V této roční době, kdy se udílejí literární ceny, by se mohlo zdát, že si literatura dál udržuje společenskou relevanci. Do jejího světa ale prší Jobovy zvěsti – knižní trh se potýká s potížemi, podle průzkumů klesá schopnost publika zvládnout čtení delšího textu, spisovatele má nahradit umělá inteligence. V českém prostředí k tomu lze přičíst obvyklé stížnosti na kulturní politiku státu.
Příběh nemocné Madlenky hýbe Českem. Výzva jejího otce Lukáše Přibyla na Instagramu zmobilizovala tisíce lidí. Počet registrovaných dárců za letošek překročil 5 tisíc, z toho za poslední týden se podařilo zaregistrovat 4 715 osob. To je víc než za poslední dva roky dohromady. Madlenku propustili lékaři v sobotu do domácího ošetřování. Momentálně není v přímém ohrožení života, její krvetvorba ale stále nefunguje.
Únavným refrénem tuzemské veřejné debaty je periodické vyjadřování nadějeplné jistoty, že už jsme skoro tam: že nastupující generace změní upatlané české poměry, protože je jimi nedotčená – vzdělanější, svobodnější, víc rozhleděná do světa, formovaná jinými vlivy než ty starší. Ne snad že by se česká společnost během pětatřiceti porevolučních let nijak nevyvíjela, ale ten očekáváný prudký zlom zatím žádná generační výměna nepřinesla. Údělem každé generace nakonec může být projít si v očích části společnosti podobný oblouk jako ta plus minus moje.
Minulý týden patřil rodině Ledeckých, alespoň částečně. Ester vyhrála mistrovství světa ve snowboardingu v paralelním slalomu (na čemž by zrovna v jejím případě nebylo nic zvláštního, kdyby si o nějakou dobu dřív nevyjela bronz na mistrovství světa lyžařském a kdyby celou sezonu neupřednostňovala lyže – a pak prostě nepřišla a nevyfoukla zlato kolegyním, které na prkně dřou konsekventně celý rok).
Tři roky před vypuknutím první světové vyšla v Británii kniha Velká iluze (The Great Illusion). Byl to hned po vydání obrovský bestseller, který se četl po celé Evropě a vycházel v opakovaných vydáních. Autor knihy, anglický novinář a politik Norman Angell (1872-1967) v ní se vší přesvědčivostí hájil tézi, že k válce v Evropě již nikdy nemůže dojít, neboť věk globalizace, který již v onom roce 1911 značně pokročil, každou takovou válečnickou chuť znemožní. Země Evropy jsou přece hospodářsky, finančně, komunikačně i kulturně již tak provázány, psal tento pokrokový Angličan, že k válce nemůže dojít, a kdyby náhodou ano, pak ji právě ona ekonomická provázanost okamžitě udusí.
„Bidenova vláda pustila do země miliony lidí, mnozí jsou zločinci nejhoršího typu. Čelíme invazi, je to v podstatě válka,“ vysvětlil Donald Trump, proč jeho administrativa používá pro zdůvodnění deportace ilegálních migrantů zákon o nepřátelských cizincích během válečného konfliktu (Alien Enemies Act) z roku 1798. Jistě, drogové kartely z Latinské Ameriky představují pro USA společenský a bezpečnostní problém, nicméně je otázka, zda lze nazvat tento stav válkou. Zpochybnil to i federální soud a vyzval k zastavení vyhoštění členů venezuelského gangu do středoamerického Salvadoru.
Maďarsko vyjádřilo znepokojení nad novou výzvou Evropské komise, která doporučuje občanům členských států EU připravit si zásoby vody, potravin a léků na 72 hodin pro případ krizových situací, včetně ozbrojeného konfliktu. Doporučení Komise vyvolalo reakci maďarských představitelů včetně ministra zahraničí Petera Szijjárta, který se k situaci vyjádřil na své Facebooku a také premiéra Vikotra Orbána, jak píše vládní web About Hugary.
Občané Evropské unie by si měli připravit zásoby jídla, které jim v případě nouze vydrží nejméně 72 hodin, říká nová strategie, kterou ve středu zveřejnila Evropská komise. Strategie připravenosti, kterou v Bruselu představila místopředsedkyně komise Roxana Minzatuová, by měla posílit schopnost EU předvídat a předcházet novým krizím a hrozbám a rychle na ně reagovat. Pět let od začátku pandemie nemoci covid-19 a více než tři roky od ruské invaze na Ukrajinu chce Evropská unie ukázat, že zvládne krize
Velký zájem veřejnosti o příběh malé Madlenky, která trpí vzácnou nemocí stále trvá. Téměř dvouletá dívka trpí tzv. aplastickou anémií, neboli selháním kostní dřeně a potřebuje transplantaci kostní dřeně. Český registr dárců krvetvorných buněk v IKEM kromě registrací přímo v pražské nemocnici zorganizoval na tento týden nábory také v Jihlavě, Olomouci nebo Bohumíně. O víkendu se do databáze zapsalo přes 700 dárců. Takový zájem je výjimečný, běžně se zapíše kolem 2000 dárců ročně.
I Polsko zasahují přípravy na válku a s tím i byznys mířící na obyvatelstvo. Tamní supermarkety teď znovu prodávají "batohy pro případ války." Populární obchodní řetězec Biedronka hlásí zvýšený zájem o krizové batohy s evakuační výbavou. Zavazadla, která obsahují například taktické nože, spacák nebo multifunkční kleště, či píšťalku, si můžete koupit v akční nabídce za pouhých 129 zlotých (cca 750 korun).
Šéfka amerických rozvědek Tulsi Gabbardová propustila asi stovku analytiků zpravodajské agentury NSA kvůli tomu, že v chatovací aplikaci určené pouze pro pracovní komunikaci vedli diskuse o transgenderismu. Mohli bychom si myslet, že Gabbardová, pro niž je Edward Snowden hrdinou, se pustila do nějakého honu na politické nepřátele. Ale záznamy chatů pocházejí od whistleblowera a zveřejnil je Christopher Rufo, který obvykle mívá fakta v pořádku. Analytici se bavili o svých neovaginách a kastracích, o tom, jak by chtěli mít nebinární děti, o polyamorii a víkendech skupinového sexu a o tom, jak nenávidí kapitalismus a křesťanství.
Politické rozdělení v některých západních zemích je do nemalé míry určováno pohlavím - především v mladších skupinách voličů. Ženy tíhnou k progresivní levici, zatímco muži jsou výrazně víc napravo. To také ovlivňuje styl nebo v širším slova smyslu kulturu politických táborů. Velmi zjednodušeně by se dalo říci, že když pravice vystřídá levici – jak se nedávno stalo ve Spojených státech –, končí éra moci s rysy v něčem feminními a přichází čas maskulinity. Jaká maskulinita to ale je? Administrativa nového prezidenta se v mnoha ohledech prezentuje jako revoluční.
Spojené státy americké klesly na své historicky nejnižší místo v každoročním žebříčku nejšťastnějších zemí světa. Podle každoročního průzkumu, který zveřejnila Univerzita v Oxfordu ve spolupráci s agenturou Gallup a Organizací spojených národů, se USA umístily až na 24. místě ze 147 hodnocených zemí. Informoval o tom server WorldNetDaily. Zpráva hodnotí míru štěstí obyvatel na základě jejich průměrného hodnocení kvality života v období let 2022 až 2024 — tedy ještě během prezidentství Joea Bidena.
Česká společnost je velmi tolerantní k pití alkoholu. Ukazují to statistiky o pití alkoholu, které představila Pavla Chomynová z Národního monitorovacího střediska pro drogy a závislosti. Podle aktuálních dat se denně nadměrně oddává alkoholu až desetina lidí starších 15 let. Situace není lepší ani u mladistvých, když čtvrtina patnáctiletých se už opila opakovaně. Navíc až 1,4 milionu Čechů zneužívá psychoaktivní léky.
Francie připravuje dvacetistránkový manuál pro své občany, který má pomoci v případě situací, jako je jaderný útok, přírodní katastrofa či jakýkoliv ozbrojený konflikt. Dokument je součástí širšího úsilí o přípravu na krizové situace a je určený pro širokou veřejnost. Příručka zahrnuje praktické rady ohledně toho, jak se chránit před radiací, jak se připravit na evakuaci a či chovat se při útoku i po něm. Tato iniciativa přichází v době zvýšeného napětí ve světě, kdy rostou obavy z potenciálních jaderných hrozeb.
Nová česká literárně-hygienická kauza se snesla na knížku autora mnoha jiných takových knížek Jana Žáčka Fotbalový král. Kniha obsahuje pasáž, v níž se dva kluci domlouvají, že jeden z nich umožní kamarádovi okukovat jeho nahatou sestru, pokud mu na oplátku obstará hamburger s colou. V knize se píše zhruba toto: „Viděl jsi už nahatou ženskou?“ ptá se mě Kopi. Ukáže se, že on viděl nahatou svou sestru. Jeho kamarád by ji také rád viděl nahatou. „To by se muselo nějak zorganizovat, aby to nevěděla. Vymyslím a zařídím,“ slíbil Kopi.
Komentáře Jiřího Weigla léta pilně sleduji, málo máme konzervativních vzdělanců, kteří umí precizně analyzovat bolesti našeho světa. Když se však před třemi lety otřepal z ruské agrese, začal postupně obhajovat zločinnou moc a urážet „Zelenského režim“. V posledním „newsletteru“ IVK napsal: „Rusko po pádu komunismu toužilo stát se normální zemí a my jsme je nechali, aby se vrátilo do starých nepřátelských mocenských kolejí. Vina patří Západu, protože měl trumfy na své straně a nesmyslně je prohospodařil.“
Že se něco rozbilo ve veřejné debatě, je evergreenem těchto debat. A snad žádná se neobejde bez odkazu na sociální bubliny. Digitální média je prý posilují, ne-li přímo ustavují. Ve společnosti, v níž věříme, že slova jsou činy, připisujeme bublinám až kosmologickou funkci. Budeme druhým důvěřovat, nebo budeme každého považovat za darebáka? Hlavní potíž bublin, jak ji formuloval americký autor pojmu, publicista a – jak o sobě říká – i aktivista Eli Pariser v knize The Filter Bubble / What the Internet Is Hiding from You (2011), je, že nás prý až hermeticky uzavírají v jednom názorovém světě.
Za sedm let od vydání si hru Kingdom Come: Deliverence podle jejího tvůrce Dana Vávry zahrálo prý až 25 milionů lidí. Z letošního pokračování se stal celosvětový fenomén. Do Kutné Hory míří zástupy zahraničních turistů, kteří na vlastní oči chtějí vidět středověké reálie. Jak mohou být počítačové hry pouhou formou eskapismu, když někoho donutí, aby se přes půl světa vydal „po stopách Jana Žižky“? Ze zábavy, které se koncem 90. letech v časopisu Reflex dostalo označení „kultura kriplů“, se stala regulérní umělecká forma a v české kultuře i nejvýraznější export. Pozvání do debaty přijali Pavel Dobrovský, Ivan Buchta, Pavel Šebor a Daniel Vávra.
Scéna jako ze skandinávského filmu: Ulrich Thomsen sedí v pražské kavárně, za hercem visí trička s nápisy Mads Mikkelsen (Ulrichův úhlavní dánský kolega a kamarád) a Ingmar Bergman (legendární švédský režisér). „Vyfotil a poslal jsem to Madsovi, ať vidí, v jaké jsem společnosti!“ směje se dánská hvězda. Do Prahy přijel na festival severských filmů SCANDI a přivezl nefalšovaný thriller Nesmírný, globální hit. Hraje v něm detektiva Mørcka, který řeší zapomenutou brutální vraždu mladé dívky na tajemném ostrově Bornholm.
V diskusích o tom, co by západní civilizace měla v zájmu vlastního přežití ve svém životě výrazněji zviditelnit, často zaznívá výraz „židovsko-křesťanské hodnoty“. Operují jím i lidé, kteří se ke křesťanství (nebo judaismu) jako k náboženskému přesvědčení třeba nehlásí. Vnímají ale zásadní úlohu, již ta víra a její hodnoty ve formování a udržení západní civilizace měly, a jejich přežití považují za předpoklad jejího dalšího trvání.
Soud uložil cyklistovi Václavu Socherovi, který měl fyzický konflikt s řidičkou v centru Prahy, tříletý podmíněný trest. Muž podle rozsudku ženě způsobil těžkou újmu na zdraví, když se bránil napadení z její strany, nezavinil ale její následnou smrt. Dnešní verdikt není pravomocný, státní zástupce pro Sochera žádal pět let vězení. Řidička zemřela několik dní po incidentu, a to na následky kombinace trhliny tenkého střeva a vzácného "syndromu zlomeného srdce" spojeného se stresem.
„Kultura je vývojem k mlčení,“ napsal Theodor Lessing v knize Hluk (1908), nedávno vydané i v češtině. Krom toho je zakladatelem první společnosti proti hluku. Sice se jí příliš nedařilo, v nejlepších dobách měla na tisíc členů, ale vizionářský ten čin byl. Obtěžující zvuk se dnes počítá mezi nejzávažnější environmentální problémy. Myslí na to zákonodárci, kteří zformulovali příslušné paragrafy, a varují i lékaři, kteří vidí souvislost mezi hlukem a civilizačními nemocemi.
Mileniálové, příslušníci generace Z a zástupci mladých dospělých nejsou šťastní a propuká u nich krize duševního zdraví. Nejnovější průzkum přináší znepokojivé zprávy o životní spokojenosti mladých lidí v anglicky mluvících zemích. Studie založené na jedenácti různých šetřeních odhalují, že v posledním desetiletí došlo mezi mladými dospělými k poklesu pocitu štěstí a celkové životní spokojenosti.
Ve čtvrtek to bylo pět let ode dne, kdy vláda vyhlásila nouzový stav, začalo období covidových lockdownů. Čas v něčem strašně dávný a zapomenutý, zároveň jako by to bylo včera, jako by to nikdy neskončilo. Zkušenost té doby je hodně diskutovaná a přitom, myslím, nezpracovaná, snad i vymlčovaná. Pandemie představovala mimo jiné i milník vývoje české veřejné debaty směrem k bezmyšlenkovitému tribalismu. Pro mnoho a mnoho jejích účastníků se stala součástí velkého příběhu o tom, jak měli vždycky a ve všem pravdu.
Polský premiér Donald Tusk oznámil, že každý dospělý muž by měl Polsku projít vojenským výcvikem. Podle Tuska se však nebude jednat o návrat základní vojenské služby, která byla v Polsku zrušena v roce 2008. Tento krok je součástí snahy vybudovat armádu o síle 500 000 vojáků v reakci na rostoucí hrozbu ze strany Ruska. Informuje například Politico. Polská armáda v současnosti čítá přibližně 200 000 vojáků a je třetí největší v rámci NATO po Spojených státech a Turecku.
Kdysi se prý odehrála taková televizní debata o lékařských pokusech na zvířatech. Utkal se v ní odpůrce pokusů s jejich obhájcem, medicínským expertem. Odpůrce pravil, pane doktore, popíšu vám takový pokus: Vědci vyňali oči živého psa a živé kočky a vyměnili je navzájem, kočce vložili do očních důlků oči psa a psovi kočky. Pane doktore, jaký tohle může mít smysl? Není to ohavné? – Načež se pan doktor hezky pousmál a rozšafně pravil: Ale prosím vás, je vidět, že vy nemáte vůbec ponětí o oftalmologii, to, co popisujete, je úplně běžný a nutný experiment, který…
Příběhy, které si jako jednotlivci i jako společnost o sobě vyprávíme, jsou strašně důležité. To je známá a často opakovaná, dalo by se říct banální pravda. Ale pořád pravda. Jsou důležité, i když třeba nejsou ve všech ohledech pravdivé, ledacos je v nich zkresleno či pominuto. Jeden z nejsilnějších příběhů moderní doby je ten americký, který lidé na celém světě vstřebávali nejenom ze zpráv a knih, ale i z popkultury, písniček a filmů známých po celém světě. Už nějakou dobu se ale ten „oficiální příběh Ameriky“ mění.
Vyhroceným, často diskutovaným problémem, který se týká nás všech, ale lékařů zvláštním způsobem, je otázka eutanazie a přerušeného těhotenství. Jde o otázky zásadní, protože otázka života a smrti zásadní je. Proto musí být debata o nich vedena věcně, což předpokládá ujasnění pojmů a slov. Euthanasie je řecké slovo tvořené ze substantiva thanatos, smrt, předponou eu (nebudeme si to plést se zkratkou Evropské unie) s významem dobrý, přívětivý, jemný, zjemnělý. Známe slovo eufemismus pro jemnější, ne tak drsné vyjádření nějaké zlé skutečnosti, např. říkáme zesnul místo zemřel, byl společensky unaven místo ožral se apod.
Profesor Pavel Švanda je názorově konzervativec, což je ovšem pomocné slovo pro určité vztahování se ke světu. Dalo by se to brát jako postoj střídmého racionalisty a vlídného skeptika. Patřil k předním postavám moravského katolického disentu, po roce 89 pak byl oblíbeným pedagogem na brněnských uměleckých školách. Jeho literární dílo je rozmanité a nese pečeť vyhraněné osobnosti, kterých není v této zemi mnoho. Naše setkání začalo nedorozuměním. My máme v Brně dvě Zemanovy kavárny, řekl profesor Švanda, to patří mezi taková brněnská specifika.
