Politické rozdělení v některých západních zemích je do nemalé míry určováno pohlavím - především v mladších skupinách voličů. Ženy tíhnou k progresivní levici, zatímco muži jsou výrazně víc napravo. To také ovlivňuje styl nebo v širším slova smyslu kulturu politických táborů. Velmi zjednodušeně by se dalo říci, že když pravice vystřídá levici – jak se nedávno stalo ve Spojených státech –, končí éra moci s rysy v něčem feminními a přichází čas maskulinity. Jaká maskulinita to ale je? Administrativa nového prezidenta se v mnoha ohledech prezentuje jako revoluční, odhodlaná rozbít zajeté mocenské mechanismy, nedržet se ustálených zvyklostí. Někde za všemi těmi ději globálního významu jako kdyby probíhala ještě jedna nenápadná a subtilní revoluce – redefinice amerického mužného ideálu. Způsob, jímž se prezident, lidé z jeho okolí a některé významné osobnosti jeho ideového tábora projevují, totiž v mnohém popírá, řekněme, tradiční americký ideál mužnosti.

Ondřej Štindl