Eseje

Boží kopyta pro Tachov

Do Tachova jsem přijel z Plané (viz Týdeník Echo č. 29/2019) v podvečer, vystoupil z autobusu a málem se svalil, neboť většina města leží na šikmé ploše. Tachov by ve spolku šikmých měst (viz díl o Štítech) rozhodně hrál přední roli. To je první věc, co přivandrovalce napadne, druhá věc je, co tady vlastně dělá? Tady, na okraji Čech, v pustině vylidněné, v kraji krkavců a vlkodlaků, vylhaných husitských tradic, asijských tržnic a děr po asanacích, demolicích a bouračkách, které skoro město vyhladily. Tachov, nejsmutnější město Čech, myslel si kdysi, a trochu ještě teď.

Česko má v Evropě nejvyšší rovnou daň z práce

Je pozoruhodné, že z toho už desítky let nikdo nedokáže udělat politické téma. Přitom by šlo zvednout z levé strany zdůrazňující rovnostářství, ale i z pravé, vyzdvihující zásluhy. Česko je sedmičkou na žebříčku zemí s nejvyšší daní z práce z celé Evropy. Stát tady člověku s průměrným platem, který nyní dosahuje téměř 33 tisíc korun měsíčně, sebere 43,7 procenta z toho, co vydělá. V této částce není započítané zdravotní pojištění, které míří mimo státní rozpočet a je skutečnou pojistkou.

Jaký díl koláče pro armádu?

Nedávno se na brněnském výstavišti konal 15. ročník prestižního veletrhu obranných a bezpečnostních technologií IDET, který se řadí mezi nejdůležitější akce svého druhu na starém kontinentu. České i zahraniční zbrojovky představily mnoho novinek. Šlo však nejen o konkrétní typy zbraní či jejich parametry, nýbrž i o některé obecnější trendy v průmyslu a ozbrojených silách.

Život na horké planetě

Počasí je stejně populární jako politika. Poslední dva tři roky se skoro každý měsíc stane s počasím něco tak nečekaného, že o tom další týdny hovoříme. Nepamatuji si, že by se kdy za nedávná desetiletí počasí stalo takovým mediálním tématem jako po roce 2017. Psychologové říkají, že rozeznání nějakého jevu má nejprve stadium nedůvěry, pak třeba inflaci nebo klimatickou změnu vezmeme na vědomí, pak ještě uplyne nějaká doba až do momentu, který významný americký klimatolog označil jako „O shit!“, což můžeme zdvořile přeložit jako „Ejhle!“. A od té chvíle, kdy nám dojde, že se skutečně něco děje, začínáme podnikat někdy trochu unáhlené kroky. V té chvíli totiž nepotřebujeme snížit emise, ale zahnat strach. Jeden z oblíbených triků politiků a některých průmyslníků je zachraňovat svět pomocí šetrných technologií a účinnějších strojů.

Tak „nám“ přeoperovali Bonda!

Podoba veřejné debaty je v současné době často groteskní, ideové střety na sociálních sítích mohou sloužit spíš jako pomůcka k určení diagnózy než prostředek tříbení argumentů. I takové virtuální výměny názorů (ve smyslu ničeho podstatného se nedotýkající a s realitou nesouvisející) mohou bezděčně něco zajímavého vyjevovat. Příkladem buďtež dvě debaty, které se v posledních dnech v médiích a na sociálních sítích sešly. Obě se týkaly kinematografie, způsobu, jímž se ve filmu obsazují role, a toho, kdo může postavu nějakým způsobem už etablovanou hrát. Ano, filmová tvorba se stala předmětem širokého lidového zájmu, za jiných okolností by to otřískaného filmového recenzenta snad i potěšilo. No nic.

Skandál, ze kterého Amerika nespí

Na miliardáře Jeffreyho Epsteina, když 6. července vystoupil v New Jersey ze svého tryskáče, čekalo nepříjemné překvapení. Na letištní ploše ho přivítal speciální tým, složený s agentů FBI a detektivů newyorské policie, zaměřený na potírání dětské prostituce. Epstein byl zatčen za sexuální styk s nezletilými a odvezen do vazby, odkud zatím nebyl propuštěn. Byl to moment, na který celá Amerika čekala dvanáct let.

Není to náhoda, že tu leží Otec národa

Skoro denně čekám na tramvaj u Suchardova pomníku Františka Palackého a skoro pokaždé se mi vdere do hlavy verš: „Kdo ti, starý dědku, / tak zdeformoval lebku? / Někdo tě do ní uhodil, / či jsi se tak už narodil?“ Geniální šílenec T. R. Field jím ocenil hlavu Palackého, jež je opravdu jaksi hranatá, jakoby kubistická, což by ale odpovídalo době, kdy na ní Sucharda pracoval: sousoší odhalovali roku 1912. Palacký trochu připomíná sedícího Frankensteina, který hledí směrem na Smíchov a vyhlíží, kdy už pojede tramvaj. Lze si představit, že kdyby někdy vstal a vykročil, byl by považován za golema a vzbudil by značný rozruch.

Zrušte je, dokud je čas

Výzkum německých nemocnic od Bertelsmannovy nadace ukázal, že polovina z nich je zbytečných. Při použití stejného klíče pro Českou republiku se ukazuje, že je rozumné zrušit aspoň třetinu. Německá zdravotnická veřejnost návrh odsoudila s tím, že by to znamenalo pohromu. V tuzemsku sám premiér nasazuje síly i prestiž, aby zachránil malý špitál někde v severním pohraničí.

Hitler? Kdepak. Ale co Perón?

Označit někoho za nacistu či fašistu se stalo oblíbeným nástrojem v dnešních rétorických potyčkách. Používají ho lidé, kteří o těch pojmech moc nevědí, ale nejen oni (snad každé americké vojenské intervenci od konce studené války předcházelo přirovnání vůdce nepřátelské země k Hitlerovi z úst amerického ministra zahraničí). Je to, jako kdyby vaše hi-fi aparatura šla pustit jedině na maximální hlasitost.

Největší úspěch bledých tváří

Bylo léto, horké léto roku 1969, Husák už byl pár měsíců prvním tajemníkem, ale Marta Kubišová měla hipísácký hit Ring-o-ding o „lidech zvonkových“ a Jiří Šlitr píseň Jó, to jsem ještě žil, což za pár měsíců už platilo. Všeuměl, pozdější exulant a vydavatel časopisu Pater noster Zbyněk Benýšek, kterému tehdy bylo dvacet let, se na prázdniny stáhl z Prahy domů, do Prostějova.

Smrt legendy o ušlechtilém nacistovi

Fascinace Hitlerovým architektem Albertem Speerem trvá už desítky let a konce pořád nevidět. Do jisté míry je pochopitelná: z úzkého vedení Říše za války byl Speer jediný, kdo přežil rok 1945 i norimberské procesy. Pro Hitlera s jeho zájmem o architekturu a umění byl Speer tak trochu adoptivní syn, rozhodně jeho důvěrník.

Plané plány v Plané

V Plané jsem chtěl jenom přestoupit a jet dál, ale zůstal jsem tam až do večera. Nebyl jsem tam od mládí, kdy jsem tam zůstal jednou trčet na stopu do Plzně a nikdo mě nebral, tak jsem Planou prošel a bylo to šedivé, rozpadající se město s velkým protáhlým náměstím se sešlými historickými domy, kašnou a šedým morovým sloupem, jenže o sobě nic nevědělo a já jsem o něm také nic nevěděl, jenom že je lepší ho rychle minout a vypadnout.

Boris Johnson: blonďatý král světa

V pondělí 22. července budou ohlášeny výsledky voleb lídra britské Konzervativní strany. O dva dny později stávající premiérka rezignuje na vládní funkci, aby předala křeslo svému nástupci. Pokud půjde vše podle plánu, a zatím nic nenasvědčuje tomu, že by nemělo, novým předsedou britského kabinetu se stane Boris Johnson, asi nejkontroverznější britský politik současnosti. Polovině země imponuje, druhá polovina ho nesnáší. Má zároveň pověst neseriózního šaška a bezohledného manipulátora.

Nehodni života?

V půlce června britský soud rozhodl, že mentálně postižená žena musí podstoupit interrupci, přestože proti byla těhotná i její matka. Nastávající babička, vyškolená zdravotní sestra z Nigérie, byla připravena se o dceru i vnouče postarat. Zdůvodnění rozsudku soudkyně Nathalie Lievenové, která předtím, než usedla na soudcovskou lavici, byla propotratovou aktivistkou, je příkladem toho nejhoršího státního paternalismu.

Kurz mizení v Budyšíně

Kdyby Lužických Srbů bylo před sto lety o trochu víc než tehdejších asi sto tisíc, aspoň půl milionu, tak by se možná podařilo Benešovi na Pařížské konferenci přesvědčit Francouze (Angličany už hůř, ale Američanům by to bylo jedno, neboť by nevěděli, o co jde), že by se Lužice měla připojit k nově vznikajícímu státu.

Návrat konzervativní revoluce

Na Letné bylo v neděli 23. června přes čtvrt milionu lidí, přesto se obří protesty proti premiéru Andreji Babišovi nedočkaly takových ohlasů, jaké měly v poslední době obdobně zaměřené akce v jiných zemích. Přitom měly proti pražské demonstraci jen zlomek účastníků. Shromáždění odsuzující polskou vládní stranu PiS Jarosława Kaczyńského si vysloužila pozornost jen ve dvou případech.

Zrádce Valdštejn, hrdina Wallenstein

Slavnou divadelní trilogii Wallenstein dokončil Friedrich Schiller před 220 lety a od té doby je hrdina Wallenstein považován za jednoho z největších Němců. Jen tragický osud zabránil, aby počátkem sedmnáctého století sjednotil Německo a ochránil ho před dvěma stoletími úpadku. Wallenstein se ovšem narodil v Heřmanicích u Jaroměře jako Albrecht z Valdštejna a patří spolu s Přemyslem Otakarem II. a Karlem IV. ke třem velikánům, o kterých se dá říci, že byli Češi a že řídili osud Evropy.

Zelená vlna v Německu

Od loňského podzimu se západním světem šíří nová a zatím nejhlubší vlna klimatické psychózy, ale nikde nedosáhla takové hloubky a hlavně pro nás nikde jinde nemá takový význam jako v Německu (jakkoli se tentokrát mocně účastní například i Velká Británie, o dodavateli ikon tohoto hnutí – Švédsku – ani nemluvě). Debata o tom, jaké jsou příčiny vlny veder, nakolik se otepluje planeta a jestli v tom má prsty lidstvo, je namístě. Problém je, že u sousedů prostor pro takovou debatu v podstatě vymizel.

Co všechno ničí perverzní dotace

Na příkladu Andreje Babiše a jeho firem sledujeme v nejbrutálnější podobě, jak škodlivé jsou pro společnost dotace. Představa, že se čeští a evropští daňoví poplatníci složí na to, aby miliardami přispěli druhému nejbohatšímu obyvateli své země, který má dominantní postavení v řadě oborů od chemie po zemědělství, čímž mu pomohou válcovat konkurenty (kteří nemají dominantní postavení ani dotace), vypadá na první pohled absurdně.

Výtrysk ústní vody Odolenovy

Nedaleko Panenských Břežan leží Odolena Voda, jež je vedle podivného skloňování (bez Odoleny Vody etc.) proslulá ústní vodou Odol. Její účinky způsobují trvalé zmodrání zubů a navždy porušenou zubní sklovinu. Lebky s dokonale zachovaným chrupem, nacházené v katastru obce, pocházejí již z časů pravěké únětické kultury, jež se tu před čtyřmi tisíci lety měla čile k světu. Zůstaly po ní hromadné hroby s uťatými hlavami a lidová víra ve vampýry.

Odvrácené tváře dotačního zázraku

Český premiér je v palbě Evropské komise i české opozice a tzv. občanské společnosti za to, že Agrofert čerpá unijní dotace i po jeho odchodu do vysoké politiky a že při žádostech údajně několikrát podváděl. Kritika Andreje Babiše ze strany opozice a pořadatelů demonstrací zřejmě není úspěšnější proto, že v cítění jeho příznivců nejde o „naše peníze“, tedy peníze z českého státního rozpočtu, ale jakoby cizí, unijní.

Zoufalci a pan nevyzpytatelný

Minulý čtvrtek se svět ocitl deset minut od další války v Perském zálivu. Podle vojenských zdrojů New York Times americké bombardéry již směřovaly na íránské cíle. Americký prezident Donald Trump tvrdí, že útok odvolal deset minut před startem letounů. Přesný sled událostí je celkem nepodstatný. Důležité je, že Trump se rozhodl nepotrestat Írán za nedávné provokace v Ománském zálivu.

Pod dubem, za dubem...

Série protestů proti premiérovi Andreji Babišovi vyvrcholila v doposud nejmohutnější tuzemské demonstraci od roku 1989, která se uskutečnila na Letné pod taktovkou spolku Milion chvilek pro demokracii v čele s Mikulášem Minářem. Největší úspěch měli Zdeněk Svěrák s Jaroslavem Uhlířem a jejich Pod dubem, za dubem nebo Není nutno – ke zpěvu se přidalo téměř 300 tisíc demonstrantů, kteří přijeli z celé republiky.

Muž, který byl u všeho

O životě Winstona Churchilla bylo napsáno 1009 knih, tedy aspoň podle výpočtu britského historika Andrewa Robertse. Ten číslo uvádí při své obhajobě, proč se rozhodl napsat státníkovu tisící desátou biografii; ta nedávno vyšla v angličtině. Životopis s názvem Churchill: Walking with Destiny (Churchill: Kráčení s osudem) sepsal, neboť teprve nyní může být poskládán obraz Churchillova života do relativní dokonalosti.

Ruské námořnictvo v krizi

Pokud se hovoří o vojenské síle (případně rovnou „hrozbě“) Ruska, většinou se zmiňují ruské informační operace, speciální jednotky a početná pozemní armáda, zatímco o ruském loďstvu se na Západě vesměs mluví s despektem. Stárnoucí lodě převážně ze sovětských časů, trvající problémy se stavbou nových plavidel i nejasnosti v samotném poslání námořnictva, to vše lze pokládat za příznaky hluboké strukturální krize.

Britská tragédie

Theresa Mayová neměla být premiérkou. Měl jím být charismatický Boris Johnson. Oblíbenec řadových členů Konzervativní strany se po vítězné kampani za odchod z EU ocitl na vrcholu popularity. Zdálo se logické, aby Británii z Evropské unie vyvedl hlavní brexitář. Jedinou překážkou byla Johnsonova osobnost. Neprovázela ho zrovna pověst nejpracovitějšího a nejkompetentnějšího politika.

Stmívání nad Kostelcem

Andrej Babiš vtrhl do krajiny eurodotací jako uragán a nejvíc se zaměřil na oblast zemědělských investic. Ofenziva miliardáře a premiéra v jedné osobě však stojí před krachem. Existuje řada argumentů, podle kterých přijde o víc než miliardu korun, ať už tím, že jeho holding Agrofert bude vracet vyplacené dotace, anebo tím, že nedostane ty, které se mu stát zavázal vyplatit.

Zpět na hlavní stranu