskou komisi stěžovala u Evropského soudního dvora. Komárek s Gazpromem chtěli, aby jim soudci dali výjimku, že do zásobníku nemusejí nikoho dalšího pouštět. Výjimku původně udělila Gazpromu a Komárkovi česká vláda, komise ji ale odmítla jako nelegální. Evropský soud případ vrátil znovu k projednání v první instanci. Navzdory sporu s komisí ale Komárek v Dambořicích staví. Zásobník by měl být hotový v roce 2016.

Z Gazpromu se mezitím stal podstatně méně lukrativní partner. Dostává se do sevření ze všech stran. Nízké ceny ropy srážejí i cenu plynu. S rozšiřujícími se možnostmi nákupů zkapalnělého plynu navíc ubývá zákazníků nevolníků, kteří jsou na Gazpromu existenčně závislí a musejí mu platit podstatně vyšší ceny, než za jaké se plyn obchoduje na burze v Rotterdamu. Západní sankce mu navíc uzavřely cestu k penězům na světových trzích. Koncem dubna Gazprom ohlásil, že se loni jeho zisky propadly o 86 procent. Oproti roku 2013 tak vydělal o 20 miliard dolarů méně. Existenčně ho ohrožuje i spor s Evropskou komisí. Třetina zisků připlouvá ruskému kolosu od zákazníků z Unie. A pokud ho Evropská komise nakonec uzná vinným, že porušil pravidla jednotného trhu, může mu hrozit pokuta až do desetiny obratu v jeho evropských obchodech. Všechny firmy, které byly v minulosti Evropskou komisí vyšetřovány, se zpravidla snažily domluvit, aby se trestu vyhnuly. K něčemu podobnému se chystají i manažeři Gazpromu, kteří jsou zvyklí jednat jako pragmatičtí byznysmani. Kreml ale podle dostupných informací volí výrazně tvrdší linii a k žádnému ústupu se nepřipravuje.

Karel Komárek si uvědomuje, že Východ je dnes velmi riskantní a snaží se plynařské a ropné projekty získávat i na Západě. V Německu si koupil dva zásobníky plynu a další si pronajal. Vstoupil tam i do velkoobchodu s plynem. Podobně se chystá expandovat i na dalších západoevropských trzích. V Německu si obstaral také licence na těžbu ropy a plynu. Dělá tam i servisní práce pro velké nadnárodní společnosti. Podobné zakázky má v dalších sedmi zemích západní Evropy. Trochu tím připomíná politiku všech azimutů dalšího energetického specialisty Daniela Křetínského, který kupuje elektrárny v Británii nebo Itálii, kterých se zbavují silné západoevropské skupiny.

Vyvažujeme na Západ

Loni na podzim dorazil do Jungmannovy ulice v centru Prahy, kde sídlí vysoká škola CEVRO, bratr bývalého amerického prezidenta a adept na kandidaturu za republikány v příštích volbách Jeb Bush. Měl tam schůzku s lidmi z Centra strategických studií. Přivezlo ho auto Karla Komárka. Jeho návštěva nevyvolala veřejnou pozornost, jak už je pro obchody a kontakty Karla Komárka typické. Ten schůzku s Bushem nechtěl nijak komentovat.

Plynový miliardář má i spoustu dalších projektů. Na pražské Bořislavce staví obchodní centrum, v nedaleké Šárce celou novou ulici bytových domů. V Řecku koupil loterii a v hazardu vůbec spolupracuje s jihomoravským senátorem Ivo Valentou, který momentálně chystá arbitráž proti státu.

Komárkův energetický byznys si ale zaslouží, podobně jako u Daniela Křetínského, který ovládá Slovenský plynárenský podnik a uvažuje o stavbě nového jihovýchodního plynovodu, vysoký stupeň pozornosti.