„No tak si prostě přivstanete,“ doporučil ministr hospodářství Juan Andrés Fontaine Talavera divákům chilské televize. Mluvilo se o zdražení jízdného MHD v hlavním městě Santiagu. Metropole, v jejíž pětimilionové aglomeraci žije třetina všech obyvatel Chile, má rozsáhlý systém sedmi tras metra. Vláda právě rozhodla o zdražení jednotlivých jízdenek v přepočtu zhruba o 1 Kč. Jízdné před sedmou hodinou ranní je o něco málo levnější.
Je mokvavo a podzimně šero, chlad proniká ke kostem, spadané listí vylučuje jakousi látku způsobující melancholii a tesknotu. Nad zemí se převalují chuchvalce mlhy, staleté kmeny obrostlé choroši vydechují vůni zániku, jež uvolňuje hlen v nose poutníka. Ten vytahuje kapesník a počne do něj usilovně smrkat.
Tak jako mají Spojené státy Oblast 51, máme u nás Prognostický ústav. Pro mnohé je to dodnes tajemná instituce napojená na Československou akademii věd, která na sklonku socialismu sdružovala odborníky z mnoha oblastí s úkolem nabídnout špičkám režimu komplexní řešení krize, jíž Československo procházelo.
Přesvědčit někoho, že bílá je černá, vyžaduje odvahu a vytrvalost. Stejně odvážný musí být premiér, který se chlubí snižováním daní ve chvíli, kdy sněmovnou prohání zákon na jejich zvyšování. Andrej Babiš (ANO) má takovou odvahu a dobrá polovina zdejších občanů mu věří, přinejmenším v listopadovém průzkumu STEM. Těžko pochopit, jak to dokáže, když o tom, že se daně zvyšují už od roku 2014, existují veřejně dostupné informace.
Na přehlídce konané v říjnu v Pekingu se předvedla hypersonická střela DF-17, kdežto Rusko v květnu oznámilo, že zavádí do služby útočný prostředek Avangard, jednu z nových zbraní, o kterých hovořil Vladimir Putin ve svém projevu 1. března 2018. Hypersonické střely vyvíjejí i USA, stranou ovšem nechtějí zůstat ani jiné velmoci. Co může nástup této kvalitativně nové techniky znamenat pro vojenskou strategii?
Z listopadu 1989 zůstaly desítky obrazů zachycených fotografiemi nebo filmem. Jsou na nich často docela veselé výjevy lidí, kteří někam hledí, někoho poslouchají, něco volají. Tváří se většinou nadějně, někdy až dychtivě, jsou, dalo by se říct, v očekávání, že věci se dějí správně a jdou tak, jak jít mají.
Zásah bezpečnostních složek v pátek 17. listopadu 1989, nasazení útvarů Veřejné a Státní bezpečnosti a odboru zvláštního určení v centru Prahy a zejména na Národní třídě nepochopitelně patří k nejméně známým událostem této převratné doby našich novodobých dějin. Stranou pozornosti ještě třicet let po zásahu zůstává jak komplikovaná organizace a řízení celé akce, tak zároveň identifikace nasazených jednotek.
Koncem října si Amerika mohla na chvíli odpočinout od cirkusu připravovaného impeachmentu, demokratických primárek a skandálů prezidenta Donalda Trumpa. Politický svět zasáhla stará dobrá sexuální aféra.
Když se nějaké náměstí jmenuje Svobody, není to nic neobvyklého, a možná že někde ještě zůstalo nějaké náměstí Ludvíka Svobody, ale zaručeně jediné náměstí F. X. Svobody mají v Mníšku pod Brdy. Je to náměstí hlavní, svažující se docela ostře dolů od kostela sv. Václava k autobusové zastávce, takže Mníšek lze zařadit do naší unie šikmých měst (Tachov, Štíty, Žlutice, Jáchymov etc.).
Byl to úspěch. Třicet let uplynulo jako voda, Češi a další národy se po pádu komunismu začlenili do spořádaného světa staré dobré Evropy. Jenže teď na obzoru hrozí nová rizika. Populace stárne a tím se otevírají dveře pro nekontrolovanou migraci z východu.
Na první pohled to vypadá jako další diplomatický kiks Andreje Babiše. Před měsícem ve sněmovně řekl, že musíme dostavět další jaderné bloky, i kdyby se přitom mělo porušit evropské právo. Načež se ozvala hornorakouská zemská vláda, že od evropského politika jsou to neslýchaná slova, a dala najevo, že teď bude plánům severního souseda vzdorovat tím spíš.
Když selhal pokus britského premiéra Borise Johnsona protlačit brexitovou smlouvu parlamentem tak, aby stihl odchod z EU 31. října, mohl ukázat na obvyklé viníky, labouristy, liberální demokraty, skotské nacionalisty, rebelující konzervativce, ale i na skupinu, jež doposud patřila mezi ceněné spojence. Proti Johnsonovi hlasovalo i deset poslanců za severoirskou Demokratickou unionistickou stranu (DUP). Ti podporovali menšinovou vládu Theresy Mayové, podporu zachovali i Johnsonovi. Kdyby jejich přízeň vydržela, jejich deset hlasů byl dostatečný počet pro otočení výsledku. Důvodem pro jejich zběhnutí od Johnsona je pocit DUP, že jeho smlouva narušuje vazby Británie na Severní Irsko.
Nešťastný je pro každého okamžik, kdy se splní jeho přání. To věděli už autoři antických tragédií. Praha se teď může obávat, že se stane „mnohovrstevnatým a úspěšným městem, které snese srovnání s Berlínem, Kodaní nebo Barcelonou“, jak před rokem avizovala smlouva koaličních stran na magistrátě. Jenže velká města se v posledních měsících stávají jevištěm více či méně násilných protestů, které rozvracejí dosud pokojný život obyvatel, a důvodem je právě okolnost, že jde o města „mnohovrstevnatá a úspěšná“.
Evropský soudní dvůr se během minulého měsíce dvakrát vyjádřil k otázce ochrany osobních práv na internetu a na první pohled ta rozhodnutí nejsou příliš konzistentní. První případ se týkal tzv. práva být zapomenut, tedy prakticky práva žádat po vyhledávači Google, aby nezobrazoval odkazy na určité informace o vás (tzv. delisting).
Největší automobilka světa, německý Volkswagen, varuje, že krize automobilového průmyslu se prohlubuje. Prodej aut má letos klesnout celosvětově o 4 procenta. Bude to už druhý rok pádu. Ten horší. Loni se prodeje nových aut propadly o 0,5 procenta. Průmysl, na kterém je existenčně závislá česká ekonomika vůbec nejvíc na světě, dostává rány ze všech stran. Ta největší je psychologická. Auto dnes vypadá jako hodně riziková a hodně krátkodobá investice. V překotném čase si v boji proti klimatické změně, do kterého se pustila Evropa, nikdo nemůže být jistý, jak dlouho ještě bude moci za současných finančních podmínek vozem se spalovacím motorem jezdit.
Když na počátku října generální manažer basketbalového týmu Houston Rockets Daryl Morey na svém Twitteru vyjádřil podporu protestujícím v Hongkongu, zřejmě vůbec netušil, co jeho tweet rozpoutá. „Boj za svobodu. Stojím za Hongkongem,“ stálo na obrázku, který po chvíli z profilu Moreyho zmizel. Co naplat, internet nezapomíná a roztržka mezi NBA a Čínou byla na světě; v plné nahotě ukázala, jak moc je nejprestižnější basketbalová soutěž pod palcem nejlidnatějšího státu světa.
Na první pohled se vládním konzervativcům podařil spektakulární kousek. Po čtyřech letech vlády, jíž se nevyhýbaly skandály, a – co je méně typické – pod nonstop tlakem ze zahraničí vytáhli svůj volební zisk o šest procent; vyhráli přitom ve všech věkových skupinách, mezi ženami i muži; vítězstvím v čtrnácti ze šestnácti vojvodství překlenuli stará geografická rozdělení; to celé při historicky nejvyšší volební účasti. Pak do té euforie trochu vstoupila realita volebních systémů.
Oxford je už desítky let synonymem nejlepšího vzdělání. Mercedes mezi univerzitami. Zaručená kvalita, na kterou se můžete spolehnout. Kdo vytáhne diplom z této univerzity, má otevřenou cestu k těm nejlepším a nejvlivnějším pozicím. Bez jakýchkoli dalších referencí. V pětadvaceti, kdy člověk ještě kromě kvalitního vzdělání a energie nic moc jiného nemůže nabídnout. Ještě nemá žádný impozantní životopis a reference o svých prokázaných schopnostech.
Čáslav proslavila Věra Čáslavská, Karel Čáslavský a Miloš Forman, který se tam jediný z nich opravdu narodil a prožil tam kus dětství. Slávu města šířily rychlonohé amazonky Jarmila Kratochvílová a Ludmila Formanová, jejichž pot je vsáklý do tartanu místního stadionu. No a nejpamátnějším předmětem čáslavským je kus lebky, odborně kalva, ukrutného válečníka Jana Žižky, kterou tam přechovávají ve skleněné skřínce, do níž lze pohlédnout.
„Pokud neodpoví na otázky, pak se musí připravit na návštěvu státního zástupce.“ Tak zní obvyklá mediální fráze, když se významná osobnost pokouší zamést skandál pod koberec. V Česku teď dostala modelová situace paradoxní rozměr. Dotyčnou osobností je Jaroslav Šaroch, který je sám státním zástupcem, a navštívit ho tedy musí některý z jeho kolegů. Důvodem k návštěvě je možný konflikt s paragrafem 329 trestního zákoníku o zneužití pravomocí úřední osoby v případu Čapí hnízdo.
Americké instituce vyššího vzdělávání s tím mají bohatou zkušenost, která se taky v poslední době stává rostoucím předmětem veřejného zájmu. Je to pochopitelné. V době prezidenta Trumpa se viditelně proměnil americký pohled na Čínu, a to zdaleka nejen v řadách vlády a Trumpových příznivců.
Sebenaplňující se proroctví fungují. Jednou ze sil, které vytáhly Západ na post nejvyspělejší civilizace světa, byla víra v budoucnost. Přesvědčení rodičů, že jejich děti se budou mít lépe. A sebevědomí dětí, že to určitě dotáhnou dál než jejich rodiče. Že je překonají a čeká je po všech stránkách lepší život. Ta víra držela rodiny i celou společnost pohromadě. Rodiče si byli tady a teď schopni hodně odříct, aby investovali do budoucnosti.
Ach, jak příjemné by bylo zajít si teď nebo někdy v příštích listopadových týdnech na Zentralfriedhof, nejlépe pozdě odpoledne a sám. Obejít ty slavné hroby a honosné hrobky, samozřejmě začít nejspíš u té skupiny nejvznešenější, kam se dojde brzy z hlavní brány, která se bůhvíproč jmenuje Brána 2, Tor 2. Na čestném plácku tam sousedí hrob Beethovenův a Schubertův, naproti je Brahms a vedle oba Straussové a uprostřed je pomník Mozartův: mladá žena schoulená nad reliéfem známé tváře.
O prázdninách mělo dojít k dlouho očekávané události. V nově dokončeném Ejpovickém tunelu mezi Rokycany a Plzní začal státní investor SŽDC (Správa železniční dopravní cesty) testovat vlaky na rychlost 200 kilometrů v hodině. „Je to jeden z prvních kroků,“ řekla tehdy mluvčí Radka Pistoriusová a píchla tím do vosího hnízda nejen v komunitě šotoušů, tedy milovníků železnic. Plán na zrychlení vlaků je největším investičním programem Česka, který ročně pohltí 15–20 miliard korun.
V ten samý den, kdy celý svět řešil vystoupení Grety Thunbergové v OSN, vystoupil na téže půdě i jiný řečník. Jeho proslov ale na rozdíl od Gretina získal velmi malou pozornost – turecký prezident Erdoğan v New Yorku představil svůj plán na zábor severní Sýrie. „Chceme vytvořit bezpečnou zónu 30 x 480 km v Sýrii a přesunout sem až dva miliony syrských uprchlíků. A to s podporou mezinárodního společenství.“ O dva týdny později najednou vyhlásil americký prezident Trump, že se USA stahují ze Sýrie a opouštějí svoje spojence – Kurdy. Pár hodin poté do Sýrie vpadla turecká armáda se svými syrskými žoldáky a začala obsazovat území Kurdů. Obrovská vojenská operace nazvaná Pramen míru začala 9. října. Když začali umírat civilisté, rozhodly jsme se odjet a přinést očité svědectví přímo z místa.
Smyčka kolem Facebooku se utahuje. Internetovému gigantu jdou po krku americké federální úřady, státní prokurátoři i prezidentští kandidáti. Zdá se, že zakladatel a šéf firmy Mark Zuckerberg si problém začíná uvědomovat. Na červencovém uzavřeném jednání se svými zaměstnanci se dušoval, že „zalehne na matrace a bude bojovat“. Zvukový záznam ze setkání následně na začátku října publikoval server The Verge.
Před deseti lety byla sdílená ekonomika chytlavé sousloví. U jejího základu stojí dvě jednoduché úvahy: že člověk může některé své věci, od bytů po auta, buď výměnou, nebo za poplatek sdílet, a že když se zákazníci propojí mezi sebou, odpadá zprostředkovatel a ceny klesají. V některých případech, jako je Airbnb, to tak víceméně i funguje.
Bylo to veliké, a přitom ne dost veliké, aby to naplnilo přemrštěná očekávání některých politiků a mediálního světa. Kdyby se jejich představy staly skutečností, stala by se Praha minulý pátek svědkem událostí pomalu apokalyptických, nikoli nutně v tom katastrofickém smyslu, ale jako zjevení. Město měly zaplnit statisíce truchlících ve stavu vytržení, odhodlaných stát ve frontě hodiny a hodiny, měl jím „vanout duch“.
Vlastně jsme do Velvar přijeli kvůli malíři Jiřímu Karsovi, jenomže byla neděle a městské muzeum bylo zavřené, nad čímž jsme trochu kroutili hlavami. Logičtější by bylo, kdyby bylo zavřeno na šábes, když už tam mají toho Karpelese, řekl někdo z nás, čímž chtěl dát najevo, že ví, jak se tenhle skvělý malíř Georges Kars jmenoval, když se roku 1880 narodil v blízkých Kralupech, kde má pamětní desku, když už ne dům.
Mladí Češi si velmi cení svobody cestovat. Ale moc ji nevyužívají k tomu, aby se vypravili na nějaký čas žít do zahraničí, přestože se jim ta možnost třeba v případě krátkodobých studijních pobytů Erasmus přímo ve školách servíruje v předpřipraveném balíčku. Pravděpodobně to úzce souvisí s tím, že si nevěří ve znalosti cizích jazyků, které jsou pro běžný každodenní život v zahraničí nezbytné.
