Po úspěchu levicové strany Syriza v Řecku Evropa napjatě sleduje, zda uspěje podobná strana v jiné problémové zemi – spřízněné protestní hnutí Podemos v sociální katastrofou zasaženém Španělsku. Rozjel se tam volební rok, který přes komunální a regionální volby vyvrcholí na podzim hlasováním do parlamentu. První letošní test pro levicový projekt dopadl i nedopadl. Ve volbách do parlamentu v Andalusii obsadilo populistické Podemos až třetí místo za zde vládnoucími socialisty a celostátně úřadujícími lidovci.

Očekávání byla jistě větší, nicméně u uskupení, která vznikla teprve něco málo před rokem, se rozhodně nedá hovořit o neúspěchu. Možná právě naopak. Nejlidnatější španělská provincie s metropolí Sevilla je tradiční baštou socialistů a právě nástup Podemos se může projevit i na celostátní úrovni. A hnutí hodlá udělat vše pro to, aby uspělo. Jeho strategie je ve Španělsku nová, jinde v Evropě už se úspěšně praktikuje: jsme noví, tradičním politikařením nezatížení, nezkorumpovaní, odmítající dělení na levici a pravici… Používají k tomu chytře marketing a sociální sítě, tedy něco, čeho etablované strany nejsou ani se svými rozsáhlými aparáty pořádně schopny.

Sociologové, kteří umějí pracovat s lidmi

Podemos oslavil letos v lednu teprve rok od svého založení. Volební průzkumy stranu přesto řadí mezi favority letošních voleb.

Před kongresovým palácem Fibes v andaluské Seville se v sobotu 17. ledna tlačily davy lidí. Nebýt toho, že ještě neodbilo poledne, leccos by nasvědčovalo tomu, že v paláci vystoupí popová hvězda. Místo toho tu v pravé poledne začínal mítink politické strany… Vrátit se o dva a půl měsíce zpět není bezdůvodné. Akce ilustruje, jak Podemos dokáže strhnout zklamané lidi a přesvědčit je, že jim dává novou naději.

Auditorium, které má kapacitu téměř čtyři tisíce míst, zaplnili lidé do posledního křesla. Přišla mladá, střední i starší generace. Přišly i děti. Všichni chtěli vidět šestatřicetiletého Pabla Iglesiase, lídra strany Podemos, která si dokázala v rekordně krátké době získat obrovské množství sympatizantů. Mimochodem, lístky na happening byly vyprodány během čtyř hodin.

Dostat na politickou akci tisíce lidí, z nichž navíc sálá entuziasmus, je v dnešním Španělsku tak trochu zázrak. Důsledky ekonomické krize a nejrůznější korupční skandály v posledních letech otřásly důvěrou španělské veřejnosti v politiku, zejména pak v tradiční strany – lidovce a socialisty –, které se dlouhé roky střídají u moci. Pablo Iglesias podle všeho dokázal tyto frustrované lidi oslovit a přesvědčit je, že jeho fialová partaj (právě tuto barvu si strana zvolila jako svou reprezentativní) bude jiná. Že s Podemos začne nová éra, v níž zanikne politická kasta tak, jak ji všichni znají – arogantní a často odtržená od reality.

Na přesvědčení Španělů stačil Iglesiasovi rok. Do Sevilly přicestoval oslavit právě první výročí založení strany (loni v lednu skupina levicových intelektuálů, vesměs univerzitních profesorů, oznámila vznik nové politické síly v madridském Teatro del Barrio). Navíc si chtěl vyzkoušet svou schopnost mobilizovat lidi, vybudit je k aktivitě. Na poslední lednový den totiž strana svolala do centra Madridu obří protestní akci. A Sevilla byla zkušebním kolem. Stejně jako týden po ní Valencie.

„Podemos funguje jako dren, jenž odvádí nespokojenost, která byla ve španělské společnosti přítomná ještě před vznikem této strany. Kvůli krizi hodně Španělů zchudlo. To ukazuje mimo jiné i studie mé společnosti MyWord: 54 procent obyvatel spadlo v důsledku krize do nižší sociální třídy. Nespokojenost lidí způsobená chudnutím, chudobou a nerovností navíc znásobují korupční skandály z poslední doby, které se týkaly zejména vládní strany, ale i dalších institucí,“ říká pro Týdeník Echo socioložka Belén Barreirová.

„Aktuální situace hraje v jejich prospěch – objevila se ‚díra na trhu‘. Na druhou stranu, byla tu i další politická uskupení, která zkoušela štěstí ve volbách do Evropského parlamentu, ale neuspěla. Úspěch Podemos se zakládá zejména na osobě Pabla Iglesia, který je inteligentní, atraktivní, má charisma a navíc i jasnou strategii. Tvrdé jádro Podemos tvoří sociologové a ti moc dobře vědí, jaké je momentální rozpoložení občanů a jak s ním pracovat.“

Pochod pro změnu

Nebývalá aktivizace Podemos vede k jedinému cíli: uspět co nejvíce v různých letošních volbách a vše korunovat triumfem v podzimním celonárodním hlasování. Podemos, jemuž se poněkud nečekaně podařilo zabodovat v loňských květnových volbách do Evropského parlamentu, má podle průzkumů šanci uspět i v těch parlamentních, v některých anketách dokonce vede. A Iglesias se svým týmem zjevně nechce nic ponechat náhodě. Jakkoli do voleb zbývá ještě dost času, hnutí má už nyní rozjetou předvolební kampaň na maximum. A šikovně využívá okolností.

Do ulic Madridu přivedl Podemos koncem ledna několik set tisíc lidí. Načasování protestu nebylo úplně náhodné. Konal se jen několik dní po volbách v Řecku, v nichž zvítězila levicová Syriza v čele s Alexisem Tsiprasem, který vyhrál s odmítáním dalších škrtů jako řecké cesty z hospodářské pasti. Euforie z vítězství Syrizy, která je jakousi starší sestrou Podemos (Tsipras a Iglesias mají v mnohém podobné názory a hlavně vřelý vztah), měla aktivizační efekt. Mimochodem, Iglesias odcestoval jen pár dní před řeckými volbami na otočku do Atén, aby svého řeckého kolegu podpořil. Po volbách pak výsledek glosoval slovy: „V Řecku opět vyšlo slunce.“

Mistři kampaně

Kromě precizně zorganizovaných mítinků jsou lídři hnutí ukázkově aktivní na sociálních sítích a v médiích. Iglesias pravidelně zpovídá zajímavé hosty ve svém pořadu La Tuerka, který vysílá internetová televize Público TV. Nedávno například točil s populárním Thomasem Pikettym, francouzským ekonomem, jenž oživil debatu o sociální nerovnosti vydáním knihy Kapitál pro XXI. století. Rozhovory se šíří na sociálních sítích a následně skokově přibývá fanoušků. Pro srovnání: zatímco španělští lidovci mají na Facebooku jen přes 82 tisíc příznivců, Podemos „lajkuje“ skoro milion lidí. Strana nemá nouzi ani o straníky: za rok své existence jich má už přes tři sta tisíc.

Jestli tedy lidé kolem Podemos něco umějí, pak jsou to kampaně. Ostatně všichni jsou experti na komunikaci s bohatými zkušenostmi. Iglesias a další výrazné tváře Podemos pomáhali v minulosti s kampaněmi venezuelské vládní straně (Iglesias je znám svými sympatiemi k Hugo Chávezovi). „Umějí velmi dobře pracovat se sociálními sítěmi, ostatně stejně jako většina nových politických subjektů. Importovali do Španělska styl latinskoamerických kampaní, který sází na osobnosti. Pablo Iglesias, Juan Carlos Monedero a Iñigo Errejón fungovali jako poradci venezuelské vlády,“ uvedl pro Týdeník Echo sociolog Narciso Michavila z agentury GAD3.

Hnutí Podemos se také oproti ostatním politickým stranám daří dobře prodávat různé artikly se svým logem. Na jedné straně funguje moderní, jednoduchý design, na druhé pak zřejmě fakt, že sympatizanti nové strany mají chuť ukázat, ke komu se hlásí. „Korupční skandály vlády nutí lidi přijmout nějaké stanovisko. Přihlásit se k nějaké straně a ukázat to,“ uvedl pro list El País Jorge del Rey, jeden z lidí, který má merchandising Podemos na starosti. „Stali jsme se díky všem těm reklamním předmětům viditelnými,“ pochvaluje si jeden z efektů del Rey. Straně se navíc tímto způsobem daří získávat nemalé peníze na provoz. Prodej triček, propisek, hrnků či placek přinesl do stranické kasy za první rok asi 73 tisíc eur, což tvoří sedm procent příjmů partaje. Není to málo, když se vezme v potaz, že lidovci museli svůj „krámek s propiskami“ úplně zavřít.

Sázka na mladé tváře

Socialisté i lidovci si dobře uvědomují, že nová strana z politické mapy jen tak nezmizí. Určitě ne do voleb. Tryská z ní energie, kterou zdědila od Hnutí 15. května, pod jehož hlavičkou na jaře 2011 zaplavily španělské ulice tisíce lidí. Její lídr je mladý, vzdělaný, charismatický a sebevědomý Iglesias (totéž platí o jeho kolezích) a kampaň Podemos je mnohem živější a dravější, než je tomu v případě ostatních politických uskupení.

Obě tradiční partaje proto snažně hledají recept, jak zabránit odlivu voličů z vlastních táborů. Není překvapivé, že jak lidovci, tak socialisté sázejí na „omlazení“. Za lidovce nyní v médiích stále více mluví Pablo Casado. Mladý, pohledný a skandály nezatížený muž, jejž lidovecký premiér Mariano Rajoy jmenoval šéfem kampaně. Socialisté staré vedení vyměnili po nepovedených volbách do Evropského parlamentu. Do čela si zvolili Pedra Sáncheze. Opět mladého a atraktivního muže s rozhledem.

Jenže ani lidovci, ani socialisté moc nevěří, že sázka na neokoukané tváře zaručeně zbrzdí raketový růst Podemos. Nejistí a plní obav jsou hlavně socialisté. Především jim totiž Podemos odčerpává hlasy. Obě strany cílí na stejnou skupinu voličů a v zásadě svádí bitvu o to, kdo bude nejsilnější formací na levici (jakkoli šéf Podemos zařazení své strany na levopravé ose odmítá), a tedy i o to, kdo bude hlavním soupeřem strany premiéra Mariana Rajoye. Iglesias věří, že lidovce vyzve právě on. Opakovaně se nechal slyšet, že v nadcházejících volbách se lidé budou rozhodovat mezi dvěma alternativami: PP, nebo Podemos. Na šéfa socialistické strany často mediálně útočí a upozorňuje na jeho nerozhodnost nebo přílišnou umírněnost. Lidem tak předává zprávu, že socialisté skutečnou změnu nepřinesou.

„Podemos si přivlastňuje hlavně levicové voliče, zejména hlasy socialistů (PSOE) a Sjednocené levice (IU). Při bližším zkoumání elektorátu Podemos se ukazuje, že strana dokáže oslovit také nevoliče, lidi, kteří říkají, že nevědí, koho volit, nebo že odevzdají neplatný hlas. Zároveň ale Podemos vyzobávají hlasy ostatním stranám, třeba i pravicovým lidovcům (PP). Právě ti se nyní snaží polarizovat politiku, když lidem říkají, že existují jen dva scénáře: Podemos, nebo my. Socialisté mají hodně co ztratit. Hrozí jim, že by se mohli ocitnout v zemi nikoho, na druhou stranu by ale mohli pro řadu voličů představovat kompromis, střední cestu,“ tvrdí Barreirová.

Odpočet do triumfu?

Případný úspěch Podemos by byl pro Španělsko, kde se tradičně střídají socialisté s lidovci, novinkou. „Je pravda, že by šlo o zcela novou zkušenost ve španělské politice. Průzkumy to předpokládají, i ten náš. Nicméně domnívám se, že zčásti jsou ty preference trochu přifouknuté. Říci, že budu volit Podemos v rámci průzkumu, nic nestojí. Studie navíc říkají, že rozhodování voličů bude ovlivňovat vývoj ekonomiky. Pokud se ekonomická situace v zemi zlepší, příznivců straně ubude, pokud se zhorší, počet potenciálních voličů vzroste. Před celostátními volbami se budou konat také regionální volby. A pro ty strana nemá dostatečně výrazné tváře, to pro ně je jistý risk. Není vyloučené, že lidé změní názor, jakmile se seznámí s kandidáty,“ říká socioložka Belén Barreirová.

Zatím nováčkům na politické scéně vše vychází. Jejich sebevědomí každým dnem roste. „Pokud budeme vládnout, a my budeme...“ začínají mnohdy představitelé Podemos své příspěvky v televizních debatách. Ani oni se však nevyvarovali určitých chyb. Vedení madridské univerzity například nedávno začalo vyšetřovat poradní byznys univerzitního profesora a výrazného představitele Podemos Juana Carlose Monedera. Pochybil prý, když škole nenahlásil, že služby poskytuje, a také když si peníze za práci nechal vyplatit přímo. Platba měla jít podle zákona přes školu, která měla nárok na 20 procent ze sumy.

Chyby se dopustila třeba také Begoña Gutiérrezová ze sevillské buňky. A sice když prohlásila – jako příklad bezbřehé demokratičnosti hnutí –, že pokud by se objevil požadavek hlasovat o zrušení oslav pašijového týdne, strana by takovému referendu nebránila. Její slova vzbudila obrovský rozruch. Svatý týden neboli Semana santa, jak se týdnu před Velikonocemi v pyrenejském království říká, je totiž zejména v Andalusii nedotknutelný.

Pokud volební výsledky budou kopírovat průzkumy, bude strana muset zvládnout výzvy vysoké politiky. Teprve to, jak si povede, rozhodne o tom, zda zakoření na domácí politické scéně. „Podemos může letos klidně vyhrát volby, a v těch dalších pak propadnout a zmizet z politické scény, tak jako se to stalo Unii demokratického středu (UCD, straně, která byla u moci v prvních letech po přechodu k demokracii v druhé polovině 70. let – pozn. red.),“ myslí si socioložka Belén Barreirová.

Iglesias se vládnutí nebojí. Na lednovém mítinku ve Valencii spustil odpočet. Odpočet, kolik času zbývá do konce pravicové vlády a vypuknutí změn.