Tag: člověk

Články k tagu

Demokracie potřebuje hlas, ale také uši a srdce

Ne každý sociolog má to štěstí, že na základě jeho díla vznikne film. Hartmut Rosa takové štěstí měl. Film Speed / Hledání ztraceného času od Floriana Opitze se zabývá základní tezí myslitelova díla: Zběsilá rychlost nás, moderní lidi, připravuje o radost ze života. Víme, jak zpomalit? „Příští rok budeme muset běžet zas o něco rychleji než letos,“ píšete ve své poslední publikaci. Vy sám jste připraven na vyšší tempo? " Rádi si nalháváme, že příští rok budeme méně pracovat, budeme mít více času (...)."

Oslnivý žvanil ChatGPT

Možná jste i vy v posledních týdnech podvědomě zaznamenali zvýšení zájmu o umělou inteligenci, i když se o ni jinak vůbec nezajímáte. Způsobil ho ChatGPT. Je to internetový chatovací program, v němž si můžete povídat s umělou inteligencí. Umělá inteligence zaměstnává již dlouho určitý typ lidí, v posledních letech i profesionálně – do tohoto oboru se lijí velké peníze a přičítá se mu strategický význam. Ovšem pro laickou veřejnost to zůstávalo dost vzdálené. Slýchávali jsme o strojovém učení, dovídali jsme se o specifických aplikacích, třeba o strojovém rozpoznávání obličejů, o samořídicích autech nebo o šachových programech.

Hle, Joseph Ratzinger

Když papež Jan Pavel II. oslovil Josepha Ratzingera, aby se stal prefektem Kongregace pro nauku víry, psal se rok 1980 a oslovený věděl, že odmítnout nelze. Přesto formuloval podmínku. Ano, beru, ale jsem teolog a chci dál psát knihy. Papež mu odpověděl, že se o věci bude muset poradit. Za několik dní se ozval: „Ano, existují precedenty. Pište.“ Ratzinger napsal za svůj život na čtyřicet knih, spolu s rozšířenými novými vydáními čítá jeho knihovna dokonce šestašedesát svazků. Jeho domovem bylo slovo. Sám tuto přináležitost nechápal jako osobní zvláštnost. Slovo je nejtěsněji spjaté s křesťanskou zvěstí.

Už se nemyj, za tři dny budu doma, psal Napoleon Josefíně

Stejně jako čištění zubů nebo mytí obličeje se může zdát, že i každodenní používání deodorantu je jedním z rituálů nezbytných pro základní hygienu. Podle odborníků na dermatologii, které oslovil server CNN, je ale takové rozhodnutí pravděpodobně založeno spíše na osobních a kulturních preferencích než na případné zdravotní nutnosti. "Lidé mají silnou citlivost na pachy. Už od pradávna používají parfémy nebo kolínské k zamaskování zápachu," uvedla dermatoložka Nina Bottová z Kalifornské univerzity v San Francisku.

Sportovní činnost prospívá zdraví nejvíce dopoledne

Sportovní činnost nejvíce prospívá zdraví dopoledne, ideálně kolem 9:00. Zjistili to podle agentury APA nizozemští vědci díky rozsáhlé studii. Podle ní dopolední tělesná aktivita ve spojení s významným vlivem chronobiologického efektu snižuje riziko výskytu kardiovaskulárních onemocnění, a to bez ohledu na její intenzitu. U prevence onemocnění srdce a oběhového aparátu je jedním z nejdůležitějších prostředků pravidelný vytrvalostní sport.

Povím vám o sobě úplně všechno

Vystoupit veřejně před třiceti lety s přiznáním, že jste alkoholik, gambler, narkoman či vrah, bylo hodně odvážné. Když o svém problému s alkoholem promluvil v 90. letech herec Tomáš Hanák, byl to pro leckoho šok, nicméně otevřel téma, o kterém se doposud nemluvilo. Dnes se mluví o všem. Před dvěma lety Michaela Duffková vydala knihu Zápisník alkoholičky, získala za ni cenu Magnesia Litera, Blog roku 2019. Psalo se o ní, zvali ji před mikrofon, před kameru, její hvězda vyletěla vzhůru. Přiznání vlastních slabostí se nosí. Do televizních pořadů jsou vedle politiků, umělců a různých expertů zváni ti, kdo se proslavili jen tím, že šli s pravdou ven.

Sorry jako

Jedu po dálnici D1 na hranici povolené rychlosti a pořád mě přitom někdo předjíždí, často i zprava. Abych na to nemusel myslet, poslouchám v rozhlase rozhovor s jakousi dámou, která se vrátila z emigrace v USA a přivezla si svého, už značně amerického dospívajícího synka. Poslala ho na skautský tábor a on jí záhy hlásil, že si o něm ti ostatní táborníci myslí, že je divný. Prý proto, že když udělá nějakou chybu, tak se jim omlouvá.

Boomeři a jiní strejdové

Současnost je zabydlena bájnými tvory – sněhovými vločkami, starými bílými muži nebo zhroucenými mileniály. Tváří v tvář této mytické tvořivosti se člověku může vybavit pokřik Niklase Luhmanna, německého giganta sociologie. Když mu kdosi vyprávěl o tom, co si lidé myslí, přerušil jej výkřikem: „Jména! Adresy! Ať si to můžu osobně ověřit.“ Výzvu ke konkrétnosti je dobré mít na paměti v době, v níž lidé prý vědí, co si myslí ženy, studenti nebo ti „privilegovaní“ a v níž někoho každou chvíli prohlašujeme za mluvčího generace. K mytickému myšlení svádí zvlášť rétorika generací, v níž se vyžívají politici, veřejní intelektuálové a uživatelé sociálních sítí.

Jak vyložit svět ze tří taktů

Velcí filozofové si přirozeně nekladou tytéž otázky jako děti. Jako dospělí museli projít drezurou netečnosti a zvyku, jak ji mistrně obstarává náš vzdělávací systém. Navzdory tomu se ale snaží udržet jistý konkrétní přístup ke skutečnosti. Věřím, že je to právě ten, který Petr Rezek nazýval postojem věcným či věcností a učinil jej i jedním z hlavních témat své filozofie, ve veřejnosti známé především nelítostnou kritikou Václava Havla a myšlení disentu, jehož byl ovšem sám aktivní součástí. Tato stať je produktem zaskočení a ztráty, které vyvolala zpráva o Rezkově náhlém úmrtí začátkem listopadu. Čelí jim tím, že se snaží věnovat méně Rezkovi, v žánru společné fotografie s celebritou, a více jeho věci, která je právě věc filozofická.

Lidí je na planetě osm miliard. Přírůstek o miliardu trval 11 let

Počet lidí na světě dnes podle propočtů Organizace spojených národů (OSN) dosáhl osmi miliard. Propočty se mohou lišit až o rok, dnešek je však podle OSN nejpravděpodobnějším datem. Přesný den i čas stanovila organizace i před 11 lety, kdy 31. října 2011 světová populace přesáhla sedm miliard. "Tento milník je příležitostí k oslavám naší rozmanitosti a pokroku i připomínkou sdílené odpovědnosti vůči planetě," uvedl k dnešnímu milníku generální tajemník OSN António Guterres.

Na svůj věk nevypadáš

„Kdo povolil Lise přestat si barvit vlasy?“ pronesl prý Michael Melling, místopředseda mediální skupiny Bell Media na redakční schůzi. Řeč je o Lise LaFlammeové, kanadské moderátorské hvězdě, která se v osmapadesáti letech rozhodla zešedivět. Následovala výpověď – nikoli pro Mellinga, nýbrž pro LaFlammeovou. Zatímco se média po celém světě pohoršovala nad potupou stárnoucí ženy, mediální skupina popírala, že by výpověď souvisela s kadeřnickými úkony. Ať už to bylo jakkoli, poprask vyjevil, jak citlivé je to téma. Vyhazov jako by dokonale kopíroval známý předsudek. Stárnoucí žena na viditelném místě? Tady něco nehraje.

Blbí a blbější

„Bylo najednou méně významných mužů? Vůbec ne! Uvázl veškerý život? Nikoli, zmohutněl! Nedály se dříve zvrácenosti? Dály se jich spousty!“ Navzdory tomu je Ulrich, protagonista Muže bez vlastností od Roberta Musila, přesvědčen, že něco je ve vzduchu. Šíří se tajemná nemoc – blbost. Jenže Musil, který intelektuální nesmělosti věnoval skvostnou přednášku O hlouposti, pořádně nevěděl, o čem mluví. Proslov přednesl roku 1937, v době, kdy inteligence stoupala. To naše doba je na tom hůře. Hloupneme, a ještě na to máme data.

Nahotou k přirození i přirozenosti

Lidské tělo bývá v umění použito jako symbol, vzpomínka, jako krajina, spojení duše a hmoty, bývá výrazem čistoty i emocí všeho druhu a odpradávna funguje jako záznam krásy, provokace a erotiky. Nahota či její náznaky nás provázejí v umění od úplných začátků lidské tvorby, ať už si vybavíme pravěké venuše, antické karyatidy a sošné atlety, nebo explicitní fresky na stěnách v egyptských či pompejských lázních.

Smrt smrti v Silicon Valley

Elon Musk si nepřeje, aby jeho zaměstnanci pracovali z domova. Inovace prý nevznikají tak, že někomu brnknete geniální nápad. Zvláštní, vždyť vývojáři ze Silicon Valley, které je domovem Facebooku, Googlu a místem s největší koncentrací technologických start-upů, sní o tom, že člověka osvobodí z tyranie času, prostoru i chřadnoucího těla. Parta, která ohlašuje revoluci nehmotnosti, se chce stýkat? Na jednom místě a fyzicky? Silicon Valley je technologická verze úrodného půlměsíce. Přirozeně nejde jen o techniku. Dopady pociťují politika, kultura, mezilidské vztahy.

„I ty se styď!“

„Pořádně do něj třískni!“ křičela trenérka na svou svěřenkyni Anniku Schleuovou, která se snažila přimět koně se zlověstným jménem Saint Boy, aby překonal byť jednu překážku. Nehrálo se o málo. Kdyby německá pětibojařka zvládla parkur aspoň obstojně, získala by na loňských olympijských hrách v Tokiu zlatou medaili. Jenže podle pravidel pětiboje absolvuje jezdec parkur na koni, který je určen losem. A vylosovaný parkurový kůň odmítal skákat. Ztráta medaile nakonec byla ten nejmenší problém. Schleuová totiž koně při snaze přimět ho ke spolupráci několikrát udeřila bičíkem, do toho na ni hulákala trenérka a sportovkyně se rozplakala

Odříkaného chleba největší krajíc

Slovo enantiodromie (řecky enantiodromia) bývá do češtiny překládáno jako protiběh a používá se v praxi poměrně zřídka. Je to škoda, protože s jevem jím označovaným se setkáváme dnes a denně a většinou si jej vůbec neuvědomujeme. Nově pak pojem enantiodromie zavedl pro účely poznání dynamiky duševních procesů C. G. Jung. V české tradici mu odpovídá tak nejspíš přísloví Odříkaného chleba největší krajíc.

Naděje pro statisíce. Lékaři z USA transplantovali člověku srdce z prasete

Srdce z geneticky modifikovaného prasete transplantovali američtí lékaři pacientovi, aby mu zachránili život. O vysoce experimentální operaci, která se odehrála v pátek ve fakultní nemocnici ve městě Baltimore (Maryland) a trvala osm hodin, dnes informovaly list The New York Times (NYT) a agentura AP. Nemocnice dnes, tři dny po zákroku, uvedla, že se pacient cítí dobře. Jeho syn řekl, že otec umíral, nebyl způsobilý pro transplantaci lidského srdce a neměl jinou možnost.

Brány mládí se otvírají – pro někoho

Do studia dlouhověkosti a stárnutí proudí miliardy z kapes technologických miliardářů. Podělí se o to, co jimi placení vědci najdou? Pojem „heterochronická parabióza“ zní neškodně, aspoň dokud nezačneme zkoumat jeho skutečný význam. Ten totiž připomíná spíš činnost Alžběty Báthoryové, zvané též čachtická paní. Jde o operaci, při které vědci vezmou dvě živé laboratorní myši různého věku a sešijí je tak, že od té chvíle sdílejí společný oběhový systém.