Eseje

Plán Facebooku na koupi světa

Ve svém novoročním předsevzetí na rok 2018 se šéf Facebooku Mark Zuckerberg mimo jiné zavázal „hlouběji studovat pozitivní a negativní aspekty kryptoměn“. Byl to první signál, že se technologický gigant pouští do stále mladého světa digitálního oběživa. O čtyři měsíce později bylo oznámeno, že firma zakládá blockchainovou divizi. Blockchain je technologie považovaná za nutnou k provozování kryptoměny.

Ministerstvo pro foxteriéry

Ministerstvo kultury sídlí v Nostickém paláci, v jedné z těch krásných malostranských budov, které si po Bílé hoře postavila cizácká šlechta, jež pro nás, i když jsme o to jakoby nestáli, vytvořila barokní atmosféru Prahy. Po roce 1918 aristokrati nejprve většinou zchudli, takže mnohé paláce buď prodali, většinou státu, nebo je pronajímali třeba jako ambasády. Po válce jim ty zbylé sebral stát všechny, čímž se uvolnilo místo pro nějaký úřad.

Labutě a pelikáni v Bruggách

Bylo půl druhé odpoledne, Bruggy byly zalité sluncem, takže se hýřivá nádhera toho města zdála až neúnosná. Na náměstí Burg, kde stál od 10. století hrad flanderských vévodů a od středověku je to centrum města, se řadili lidé do fronty. Nestáli na zmrzlinu nebo vafle, nýbrž na mystický zážitek setkání se Svatou Krví.

Krize začne v Německu

Profesor Ferdinand Dudenhöffer z Univerzity v Duisburgu má jasno. „Rok 2019 se stane východiskem nové krize,“ řekl bez zaváhání v pořadu německé televize n-tv. Předpovídat další krizi se stalo během léta ve finančních kruzích módou, málokterý z věštců ovšem mluví jednoznačně. Znamená to strašit, že se vrátí kataklyzma roku 2008, kdy banky ze dne na den ztratily schopnost půjčovat, státy se kvůli jejich záchraně dramaticky zadlužily a průmyslová výroba se z měsíce na měsíc propadla o třetinu.

V nerovném zápase s kultem lidstva

Svoboda projevu bez náboženství vytvořila kult Člověka a rovnosti. Jak prohlásil jeden z amerických otců zakladatelů John Adams: „Vytvořili jsme ústavu pro zbožné a morální občany, pro žádné jiné fungovat nemůže.“ A katolický glosátor Ross Douthat progresivisty varuje: „Odmítli jste náboženskou pravici, nedivte se, jak vypadá ta postnáboženská.“

Babiš – největší strategická investice Číny v ČR

Přes opakované návštěvy prezidenta Miloše Zemana Číny, přes velkolepé ovace, jakých se dostalo čínskému prezidentu Si Ťin-pchingovi v Praze, i přes obrovský prostor věnovaný čínskému vlivu ve veřejné debatě jsou čínské investice v České republice velmi slabé. Na celkových investicích v zemi se podílí jedním procentem a na žebříčku zahraničních investorů patří Pekingu až čtyřiadvacátá příčka. Před ní je s obrovským náskokem řada zemí Evropské unie, Japonci i Korejci.

Země úsměvů u velké bažiny

Protože Rakušané dobře vědí, jak na člověka zapůsobit, ocitl jsem se jednoho srpnového podvečera na lodi, která mě vezla po největším rakouském jezeře vstříc nečekanému dobrodružství. Nebál jsem se ani tak utopení, neboť výška vody dosahuje na jednom obzvlášť hlubokém místě tak nanejvýš jednoho a půl metru.

Konec masa

Hamburger je symbolem Ameriky, nezdravého životního stylu a fast foodu. Moderní podoba tohoto sendviče vznikla nejspíše v polovině 19. století, kdy se nějaký génius rozhodl umístit karbanátek mezi dvě půle housky. Vzhledem k tom, že masovou placku přivezli do USA nejspíš němečtí emigranti, kteří nejčastěji vyplouvali z Hamburku, promítlo se jméno přístavního města do názvu nového pokrmu.

Tarantinovo rekviem za Hollywood

Quentin Tarantino je jeden z vůbec nejobdivovanějších režisérů na světě, milují ho publikum i kritika. Zároveň je Tarantina možné považovat za tvůrce v jednom důležitém ohledu nepochopeného, jehož dílo velká část diváků i recenzentů nemístně redukuje. Tarantino je – v duchu často opakovaného klišé – „maniak z videopůjčovny“. Chlapík, který hltal snímky, jež byly v době vzniku považovány za filmový brak, vzhlížel k jejich tvůrcům a osvojoval si jejich postupy a později je dokázal přenést na jinou úroveň. Je to geniální filmový kolážista, který ve svých dílech dokáže kombinovat mraky odkazů na obskurní snímky dávnějších let. A právě kinematografie je jeho hlavním tématem, Tarantinovy filmy jsou především hry s divákem, a pokud o něčem vypovídají, tak o jeho nadšeném a zaujatém diváctví, jež dokáže přenést na publikum. Tohle zjednodušení je v nějaké míře pravdivé (klišé taková bývají), navíc vůči odbornému publiku i fanouškům vstřícné. Lidé se mohou předhánět, kolik odkazů a na jak obskurní kousky v Tarantinových filmech naleznou, a připadat si o to poučenější. Mohou tím ztratit ze zřetele umělce, který má tu nejobyčejnější tvůrčí ambici – postihnout ve svém díle svět a úděl člověka v něm, život...

Stíny hvězdného léta v Ostende

Mořské pobřeží belgické jest šedesát pět kilometrů dlouhé a lze se po něm celém projet tramvají, která se jmenuje Kusttram čili pobřežní tramvaj. Když nejedete načerno, je to příjemná cesta a místo vyhlížení revizora, který ale naštěstí nešel, můžete pozorovat z jedné strany let racků nad šedivými vlnami Severního moře, z druhé nekonečnou řadu bílých paneláků, za nimiž občas vykouknou duny.

V nerovném zápase s kultem lidstva

Ještě v první polovině 20. století bylo možné hovořit o třech hlavních politických proudech nebo formacích. Socialismus, liberalismus a konzervatismus. Ten první byl kolektivistický, zápasil o emancipaci dělníků, osmihodinovou pracovní dobu, bezpečnostní a hygienická opatření, zákaz dětské práce, zdravotní pojištění.

Podzim populistů

Předem je jisté, že se osobností podzimu stane britský premiér Boris Johnson, který je připraven dokončit brexit bez dohody s Evropskou unií. Stejnou pozornost ještě vzbuzuje šéf italské strany Liga Matteo Salvini, který chce prosadit předčasné volby, stát se premiérem a zbavit svou zemi krunýře sterilních úspor, který jí ordinuje Brusel.

Americké vrtulníky pro české vojáky

České ministerstvo obrany momentálně posuzuje dvě možnosti nákupu amerických vrtulníků. Rozhodnutí, které má padnout ještě letos, by mělo završit dlouhý proces řešení otázky, jak by měla dále pokračovat vrtulníková bojová složka Armády ČR. Obě alternativy mají přednosti i nevýhody, každopádně platí, že

Téměř nebe

„Almost Heaven, West Virginia,“ zpívá ve svém hitu Take Me Home, Country Roads americký folkový zpěvák John Denver. Při našem příjezdu na světové skautské jamboree to tak ale rozhodně nepůsobilo. Od hranic státu nás pronásledovala bouře biblických rozměrů, při vjezdu do areálu do našeho autobusu pak přistoupili dva nadšení Američané, na které naše vyčerpaná skupina po 31 hodinách cestování z Prahy nebyla připravená. Erin nám hlasitě sdělovala, že hlavně nemáme zapomínat na hydrataci, což se vzhledem k okolní spoušti jevilo jako absurdní. Michael nás zase informoval, že umí jedno slovo česky, totiž „ahoj“, a pravidelně ho vykřikoval na celý autobus. Když nás okolo jedenácté večer autobus konečně vyhodil na tábořišti, s úlevou jsme si oddechli, spořádali pár hot dogů připravených od dřívější skupiny a šli spát.

Konec antické kultury v Obříství

Obříství je pozoruhodná vesnice v české Mezopotámii čili v Meziříčí, jak by se dalo říkat tomu trojúhelníku mezi Labem a Vltavou, jež se setkají pod Mělníkem. Obec se přimyká k pravému labskému břehu, který se čas od času vylije, jak je to znázorněno na zdi zámku, který stojí nebezpečně blízko u vody. Nejstarší záznam je z roku 1862 (hezkým písmem je tam napsáno „Vejška Vody“), dalších záznamů je asi dvacet a naprosto dominuje ryska z 15. 8. 2002, kdy voda sahala tři metry nad zem. To bylo Obříství zalité celé a Meziříčí se proměnilo v jedno kalné jezero. Povodeň se pak vrátila v červnu 2013, takže když někdy výjimečně prší, nemusí se z toho každý jen radovat, i když většinou asi ano.

Krize bydlení se vyhrocuje

Poradenská firma Deloitte přináší už osmým rokem pravidelně velké srovnání Property Index, popisující, jak bydlí Evropané. Jaký byt si za svůj plat mohou dovolit, kolik let na něj musí vydělávat a na kolik je přijde nájemné. Analytici pracují s tvrdými daty z katastrů nemovitostí, smluv o prodejích bytů, stavebních povolení, cen hypoték a nájmů. Nejsilnější zprávou loni publikované studie, mapující stav roku 2017, bylo, že pro Čechy je bydlení nejméně dostupné z celé Evropy.

Ruské otazníky

Podzimní moskevské volby, mrtvá rusko-americká smlouva o raketách krátkého a středního doletu, prezidentské nástupnictví v Rusku, co si počít s Ukrajinou, klesající životní úroveň, přinášející hrozbu sociálního neklidu, či koneckonců přímo apokalyptické požáry na Sibiři – takové jsou hlavní položky ruského politického léta a počátku podzimu. Tak se aspoň na některé z nich pojďme podívat.

Světce aneb Vášeň vdovce Windischgrätze

O jízdárně ve Světcích u Tachova jsem se poprvé dozvěděl od přítele, historika Petra Luňáka, jenž je velký ctitel opery, především barokní, za kterou tam už několikrát jel: některé árie umí zazpívat zpaměti, samozřejmě italsky, nebo to aspoň dovedně předstírá. Ten mě před několika lety zlákal na holdovací operu Johanna Josepha Fuxe Constanza e fortezza, což znamená Vytrvalost a síla, přičemž ji celou přezpíval během řízení svého dobře klimatizovaného vozu – a protože je to opera dosti dlouhá a spletitá, stačilo mu to i na cestu zpátky. Nevylučuju, že do toho zaplétal árie z oper jiných, možná i vlastních, ale to by poznal jen znalec.

Krásný riskantní svět

Svět minulosti obsahoval pár brutálních, celkem jednoduchých a předvídatelných rizik, jako byly války, epidemie a hladomory. Proměnili jsme je na rizika snad menší, ale v každém případě barvitější a méně vyzkoušená podle hesla, že řešení jednoho problému vytváří zárodek problému dalšího. Jak se lidé třeba v 60. letech těšili na technický pokrok a jeho výzvy! Málokterá generace má to štěstí žít jako my v přelomové, duhové době plné krásných vynálezů a zrádných pastí. Na každé civilizační dobrodiní totiž připadá nejméně jedno nebezpečí. Je to jako plavba Star Treku – s každou novou objevenou planetou narazíme na úžasné životní formy a zároveň na transgalaktická monstra.

Nestavte, abychom mohli k moři

Radek Mátl poznal během několika hodin, co to znamená šéfovat Ředitelství silnic a dálnic. V pátek ho ministr dopravy Vladimír Kremlík pověřil řízením státní firmy a už večer mu volal premiér Andrej Babiš, ať o dva dny odloží začátek oprav na desetikilometrovém úseku D1 v Praze-Chodově. „Jsem rád, že je nový ředitel ŘSD Radek Mátl akční a po mém telefonátu posunul plánované uzavírky z pátku na neděli v noci a příští týden,“ pochválil se sám Babiš na Twitteru. „Bohužel to bude něco stát,“ reagovala oficiálně Eurovia, která měla na pátek nasmlouvané pracovníky i stavební stroje. Uhradit ztrátu v řádu milionů bude požadovat po státu. Tím rozzlobila Babiše. „Pochybná firma Eurovia má spor s ŘSD asi o tři miliardy za D47 a já se vůbec divím, že stát s takovouto firmou ještě spolupracuje,“ postěžoval si premiér.

Proti hlavnímu proudu

Zdálo by se, že „politická korektnost“ se musí vyhnout takovým vážným věcem, jako je evoluční biologie a na ni navázaná filozofie. Bohužel tomu tak není. I v nich mohou být dogmata, která jsou tak úplně mimo diskusi, že jakýkoli pokus o vybočení z hlavního proudu se trestá společenskou ostrakizací. Hlavním proudem dnešní evoluční biologie, především v anglicky mluvících zemích, je pravověrný darwinismus, tj. tvrzení, že všechen evoluční vzestup je působen přírodním výběrem. Výzkumy ukazují, že většina filozofů a vědců se označuje za naturalisty (materialisty). A právě darwinismus je význačnou složkou materialistického světového názoru, poněvadž pomocí přírodního výběru vysvětluje všechno naše vnímání a chování, city i myšlenky.

Co bychom si počali bez včel?

Také jste asi ten Einsteinův citát už někde četli a trochu se vyděsili. „Kdyby jednou zmizely ze Země včely, pak by člověku zbývaly jen čtyři roky života. Bez včel nebude opylování, nebudou rostliny, nebudou zvířata, nebude člověk.“ Jako by těch hrůz nebylo málo.

Muž, který tančil s Napoleonem

Pár hodin po kapitulaci Paříže usnul maršál v nedalekém Belleville na kulečníkovém stole. Záhy ho však vzbudili. Měsíc jasně svítil, a když procitl, uviděl před sebou francouzského generála, který ho německy oslovil: „Nebojte se, jsem Cailancourt, vyslanec císaře Napoleona. Císař je připraven odstoupit všechna své území pod podmínkou, že zůstane císařem Francie.“ Tak se skoro padesátiletý maršál Josef Radecký, šéf generálního štábu české armády i spojeného štábu protifrancouzské koalice, dozvěděl o konečném vítězství ve válce s Napoleonem. Za jedenadvacet let zažil řadu porážek, ale nakonec byl díky jeho vojenským schopnostem francouzský císař zbaven moci.