Výzkum německých nemocnic od Bertelsmannovy nadace ukázal, že polovina z nich je zbytečných. Při použití stejného klíče pro Českou republiku se ukazuje, že je rozumné zrušit aspoň třetinu. Německá zdravotnická veřejnost návrh od Bertelsmanna ostře odsoudila s tím, že by to znamenalo pohromu zvláště pro pacienty ve vyšším věku a v odlehlých krajích. V tuzemsku sám premiér nasazuje síly i prestiž, aby zachránil malý špitál někde v severním pohraničí.

Drama na severu Čech dosáhlo svého vrcholu minulý týden. Zastupitelé z Rumburka v čele se starostou Lumírem Kusem (ANO) poslali místní nemocnici do insolvence, i když je sám premiér Andrej Babiš (ANO) vyzval k záchraně a slíbil pomoc. Městský špitál obstarává péči pro 55 tisíc obyvatel Šluknovského výběžku a v posledních pěti letech se propadal do stále hlubší ztráty. Loni dosáhla 53 milionů, i když se nabídka omezila na služby interního a chirurgického oddělení. V oficiálním prohlášení radnice tvrdí, že dluh byla připravena uhradit, na další sekyru za rok 2019 však už nejsou peníze. „Jestliže by zastupitelé schválili ztrátu, a přitom věděli, že na to město nebude mít, vystavují se trestnímu postihu za vědomé poškozování věřitele. A jak se zdá, nikomu se nechtělo do basy,“ zdůvodnila radnice, proč nezaplatí ani loňský dluh. Ředitel nemocnice Petr Dubravec upozornil, že úpadek je opravdu hluboký. Zaměstnanci dostanou mzdu za červen, není však jisté, jestli v červenci „budeme schopni vyplatit vše“, uvedl v Lidových novinách. Tím zřejmě zatloukl poslední hřebíček do rakve. Nemocnice může léčit pod dohledem insolvenčního správce, pokud však odejdou zaměstnanci, už ji nikdo nevzkřísí.

Ke krachu dovedlo nemocnici podle děčínského senátora Zbyňka Linharta několik okolností. Rumburská nemocnice patří k desítkám malých špitálů, které vykazují ztrátu, protože zdravotní pojišťovny málo platí. Jsou proto odkázány na podporu zřizovatelů, krajských nebo městských samospráv. Stále víc komunálních politiků však ztrácí naději a postupně své nemocnice likvidují. Posledním případem byl ústav ve slezském městě Orlová, který se rozhodl zlikvidovat kraj, přitom radnice odmítla převzít jeho financování. Rumburk měl navíc smůlu na nekompetentní radní, kteří před pěti lety jmenovali do čela nemocnice bývalého celníka a bohorovně přihlíželi, jak ztráta roste.

Poslední pokus o záchranu podnikl senátor Linhart. Jménem starostů z výběžku se týden před koncem června obrátil na premiéra Babiše. „Do čtyř dnů jsme měli schůzku, které se zúčastnil i ministr zdravotnictví, zástupce Všeobecné zdravotní pojišťovny a radní Ústeckého kraje,“ chválí senátor z opozičního hnutí STAN aktivitu šéfa vlády. Pojišťovna slíbila vyšší sazby a radní Stanislav Rybák připustil, že nemocnici z Rumburka převezme krajský holding. Plány skončily verdiktem zastupitelstva. Kraj bude pod tlakem premiéra investovat do léčebny dlouhodobě nemocných ve Varnsdorfu, jejíž zázemí chce využít ke vzniku nové nemocnice. Přesto je pravděpodobné, že zdejší pacienti zůstanou odkázáni na nemocnici v Děčíně. „Ani ta nemá potřebnou kapacitu,“ připomíná senátor období loňských Vánoc, kdy měl Rumburk první vážný výpadek – a nemocní skončili na chodbách děčínského špitálu.

Peníze nejsou a nebudou

Z pohledu expertů, kteří pracovali pro Bertelsmannovu nadaci, jde o všední příběh. Trend likvidace přebytečných kapacit nelze zastavit, tvrdí autoři v čele se Stefanem Loosem a Martinem Albrechtem, pouze je třeba najít cestu, aby se změny co nejméně dotkly pacientů. Vycházejí z jednoduché úvahy. Třetina nemocnic v Německu je ve ztrátě. Nedostatek lékařů a dalšího personálu řeší dovozem z východu, případně z Afriky. Všechny nemocnice přitom nejsou potřeba. Ve srovnání s dvanácti zeměmi na severozápadě a jihu Evropy využívali služeb lůžkových zdravotnických zařízení nejčastěji Němci a srovnatelně s nimi už jen Rakušané. Například se zhoubnými či nezhoubnými novotvary bylo v roce 2016 přijato do některé nemocnice 2,2 procenta Němců, s chorobami oběhového systému včetně infarktů a mrtvic 3,5 procenta, s potížemi trávicího ústrojí 2,4 procenta, po úrazu 2,3 procenta občanů. Proti ostatním zemím to jsou dvakrát vyšší čísla a nedají se vysvětlit jen tím, že v německy mluvících zemích je zkrátka lepší nabídka lůžkových služeb než v Portugalsku, Španělsku a Itálii, případně že v přístupu k péči nejsou tak přísné bariéry jako ve Velké Británii, Irsku či Švédsku. Vysokou kvalitu i dostupnost péče mají také Belgičané, Francouzi a zvlášť Dánové, a do nemocnic si stejně chodí lehnout s poloviční frekvencí. Z toho se dá opatrně odvodit, že Němci tráví čas na lůžku, i když to není úplně nutné, případně že se počet příjmů zvyšuje dalším nešvarem, tedy častým překládáním pacientů. Proč tedy nevyužít možnost a neušetřit? Dnes má Německo 1400 nemocnic, stačilo by jich cca 600.

Právě taková úvaha může inspirovat Čechy, kteří po Němcích a Rakušanech využívají nemocnice nejvíc. Pro srovnání: s novotvary skončilo ve špitálech předloni 1,6 procenta obyvatel Česka, s nemocemi oběhového systému 2,8 procenta, s chorobami trávicího traktu 1,9 procenta a stejný podíl s úrazem. Snižování kapacit nemusí být tak drastické jako u sousedů, ovšem ze současných 150 nemocnic může být třetina převedena na péči pro dlouhodobě nemocné.

Bertelsmannova nadace navrhla řešení na příkladu širšího okolí Kolína nad Rýnem, kde dnes žije na dva a půl milionu obyvatel odkázaných na péči 38 nemocnic. Největší je kolínská univerzitní klinika s 1500 lůžky a další čtyři špitály spravují přes 500 lůžek. Většina těch zbylých provozuje jen několik specializací, často s omezeným personálem, a také to je podle Loose a jeho spolupracovníků špatně. „Jen kliniky, které disponují většími odděleními a přijímají větší počet pacientů, mají dostatečnou zkušenost, aby zajistily bezpečnou léčbu,“ tvrdí studie. Proto je třeba péči koncentrovat do čtrnácti nebo jen dvanácti nemocnic, ze kterých by bylo pět v samotném Kolíně. Jenom dvě z nich by měly méně než 400 lůžek a přežily by jenom z toho důvodu, aby se zachovala dostupnost v odlehlých končinách. Podle expertů je užitečné zajistit, aby zůstala nemocnice s většinou důležitých specializací v dosahu půlhodinové jízdy autem. K časovému výpočtu využívají metodiku lékařského svazu KBV, podle kterého se například na komunikacích odpovídajících silnicím první třídy stihne za hodinu ujet 50 kilometrů. Když se bude Spolková republika plánem řídit, sníží se počet klientů v lůžkových odděleních nemocnic o pětinu.

Takovým tvrzením porušili experti tabu a vyvolali bouři kritiky. Stejně by dopadli i v Česku. Jejich návrh třeba odpovídá tomu, že v Praze zůstane pět nemocnic a v přilehlém Středočeském kraji dalších sedm až devět. Znamenalo by to zrušit jednu nemocnici z trojice Krč–Bulovka–Homolka, nemluvě o tom, že by se do systému nevešly ani Ústřední vojenská nemocnice, IKEM nebo Ústav pro matku a dítě. Ve středních Čechách by vedle pěti krajských nemocnic v Příbrami, Benešově, Kolíně, Mladé Boleslavi a Kladně přežily už jen 2–4 další, a přitom jich i po nedávném útlumu zbývá ještě devět.

Co vadí, je překotná likvidace

„Může to být vědecky podloženo, pro lidi by to ale mělo katastrofální důsledky,“ ozval se proti plánu Bertelsmannovy nadace v týdeníku Zeit předseda svazu pacientů Eugen Brysch. Výčet protiargumentů přinesl deník Frankfurter Allgemeine Zeitung. Sociálnědemokratický expert Karl Lauterbach připomíná, že plošné škrty nemají smysl, protože přece existují venkovské regiony i některá města, kde v nemocnicích lůžka naopak chybějí. Podle prezidenta lékařské komory Klause Reinhardta nevadí větší počet nemocnic, pokud lékaři z různých klinik spolu úzce spolupracují a dohodnou se na nejlepším řešení pro pacienta. „Přestavět současné kliniky na superkliniky je dobrodružstvím, které zničí důležitou sociální strukturu, aniž se tím medicínská péče zlepší,“ tvrdí šéf Společnosti německých nemocnic Gerald Gass. Ministr zdravotnictví Jens Spahn (CDU) vzkázal, že musí dokument ještě prostudovat. Připomněl, že místní nemocnici považuje mnoho občanů za součást svého domova.

Přesto nikdo nepopírá, že Loos a jeho lidé upozornili na reálný problém. Peníze na zdravotnictví se rozdělují bez toho, že někdo prověřuje jejich efektivitu. Osmatřicet nemocnic v Kolíně nad Rýnem a jeho nejbližším okolí je opravdu hodně, a když se podle Lauterbacha v některých regionech péče nedostává, pak je co napravovat. Příliš mnoho nemocnic má příliš málo peněz i personálu, varuje nadace. Když se dilema nezačne řešit, dojde k překotným likvidacím právě těch nemocnic, které zrušeny být neměly ani za použití přísných podmínek vypracovaných nadací. Takový vývoj by byl selháním zdravotnického systému jako takového, ať nastane v Německu, nebo v Česku.

Nevadí, když kraj ukončí provoz nemocnice v Orlové, protože existuje náhrada v Havířově a Karviné, vzdálených čtvrt hodiny. Do ohrožení se dostala městská nemocnice v Litoměřicích, ovšem do krajské nemocnice v Ústí nad Labem to je autem půl hodiny. Případ Rumburk však selhání systému signalizuje. Do nejbližších nemocnic v Děčíně a v České Lípě se to při průměrné rychlosti 50 kilometrů za hodinu nestihne ani za pětačtyřicet minut a už jenom tento fakt ohrožuje život při náhlých kolapsech. Ze vzdálenějších obcí typu Šluknova to trvá o další čtvrthodinu déle. Rumburk je dosud nejnápadnějším příkladem, že v některých regionech není péče dostupná, přinejmenším podle pravidel, která stanovila Bertelsmannova nadace.

Ve Šluknovském výběžku řešení existuje. Do německých nemocnic v Sebnitz nebo Löbau trvá cesta z Rumburku a ostatních obcí ve výběžku nejvýš půl hodiny. „Převzít péči o zdejší pacienty se tam nebrání,“ referuje senátor Linhart. Jde o to, aby péči proplatily české pojišťovny. Předpis, který by je k tomu nutil, však neexistuje.