Vražda ruského opozičního politika Borise Němcova, jež tak či onak jde na vrub Kremlu, znamená začátek nové, temné kapitoly v současném ruském vývoji. Proč je možné tak jistě tvrdit, že za Němcovovou smrtí stojí Kreml? Protože pokud Kreml vraždu přímo nenařídil, je přinejmenším přímo zodpovědný za atmosféru nenávisti, která udělala z lidí jako Boris Němcov veřejné škůdce. Oficiální reakce Kremlu je svým způsobem zlověstná: jak prezident Vladimir Putin, tak premiér Dmitrij Medveděv vydali záhy prohlášení, v nichž vraždu odsoudili a pronesli uctivá slova o Němcovově charakteru.

Tentýž Vladimir Putin začal v posledním roce používat pro opozici termíny „pátá kolona“ a „zrádci“ („legalizoval“ je, jak si liboval moderátor nejdryáčničtějších ruských televizních zpráv Jevgenij Kiseljov). Boris Němcov se objevoval na plakátech s podobiznami členů „páté kolony“ spolu se stylizovanými postavami mimozemšťanů. Několik dní před vraždou se uskutečnil v Moskvě pochod vedený organizací Antimajdan, jehož leitmotivem bylo: nedopustíme, aby lidé jako například Němcov uskutečnili Majdan tady u nás. Na webu Predatel.net („zrádce“) byla jeho podobenka velmi vysoko. Němcov dostával výhrůžky smrtí, s jednou z nich se oficiálně obrátil na policii; bez výsledku.

To je něco jiného, než když u nás politik slíbí smrt vegetariánům a abstinentům. To je pouze nevkusné, ale každý chápe, že český prezident Miloš Zeman si v takových nejapných vtipech libuje léta, aniž by kdy sáhl k fyzické likvidaci. V Rusku panuje atmosféra boje o osud země a někteří z těch lidí, kteří opozičníkům slibují smrt, skutečně mají ve zvyku střílet – třeba Igor Girkin Strelkov, který se nedávno vrátil z východní Ukrajiny, kde pomáhal rozjíždět „separatistický“ boj. A takových rozhicovaných bojovníků je v současném Rusku víc. Vládní orgán pověřený vyšetřováním, který velmi rychle zveřejnil několik vyšetřovacích hypotéz, kupodivu ty, kteří Němcovovi veřejně vyhrožovali, mezi podezřelé nezahrnul.

Na dohled Kremlu

Proč se oficiálními kanály šířené hypotézy (vražda jako provokace, možná za spoluúčasti americké špionážní služby CIA, která měla dát ruské opozici oběť; nájemná vražda objednaná lidmi ohroženými Němcovovými protikorupčními zprávami; islámský fundamentalismus) jeví jako nepravděpodobné? Není tajemstvím, že Boris Němcov byl sledován (v minulosti byly například zveřejněny záznamy jeho telefonních hovorů, které jako by náhodou unikly do médií) a vražda se udála v intenzivně střežené části Moskvy, na dohled od Kremlu (doslova – jedna z kremelských bezpečnostních kamer měla přímý výhled na místo vraždy). Pokud by se chtěl Němcova zbavit soukromník, který nebyl polodementní anebo sebevrah, aspoň by si vybral jiné místo – minulé oběti politických vražd zpravidla zemřely v blízkosti svého bytu (třeba jako novinářka Anna Politkovská). A účast americké CIA? Že by něco takového udělala Obamova Amerika, která se tak úzkostlivě vyhýbá provokování Ruska, že, jak informoval deník Wall Street Journal, na špionážních fotografiích, které poskytuje Ukrajincům, začerňuje ruské území? A cílem by jako mělo být co? Že se takové nápady šíří, vypovídá hlavně o atmosféře v Rusku. CIA vyprovokovala Němcovovu smrt asi s takovou pravděpodobností, jako vyprovokovala sebeupálení Jana Palacha.

A proč asi začínají v dnešním Rusku opravdu nové, temné časy? Jde o víc než jen o to, že mluvit otevřeně proti Putinovskému režimu se stává zas o něco nebezpečnějším. Pokud šlo o čin nějakého nacionalistického fanatika, pak musí být čekistům kolem Vladimira Putina jasné, že tohoto džina nemusí být snadné dostat zpátky do lahve. Objevují se dvě přirovnání: k Výmarské republice a k vraždě bolševického bosse Sergeje Kirova v roce 1934. Hitler, jak známo, nakonec rozdrtil i mnohé z těch, kteří na likvidaci výmarské demokracie pracovali stejně zavile jako on. A vražda Kirova nebyla nikdy objasněna (podobně jako se dnes většina Rusů, aspoň podle ankety na webu jedné rozhlasové stanice, domnívá, že nebude nikdy vypátrán skutečný vrah Borise Němcova), nicméně posloužila Stalinovi jako výchozí bod ke stále krvavějším čistkám.

Muž, který neutíkal

Další moment hodný pozornosti je ten, že Němcov, ať už byl jako opoziční politik jakkoli neefektivní, stále byl bývalým místopředsedou ruské vlády. Jednou z civilizačních vymožeností (bez ironie) raného Putinova režimu bylo to, že dal veřejně najevo, že výměna moci v Rusku, na rozdíl od některých dřívějších dob, nebude provázena kulkou do zad. To je pro vládnutí dobré – jestliže se držitelé moci mohou spolehnout, že neskončí na popravišti, ale bude jim povoleno dožít v klidné bezvýznamnosti, nemusejí se ani držet moci zuby nehty na kapačkách, ani preventivně likvidovat všechny potenciální vyzyvatele. Demokraticky smýšlející Rusové teď musejí pociťovat strach a beznaděj, ale smrt bývalého vicepremiéra jistě nepřidá na klidu ani lidem z vyšších pater režimu.

„Onoho dubnového odpoledne v roce 2011 mi Boris Němcov říkal, že když půjde jó do tuhého, sbalí rodinu a z Ruska odjede, aspoň na čas. ‚Už jsme se o tom se ženou bavili. Praha je jedna z variant,‘ smál se,“ vzpomínala reportérka Adéla Dražanová z magazínu Reportér. Kdyby to byl udělal, tak by samozřejmě byl dnes naživu. Němcov ovšem nebyl z těch, kteří utíkají. Pokud si ale na okamžik představíme, že by se to stalo, Němcov by určitě při své neúnavné organizační aktivitě pro nás zajímavě nasvítil poměry v ruské komunitě v Praze. Jedním z těch, na které ukázal prstem ve své zprávě o korupci při zimní olympiádě v Soči, byl Vladimir Jakunin. Jím řízené Ruské státní dráhy proinvestovaly 20 % státního olympijského rozpočtu – 9,2 miliardy dolarů (celé olympijské hry ve Vancouveru, v Turíně i v Lake Placid stály méně). Další miliardy získala firma propojená s bankou, v jejíž dozorčí radě zasedala Jakuninova manželka. Jakunin si v blízkosti Soči postavil bytový komplex, jehož hodnota byla odhadnuta znalcem na 75 milionů dolarů; jeho oficiální plat činil 1,5 milionu dolarů za rok.

Vladimir Jakunin je přítel Miloše Zemana. Na čí straně vlastně jsme?