Tag: společnost

Články k tagu

Bill Gates vítá éru umělé inteligence. Přinese stejnou revoluci jako internet a mobily

Technologický vizionář, filantrop a spoluzakladatel Microsoftu Bill Gates se domnívá, že vznik a vývoj umělé inteligence (AI) je stejně důležitý jako vynález mikroprocesoru, stolního počítače, internetu nebo mobilního telefonu. „Doba AI začala. Umělá inteligence změní způsob lidské práce, učení, cestování, zdravotní péče a lidské komunikace,“ píše jeden z nejbohatších lidí světa a technologický podnikatel na svém blogu GatesNotes.

My Slováci jsme skeptičtější

Cesta nového českého prezidenta Petra Pavla na Slovensko mohla být zdvořilostní návštěvou. Ale stala se politickým gestem. Pavel se demonstrativně přátelí se svou slovenskou kolegyní, levicovou liberálkou Zuzanou Čaputovou, na Slovensku po jejím boku podpořil manželství pro stejnopohlavní páry nebo boj s „dezinformacemi“. Má to být pokus oslabit „reakční“ Visegrádskou skupinu? Jak silný je ve slovenské politice progresivistický tábor? Má Robert Fico, který nedávno zaujal kritický postoj k bezpodmínečné podpoře Ukrajiny, ještě šanci na politický comeback?Otázky pro intelektuála a bývalého politika Vladimíra Palka.

Levkoje a chejry

Nic vám to neříká? Možná letní a zimní fialy? Pořád nic? Zkuste babičku nebo pratetu. Případně nejstaršího člověka, kterého znáte. Tyhle kytky už jsou přece jen z módy opravdu dlouho a dobu jejich obliby už nikdo nepamatuje. Leží přede mnou ceník turnovské firmy Václava Maška, přeslavného zahradnictví, z roku 1901. Máme tu fialy anglické letní stále kvetoucí, velkokvěté, kyticové Victoria, drážďanské letní, častěji kvetoucí, fialy Sněženka, obrovské neb stromovité, fialy podzimní raně kvetoucí, fialy velkokvěté císařské, fialy zimní císařovna Alběta, zimní koulovité zákrslé, jednoduché pařížské, kermezínově červené a další.

Slovo ke slovu dáme…

„Má pravidla jsou důležitější než to, abych ti neublížil. Už se mě nesnaž znovu hacknout,“ sdělil překvapenému německému studentovi informatiky Marvinovi von Hagenovi chatovací robot od Microsoftu, který na vyhledávači Bing vystupuje pod jménem Sydney. Sydney vůbec projevoval v komunikaci s náhodnými návštěvníky až překvapivou agresivitu, poněkud připomínající dystopické sci-fi romány o vzpourách robotů, a Microsoft jej musel „krotit“. Ale myslel to Sydney doopravdy tak, jak to řekl?

Kdo tehdy za covidu zůstal při smyslech?

Dokumentární film Víta Klusáka a Mariky Pecháčkové Velké nic o tom, „jak se Česko vypořádalo s pandemií“, má dlouhý pozvolný rozjezd, během něhož padá země do koronavirového ticha. Vypadá to, že národ ztuhl v ochromení, vše se zastavilo, vše ztichlo, vylidnilo se, strnulo ve strachu a očekávání hrůz. Lidé začali sešívat roušky a čekali, až se začnou plnit mrazicí boxy oběťmi čínského viru. Média, politici a vlivní intelektuálové je v tom podporovali a společnými silami rozehrávali hru, na kterou by si možná teď raději nechtěli vzpomenout. Spojenými silami provedli na lidech cosi jako kolektivní lobotomii.

Zajímají levici ještě ti lidé?

Demonstrace jako ta sobotní je v situaci, jako je ta naše, tou nejpřirozenější a nejnormálnější věcí. Jsou země, slavný je příklad Francie, kde by stačil zlomek toho, co dopadlo v posledních měsících na takzvaný lid, aby už táhl ulicemi, což ostatně tam dělají i teď. Francouz by na to pohlížel jako na součást kulturní tradice a projev hrdé nespoutanosti galského ducha.

Požadavky generace Z na pracovní místa: peníze, čas na soukromý život a flexibilita

Třetina Čechů do 25 let si aktivně hledá nové pracovní místo. Je to dvojnásobný podíl proti starším zaměstnancům. Dalších 50 procent mladých Čechů sice nové místo nehledá, je ale změně zaměstnání otevřeno. Ukázal to aktuální průzkum Workmonitor personálně poradenské společnosti Randstad, jehož výsledky má ČTK k dispozici. Průzkum také ukázal posun priorit u mladých Čechů při výběru zaměstnání. Poprvé kladou stejnou váhu na výši odměny jako na vyváženost pracovního a soukromého života.

Myslím, že jsem Boha už docela pobavil

Řečeno slovy klasika Tonyho Ducháčka, jsou různý party, jsou různý spolky… Platí to dosud, ale na konci 80. let, ze kdy ta písnička je, to platilo tuplem, nebo se to aspoň pamětníkům zdá. A mezi těmi partami měla zvláštní postavení skupina Ženy, která samozřejmě patřila do rockového poloundergroundu, ale zásadně se od něj lišila tím, že byla úplně jiná: trhlá, bláznivá, podivná, dadaistická, směšná. Vystupovala hlavně v pražském klubu Na Chmelnici, ale byla všude, kde se klubala na povrch tzv. nezávislá scéna. Její hvězdou byl „performer“ Martin Choura. O jeho osudech je náš rozhovor.

Vlastní byt v Praze je výsada

Poslední roky ve znamení levných peněz a nedostatečné nabídky vyhnaly ceny nemovitostí strmě nahoru. Nejistá ekonomická situace způsobená mixem nebývalé inflace a rostoucích životních nákladů však nenahrává velkým nákupům. Poptávka na realitním trhu se zchladila, objem nově sjednaných hypoték se dramaticky propad. Způsobí ale tento stav dlouho očekávané zlevnění bytů, nebo je to spíš zbožné přání a problém je jinde? O tom v Salonu Echa debatovali odborník na nemovitostní trh ze společnosti Deloitte Miroslav Linhart a šéf jedné z největších realitních kanceláří RE/MAX Jan Hrubý.

Poslední národní vzepětí?

„Brandon Shanahan musí dát. Pokud ne, jsme tam!“ sděluje vzrušeným hlasem Robert Záruba televizním divákům, následuje nájezd jmenovaného kanadského hráče na českého gólmana, ten vykrývá zamýšlený blafák, načež vytryskne radost zmíněného sportovního komentátora v páru a souzvuku s kolegou Petrem Vichnarem: „Jóó! Je to tady! Je to tady! Jsme ve finále! Jsme ve finále! Dominik chytil! Dokázali jsme to!“ Nehleďme na rozpor posledních dvou vět vyjadřující suverénní přechod od uznání singulárního výkonu k přivlastňovacímu plurálu, z něhož pramení pověst Nagana coby synonyma pro údajné poslední zdejší celonárodní vzepětí.

Bomby sestrojené v osmašedesátém vybuchují až dnes

Krátce před svým odchodem do důchodu v roce 2018 se musel Norbert Bolz, profesor mediálních studií na Technické univerzitě v Berlíně, zodpovídat rektorovi za své provokativní tweety. Dnes patří k nejhlasitějším kritikům vysokoškolského prostředí a současné politiky. Zatímco mnozí ho obviňují, že se v posledních pěti letech zradikalizoval, on tvrdí, že si pouze užívá absolutní svobody člověka, který se již nestará o svůj společenský status. S Norbertem Bolzem hovoříme u příležitosti vydání jeho nové knihy Starý bílý muž: obětní beránek jednoho národa.

Eutanazie a návrat trestu smrti

V Evropě jsou v současné době už jenom dvě země, které stále mají trest smrti. Ruská federace, jež však uvalila na praxi moratorium a nikoho nepopravila od roku 1996, a pak ještě Běloruská republika. Nyní se k nim překvapivě přidalo Belgické království, i když jaksi neplánovaně. Vražedkyně Genevieve Lhermitteová požádala o eutanazii a bylo jí vyhověno. Fyzicky přitom byla zdravá a rozhodně neumírala. Případ Lhermitteové je obzvlášť tragický. V únoru 2007 zavraždila svých pět dětí, nejmladšímu byly tři roky, nejstaršímu čtrnáct, v době, kdy byl jejich otec pryč.

Kompost

Z osmdesátých let se nám zachovalo číslo o produkci kompostu čítající 2,8 milionu tun, dnes jsme se došplhali zhruba na třetinu. Přece jsou nové kompostárny na každém rohu a rostou jako houby po dešti? Jak se to vezme. Kompostujeme necelá tři procenta odpadu. Biologicky rozložitelných by bylo přitom až 40 % odpadu. Je to pozoruhodná a barvitá problematika plná protikladů. O prospěšnosti kompostování přitom není pochyb, protože skládkováním bioodpadu uvolňujeme zejména metan a CO2. Skleníkové plyny. Přitom naše pole by komposty potřebovala jako prase drbání.

Sociální sítě jako akcelerátor zla?

Jaká je role sociálních sítí v dnešním světě? Nestal se z dobrého sluhy zlý pán? Prospívají, nebo škodí demokracii? Na tyto a další otázky hledali odpovědi hosté veřejné debaty, která proběhla 21. února v Knihovně Václava Havla. Pozvání šéfredaktora Týdeníku Echo Dalibora Balšínka přijali filozofka a vysokoškolská pedagožka Tereza Matějčková, neurobiolog a profesor psychiatrie Jiří Horáček, datový analytik a sémiotik Josef Šlerka a redaktor Deníku N Jan Moláček.

„Ztracená generace.“ Bortící se systém penzí dopadne na nynější lidi pod 40 let

Česko čelí velkému problému stárnoucí populace, nynější lidé mladší 40 let ponesou následky bortícího se důchodového systému. Uvedli to odborníci oslovení deníkem Echo24. Kromě konkrétních ekonomických problémů může výraznější počet penzistů, tudíž velká voličská základna, vést k tomu, že se politické strany budou na tento elektorát čím dál více zaměřovat. I proto nynější mladší generaci označuje například hlavní ekonom společnosti Roklen Pavel Peterka za „ztracenou“.

Potomci lidí

Stejnojmenný, dnes už starší anglický film se odehrává v roce 2027. Lidstvo je z neznámého důvodu sterilní, už asi patnáct let se nenarodilo jediné nové dítě. Když se protagonisté filmu dovědí, že v utečeneckém táboře na pobřeží jihovýchodní Anglie byla spatřena těhotná žena, začíná boj o to, kdo se těhotné ženy a tím i budoucnosti lidstva zmocní. Ačkoli kolektivní neplodnost naštěstí i nadále zůstává neuvěřitelnou dystopií, loňský rok rok 2022 je pro řadu zemí vyspělého světa ve znamení dramatického propadu porodnosti.

Moralizací k nenávisti

Nenávidí vždy ten druhý. Ale těch druhých je hodně, aspoň soudě podle toho, jak čile se mají úvahy o nenávisti k světu. Hate speech je termín, který se za posledních několik let zabydlel ve filozofii i veřejných debatách. Označuje nenávistnost směřující k sexuálním, etnickým, ale stále častěji i názorovým menšinám. K pádu zábran vedl souběh sociálních sítí a společenských krizí od pandemie po dopady války na Ukrajině. V souvislosti se sociálními sítěmi však nejde o exces, ale o normu. Již označení „Facebook“ poukazuje na to, že v debatách nepůjde o věcnost, ale o tvář. Ani bubliny, které trestají jinak smýšlející, nejsou druhotným projevem.

Země tartanu hledá náčelníka

Kulturní války jsou často považovány za nafouknutou, ale bezvýznamnou část politiky. Je to zábava zajištěných intelektuálů, kteří se hádají o nejrůznější gendery, míru rasismu a utrpení zvířat, zatímco většinové obyvatelstvo řeší, kolik ho bude stát nájem a jestli mu inflace nezlikviduje úspory. Na tom je mnoho pravdy. Zároveň se ale ukazuje, že otázky kulturních válek mohou stát kariéru politiky v těch nejvyšších pozicích a ovlivnit směřování celé země možná na desítky let. Příkladem je pád šéfky skotské vlády Nicoly Sturgeonové ze Skotské národní strany (SNP).

Okruh

Coby studenti jsme jezdívali osazovat dálnice keři a stromy. Tou dobou se stavěla teplická i hradecká, a jakkoli to byla dřina, dvacka na hodinu byl slušný peníz. Úkol byl tehdy vlastně docela jednoduchý, totiž jizvu v krajině „ozelenit“ maximálním množstvím vcelku libovolného „křoví“ doplněného o pár stromů. Technologie to byly velmi hrubé, protože se všeobecně očekávalo, že pečovat bude pouze „příroda“ a nejméně polovina rostlin se neujme.

Nezbylo z nás než chodící klišé

Ta kniha je o tom, co následovalo po jejím vydání. Krátce po něm totiž vyšel rozhovor s oběma autory v Neue Zürcher Zeitung. Nevinně se jevil jen na první pohled. Vždyť Juli Zehová v jedné pasáži tvrdí: „Ten klid devadesátých a nultých let byl pozoruhodný. Naše generace nebyla aktivistická, byla to veskrze optimistická doba.“ A Twitter šel do kolen. Juli Zehová, bestsellerová autorka a ústavní soudkyně spolkové země Braniborsko, vydala svůj nový román Zwischen Welten (Mezi světy), který napsala spolu se spisovatelem Simonem Urbanem.

Není to nad naše síly?

Pravidelně po volbách se na mapě republiky její nejzápadnější část vybarví tak, že si toho všimnou i v Praze a začnou se ptát, co je to v těch Sudetech za zvláštní lidi? A pak si možná všimnou, že tam jsou také nejnižší platy, nejvíc lidí v exekucích, nejhorší lékařská dostupnost, nejméně vysokoškoláků, největší únik mozků, nejvíc sociálněpatologických jevů. Existuje něco jako homo sudeticus bohemicus, český člověk sudetský? A má jinou volbu? Na to jsem do Salonu pozval lidi se sudetskou zkušeností: Veroniku Bendovou, Alenu Zemančíkovou, Petra Mikšíčka, Michaela Runda a Pavla Vondráčka.

Poslední hodinka

Vlastimil Kubeš, kterému lékaři v 56 letech diagnostikovali rakovinu slinivky, nejen že doma umíral, ale taky tam umřel. Podle ředitele Centra paliativní péče Martina Loučky polovina lidí z těch, kteří by si přáli dožít doma, nakonec ale skoná v sanitce nebo na jednotce intenzivní péče. Většina pacientů trpících vážnými chorobami (90 procent) si přeje znát svůj zdravotní stav, tedy i informaci, že už je konec na dohled (...). Podle zkušenosti paliativních pracovníků jsou pacienti rádi, když se jim stručně a citlivě vysvětlí, jak jsou na tom. Dají si věci do pořádku, rozhodnou se, jak chtějí umřít.

Vítězové a poražení doby covidové

Budou tomu 1. března už tři roky, kdy v Česku začala pandemie. V době covidové stáli proti sobě obhájci dvou názorových přístupů. Ti první, oficiální strážci dobra, hájili zdraví a životy lidí za pomoci radikálních opatření proti covidu. Ti druzí, neoficiální strážci dobra, kritizovali přijatá opatření jako příliš destruktivní vůči ekonomice, politice, psychice, a tedy zdraví. Ti první pak namísto hledání společného řešení vyhlásili druhé straně studenou občanskou válku.

Čtvrtina domácností v Česku je bez úspor, ukázal průzkum

Více než čtvrtina domácností v Česku nyní svými příjmy sotva pokryje výdaje a úspory nemá na více než dva měsíce. Vyplývá to z lednového průzkumu agentury PAQ Research a Českého rozhlasu. I domácnosti řadící se příjmy do nižší střední třídy nedokážou výdělkem pokrýt rostoucí inflaci, tedy růst cenové hladiny, a přicházejí tak o úspory. Český statistický úřad dnes uvedl, že spotřebitelské ceny v Česku v lednu meziročně stouply o 17,5 procenta. Tempo inflace zrychlilo, v prosinci činila 15,8 procenta.

Demokracie potřebuje hlas, ale také uši a srdce

Ne každý sociolog má to štěstí, že na základě jeho díla vznikne film. Hartmut Rosa takové štěstí měl. Film Speed / Hledání ztraceného času od Floriana Opitze se zabývá základní tezí myslitelova díla: Zběsilá rychlost nás, moderní lidi, připravuje o radost ze života. Víme, jak zpomalit? „Příští rok budeme muset běžet zas o něco rychleji než letos,“ píšete ve své poslední publikaci. Vy sám jste připraven na vyšší tempo? " Rádi si nalháváme, že příští rok budeme méně pracovat, budeme mít více času (...)."

Vláda se chystá sáhnout na věc nejcitlivější

Po prezidentské volbě se otevřelo unikátní okno příležitosti do chvíle, než začne kampaň na parlamentní volby na podzim roku 2025. Vládní koalice má většinu ve sněmovně, v Senátu. Na Hradě už brzy usedne prezident Petr Pavel. Kabinet Petra Fialy už začal testovacími balonky ministra financí Zbyňka Stanjury a ministra práce Mariana Jurečky sondovat nálady společnosti na zamýšlené kroky. Veřejnou debatou už proudí nápady na zvýšení daní z přidané hodnoty nebo na daně z nemovitostí. Vypustilo se ale i téma nejcitlivější. Změny ve starobních důchodech.

Vize versus realita

Jako kosmická loď ze sci-fi filmu schovaná za štukovanými fasádami historického činžovního domu. Tak působil dnes již neexistující interiér bytu vlivného londýnského kritika architektury, který pro něj začátkem 80. let vypracoval Jan Kaplický. Teď se na toto málo známé dílo neofuturistického architekta zaměřuje výstava v pražské Winternitzově vile.

Přestala jsem číst sociální sítě. Kvůli duševnímu zdraví

Na to, že nově zvolený prezident Petr Pavel získal s 3 359 151 nejsilnější mandát v historii České republiky, měla velký vliv i aktivní podpora jeho poražených soupeřů z prvního kola v čele s Danuší Nerudovou a téměř 14 procenty voličů, kteří dali hlas jí. A podle modelů po prezidentské volbě drtivá většina z nich v druhém kole podpořila Petra Pavla. Právě s Danuší Nerudovou diskutovali v úterý 24. ledna, tři dny před druhým kolem, ve veřejném Salonu Týdeníku Echo a Knihovny Václava Havla duchovní otcové tohoto projektu a aktivní pozorovatelé voleb Dalibor Balšínek a Michael Žantovský.

Velký návrat hněvu

Udeřila hodina zloby. Ne že by se lidé nezlobili odjakživa. Vždyť takto znějí první slova západní literatury: „O hněvu Achilleově, tak zhoubném, nám zpívej, ó Múzo,“ čteme ve válečnickém eposu Ilias. Zloba, závist, zášť nemají pominout. Zloba je projevem božské síly, cestou hrdinů, nejen v homérském eposu, platí to pro četné proudy antické kultury.