Štěstí a spokojenost se obtížně popisuje. Vědci stále hledají přesnou odpověď, co si pod tou subjektivně prožívanou pohodou přesně představit. Psychologové a sociologové hledají různá měřítka osobní spokojenosti. Dávají se dohromady indexy štěstí, podle nichž se srovnává kvalita života v různých zemích. Na prvních místech zpravidla končí skandinávské země, Švýcarsko, Nizozemsko, Nový Zéland. Jenže řada zemí, kde se lidé považují za šťastné, patří zároveň k lídrům ve spotřebě antidepresiv. Třetí nejšťastnější zemí světa podle World Happiness Index, který dává pro OSN dohromady institut Gallup Poll, je Island.

Ten je zároveň světovým rekordmanem ve spotřebě antidepresiv. Na tisíc obyvatel tady podle posledních dostupných dat Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), sdružující nejvyspělejší země světa, připadá 153 denních dávek. Mezi rekordmany jsou i další nejšťastnější země z první desítky. Švédsko se 108, Dánsko s 82 a Finsko s 81 denními dávkami na tisíc obyvatel. Počet uživatelů antidepresiv se za posledních dvacet let v řadě vyspělých zemí znásobil. Na připomenutém Islandu vzrostl ze 71 na 153 denních dávek na tisíc lidí. My se ve spotřebě antidepresiv blížíme Skandinávcům. Zatímco ještě v roce 2020 u nás připadalo na tisíc obyvatel 10 dávek, v roce 2020 už to bylo 66 dávek.

Tvrdý zásah lockdownů

Mentální stav společnosti přesněji než indexy štěstí vystihuje výskyt duševních poruch. V Evropě se už roky mluví o epidemii psychických nemocí. My bohužel nejsme výjimkou. Díky Národnímu ústavu duševního zdraví (NÚDZ) máme od roku 2017 dost přesná data o vývoji psychických poruch. Projekt vede přímo ředitel ústavu Petr Winkler. Ten není na rozdíl od svého předchůdce a zakladatele ústavu Cyrila Höchla psychiatrem, ale specializuje se právě na zdravotnický výzkum. Data jsou cenná v tom, že nejde o subjektivní hodnocení dotyčného, ale o průzkum na diagnostických dotaznících, jejichž cílem je právě odhalení duševní poruchy. Byl prováděn na obrovských vzorcích od tří tisíc respondentů výš. Dá se tedy chápat jako velmi věrohodná sonda do duševního zdraví české společnosti.

Mapuje tři období. Prvním je rok 2017. Pak následuje kritický rok 2020, kdy svět upadl do covidové pandemie a lockdownů, které ji provázely. V té době se stav duševního zdraví zkoumal dokonce dvakrát. V květnu, tedy po jarním lockdownu. A pak v listopadu, kdy už byl svět znovu uzavřen a izolován. Bylo to krátce poté, co se 13. října 2020 v České republice zavřely školy.

Výzkum ukazuje, že v roce 2022 trpělo nějakou duševní poruchou 27 procent lidí. Tedy víc než každý čtvrtý. Jsme na tom podstatně hůř než v roce 2017. Tehdy to bylo 20 procent. Tato čísla se vztahují na celou společnost, jak na dospělé, tak na děti. Už po prvním covidovém lockdownu přichází prudký vzestup na 30 procent. „To ukazuje, jak obrovský vliv na mentální zdraví měla pandemie covidu. V nárůstu duševních chorob se kombinoval strach z nemoci, izolace a uzavření i nejistota z budoucnosti,“ říká Petr Winkler, který výzkum vedl. Při druhém lockdownu na podzim už podíl těch, kdo vykazují znaky některé z duševních poruch, stoupá na 34 procent. Problémy s mentálním zdravím má tedy víc než jeden ze tří. Petr Winkler tady upozorňuje, že jistou roli mohlo hrát to, že kvůli lockdownu se tehdy musel výzkum provést po telefonu. A lidé v takové situaci mohou mít sklon popisovat svůj stav trochu jinak, než když sedí osobně proti někomu, kdo se jich ptá, jak se cítí a co prožívají.

V roce 2022 po lockdownech se už výzkum opět dělá tváří v tvář. Nějakou duševní poruchou trpí v té chvíli 27 procent lidí. Tedy o sedm procent víc než před covidem. „Ukazuje to, jak obrovský vliv měla pandemie covidu na duševní zdraví. Lidé seděli zavření doma. Izolace je sama o sobě silným spouštěčem duševních nemocí. Především velké deprese. K tomu koukali na zprávy, kde se neustále objevovaly hrůzné grafy o šířících se nákazách. Sledovali obrázky s mrazáky na mrtvoly a jipkami s lidmi na ventilátorech. Když tohle všechno odeznělo, někteří se psychicky srovnali. Jiní bohužel ne. Takže celkově je na tom společnost mentálně hůř než před covidem,“ říká psychiatr Cyril Höschl. Po pandemii se přidal ruský útok na Ukrajinu, největší zdražování za posledních třicet let, rekordní pád životní úrovně, u mnoha lidí ztráta důvěry v budoucnost. Všechno silně stresující situace, které se na mentalitě podepíšou.

Prudký růst úzkostí a depresí

Výzkum detailně rozebírá čtyři hlavní skupiny duševních chorob. U všech je vidět prudký nárůst. V roce 2017 trpělo v zemi nějakou úzkostnou poruchou osm procent lidí. Mezi úzkostné poruchy patří úzkosti, neurózy, obsedantně-kompulzivní poruchy nebo poruchy přizpůsobení se. V roce 2020 stoupl počet lidí, kteří jimi byli zasaženi, na 13 procent. Při posledním průzkumu v roce 2022 trpělo nějakou z úzkostných poruch 12 procent lidí. Tady se ukazuje, že ani návrat svobody po lockdownech lidem s úzkostí velkou úlevu nepřinesl. Za posledních pět let je počet úzkostných lidí o polovinu vyšší.

Velkou depresí trpěla v roce 2017 čtyři procenta lidí. Během covidové pandemie se jejich počet ztrojnásobil. Při výzkumu v roce 2020 se ukázalo, že velká deprese zasahuje už 12 procent společnosti. Do roku 2022 klesl počet zasažených na 9 procent. Těch, koho sužuje velká deprese, je tedy víc než dvakrát tolik než před pěti lety.

Velmi prudký je i nárůst sebevražedných myšlenek. V roce 2017 je měla čtyři procenta lidí. S covidem a lockdowny přichází strmý nárůst. Na to, že si vezme život, pomýšlí v květnu 2020 dvanáct procent lidí. V listopadu téhož roku už 14 procent. Tady se žádný velký návrat do éry před covidem a lockdowny nekoná. Loni trpělo sebevražednými myšlenkami 11 procent lidí. Skoro třikrát víc než před pěti lety. Víc než jeden z deseti Čechů uvažuje o tom, že si vezme život. To je asi nejstrašnější zjištění celého výzkumu. A varování, že dnešní doba je v něčem vážném nemocná. Všude se dnes vedou velké debaty, v čem. „Těch vlivů a vysvětlení je řada. Určitě žijeme v mnohem víc psychiatrizované éře. Ten, o kom jste prostě kdysi řekli, že je to blbec, je dnes medicínsky zkoumám. Obrovskou roli sehrála osvěta. Lidé se nebojí přiznat, že jim není dobře, a říct si o pomoc. Dřív se styděli a považovali za stigma, že chodí k cvokařovi. Dnes se deprese vystavují na sociálních sítích. Lidé se z nich veřejně vypisují,“ říká Cyril Höschl. „Obrovskou roli sehrává také stárnutí společnosti. Lidé se dřív nedožili věku, kdy přicházejí duševní choroby, jako je stařecká demence. Dnes, když se věk prodlužuje zdravějším životním stylem i vzestupem medicíny, přibývá těch, kteří se těch duševních poruch dožijí. Celkově je ale vidět, že se mentální kondice společnosti zhoršuje,“ dodává. „Je otázka, jak velkou roli hraje, že jsme zcitlivěli, hůř čelíme stresu a zátěži, víc podléháme frustraci. Nebo jestli je zátěž, které dnes lidé musejí čelit, větší.“

Známý fyzioterapeut Pavel Kolář ve své knize Posilování stresem. Cesta k odolnosti upozorňuje, že současná přecitlivělá společnost bere lidem schopnosti a návyky vyrovnávat se se zátěží a náročnými situacemi, které život přináší, vždycky přinášel a bude přinášet.

Jediné, co se za posledních pět let podle výzkumu Národního ústavu duševního zdraví nezměnilo, jsou poruchy chování, které souvisejí se zneužíváním alkoholu. Počet těch, kdo se s konzumací alkoholu nezvládají vyrovnávat a jimž působí v jejich životě vážné problémy, se stále pohybuje mezi 11 a 12 procenty. To je jediná psychická nemoc, se kterou nepohnul ani covid. Ten nepřitáhl k lahvi ty, kdo jí předtím nepropadali. Změnil jen styl pití. Z veřejné konzumace v hospodách a barech se stala soukromá v izolaci domova. A po otevření hospod následoval návrat do nich. V duševních poruchách souvisejících se zneužíváním alkoholu patříme už roky k evropskému nadprůměru.

Nešťastné děti přecitlivělé doby

Data NÚDZ bohužel ukazují to, před čím poslední roky masivně varují dětští psychiatři. Prudce se zvyšuje nárůst duševních poruch u dětí. „To je obrovský problém. Stoupají všechny diagnózy od autistických poruch přes ADHD, úzkosti až po sebevražedné myšlenky. A bohužel i počet dětí, které se skutečně uchýlí k sebevraždě. Situace je vážná, protože dětských psychiatrů je nedostatek. Ten obor je složitý. Dlouho byl velmi náročný na atestace a nenabízel žádné velké kariéry ani příležitosti si vydělat. Pro toho, kdo chtěl dělat psychiatrii, bylo snazší pracovat s dospělými. Teď to ministerstvo pod tlakem skutečně vážné situace začíná měnit,“ konstatuje Cyril Höschl.

Petr Winkler a jeho tým připravují speciální studii věnovanou duševním nemocem dětí, kterou chtějí představit v příštích týdnech. „Chceme ukázat, jak vážný ten problém skutečně je. Psychickému stavu dětí je potřeba začít věnovat opravdu nejvyšší pozornost. Vůbec není dobrý.“