Nic vám to neříká? Možná letní a zimní fialy? Pořád nic? Zkuste babičku nebo pratetu. Případně nejstaršího člověka, kterého znáte. Tyhle kytky už jsou přece jen z módy opravdu dlouho a dobu jejich obliby už nikdo nepamatuje. Leží přede mnou ceník turnovské firmy Václava Maška, přeslavného zahradnictví, z roku 1901. Máme tu fialy anglické letní stále kvetoucí, velkokvěté, kyticové Victoria, drážďanské letní, častěji kvetoucí, fialy Sněženka, obrovské neb stromovité, fialy podzimní raně kvetoucí, fialy velkokvěté císařské, fialy zimní císařovna Alběta, zimní koulovité zákrslé (přesně jak píšu), jednoduché pařížské, kermezínově červené a další. Když prolistujete katalogy tehdejších slovutných semenářských domů jako Bahlsen, Mauthner nebo Jindřich Vaněk, uvidíte desítky odrůd. Všechny tyto závody sídlily tehdy v samém centru Prahy, jelikož obchod semeny patřil mezi klíčové strategické komunity. I později, za první republiky, každý semenářský závod stále nabízel pěkný sortiment fial. Jičínský, Rotrekl, Viktorín, Vyskočil. Možná si někdo ještě na jejich slávu vzpomene. Dobrý a stálý dodavatel kvalitních klíčivých semen byl důležitý pro každého hospodáře i zahradníka a mnozí se znali po celý život.

Ještě v socialistickém Československu běžela dvě udržovací šlechtění. Vysoké letní fialy měla na starosti šlechtitelská stanice v Hrdlích u Roudnice a pan Kostkan se soustředil vysloveně na šlechtění k řezu. Rostliny bylo možno podle znaku na semeni roztřídit na plnokvěté a prázdné. Sázely se pak ob řádek vedle sebe pro udržení parametrů odrůdy a samozřejmě pro produkční sklizeň semen. Byly určeny zejména k řezu, tedy našly využití doma na stole ve váze nebo při aranžování. Oproti tomu šlechtitelská stanice v Libochovicích pod vedením manželů Průchových udržovala nižší a silně větvené odrůdy spíš keříčkovitého habitu, dobře použitelné v letničkových záhonech. Ty byly tehdy mnohem populárnější než dnes, anžto si je každé město pravidelně obměňovalo. Květinová výzdoba nepostrádala značnou míru soutěživosti, což se snad podnes dochovalo jen v západních Čechách a v několika místech střední Moravy. Mnohdy ovšem zcela bez fial!

Jak je možné, že se levkoje a chejry zcela vytratily? Samozřejmě se nevytratily tak úplně. Stačí jen drobet zapátrat a seženete semínka obvykle barevných směsí. Když se porozhlédnete po Evropě nebo zavítáte do Británie, uvidíte i poněkud rozvinutou nabídku sortimentů. Nicméně proti těm desítkám odrůd z doby před Velkou válkou to je heřmánkový odvárek. No a co tedy umějí, že se tu nad nimi a jejich ztrátou obřadně rozněžňuji?

Předně mají letní fialy spíš studené a zimní fialy spíš teplé barvy. Což je od nich velice hezky zařízeno. Také krásně voní, to je zejména u chejrů přes zimu velice vítáno, a samozřejmě i levkoje využívané hojně k řezu dokážou provonět kdejaký červencový hic. Obě tyto rostliny rostou původně na skalách Středozemí, mají rády spáry mezi kameny, paty zdí a občas se tu či onde vysejí. V tuhých zimách dostanou u nás na frak, ale zejména chejry dobře improvizují. Když jsme s nimi začali experimentovat kolem Národního muzea, mile nás překvapily jejich vánoční květy. Vlastně tu a tam kvetou celou zimu. Paráda. Aspoň k něčemu je nám ten tepelný ostrov dobrý. Levkoje zas splendidně doplňují v létě kosatce v rabatu.

A jak je to s tím květákem? No vážně, jsou příbuzní, sdílejí spolu čeleď brukvovitých. A nejsou z okrasy zdaleka samy. Patří sem třeba i tařice s tařičkou či večernice s měsíčnicí.