Minulý čtvrtek se svět ocitl deset minut od další války v Perském zálivu. Podle vojenských zdrojů New York Times americké bombardéry již směřovaly na íránské cíle. Americký prezident Donald Trump tvrdí, že útok odvolal deset minut před startem letounů. Přesný sled událostí je celkem nepodstatný. Důležité je, že Trump se rozhodl nepotrestat Írán za nedávné provokace v Ománském zálivu.

V květnu někdo poškodil čtyři lodě kotvící v přístavu Spojených arabských emirátů pomocí přísavných min. USA z útoku obvinily Írán, ten to odmítl. Dne 13. června byly napadeny další dva tankery. Američané znovu obvinili Írán, ten znovu obvinění odmítl. Začalo se mluvit o americké odvetě. US Navy je považováno za policistu světových moří, takže se ho týkají i útoky na cizí lodě. Navíc je v zájmu Američanů zachovat otevřenou hlavní ropnou trasu z Blízkého východu.

Jenže Trump se dal slyšet, že útoky na plavidla, která nemají s USA nic společného, ho nezajímají. Íránci se proto rozhodli sestřelit americký dron. Zdálo se, že to již americká vláda nemůže nechat bez odezvy. Útok byl naplánován, a jak již bylo zmíněno, na poslední chvíli zrušen. Trumpa prý vyděsila informace, že při bombardování by nejspíš zahynulo až 150 lidí. To mu nepřišlo jako adekvátní odpověď na zničení létajícího robota.

Bývalí příslušníci Obamovy administrativy to rozporují. Podle nich je informace o předpokládaných obětech na obou stranách součástí již úvodní situační zprávy pro prezidenta. To, že by předpoklad mrtvých dostal těsně před akcí, je podle nich vyloučeno. Naznačují tak, že za prezidentskou stopkou stojí něco úplně jiného.

Pobouřeno je taktéž jestřábí křídlo republikánů. Ti si již dlouho přejí změnu islamistického režimu v Íránu, který považují za hlavní hrozbu v regionu. Již v roce 1980, krátce po íránské revoluci, vznikla píseň s refrénem „Bomb, bomb Iran“. Znovu populární se stala v roce 2008, když si ji zanotoval tehdejší republikánský kandidát na prezidenta John McCain. Jestřábi mají strach, že po odvolání bombardování budou Spojené státy vypadat slabě, což jen povzbudí další íránské provokace.

Druhé křídlo strany se bojí, že vzájemná přestřelka s Íránem by mohla vést k další velké válce na Blízkém východě, se kterými má Amerika špatné zkušenosti. Válka v Afghánistánu stále neskončila. Boje v Iráku sice oficiálně ustaly, nicméně USA tam stále mají početné síly a nikdo si nemůže být jist, kdy vypukne další džihádistické povstání. Navíc Američané mají vojáky v Sýrii. Tyto „holubice“ odmítají, aby „američtí hoši“ umírali v zahraničních dobrodružstvích. Také upozorňují, že západní zásah často situaci jen zhoršil.

Pak tu jsou ještě věrní Trumpovi fanoušci, kteří podporují cokoli, co prezident udělá. Jeho otočku označili za geniální tah, který vyděsil Íránce, ale zároveň ušetřil životy a peníze.

V Bílém domě jsou zastoupeny převážně první dvě tendence. Za jestřáby jsou považováni ministr zahraniční Mike Pompeo a především poradce pro národní bezpečnost John Bolton. K holubicím je počítán sám prezident. Může se zdát, že nevyzpytatelný Trump nemá žádnou danou koncepci. Je však nepochybné, že v zahraniční politice sleduje minimálně jednu zásadní linii. Odmítá se zapojit do jakýchkoli dalších vojenských akcí, naopak se snaží omezovat války, které zdědil po svých předchůdcích. V Afghánistánu se snaží vyjednávat s Tálibánem, v Sýrii oznámil stažení. Jenže naráží právě na republikánský zahraničněpolitický establishment, který je minimálně od Ronalda Reagana pro uplatňování americké síly. Ten Trumpa přesvědčil, že stažení ze Sýrie není dobrý nápad. Která tendence převáží, tedy není jasné.

Proti vojenské angažovanosti jsou i vnitroamerické poměry. Americká veřejnost je po Iráku a Afghánistánu proti dalším válkám a oceňuje, že Trump zemi do žádného dalšího vleklého konfliktu nezatáhl. Vzhledem k tomu, že prezidentské volby jsou již příští rok, pouštět se do nejistého dobrodružství není politicky moudré.

Íránci však nemusejí dát USA na výběr. Země je, kvůli americkým sankcím, v ekonomické mizerii. Vláda čelí sérii stávek, íránské ženy veřejně odhazují své hidžáby. Menší bombardování by ajatolláhům mohlo paradoxně prospět, protože by sjednotilo obyvatelstvo v boji proti vnějšímu nepříteli. Proto si uvážlivě vybírají cíle, které by neměly vyvolat velkou americkou invazi, jen menší bombardování.

K něčemu podobnému došlo v roce 1988. Íránci v rámci války s Irákem zaminovali Hormuzskou úžinu. Na jednu z min najela americká fregata, která se málem potopila. Loď se nakonec podařilo zachránit bez ztrát na životech. I tak se ale prezident Reagan rozhodl odpovědět. Během jediného dne USA zničily polovinu íránského námořnictva.

Napadání ropných tankerů má ještě další cíl. Přerušení dodávek dopadne především na americké evropské spojence, Američanům se díky břidlicové ropě podařilo do velké míry zbavit závislosti na Blízkém východě. Íránci doufají, že Evropané by mohli na Američany zatlačit a tím je donutit k ústupkům ohledně sankcí a íránského jaderného programu.

Velkou válku si tak zřejmě nepřeje nikdo. Nicméně Írán hraje nebezpečnou hru s nevyzpytatelným Trumpem. Ten odmítá zapojování do válek, které se přímo USA netýkají, ale pokud by si myslel, že je ohrožena přímo bezpečnost země, může se Írán těšit na „oheň a hněv“. Trump hraje vlastní složitou partii. Írán chce nechat vydusit pomocí ekonomických sankcí a uvědomuje si, že vojenský zásah by nebyl v americkém zájmu. Nasvědčuje tomu i oznámení, že Spojené státy se chystají uvalit na islámskou republiku další sankce.

Dá se předpokládat, že čím bude Írán ekonomicky zoufalejší, tím bude vojensky nebezpečnější. Velitel íránského námořnictva již vyhrožoval, že Írán se nebude rozpakovat sestřelit další bezpilotní letoun. Kombinace agresivního Íránu a chaotického Trumpa není to, co má velkou šanci zachovat v Zálivu mír.