První bitvu proti zkorumpované byrokracii vybojují rakouští Svobodní

Podzim populistů

První bitvu proti zkorumpované byrokracii vybojují rakouští Svobodní
Podzim populistů

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Předem je jisté, že se osobností podzimu stane britský premiér Boris Johnson, který je připraven dokončit brexit bez dohody s Evropskou unií. Stejnou pozornost ještě vzbuzuje šéf italské strany Liga Matteo Salvini, který chce prosadit předčasné volby, stát se premiérem a zbavit svou zemi krunýře sterilních úspor, který jí ordinuje Brusel. O něco menší pozornost vzbuzuje německá strana AfD, která nastupuje jako favorit do voleb ve třech spolkových zemích na území bývalé NDR. Jednou větou, podzim má potvrdit vzestup politiků, kterým se říká populisté. Míní se tím, že jde o outsidery, kteří se však prosadili obratnou kampaní v dobrodružných časech, kdy se střídaly finanční, měnová a uprchlická krize. Teď mají změnit osud svých zemí a tím definitivně potvrdit vstup do nejvyšších pater politiky.

Nejdřív však proběhnou předčasné volby do rakouského parlamentu. Místo nahoře bude obhajovat populistická strana Svobodných (FPÖ), která byla donedávna ve vládě, pak však o všechno přišla jedním velkým skandálem. Její výsledek bude pro ostatní populisty poučením, jakou strategii při cestě za úspěchem zvolit.

Místo nahoře bude obhajovat populistická strana Svobodných (FPÖ), která byla donedávna ve vládě, pak však o všechno přišla jedním velkým skandálem. Její výsledek bude pro ostatní populisty poučením, jakou strategii při cestě za úspěchem zvolit. - Foto: Reuters

Požár v Sankt Pöltenu

Léto mělo v Rakousku katastrofický začátek, rozhodně z pohledu zmrzlinářů, kterým studené počasí rozvrátilo tržby. Naštěstí se později oteplilo a tržbám pomohla nová nabídka, vedle zmrzliny ze štýrského dýňového oleje se nejvíc osvědčila příchuť alpského karamelu. Každý ví, že jde o karamel z ušlechtilého mléka šedých tyrolských krav, cukru, medu a pravé vanilky.

Pro běžné Rakušany byly takové informace důležitější než kampaň k předčasným volbám. Ty vlastně budou jen opakováním voleb z roku 2017, po kterých se Svobodní stali součástí mainstreamu místní společnosti a politiky. Tehdy se jejich předseda Heinz-Christian Strache stal vicekancléřem ve vládě lidovce Sebastiana Kurze. Ovšem letos v květnu postihl Stracheho slavný skandál Ibiza způsobený videonahrávkou, na které v opilosti slibuje údajné neteři ruského oligarchy vliv na rakouský státní aparát. Teď musí FPÖ pod novým předsedou Norbertem Hoferem výsledek z roku 2017 potvrdit. Hofer oznámil, že při dobrém výsledku bude nová koalice s lidovci.

Na významu tím ztrácí naléhavost protestu FPÖ proti strnulé státní a stranické byrokracii dvou největších partají, které ke všemu nezvládly uprchlickou vlnu roku 2015. Strache a jeho lidé postupně přesvědčovali stále víc voličů, vrcholu obliby dosáhli při druhém kole prezidentské volby roku 2016, ve kterém Hofer získal 49,7 procenta hlasů. Stali se druhou nejpopulárnější stranou, pak ale přišel skandál Ibiza a vyhazov z vlády. Je pravda, že FPÖ opět určuje téma kampaně, jen už tentokrát nejde o to, jak změnit strnulé Rakousko. Občané rozhodnou, jestli Svobodné opět neposlat do ghetta mezi strany, které nemají nárok vládnout.

Kampaň od začátku provázejí podivné události. Druhou neděli v srpnu, dvě hodiny po půlnoci zpozoroval hasič náhodně projíždějící hlavním městem Dolního Rakouska Sankt Pöltenem požár v kanceláři FPÖ. Nedalo mu velkou práci oheň uhasit, ovšem záznam z bezpečnostních kamer před budovou stejně ukázal, že šlo o něco vážného. S využitím Molotovova koktejlu založili požár čtyři útočníci v bílých kuklách a zřejmě by lépe uspěli, kdyby se přitom nezapálil také jeden z nich. Proto může překvapit, že na žhářský útok reagovali politici všech stran jen standardní glosou, že jde o nepřípustný útok na demokracii jako takovou. Ani FPÖ nedokázala případ využít na podporu strategie, že se stala obětí nenávisti, kterou přiživují konkurenční strany.

Důvod, proč se nad útokem zavřela hladina mlčení, je však nasnadě. Předsedou Svobodných v Sankt Pöltenu se stal v červenci Udo Landbauer, který svou stranu přivedl do potíží počátkem roku 2018, když byl lídrem kandidátky v zemských volbách. Tehdy vídeňská novinářka Nina Horaczeková publikovala úryvky ze zpěvníku buršáckého spolku Germania z města Wiener Neustadt, kde byl Landbauer dva roky místopředsedou. Ve zpěvníku vydaném v roce 1997 objevila věty jako „Přidejte plyn, staří Germáni, zvládneme sedmý milion“, které je možné vyložit jako výzvu ke genocidě. Landbauer složil členství ve straně, po pár měsících se však vrátil v nejvyšší zemské funkci. FPÖ se ovšem s dědictvím aféry Germania potýká dosud. Kancléř Kurz tehdy označil texty za „rasistické, antisemitské a absolutně odporné“ a požadoval po koaličních partnerech, ať se očistí z podezření, že jejich strana chrání a pěstuje nacistické tradice včetně jejích nejhorších výstřelků. Svobodným nezbývalo než svolat podle staršího vzoru lidovců i sociálních demokratů komisi historiků, která by prověřila, do jaké míry vznik a provoz strany ovlivnili nacisté. První výsledky byly k dispozici necelý týden před žhářským útokem v Sankt Pöltenu. Ze studií několika uznávaných historiků byl pod dohledem hlavního ideologa Svobodných Andrease Mölzera publikován stručný výtah, který se opíral hlavně o výsledky Michaela Wladiky z vídeňské univerzity. Ten zdůraznil, že první dva předsedové FPÖ Anton Reinthaller a Friedrich Peter byli sice oba důstojníky SS, přesto šlo maximálně o „nešťastnou symboliku“. Při zakládání strany prý sehráli významnější roli liberálové a národovci, kteří s NSDAP neměli nic společného, například Fritz Stüber, který po sobě mimo jiné zanechal několik básní o Šumavě. Svodka z práce historiků si vysloužila ostrou kritiku především z toho důvodu, že vyšla pod dohledem straníků, právě proto však měla největší ohlas závěrečná věta, podle níž jsou „dějiny FPÖ jako státotvorné a demokratické strany s národně-liberálním programem důležitým příspěvkem k dějinám úspěchu druhé republiky“, tedy k poválečné historii Rakouska. Svobodní se tím mimoděk přihlásili k modelu demokracie, který v dosavadních kampaních označovali za korupční a který slibovali důkladně přestavět. Aféry typu Germania státotvornou roli FPÖ zpochybňují, a proto je lepší požár v Landbauerově kanceláři, při kterém ani nedošlo k velkým škodám, raději příliš nepřipomínat.

Muž, který se nevzdal

V pondělí, den po útoku v Sankt Pöltenu, dorazila kolona policejních aut před penzion Enzian v tyrolském městečku Sankt Jakob, který využívá FPÖ jako školicí středisko. Policisté bez meškání dům prohledali a byli tak zdvořilí, že čekali šest hodin, než jim funkcionáři dovezou z Vídně klíč od trezoru. V něm byly podle zprávy deníku Heute a pevné disky údajně obsahující přehled finančních toků ve straně FPÖ. Téhož dne razie proběhla ve Vídni. Protikorupční oddíl prohledal byt bývalého vicekancléře Stracheho, dvou jeho blízkých spolupracovníků a manažerů dvou loterijních firem, polostátní Casinos Austria a soukromé společnosti Novomatic. Hlavním terčem ovšem byl nadějný politik FPÖ Peter Sidlo, který se stal před šesti měsíci finančním šéfem a členem představenstva Casinos Austria. Polostátní firma má tři hlavní akcionáře, vedle rakouského státu a české společnosti Sazka zmíněný Novomatic. Každý z nich dodává do představenstva jednoho člověka a Sidlo se tam dostal právě za Novomatic.

Z pohledu FPÖ je nešťastná souvislost se slavným videem z vily na ostrově Ibiza, kde se bývalý šéf Strache v opilosti mimo jiné chvástá, jak dá do pořádku byznys s hazardem a získá za to protihodnotu od Novomaticu. „Novomatic platí všechno,“ prohlásil. Policie proto prověřuje podezření, že jmenování Sidla bylo protislužbou za příslib, že FPÖ zajistí společnosti Novomatic licenci pro on-line sázení a povolení provozovat ve Vídni hrací automaty.

Strache označil vyšetřování za „zbabělý útok na mou pověst“, nové Hoferovo vedení se ovšem od případu distancovalo s tím, že se ho netýká. Přesto právě korupční případ s firmou Casinos Austria posílil uvnitř strany pozici „zlého muže“ Herberta Kickla. Dlouholetý generální tajemník FPÖ se stal v Kurzově vládě ministrem vnitra a ve funkci se prezentoval tvrdým postupem proti žadatelům o azyl. První vážný konflikt absolvoval během aféry Germania. Prověřování buršáckého spolku z Wiener Neustadtu převzala tajná služba BVT a Kicklovi lidé po ní požadovali informace, jaké spolky konkrétně prověřují. Když se odpovědi nedočkali, prohledala policie budovu BVT a opozice v tom viděla ministrovu snahu chránit členy FPÖ namočené do aféry. Rakousko bylo poté vyloučeno z Bernského klubu, ve kterém se scházejí zástupci tajných služeb třiceti evropských zemí.

Kickl jako jediný z významných členů FPÖ na veřejnosti hájí Stracheho nevinu v případu Ibiza a důsledně upozorňuje, že za případem stojí „bažina černých intrik“ exkancléře Kurze. Nejdůležitější indicií byl fakt, že ve stejném letadle na Ibizu letěli se Strachem tři členové BVT. Úplně nepřekvapilo, že se Kickl stal prvním poválečným ministrem, který svou funkci nesložil, ale byl odvolán prezidentem na žádost kancléře.

Od té doby je jméno Kickl kamenem úrazu, který může zabránit, aby Kurz po volbách obnovil koalici s FPÖ. Svobodní přes všechny aféry příliš hlasů neztratili a předpovědi jim namísto 26 procent z roku 2017 slibují jen o šest procent méně. Lidovci ovšem posílili do té míry, že si po volbách nejspíš budou moci vybrat partnera, vedle FPÖ třeba socialisty nebo Zelené. Jejich voliči dávají přednost FPÖ, vylučují však, že se Kickl vrátí na ministerstvo vnitra a že se vůbec stane ministrem.

Pokud Hofer exministra vnitra obětuje, začne další pokus Svobodných o sblížení s lepší společností druhé republiky. Naopak požadavek na post pro Kickla bude znamenat změnu dosavadní strategie. Nejsme schopni to dělat jako ostatní, a i kdybychom se snažili, jak chtěli, stejně nás mezi sebe nepustí. Do vlády se vrátíme, až budeme dost silní, abychom prosadili revoluční změnu. Z takového rozhodnutí mohou čerpat Matteo Salvini i Boris Johnson, nemluvě o AfD. Nemá smysl zmírňovat požadavky a snažit se o kompromis, raději budeme radikálně trvat na svém, mohou si říci všichni ostatní populisté.

 

20. srpna 2019