Singapur, Velká Británie nebo Izrael se rozhodly, že se naučí žít s covidem. Nebudou dělat žádné restrikce. Očkováním se pokusí dosáhnout toho, aby bylo co nejvíc lidí imunních, a dál už nechají vše být. Budou sledovat a počítat jen vážné případy a hospitalizace. Vycházejí z toho, že každý dostane šanci se naočkovat, a z důvěry v to, že to ti rizikoví, které covid skutečně vážně až smrtelně ohrožuje, skutečně udělají.
Fotograf Kuba Kamiński je hvězda polské fotoreportáže. Vedle „tradičních destinací“, jako je Gaza, Krym, Libye etc., jezdí fotografovat „šeptuchy“, léčitelky z Podlesí v nejvýchodnější části Polska. Jsou to ženy, které tady zůstaly ze starých časů, kdy se víc než chirurgii a farmacii věřilo slovu, modlitbě, zaříkání, víře, že k uzdravení je potřeba spíš magický duch než univerzitní věda. Kuba je skeptik, ale respekt k těm ženám má.
Podívejte se na instagramový účet The Rich Kids of Instagram. Agreguje fotografie, které postují mladí, bohatí, chlubiví lidé dnešního světa. Brzy zjistíte, že tato globalizovaná kultura je velmi uniformní. Dominuje jí několik luxusních značek, které si z nějakého důvodu právě tento lidský typ oblíbil nápadně víc než jiné – auta Lamborghini a Bentley, oblečení a doplňky Louis Vuitton a Versace, šampaňské Dom Perignon.
Před dvěma týdny rozčeřil poklidné směřování EU k uhlíkově neutrální budoucnosti otevřený dopis 171 vědců, především z Německa, Rakouska a Švýcarska, kteří Evropskou komisi vyzývají, aby upustila od jednostranné podpory elektromobility. Jedním ze dvou českých signatářů dopisu je profesor Jan Macek z ČVUT.
Morava, zvláště právě ta jižní, je totiž zajímavější a pestrobarevnější část této země. Pro Čecha, především teda Pražáka, je tím, čím je pro Francouze Korsika nebo pro Rusa Krym. Pro Američana Florida nebo rovnou Havaj. Jsme sice občansky ve vlasti, ale zvyky, mravy a zvuk řeči jsou přece jen jiné. Lepší, sytější, originálnější. Je to náš Jih.
Mimořádně nejapné a na standard Miloše Zemana necitlivé výroky o lidech, kteří změnili pohlaví, odráží zmatek naší podivné doby. Společnost si na jedné straně zvyká na skutečnost, která je složitější, než se zdá, a na druhé straně má pocit, že se toho na ni valí až příliš. V polemice o všech možných změnách na poli „pohlavních identit“ jdou často stranou lidé, kterých se to týká nejvíc, tedy ti, kteří se museli se svou jinakostí vypořádat, často velmi nesnadno.
Jednou se na tuto dobu možná bude vzpomínat jako na éru zvýšeného tlaku na konformitu. Anebo naopak, jako na období rostoucího vzdoru. K projevům nesouhlasu patří různá prohlášení, petice a otevřené dopisy. V květnu k nim přibyl Dopis našim židovským druhům o rovnosti a liberálních hodnotách. Ohrazuje se proti tomu, jak ve jménu boje za spravedlnost je stále víc ohlodávána svoboda vyjadřovat názory.
Existují některá zaručená faux pas, třeba když nevíte, co všichni „už dávno znají“, nebo ještě lépe, pokud nepoznáte „produkt“, který už všichni přece dávno mají. Nejzajímavější jsou taková selhání v různých branžích, které si mimořádně potrpí na cechovní hantýrku a nepsané zvyklosti. Ano, i zahradníci takové chvíle mají. Samozřejmě, zejména co se týče kytek. „Ty ještě nemáš žlutý kakost, to já už dávno,“ řekne, ačkoli ho přivezl teprve včera a navíc žádný takový neexistuje. I když třeba žlutolistý ano.
Podle ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha (ANO) stát přestane proplácet preventivní testy ve chvíli, kdy v Česku bude očkování proti koronaviru rychle dostupné. S tím, jak poroste proočkovanost obyvatel, by měla klesat potřeba preventivních testů, míní Vojtěch v rozhovoru pro Seznam Zprávy. Život neočkovaných lidí by se tak ze strany státu dál komplikoval a prodražil. Ministr otevřeně přiznal, že jde o nátlak na lidi. ,,To, co hradíme, jsou vlastně testy pro běžný život, aby člověk šel do restaurace, za kulturou, sportoval. To není standard. To je dočasná věc,“ tvrdí nyní Vojtěch.
V mnoha místech Evropy pokračuje mistrovství kontinentu v kopané. Dnes sledujeme podivným způsobem zorganizovaný turnaj, v němž jsou slyšet i silné ozvěny politických sporů a prohlubujícího se rozdělení uvnitř Unie. Na druhou stranu – nic nového. Fotbal je dlouhou dobu víc než jenom sport. Také o společenské či politické dimenzi probíhajícího mistrovství a jeho vnímání v různých zemích se debatovalo v Salonu Týdeník Echo.
Singapur mění svůj přístup k boji s koronavirem. Šestimilionový městský stát se rozhodl, že se s virem, který možná nikdy nezmizí, naučí normálně žít. Zruší všechna omezení a dokonce přestane počítat denní přírůstky nakažených. Zaznamenávat bude jen vážnější případy, které si vyžadují hospitalizaci. V Česku však tento „singapurský scénář“ zatím není podle ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha (za ANO) na stole.
Koronavirus se v Česku nyní šíří zejména v Praze mezi mladými lidmi od 16 do 29 let. Na společné prezentaci Českého statistického úřadu a Ústavu zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) to řekl ředitel ÚZIS Ladislav Dušek. Praha je podle něj jako minulé léto předskokanem dalších změn. Šíření mezi mladými lidmi má podle Duška vztah k jejich životními stylu a zdůvodňuje ho i malou proočkovaností. Požádal všechny mladé ročníky, ať na očkování nerezignují. Varoval také před šířením mutace delta.
Velká Británie se rozhodla, že půjde při rozvolňování jinou cestou než doposud deklarovala. Avizované covid pasy už nebudou k návštěvě společenských akcí nutné, což představuje zásadní zlom v dosavadní politice státu. Při vstupu na akce po plánovaném rozvolnění 19. července se lidé nebudou muset prokazovat očkováním ani testem. „Odborníci si myslí, že bychom v létě měli otevřít co nejvíc sektorů, protože zima bude (z hlediska koronaviru) náročná,“ uvedl s odkazem na zdroj z vlády server Daily Mail.
V neděli odpoledne zemřela šestá oběť jihomoravského tornáda. Bylo to prý malé dítě, což je strašné, strašné. Vždy je to strašné, protože malé dítě, to je naděje, která už navždy bude chybět: rodičům do konce života, ale třeba i těm, kteří ho měli potkat jako dospělého člověka, a nikdy ho nepotkají, takže i jejich životy budou jiné. Ale neštěstí nechodí po horách, ale po lidech.
Naše doba propadá masovému šílenství. Vypjaté projevy znechucení na veřejnosti i v soukromí se opakují, lidé jako v horečce reagují stádně a potřebují si nepřetržitě vulgárně ulevovat. Každodenní zprávy nám předkládají důsledky takového chování, ale příčiny nám unikají. V anglosféře se často uvádí zvolení amerického prezidenta Donalda Trumpa nebo brexit, jenž také šokoval humanitní vzdělance.
Po tornádu na jižní Moravě se mezi českou veřejností vybralo velké množství peněz na pomoc obětem. Samozřejmě to mnoho komentátorů dávalo do kontrastu s násobně menší sumou, již do postižených oblastí slíbila poslat vláda, rozhodnutí Agrofertu potěšit lidi z postižených oblastí pečivem, uzeninami a mléčnými výrobky, image vládní garnitury, jíž je koncern neformální součástí, zrovna nevylepšilo.
O umění včetně literatury se na současném Západě poslední dobou debatuje daleko víc, daleko zaujatěji, do debat se zapojuje širší skupina účastníků, než bylo před několika lety obvyklé. Tvůrce by to mělo potěšit. Jejich ambicí přece často je oslovit lidi – a co může být větším důkazem, že osloveni byli, než to, že o knihách a jejich autorech mluví. Ve velké části případů je ale ta dnešní debata o literatuře velice reduktivní, nevede se tolik o tom, co číst a proč, ale o tom, koho nečíst a proč.
Ozývám se z hlubin času, přátelé. Z těch šťastných dob, kdy jsou sociální sítě nejenom v Česku vytapetované druhým gólem, který dal Patrik Schick Skotsku v prvním utkání na letošním Euru. Co chviličku někdo postuje to video, pokaždé si ho pustím, pokaždé mi to udělá radost. Radosti je třeba.
Nejvíc se bojíme toho, co neznáme. Nerozumíme tomu a do té nejasnosti si pak podle nátury docela dost lidí projektuje různé katastrofické a pesimistické představy. Toho neznámého je vždy víc než toho, co víme s vysokou pravděpodobností, nebo dokonce jistotou. Nákaza covidem je typickým příkladem. Toho, co o ní s vysokou pravděpodobností víme, je stále málo.
Čerstvý osmdesátník Václav Klaus svého času osvěžoval veřejnou debatu úvahami, že je snowboard levicový a lyže pravicové. Na levici řadil i salát nebo džínovou bundu. Džíny prošly. Kvalifikovaly se na pravici. V tom, co je levicové a pravicové, je ve veřejném prostoru čím dál větší zmatek. Nálepky, které se bez argumentů různým politikům vystavují, jsou často velmi zavádějící, protože jen málo korespondují s tím, co ti politici skutečně prosazují.
Lenka Zlámalová v hlavním tématu nového vydání Týdeníku Echo má jasno. Levice v Česku vyšla z módy. Tak zní základní teze jejího textu, protože tvrdí, že čím jsou lidé u nás mladší, vzdělanější a bohatší, tím se cítí pravicovější. Samozřejmě že sama autorka ví, a dokonce jsme otázku několikrát řešili na redakční poradě, že „pojmy pravicové a levicové se rozostřily a každý si do nich projektuje něco jiného“.
Pozornosti se v minulých dnech dostalo čtyři roky starým výrokům pirátského poslance Mikuláše Ferjenčíka o polyamorii (mnoholásce). Ferjenčík se sice brání s tím, že pro něj je to okrajové téma, současně tu ale rezonuje představa Pirátů jako svobodomyslných liberálů až libertariánů. Následující rozhovor hledá odpověď na to, jestli naši Piráti skutečně takoví jsou. Avšak začíná aktuální politikou.
Záležitosti, o kterých se mluví v okolních zemích, ale nad kterými v české společnosti visí velké mlčení, nám v dobrém i poněkud maloměstském světle ukazují, kde žijeme. Třeba jsme dnes rádi, že nemáme koloniální historii, a tak nemusíme řešit rasová traumata, ke kterým by téměř určitě došlo. Na druhou stranu je domácí diskuse třeba o klimatických změnách vyloženě mdlá, jako by se nás ani netýkala.
Zdá se, jako bychom se začali o stromy zajímat. Snad je to obavou o vlastní stín, literaturou tajemna, stavem vody ve studni, rentgenem plic nebo účtem za elektřinu. Kůrovcová kalamita mnohým z nás vzala krajinu dětství či snad jen místo, kam chodit na houby. Suché roky si vybírají svou daň se zpožděním a překvapivě vlahé jaro plné svěží zeleně protínají tu a tam zcela suchá torza velikánů. Znali jsme je celý život a přicházíme o ně.
Setrvalým zdrojem dobré zábavy jsou v mé bublině v posledních týdnech screenshoty těch bizarnějších vyjádření odpůrců očkování na sociálních sítích. Velký ohlas měla paní, která řešila, jestli se má rozejít se svým očkovaným přítelem, přece jenom je těžké ubránit se tomu, aby na ni dýchal, a zanesl tak to svinstvo i do jejího organismu. Až dojatou sympatii vzbudila její ideologická souputnice, jež se světu vyděšená svěřila, že v přítomnosti jejího manžela po očkování přestaly fungovat elektrické spotřebiče.
V posledních týdnech dění v Izraeli dominovalo zprávám ze zahraničí. Nejdřív nepokoje okolo Chrámové hory v Jeruzalémě přerostly v násilnosti a nakonec v další válku mezi Izraelem a teroristickým hnutím Hamás v Pásmu Gazy. Jen co toto drama skončilo, rozpoutalo se další. Benjamin Netanjahu, který stál v čele židovského státu patnáct let, z toho dvanáct nepřetržitě, skončil. Vytvořila se proti němu široká koalice stran, od pravice po levici, od sionistů po Araby, které spojuje jediný cíl: ukončit Netanjahuovu éru.
Policisté chtějí poslat k soudu případ ženy, která založila sbírku na pomoc třem smyšleným sirotkům. Sdělil to v úterý mluvčí pražského městského státního zastupitelství Aleš Cimbala. Osmačtyřicetiletou organizátorku sbírky navrhli kriminalisté obžalovat z podvodu, za což jí hrozí až osmileté vězení. Lidé na zřízený účet poslali více než 1,3 milionu korun.
Pamatujete na rozhovor Mirka Topolánka pro časopis LUI? Stalo se to v roce 2010 a ta událost ukončila Topolánkovo předsednictví ODS. Vydání LUI s rozhovorem s Mikulášem Ferjenčíkem z roku 2017 se, pokud víme, zadarmo nerozdávalo. Rozhovor naopak z webu časopisu nedávno zmizel. Což Piráti zdůvodňují s odkazem na redakci tím, že došlo k normálnímu redesignu stránek.
Karel Schwarzenberg byl téměř jediný, kdo se po začátku aféry Feri svého mladého spolustraníka zastal. Dominika Feriho řada žen obvinila z nepřístojného až násilného sexuálního chování, načež Feri odstoupil z Poslanecké sněmovny a z kandidátky, vystoupil z TOP 09. Rozjíždí se policejní vyšetřování. Koalice Spolu, do níž TOP 09 patří, je mezi mladými voliči a také v Praze, kde mladý politik měl kandidovat, oslabena.
Z veřejné debaty a médií to vypadá, že společnost se posouvá čím dál víc doleva. Pozornosti a diskusím dominuje levicový pohled na svět. Ekonomicky i kulturně. V mnoha tématech se obojí proplétá. Mluví se o vzrůstající nerovnosti, chudobě, sociálně vyloučených, diskriminovaných, neudržitelném konzumu. A potřebě na to udržitelně reagovat.
