Nedávno se na brněnském výstavišti konal 15. ročník prestižního veletrhu obranných a bezpečnostních technologií IDET, který se řadí mezi nejdůležitější akce svého druhu na starém kontinentu. České i zahraniční zbrojovky představily mnoho novinek. Šlo však nejen o konkrétní typy zbraní či jejich parametry, nýbrž i o některé obecnější trendy v průmyslu a ozbrojených silách.

Největší pozornost poutaly stánky čtveřice firem, jež soupeří o nesmírně lukrativní zakázku české armády na 210 nových bojových vozidel pěchoty. Soutěže se účastní původně rakousko-španělský obrněnec ASCOD (dnes nabízený americkou korporací General Dynamics), původně švédské vozidlo CV90 (dnes patří britské společnosti BAE Systems) a dva německé typy Rheinmetall Lynx a PSM Puma, byť tomu poslednímu se nedávají takřka žádné šance, protože zkrátka nevyhovuje požadavkům. Armáda totiž chce, aby vozidlo v zádi přepravilo osm pěšáků a mělo osádkovou věž, respektive věž s místy pro velitele a střelce. Do Pumy se však vejde jen šest mužů a věž je bezosádková, tzn. dálkově ovládaná zevnitř vozidla (podobně jako u českých pandurů). Specifikace se však brzy staly terčem kritiky, podle které osádková věž reprezentuje zastaralou a překonanou koncepci, jež navíc způsobuje faktické vyřazení jednoho silného uchazeče. Vedle toho armáda zpočátku nedokázala jasně vysvětlit, proč na tomto řešení trvá.

První odpověď totiž zněla tak, že osádkovou věž chtějí též Australané, jenže relevance tohoto argumentu pro AČR je evidentně dost omezená. Až po několika týdnech diskusí v médiích se objevil text generálmajora Hlaváče, zástupce náčelníka generálního štábu. Ten vysvětlil, že vojáci se rozhodli požadovat pro nový obrněnec osádkovou věž hlavně kvůli lepšímu přehledu o situaci v okolí, větší jednoduchosti a snazší údržbě.

Je nutno dodat, že jinak nepochybně moderní vozidlo Puma nevyhovuje také z mnoha dalších důvodů, mimo jiné je enormně drahé. Obecně se čeká souboj osvědčených typů ASCOD a CV90, ale podle některých názorů není bez šance ani Lynx. Ten sice postrádá provozní zkušenosti svých konkurentů, oslovuje však potenciální zákazníky úplně novou a vysoce modulární konstrukcí, která umožňuje jeho konfigurování pro nejrůznější účely.

V každém případě se však dá říci, že česká armáda vybírá ze skutečné světové špičky ve svém oboru. Tytéž platformy totiž jako možné základy pro nový pěchotní obrněnec posuzuje rovněž US Army, zatímco vozidla ASCOD, CV90 a Lynx (a k nim ještě jihokorejské K21) se účastní výběrového řízení v již zmíněné Austrálii. Musí se proto zdůraznit, že ať česká armáda vybere kterýkoli typ, půjde o vyspělou základní konstrukci, ačkoli konkrétní parametry budou záviset na finální konfiguraci podle českých požadavků.

Pochyby se tedy vztahují spíše k procesu výběru, jenž měl zpočátku celkem realistický časový rozvrh, ale postupně nabral velké zpoždění. Původně se hovořilo o tom, že by na podzim 2018 měli uchazeči dostat přesné specifikace a na začátku roku 2019 by měl padnout verdikt, avšak ve skutečnosti byly specifikace předány výrobcům až v březnu 2019 a uvádí se, že vítěz může být znám snad v září. Ale také tento termín je podle řady expertů nerealistický a spekuluje se i o tom, že celé výběrové řízení může být nakonec zrušeno.

To by každopádně znamenalo obrovský problém, protože stávající bojová vozidla BVP-2 jsou již za hranicí životnosti a náhradu potřebují skutečně naléhavě. První nové obrněnce by mohly být (pokud vyjde aktuální rozvrh) dodány vojákům v roce 2021, avšak větší zpoždění by se již mohlo fatálně podepsat na bojeschopnosti 7. mechanizované brigády, která reprezentuje jeden z nejvýznamnějších prvků vojenských schopností Česka.

Návrat ke kořenům

Pořízení nových „bévépéček“ totiž tvoří jeden z úhelných kamenů procesu modernizace české armády, jenž se soustřeďuje především na budování, respektive obnovování vševojskových kapacit, tedy „těžkých“ sil pro obranu území v konvenčním konfliktu. Z tohoto pohledu mohlo působit poněkud zvláštně, že hlavním mottem letošního ročníku veletrhu IDET byla „mobilita“, neboť v uplynulých dvou dekádách se takto popisovala především schopnost rychle nasadit jednotky v rámci expedičních operací kdesi daleko od hranic.

Klíčovým požadavkem tak byla možnost dopravy vzduchem, z čehož plynula nízká hmotnost, které se logicky dosahovalo za cenu snížení pancéřové ochrany (a někdy i palebné síly). Zlom nastal v roce 2015, kdy západní armády vstřebaly poznatky z konfliktu na Ukrajině a kdy byla prezentována nová generace ruských bojových vozidel včetně tanku T-14 Armata. Od té doby lze v armádách Aliance pozorovat leckdy pomalý, ale nepochybný „návrat ke kořenům“, respektive k obnovování „těžkých“ kapacit pro konvenční válčení.

Obsah slova „mobilita“ se tedy změnil a z celé atmosféry na veletrhu IDET bylo patrné, že jde především o schopnost rychle a bezpečně přesouvat jednotky po zemi v rámci Evropy tak, aby mohly být nasazeny tam, kde jsou potřeba. Nejde tedy zdaleka „jen“ o rychlost či terénní průchodnost vozidel, ale též například o všestrannou odolnost a o schopnosti ženijních vojsk, díky kterým lze překonávat nejrůznější překážky na bojišti.

Kromě samotných bojových vozidel pěchoty tedy do Brna dorazila i vyprošťovací a tažná vozidla, pokladače mostů či pontonové systémy. Tato technika koneckonců patří do oboru, ve kterém může český průmysl navazovat na impozantní úspěchy z historie, protože například mostní automobil AM-50 na podvozku Tatra si získal respekt ve světovém měřítku. Dnes je nabízena inovovaná verze AM-70 EX a podvozky z Kopřivnice používají i další ženijní systémy včetně těch od zmíněné americké korporace General Dynamics.

Z dalších viditelných trendů lze zmínit trvající zájem o obrněné automobily, pro které se užívá termín MRAP (Mine Resistant, Ambush Protected). Jak napovídá zkratka, jde o vozidla, která nabízejí vysokou odolnost proti minám a dalším výbušným hrozbám. Původně se zrodila coby reakce na asymetrické konflikty v Iráku a Afghánistánu, avšak ukazuje se, že armády mají pro takové obrněnce dostatek využití i v jiných situacích.

Na trhu vozidel kategorie MRAP nyní soutěží desítky, ne-li už stovky typů, protože do vývoje a výroby takových vozů se pouštějí i některé země třetího světa. Je ovšem určitě potěšující, že stranou nechtějí zůstat ani české, respektive česko-slovenské firmy. Návštěvníci proto mohli v Brně zhlédnout mj. automobily Patriot II či TITUS na podvozcích Tatra, nový obrněnec Gerlach od proslulé značky Zetor nebo vozidlo Perun, které přeloučská společnost SVOS vytvořila podle náročných požadavků české 601. skupiny speciálních sil.

Ačkoli největší pozornost dnes poutá proces výběru bojových vozidel pěchoty, za několik let se bude řešit i obměna parku terénních automobilů. Ostatně už dnes řeší stejnou otázku rovněž Slováci a Poláci, takže výše zmíněné typy najdou řadu příležitostí k uplatnění. O kontrakty ve střední Evropě ale logicky stojí i zahraniční výrobci, a tak do Brna dorazil také americký vůz Oshkosh M-ATV nebo francouzský Arquus Sabre.

Čtyřicet procent pro české firmy

Je však příznačné, že si oba výrobci zvolili silné české partnery, jelikož Oshkosh byl vystaven ve stánku firmy STV Group, kdežto vozidlo z Francie stálo ve stánku VOP CZ. Vedle samotných parametrů techniky dnes totiž hrají hodně silnou roli též ekonomické faktory, respektive snaha zapojit do kontraktu se zahraniční firmou domácí dodavatele. Proto ministerstvo obrany žádá, aby minimálně 40 % hodnoty smlouvy na bojová vozidla pěchoty získaly české firmy, v první řadě státní podnik VOP CZ, který má zajistit finální montáž.

Všichni čtyři účastníci výběrového řízení na nová „bévépéčka“ se tedy pochlubili působivými seznamy prestižních českých značek, jež by se na případných dodávkách podílely. Vystavená vozidla již obsahovala i české komponenty, což zástupci příslušných firem samozřejmě nikdy neopomenuli zdůraznit. Nelze patrně čekat, že by se v Česku vyráběly třeba pancéřové korby, motory či kanony nových obrněnců, ovšem na své si téměř jistě přijdou čeští producenti optiky, kabeláže, rušičů a jiných elektronických „hraček“.

Jelikož celková hodnota kontraktu má činit okolo 53 miliard korun, dá se očekávat, že domácí firmy by si měly rozdělit přes 21 miliard. Je třeba dodat, že většina českých subdodavatelů má podepsané smlouvy s více uchazeči, a proto budou bodovat bez ohledu na výsledek. Pro český průmysl proto evidentně reprezentuje největší hrozbu scénář, že by se rozhodnutí o vítězi opět výrazně odsouvalo, případně že by se celý tendr úplně zrušil.

Celý projekt má (přinejmenším oficiálně) velkou politickou podporu, ostatně ve svém projevu při zahájení veletrhu IDET se za něj postavil i Andrej Babiš, jenže stejně existují obavy, že by mohlo dojít k jeho „přehodnocení“ kvůli ekonomické situaci. Česká armáda (podobně jako řada jiných armád v Evropě) totiž může zatím těžit z hospodářské konjunktury, která přišla po krizi na konci minulé dekády, přestože zvyšování obranných rozpočtů samozřejmě podpořily i objektivní bezpečnostní hrozby a nátlak Američanů.

Odborníci ovšem varují, že ekonomika už nebude takhle „šlapat“ příliš dlouho a že se musíme připravovat minimálně na výrazné zpomalení. V takové situaci to je bohužel většinou armáda, z jejíhož rozpočtu začínají politici ukrajovat, aby si s pomocí „dárečků“ pojistili přízeň voličů. Miloš Zeman někdy říká, že investice (na rozdíl od příjemců sociálních dávek) nemají volební právo. To samé naneštěstí platí i o obranyschopnosti země.

Armáda teď má před sebou řadu rozsáhlých modernizačních projektů, protože vedle bojových vozidel pěchoty je nutno pořídit i nové dělostřelecké a protivzdušné systémy či vyřešit otázku budoucnosti tankového vojska. V tom všem může sehrát důležitou úlohu i český průmysl, což by mělo představovat další silný důvod pro to, aby již nedocházelo k extrémnímu protahování (nebo dokonce rušení) takových akvizičních procesů.

Není samozřejmě účelem tohoto textu lobbovat za kteréhokoli účastníka nějakého výběrového řízení, jde tu spíš o obecný apel na politickou a ekonomickou podporu těchto nákupů. Armáda novou techniku skutečně potřebuje a rozsáhlé zapojení českých výrobců zákonitě znamená, že vynaložené sumy z velké části fungují jako investice do ekonomiky. Eventuální škrty by tudíž znamenaly nejen ohrožení obranyschopnosti armády a bezpečnosti státu, ale i citelné omezení podpory pro jedno špičkové odvětví domácího průmyslu.