Řešíme lidi žijící v zajetí dezinformátorů, kteří vážně věří tomu, že vakcíny obsahují mikročipy nebo že prezident Pavel po svém zvolení pošle české brance na Ukrajinu. Něco podobného bylo minulý týden k vidění v americkém Senátu, kde se odehrávalo slyšení k účasti transgenderových sportovců v soutěžích. Jedním ze svědků, kteří vystupovali na jejich podporu, byla šéfka Human Rights Campaign, největší americké lobbistické organizace LGBTQ lidí, Kelley Robinsonová. „Nedávno se objevil článek o mužích, kteří si myslí, že dokážou porazit Serenu Williamsovou v tenise, že proti ní můžou získat bod. A to prostě není pravda, ona je silnější než oni,“ prohlásila.

Pokud se opravdu takový článek objevil, jde o ukázku dezinformace. Protože je prakticky ověřené, že Serena Williamsová muže neporáží. Stalo se to v roce 1998, kdy tehdy mladé sestry Serena a Venus Williamsovy byly natolik opojené svými úspěchy, že na Australian Open v Melbourne začaly v kanceláři turnaje prohlašovat, že porazí každého muže, který je v žebříčku ATP pod dvoustou příčkou. Náhodou šel kolem německý tenista Karsten Braasch, který měl na žebříčku pozici 203, a vzal je za slovo. S každou ze sester hrál jeden set, Nejdřív porazil Serenu 6:1. Když to viděla Venus, běžela se převléknout a zachránit rodinnou čest. Porazil ji 6:2.

Ale když si o tom čtete, suchá čísla nejsou to nejpamětihodnější. Jsou to články, jaké se novinářům dobře píšou. Braasch byl ještě před pár lety na třicáté osmé příčce žebříčku ATP, ale teď „o přestávkách kouřil a pil pivo a upřímně řečeno už nepůsobil jako profesionální sportovec ve formě“, čteme v jednom líčení. Jiný článek specifikuje, že si ten den před zápasem dal dva „shandies“, tedy radlery. „Dávala jsem údery, které by na ženském turnaji byly vítězné, ale on je snadno doběhl,“ stěžovala si po zápase Serena. Sestry byly dychtivé rozdat si to aspoň s nějakým mužem pod pozicí 350. Braasch je škádlil, že prohrál nějaké zápasy a příští týden by měl být už oficiálně pod 350, ale nakonec už k opakování nedošlo. Prý řekl, že „by neměly šanci proti nikomu do 600, protože já jsem ten den hrál jako někdo z konce první pětistovky, aby byla nějaká zábava“.

V roce 2012, když už byla Serena Williamsová starší, ale přesvědčení o ženské všemohoucnosti ještě nebylo takovým dogmatem, v televizi připustila, že by se špičkovým tenistou Andym Murrayem prohrála dvakrát 6:0 „za pět, šest nebo deset minut“.

Možná to Sereně leželo v žaludku víc, než dávala najevo, a možná se taky začala měnit atmosféra, ale když se jí na zápas s Braaschem zeptali v roce 2017, nevzpomínala si („Mám strašně špatnou paměť,“ řekla s úsměvem). A nevzpomínat si je zřejmě úkolem každého dobrého progresivisty, který by o tom zápase věděl.

Pak jsou tu věci, o nichž chováme mylné představy, ale není to ideologickou indoktrinací. Když minulý týden probíhal pokus o záchranu ponorky u Titaniku, v posledku neúspěšný, někteří se dojímali nad osudy posádky, příslušníci lumpeninteligence naopak dávali najevo radost, že je na světě o pár miliardářů méně. Jenže jsou možná všichni vedle.

Reportéři CNN mluvili s některými provozovateli zážitkové turistiky pro zámožné. Budou mít teď starost podobnou, jakou by měli třeba manažeři aerolinek, jimž spadlo letadlo? Naopak. Vždy, když se stane nějaká katastrofa, zájem vzroste. Provozovatel výprav na Mount Everest uvádí, že po zvlášť smrtelné sezoně v roce 1996, kdy zahynulo dvanáct horolezců, výrazně vzrostl zájem. „Kdyby byl výstup na Everest stoprocentně bezpečný, byl by to konec dobrodružství.“ A zakladatel luxusní cestovní kanceláře, která mimo jiné ve spolupráci s provozovatelem neblahé ponorky Titan nabízí výlety k Titaniku, říká: „Nezaznamenali jsme žádné obavy, nikdo zatím nic nezrušil a poptávka po našich službách vzrostla.“

Lidé, kteří hodně riskovali, aby vybudovali velké firmy, jsou jiní než obyčejní smrtelníci. Chtějí zkoušet nemožné. Nejeden z nich by si jistě zkusil zorganizovat ozbrojený puč, kdyby žil v zemi, kde to připadá v úvahu. Tak létají lyžovat helikoptérou a potápějí se k Titaniku.