Vlak, který se nevelkou rychlostí, přesto nezadržitelně sune kupředu, i když koleje končí na hraně propasti. Takový obraz vyvolá ve čtenářích aktuální verze státního rozpočtu na rok 2020.

Výdaje rozpočtu jsou podle očekávání rekordní a dosáhnou 1598 miliard korun, za neobvyklý však lze označit také výčet jeho nedostatků. Schodek se plánuje na 40 miliard stejně jako letos, ovšem nové výdaje ve výši 93 miliard nebudou pokryty výběrem daní, ten vyroste jen o 65 miliard. Tím se udržuje „projídací“ model, který byl zaveden předvolebním rozpočtem z roku 2017, když byl ještě ministrem financí Andrej Babiš (ANO). Tři roky rostly daňové příjmy o 80 miliard zásluhou hospodářské konjunktury, ovšem zároveň se každoročně zvyšovaly výdaje o 100 miliard. Důvodem byla akcelerace sociálních výdajů a platů ve státní službě. Na úrovni 40–50 miliard ročně se schodek udržel jednou pomocí evropských dotací, jindy financemi vytaženými ze státních či polostátních podniků.

V příštím roce podle předpovědi konjunktura oslabí a peníze se budou shánět obtížněji než dříve. Současná ministryně financí Alena Schillerová (ANO) znovu dorovná příjmy patnácti miliardami, o které se zvýší přísun dotací z Evropy. Pomůže devět miliard navíc z prodeje emisních povolenek od průmyslových podniků, jen o miliardu nižší částku slibuje aukce kmitočtů pro internetovou síť 5G.

Ovšem ani příjmy z obvyklých daní se neshromáždí tak snadno jako v uplynulých letech. Podle očekávání ministerstva financí vyrostou daňové výnosy o šest procent, stejně jako v letošním rozpočtu. Na první pohled to vypadá jako nemístný optimismus, protože ekonomika vyroste jen o 2,3 procenta, jak tvrdí ministerští experti. Rozpočet však spoléhá na několik mimořádných kroků. Nejdůležitější je nově zaváděné pravidlo, podle kterého mohou finanční úřady zdržet zálohy na daň z přidané hodnoty o dva týdny déle než dosud. Vynese 13,5 miliardy a umožní zvýšit příjmy z DPH dvakrát rychlejším tempem než letos. Cenu za to zaplatí ministr financí, který bude sestavovat rozpočet na rok 2021, protože zadržené zálohy bude muset vrátit. Naopak příliš nepomůže třetí a čtvrtá vlna EET. Sice postihne půl milionu řemeslníků a příslušníků svobodných povolání, daňový výnos však vyroste nejvýš o 1,6 miliardy. Celá operace s elektronickými pokladnami bude dokonce ztrátová. Příslušný zákon zároveň sníží sazbu DPH u části služeb včetně dodávek vody, oprav kol, služeb kadeřníků, případně u ceny piva na deset procent, poklesne i sazba na teplo a tím stát přijde o 3,5 miliardy.

Vylepšení slibuje zvýšení spotřebních daní. Zvlášť vyšší sazba na tabák vynese až osm miliard a nová sazba daně z lihu další miliardu. Tím se aspoň do určité míry zahladí výpadky u položek, na kterých rozpočet stál v uplynulých dvou letech. Daň z příjmu fyzických osob poroste jen polovičním tempem a ještě větší zpomalení zažije výběr pojistného. Letos se na sociálním pojistném vybere o neuvěřitelných 43 miliard víc, ovšem napřesrok to nebude ani o třetinu této částky. Hlavním důvodem budou důsledky zákona, kterým vláda zrušila karenční dobu za první tři dny nemocenské. Povinnost platit navíc tři dny nemoci kompenzuje vláda firmám tím, že jim o desetinu sníží odvody na nemocenské pojištění zaměstnanců. Podle návrhu rozpočtu tím přijde o sedm miliard.

Konstrukce ke zvýšení daňových příjmů má ovšem kardinální chybu. Zákon zvyšující spotřební daně teprve čeká na druhé čtení v Poslanecké sněmovně. Nebude tedy schválen do konce září, kdy ministryně Schillerová odešle rozpočet poslancům. Ještě větší zpoždění má novela daňového řádu umožňující finančním úřadům zadržování záloh na DPH, kterou dosud neprojednala ani vláda. V tomto případě je prakticky vyloučeno, aby byl zákon schválen a vyhlášen do konce roku. Největší šanci na schválení ještě během podzimu má norma zavádějící třetí a čtvrtou vlnu EET, tento zákon ovšem daňové příjmy snižuje.

Schvalovat rozpočet ve chvíli, kdy ještě neplatí zákony, podle kterých se budou vybírat daně, odporuje pátému a šestému paragrafu zákona o rozpočtových pravidlech. S tímto nárokem se potýkal i legendární ministr úřednické vlády Eduard Janota, který potřeboval v krizovém rozpočtu na rok 2010 urgentně zvýšit příjmy a snížit výdaje celkem o 70 miliard. Změny zákonů si vynutil, když odmítl poslat sněmovně rozpočet, dokud poslanci potřebné normy neschválí. Poslanci tzv. Janotův balíček odhlasovali v režimu legislativní nouze v jediném dni 25. září 2009, a úředník na ministerském postě jim mohl rozpočet předložit v zákonném termínu před koncem měsíce. Stejné pravidlo ctili i pozdější ministři, maximálně spojili schvalování rozpočtu s projednáním zákona, který dodatečné příjmy zajišťoval.

Nejistota příjmů pro rozpočet 2020 se skrývá i ve vágních nebo nevěrohodných odhadech, jak svědčí příklad ministerstva dopravy. Jeho příjmy dosáhnou 60 miliard a budou o 12 miliard nižší než letos. Když média kritizovala změnu jako důkaz, že končí investiční ofenziva u dálnic, vysvětlil ministr Vladimír Kremlík (ANO), že rozpočet ministerstva není důležitý. Investice spravuje Státní fond dopravní infrastruktury s navrženým rozpočtem 70 miliard. To je částka o čtrnáct miliard nižší než letos, ovšem Kremlíkův poradce David Rožánek korigoval výrok svého šéfa tím, že přijde ještě osmnáct miliard eurodotací. Leč návrh rozpočtu zatím předpokládá jen dvanáct miliard. Neurčité jsou i další příjmy, například zdražení dálničních známek o pětistovku mělo vynést dvě miliardy, sněmovna však změnu zamítla. Těžko věřit, že se výnosy z mýta zvýší o čtvrtinu, tedy skoro o tři miliardy, pouze zavedením nového mýtného systému. Jednou větou, ministři potřebují sestavit rozpočet, a co bude v příštím roce, to se uvidí.

Sociální roh hojnosti

Zneklidňující fakt, že neexistuje rozpočtová strategie, ilustruje také přehled výdajů. Vláda se po pěti letech stále mohutnějšího přerozdělování dostala do situace, že peníze nestačí, ani když se příjmová stránka přikrášlí. Od roku 2015 se ministři sociální demokracie i ANO snažili zavázat státní zaměstnance. Do letoška jim platy v průměru vyrostly o 37 procent, přitom učitelům a vojákům víc než o polovinu, policistům (případně úředníkům Finanční správy) o víc než 40 procent. Tím proběhla hodnotová změna, podle níž se víc vyplatí pracovat pro stát než v soukromém sektoru, kde mzdy v témže období vyrostly jen o čtvrtinu. Důchody mají proti mzdám tradičně rok zpoždění a čtvrtinového zvýšení proti roku 2015 bude dosaženo až napřesrok. Penze rostou automaticky podle důchodového zákona, jakkoli vláda zvýšení prezentuje jako svou zásluhu. V každém případě však bude nucena sehnat v příštím roce 37 miliard. Erupci sociálních výdajů ještě lépe dokazuje příklad nemocenské, k níž se za současné vlády dramaticky zlepšil přístup. Než v roce 2018 nastoupila, platil stát nemocným ročně 18 miliard. Ovšem na příští rok si musí rezervovat přes 30 miliard. O osm miliard v příštím roce vyrostou výdaje na rodičovský příspěvek a o pět miliard částka na péči o nemohoucí.

Rovnováhu rozpočtu v minulých letech zajišťovala neschopnost čerpat evropské dotace. Nepotěší, že se Česko v této kategorii propadlo na druhé nejhorší místo v Unii, má to však i pozitivní stránku, protože na nízké úrovni zůstaly i nároky na spolufinancování z národního rozpočtu. „Nízké čerpání prostředků v období 2014–2020 souvisí se stále trvající přípravnou fází,“ vysvětluje ministerstvo financí v rozpočtových dokumentech. Účtování dotací ještě zkomplikovaly audity, které prověřují dotace pro Agrofert v zemědělském a podnikatelském sektoru. To se však teď musí změnit, i když dotace na léta 2014–2020 lze čerpat až do roku 2022. Snahu dokumentuje expanze rozpočtů „dotačních ministerstev“, tedy především průmyslu, místního rozvoje a životního prostředí. Přitom nejde jenom o veřejné investice, ale o českou zvláštnost, tedy rozsáhlé dotace soukromým firmám.

V této chvíli nemá stát na to, aby přidával ve všech třech oblastech, tedy na platech pro státní zaměstnance, sociálních dávkách potenciálním voličům a u firemních dotací. Odnesou to s výjimkou vojáků a učitelů státní zaměstnanci. Ministryně Schillerová dnes navrhuje zvýšení jen o inflaci, tedy o dvě procenta. Odborům by stačilo méně než v minulých letech a spokojily by se s pěti procenty. Potřebných pět miliard ovšem v prozatímním rozpočtu chybí.

Na krizi nepřipraven

Rozpočet 2020 udržuje v chodu přerozdělovací mechanismus českého státu, který nejdřív polyká výdělky občanů a v druhé fázi je rozhazuje, aby vzbudil dojem, že „už je líp“. Stroj míří kupředu do značné míry samopohybem, postupně zrychluje a proti výdajům se stále obtížněji hledají příjmy. V prostředí kapitalismu tím vznikají známá rizika. Se změnou hospodářského cyklu příjmy oslabí a stát přejde na financování z půjček, v horším případě drasticky zvýší daňové sazby. Výběr daní v letošním roce zatím na krizi neukazuje. Zvýšení příjmů o 40 miliard v prvním pololetí odpovídá údajům z minulých let prosperity, jenže zpomalení může přijít třeba hned ve druhém pololetí, obdobně jako krize roku 2008.

Navržený rozpočet ze všeho nejvíc připomíná socialistický model 70. a 80. let minulého století. Také tehdy Československo spoléhalo na věrnou elitu státních zaměstnanců, uplácelo občany penzemi a rodinnými dávkami, dotace firmám byly hlavní tepnou národního hospodářství a stejně jako dnes držel stát pod kontrolou státní dluh. To, co fungovalo v závazcích schválených na sjezdu KSČ, však ztrácelo souvislost s běžným životem. Jak známo, také zdejší ekonomiku zasáhly otřesy vyvolané ropným šokem 80. let. Zatímco v kapitalistických zemích způsobily recesi, v socialistických státech došlo ke krachu celého ekonomického systému. Rozpočet 2020 může posloužit jako vzpomínka na staré socialistické časy. To však znamená, že český stát se na očekávané zpomalení ekonomiky nepřipravil ani v nejmenším.