Ty starobylé domy vypadají jako z perníku. Jako kulisy místy až kýčovitého filmu na motivy arabských pohádek. Saná, hlavní město jihoarabského Jemenu, je svérázně půvabné, ale stejně jako zbytek země velmi zaostalé. Ve vzduchu tu je cítit nejen chudoba, ale i přirozená hrdost, ba osobní nezávislost, která není v sousedních státech k nalezení. Jemen je úplně jiný než zbytek Arabského poloostrova.
„Schválně: jaké knihy si koupili dva začínající britští bojovníci džihádu krátce předtím, než loni v květnu odjeli z domovského Birminghamu do Sýrie? Které odhadujete? Milníky na cestě egyptského klasika islamismu Sajjída Qutba? Publikaci shrnující názory Usámy bin Ládina? Nebo Anarchistickou kuchařku od Williama Powella?“ Tyto otázky položil čtenářům britského týdeníku New Statesman spisovatel Mehdi Hasan.
Když jsme došli na poslední návrší a mohli přehlédnout údolí vyznavačů ďábla, uviděli jsme ohromnou hromadu klestí v blízkosti domu Alího Beje. Na stavbu hranice dohlížel pir Kamek a čas od času přihazoval kusy skalní pryskyřice…“ Těmito slovy popisuje německý romanopisec Karel May, rodák z Krušnohoří, návštěvu svých hrdinů u jezídů. Heterodoxní náboženské skupiny, která teď opět vstoupila do povědomí světových médií, byť zjevně proti své vůli.
