Osm set sedmdesát tisíc živnostníků a majitelů firem čeká v příštích měsících vážná zkouška, a kdo v ní neobstojí, s podnikáním skončí. Ministerstvo financí totiž chystá od prvního ledna 2016 nový model registračních pokladen, tzv. elektronickou evidenci tržeb. Všechny tržby každého podnikatele se dostanou pod online dohled finančních úřadů.

Daňovou reformu s názvem „Fiskalizace“ zažilo Chorvatsko v roce 2012. Registrační pokladny s připojením na internet si museli pořídit všichni, kdo chtěli podnikat. Nemuselo jít o drahý elektronický přístroj, chorvatský stát se spokojil i s tím, že si podnikatel pořídil chytrý mobil, který kromě obvyklých funkcí ještě uměl vytisknout účtenku. Vtip byl v tom, že podnikatel sepsal účet, elektronicky ho odeslal na finanční úřad, během několika vteřin dostal potvrzení o doručení a potom už mohl od hosta inkasovat peníze. Vláda sociálního demokrata Zorana Milanoviće chtěla zajistit lepší výběr daně z přidané hodnoty především v restauracích, penzionech a dalších turistických objektech, nepříjemné povinnosti se však nevyhnul žádný podnikatel.

Podle českého ministerstva financí šlo o úspěšnou operaci. „V Chorvatsku došlo k zásadnímu nárůstu vykazovaných tržeb, například v pohostinství více než o polovinu, v maloobchodě o více než jednu čtvrtinu,“ tvrdí mluvčí Generálního finančního ředitelství Petra Petlachová.

Chorvatský stát ovšem na zavedení pokladen nevydělal. Tamní ministerstvo financí uvádí, že v roce 2011 vybralo na dani z přidané hodnoty 37,7 miliardy kun, po zavedení elektronických pokladen v roce 2012 se příjmy zvýšily na 40,7 miliardy. Tento nárůst jde ovšem beze zbytku vysvětlit tím, že ve stejném roce vyrostla základní sazba DPH z 23 na 25 procent. Je pravda, že správci chorvatské pokladny ani zlepšení nečekali. Majitelům hostinců, penzionů a hotelů totiž se zavedením elektronických pokladen snížili sazbu DPH z třiadvaceti na deset procent. Až loni ji opět zvýšili na třináct procent. Výnosů z fiskalizace se Chorvatsko nedočkalo dosud, loni se podle předběžných údajů na DPH vybralo 41,3 miliardy kun.

Podivný vzor z Balkánu

Zvýšení DPH v roce 2012 zabrzdilo chorvatskou ekonomiku, která se teprve probouzela z krize. Něco podobného zažili Češi, když vláda Petra Nečase ve stejném roce zvýšila nižší sazbu DPH z 10 na 14 procent. Po zpomalení ekonomiky začaly firmy v obou zemích propouštět. Češi však dokázali tento výpadek kompenzovat svým tradičním způsobem. Propuštění zaměstnanci se začali zaměstnávat sami a stali se živnostníky, kterých během dvou let po zvýšení DPH přibylo 35 tisíc. V Chorvatsku naopak živnostníků a podnikatelů ubylo vinou elektronických pokladen o 40 tisíc. Případné zájemce o živnost odradila další byrokratická překážka, protože podnikat nesměli bez pořízení elektronické registrační pokladny. Některé živnostníky držela do té doby nad vodou šedá ekonomika, a když najednou ztratili možnost skrýt před finančními úředníky část tržeb, raději podnik zavřeli. Nechat se registrovat na pracovním úřadě a přitom pracovat úplně načerno považovali za jednodušší alternativu.

Dnes Česko patří mezi deset zemí Evropy s nejmenší nezaměstnaností. Podíl lidí bez práce v Chorvatsku vyrostl během tří let ze 12 na 17 procent a dnes je třetí nejvyšší v Unii po Řecku a Španělsku. Tvrdost chorvatského zásahu ilustruje fakt, že skončil každý pátý živnostník a každý desátý majitel firmy se zaměstnanci. V Česku by to mělo ještě drsnější dopad, protože má vedle Itálie a Řecka v přepočtu na obyvatele nejvíc živnostníků. Kdyby zavedení pokladen probíhalo stejně jako v Chorvatsku, skončí s podnikáním přes 150 tisíc lidí.

Plán ministerstva financí se už začal uskutečňovat rychlým tempem. Loni v prosinci ho na semináři představila náměstkyně Simona Hornochová a nedávno už poslala návrh „zákona o evidenci tržeb“ v paragrafovaném znění k připomínkám na ostatní ministerstva. „Nejde o žádný experiment, v Chorvatsku už funguje dva roky,“ uvedla náměstkyně pro týdeník Profit.

Ministerstvo financí zdůvodňuje povinné zavedení registračních pokladen tím, že jde v Evropě o běžnou záležitost, a vypočítává celkem jedenáct členských států Evropské unie, které je používají, podle údajů rakouského ministerstva financí je těchto zemí dokonce patnáct. Mimo jižní a východní Evropu ovšem tento model využívá pouze Švédsko a Belgie, naopak na východě nemají pokladny pouze Estonsko, Slovinsko a Česko.

Většinou se však finanční úřady spokojí s obyčejnou registrační pokladnou s lokální pamětí, která uchovává seznam tržeb pro případnou kontrolu. Čtyři země (Litva, Portugalsko, Řecko, Švédsko) k tomu vyžadují zavedení digitální signatury, která je ochranou před pokusy měnit údaje v pokladně. Další čtyři země (vedle Chorvatska ještě Kypr, Bulharsko a Belgie) využívají elektronické pokladny s online přístupem finančních úřadů. Ve většině zemí se ovšem povinnost používat registrační pokladny omezuje na restaurace, hotely a případně maloobchod. Například v Belgii si musí od letošního ledna elektronické registrační pokladny pořídit povinně pouze hostince a hotely, které „pravidelně nabízejí obědy“. Pivnic či vináren s omezenou nabídkou jídla ani žádných jiných živnostníků se předpisy nedotknou.

„Není možné podezírat každého“

Loni v létě napadlo rakouské sociální demokraty, že také oni po chorvatském vzoru nařídí používání elektronických pokladen v restauracích, hotelech, penzionech, maloobchodě, řemeslech a v zábavním průmyslu. Šéf rakouské Hospodářské komory Christoph Leitl je ovšem významným členem koaliční lidové strany a zařídil, aby lidovci návrh vládních partnerů odmítli. Dokonce někteří sociální demokraté plán svého vedení zpochybnili. „Zavedení pokladen není technický problém, není ale možné podezírat každého podnikatele,“ řekl deníku Kurier hospodářský expert Josef Bitzinger.

V Rakousku se stejně jako v Německu elektronické registrační pokladny používají, vždy však platí, že finanční úřady, pokud chtějí vstoupit do systému či získat z něho informace, musí požádat podnikatele o svolení. Nikdo také živnostníkům nebrání, aby své tržby, pokud chtějí, evidovali v papírových účetních knihách. Stát si vymínil jedinou podmínku, že koncem každého pracovního dne musí obchodník či řemeslník své tržby sečíst.

Podnikatelé v zemích, jako je Rakousko, Německo nebo Nizozemsko, mají pro udržení současného stavu silný argument. Pokud stát nebude přehánět svůj dohled, může se spolehnout, že mu zabezpečí nízkou nezaměstnanost.