Eutanazie a návrat trestu smrti
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete .
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.
V Evropě jsou v současné době už jenom dvě země, které stále mají trest smrti. Ruská federace, jež však uvalila na praxi moratorium a nikoho nepopravila od roku 1996, a pak ještě Běloruská republika. Nyní se k nim překvapivě přidalo Belgické království, i když jaksi neplánovaně. Vražedkyně Genevieve Lhermitteová požádala o eutanazii a bylo jí vyhověno. Fyzicky přitom byla zdravá a rozhodně neumírala.
Případ Lhermitteové je obzvlášť tragický. V únoru 2007 zavraždila svých pět dětí, nejmladšímu byly tři roky, nejstaršímu čtrnáct, v době, kdy byl jejich otec pryč. Následně se neúspěšně pokusila o sebevraždu. Lhermitteová byla odsouzena na doživotí, v roce 2019 ji úřady přesunuly do psychiatrické léčebny. Jde o děsivou kauzu a té ženy nám nemusí být nijak líto. Je to však další příklad toho, jak se původně dobře míněné zákony o eutanazii mohou zvrhnout.
Belgická pravidla povolují eutanazii v případě nesnesitelného a nevyléčitelného utrpení, a to i v případech, že je to utrpení pouze psychické. Není pochyb o tom, že Genevieve Lhermitteová byla hluboce narušená osobnost, jež ve své hlavě musela mít soukromé peklo. Zaklínat se nesnesitelným a nevyléčitelným utrpením mohou i lidé, kteří nevyvraždili svou rodinu, ale mají pouze těžkou psychickou nemoc.
Zastánci eutanazie vždycky argumentují tím, že má jít o nejzazší možnost, o vysvobození pro ty trpící bez šance na zlepšení, kteří v dohledné době z tohoto světa stejně odejdou. Nikdy se nepodaří udržet tyto požadavky ve stanovených mantinelech a okruh povolených případů se rychle rozrůstá.
I v případě fyzického utrpení je eutanazie pochybná. Lékařská věda kráčí rychle kupředu a z nevyléčitelné nemoci se může stát zvladatelný neduh. Záležitosti mysli jsou ovšem mnohokrát záhadnější a povolit někomu smrt, jelikož prý nemůže očekávat zlepšení, se jeví jako obzvlášť nezodpovědné.
Od doby všeobecného rozšíření křesťanství je na Západě sebevražda tabu. Cílem vždycky bylo těm chronicky psychicky nemocným a trpícím sebevražednými sklony pomoci. Lidé, kteří zabrání sebevrahovi skočit z mostu, jsou právem oslavování jako hrdinové. Teprve zavedení eutanazie toto staleté tabu mění. Často je vydávána za projev soucitu a pomoci. Zdravá společnost se však o své nemocné stará. Říká jim: Pomůžeme ti tvé problémy překonat, tvůj život má cenu, nikoli Tady máš injekční stříkačku s jedem. Dokonce i v Kanadě, kde tamější systém takzvaného asistovaného umírání natolik zdivočel, že v některých případech nahrazuje sociální péči, parlament jeho rozšíření na lidi psychicky nemocné o rok odložil, aby mohl důsledky patřičně promyslet.
Neměli bychom ale také zapomínat, jaký efekt to bude mít na samotné vězně. Pokus o oběšení v cele je v podstatě filmové klišé a dlouhodobý pobyt za mřížemi nemůže být psychicky prospěšný. Lhermitteová tak nejspíš nebude poslední z vězňů s podobným přáním. Eutanazie opravdu může posloužit k návratu trestu smrti zadními vrátky.