Ve středu 26. května 1920 před jedenáctou hodinou dopolední vstoupila do budovy Poslanecké sněmovny Národního shromáždění nenápadná nakrátko ostříhaná žena. Službu konajícímu úředníkovi se představila jako Irene Kirpal. Na zahajovací zasedání sněmovny přijela z Ústí nad Labem, kde žila s manželem a dvěma dětmi, a zanedlouho měla převzít osvědčení o zvolení poslankyní.
Vztahy mezi Velkou Británií a společenstvím kontinentálních národů nebyly nikdy příliš vstřícné. Blížící se brexit je důsledkem mnoholetého vývoje. Sehrály v něm roli staré i nové křivdy, ale také dlouhá práce euroskeptických politiků.
„Kdo to udělal? To udělal stát!“ Osmaosmdesátiletý Karel Smolek se nesmířil s popravou svých dvou strýců. S dalšími dvanácti mírumilovnými občany Tušti byli 24. května 1945 zastřeleni po rozsudku národního výboru, když byli předtím mlácením donuceni přiznat, že „zradili Československo“. Zbraně dodali vojáci plukovníka Vladimíra Hobzy, který dostal od vojenského velení v Táboře za úkol vyčistit jihočeské pohraničí od Němců a kolaborantů.
Jméno Vambeřice zní starodávně česky, ale zdání trochu klame. Ona je to zkomolenina z německého Albendorfu a nalézá se v Polsku, tedy v Kladsku, což je zvláštní část rzeczipospolitej, do níž patří teprve od roku 1945. Všichni Poláci, kteří tam nyní žijí, sem přišli (dnes už jejich rodiče či prarodiče) až po válce, většinou z východních částí Polska, které právě zabral Stalin, a osídlili tak kraj, odkud krátce předtím uprchlo či bylo vyhnáno obyvatelstvo německé.
Magazíny a weby jsou plné příběhů o vzdělaných, v kariéře úspěšných ženách, které kolem pětatřiceti nemají děti. V některých případech si uvědomují tikot biologických hodin. V jiných už působí dojmem, že na roli matky rezignovaly. Víc než popis české reality jsou to spíš pokusy přes příběhy, které se vždycky podaří najít, roubovat západoevropskou, především německou realitu do tuzemských poměrů.
Během sněmovní rozpravy před hlasováním o důvěře vládě na sebe po čase opět upozornil, dohadoval se s Miroslavou Němcovou o minulosti své rodiny, podílu otce na mučení politických vězňů v Uherském Hradišti. Miroslav Grebeníček mladší.
Nejdříve ji považovali za nebezpečnou radikálku, poté za konformní komunistku, nakonec za směšnou figurku. Tyto charakteristiky však ani zdaleka nevystihují bezesporu nejzajímavější ženskou osobnost české a československé politiky první poloviny 20. století. Louisa (někdy též Luisa) Landová-Štychová (rozená Aloisie Vorlíčková) byla ženou plnou protikladů.
V roli premiéra se Andrej Babiš definitivně znemožní. S první vládou nic nedokázal, přesto si udržel popularitu u svých voličů. Po očekávaném selhání druhého kabinetu přijde i o ty věrné. Z mnoha důvodů je však pravděpodobnější opačná varianta.
Vypadalo to jako vtip z dílny Václava Havla, když na vrcholu své moci v roce 1990 jednou shromážděným politikům během jednání oznámil, že dokud se nedohodnou na uspořádání federace, stráže je nepustí z budovy. V doprovodu strážců chodili politici i na záchod.
Je to klasický příklad dlouhého pochodu institucemi, při němž progresivisté dokážou v tichosti díky obsazení důležitých pozic ve státní správě prosazovat věci, které většina společnosti odmítá. Ukazuje se na tom, jak se za úřadování Babišova kabinetu, který velkou část progresivistické agendy v čele se vstřícností k migraci z jiných civilizačních okruhů tvrdě odmítá, skrytě prosazují společensky zásadní věci. Teď aktuálně povinná pokrokářská indoktrinace dětí už od raného školního věku. Progresivně vznešeně se tomu říká „občanské vzdělávání“.
„Mne zužují lidé na feministku, ale já nejsem jen feministka,“ povzdechla si Františka Plamínková v rozhovoru s jednou ze svých přítelkyň. Výrok přesahuje svým významem pouhou osobní reflexi postavení této pozoruhodné osobnosti v kontextu českého a československého ženského hnutí. Plamínková, profesí učitelka, vstoupila na dráhu aktivistky v období dynamických společenských změn přelomu 19. a 20. století, generačních rozporů a živých diskusí v ženském hnutí o ženě a její budoucnosti v moderní české společnosti.
Zatímco mediální povyk ohledně #MeToo už poněkud vyšuměl, diskuse se stále točí kolem projektů, které progresivní globální hnutí porodilo. Počínaje legislativou v Mekce moderních absurdit, tedy ve Švédsku, kde se zavádí výslovný souhlas se sexem, což znamená, že ke znásilnění není zapotřebí násilí, a dokonce není potřeba ani to, aby oběť dala najevo verbální či fyzický nesouhlas; stačí, když prostě leží jako prkno, a je tedy takzvaně pasivní.
Věrní čtenáři Tří mušketýrů si větu pamatují dodnes. „Vše, co nositel tohoto listu vykonal, učinil na můj rozkaz a pro blaho Francie,“ napsal románový kardinál Richelieu do pověření agentky mylady Winterové, která pak mohla beztrestně porušovat zákony. Věta z dobrodružné knihy může posloužit jako klíč k rozsudku Krajského soudu v Praze, který dal koncem dubna za pravdu bývalému policistovi Jiřímu Komárkovi.
Dnes si prezident Trump pochvaluje: „Toto je v mnoha ohledech nejlepší stav ekonomiky v amerických dějinách a vůbec nejlepší doba hledat si práci!“ Na rozdíl od mnoha Trumpových výroků lze tento přijmout v mezích běžné politické nadsázky za pravdivý.
Václav Klaus (prezident) uveřejnil se svými kolegy manifest na Obranu demokracie před liberální demokracii (viz Echo, 21.6.2018), na obhajobu parlamentní demokracie bez přívlastku a bez předběžného určení. Odmítá ideologii „pokrokářského” liberalismu, jenž omezuje svobodu projevu a vyřazuje ze hry volnou konkurenci politických programů i sám výraz liberální „navozující svobodu a toleranci” jímž zastírá dnešní elita svůj skutečný cíl a ambici uzavřít politiku i společnost do jediné podoby.
V posledním týdnu vybuchla v USA imigrační krize, jež ve skutečnosti trvá dlouho a teď pouze vyvrcholila mediálně. Začalo to obrázky dětí spících na podlaze, či dokonce v klecích jakožto obžalobou Trumpovy politiky. Pokračovalo zpětným úderem, když vyšlo najevo, že některé ty obrázky nejsou současné, ale pocházejí z let, kdy byl u moci prezident Barack Obama. Politicky vyvrcholila tím, že Trump zrušil svůj exekutivní příkaz nařizující „nulovou toleranci“ pro lidi zadržené při překročení hranice.
S letním fotbalovým Ruskem jsou zatím, zdá se, všichni spokojeni. Čtvrt milionu fanoušků z celého světa objevuje Moskvu a s překvapením zjišťuje, že je to celkem přívětivé, civilizované, bohaté, fungující a bezpečné město. Získává si je jeho uvolněná až karnevalová atmosféra, vřelé a přátelské přijetí místních, které potkávají v ulicích proměněných v improvizované fanzóny.
Fotbalista Deniz Naki hnal v neděli 7. ledna 2018 večer svoje silné auto po dálnici, když na něj zleva dotáhlo černé kupé. I přes hluk motoru bylo slyšet, jak zarachotily výstřely. Dvě kulky provrtaly jeho SUV. Naki prudce zabrzdil a útočníci ujeli neznámo kam. Osmadvacetiletý profesionál tušil, čím si tento pokus o vraždu vysloužil. Rodilý Kurd je odpůrcem tureckého prezidenta Erdoğana a politiku turecké vlády otevřeně kritizoval v médiích. Podobné věci se kritikům Ankary stávají.
Od vypuknutí velké migrační krize v létě 2015 se to o ní psalo už několikrát, v těchto dnech však Angela Merkelová skutečně čelí tak vážné krizi, jakou v politice ještě nezažila. Z této poslední krize vyjde buď připravena o moc, nebo alespoň významně mocensky oslabena. Přivodila si ji tak trochu sama, tak trochu ji do ní zatáhl její ministr vnitra a předseda koaliční CSU Horst Seehofer.
Skoro třicet let od převratu, který měl ukončit neblahý experiment řízené socialistické ekonomiky, je česká společnost totálně závislá na dotacích a dávkách. Nepříjemný fakt potvrzuje podrobné šetření SILC o životních podmínkách českých domácností.
V Česku je bydlení nejhůř dostupné ze všech zemí Evropské unie. V roce 2016, za nějž jsou poslední celoroční dostupná data ze studie společnosti Deloitte Property Index 2017, přišel byt o rozloze sedmdesát metrů čtverečních na 10,8 násobku ročního platu. Velká Británie se svými pověstně drahými byty je až za námi. Od té doby se situace ještě zhoršila.
Na setkání Donalda Trumpa se severokorejským vůdcem se snesla vlna skepse i kritiky a je pochopitelné, proč. Pokud jde o „optiku“, tedy to, jak summit vypadal, Trump krátce poté, co se na summitu G 7 choval k lídrům demokratických velmocí jako k nepřátelům, pěl chválu na postavu, jež si plně zaslouží staromódní označení „tyran“.
Na každého, kdo koncem května otevřel stránky iDnes.cz nebo Blesk.cz, vykoukla z banneru hlava premiéra. Tvářil se energicky, což ještě podtrhl nápis: „Naše vláda investuje jako žádná jiná v historii této země!“ Byla to šokující zpráva po dlouhém období, kdy státní investice pouze klesaly. Teď nastoupila jednobarevná vláda Andreje Babiše a už za pár měsíců všechno obrací k lepšímu. Její ministři dokonce trhají historické rekordy.
Ceny bytů a domů v Česku stoupají s velkým náskokem nejrychleji ze všech zemí Evropské unie. Zdražování je výrazně rychlejší než vzestup platů. Pořízení vlastního bydlení je u nás nejméně dostupné z celé Evropy. Česká národní banka minulý týden výrazně zpřísnila regulaci hypoték. Splátka úvěru na bydlení nesmí překročit 45 procent čistých příjmů rodiny a celková hypotéka nesmí přesáhnout devítinásobek ročního příjmu. Hned první jednoduché výpočty ukážou, že se tím výrazně omezuje okruh lidí, kteří na půjčky na bydlení dosáhnou, a širokým vrstvám společnosti se zavírá cesta k vlastní nemovitosti.
Aféra kolem spolkového azylového a migračního úřadu BAMF (Bundesamt für Migration und Flüchtlinge, Spolkový úřad pro migraci a uprchlíky) se v sousedním Německu rozrůstá do rozměrů, jaké už dlouho žádný jiný skandál neměl.
Od vrcholu kůrovcové kalamity na Šumavě nás dělí už skoro dvacet let a od ničivého orkánu Kyrill víc jak deset let. Stále ještě máme v paměti „boj o les“. Spory o bezzásahové zóny se sice zmírnily, ale dosud neutichly.
Chytrý čtenář si mi postěžoval: „Kudy chodím, tudy slyším – pozor na populismus! Tu populismus opět zvítězil, onde populismus zatím neprošel. Už je to jako za totáče, bojím se zapnout žehličku. Všude populismus ohrožuje to správné a dobré, všude brání pokroku a trvalému míru. Strašidlo obchází Evropou – strašidlo populismu. Můžete jednou provždy vysvětlit, co ten populismus vlastně je za potvoru?
O víkendu obletěla svět fotografie ze summitu G 7, jež, zdálo se, symbolizovala napjatou atmosféru nejen schůzky, ale celého západního společenství. Levé polovině fotografie dominuje Angela Merkelová, která v mírném předklonu praží pohledem amerického prezidenta. Ten sedí naproti ní s neuctivě založenýma rukama.
Obchodní přestřelka mezi Amerikou a Evropou přitvrdila před víkendovým summitem sedmi největších světových ekonomik G 7 v kanadském Quebecu. Právě Evropská unie a Kanada byly spolu s Čínou cílem první vlny nových cel a tarifů, které rozjel americký prezident Donald Trump. Uvalil je na hliník a ocel.
Od roku 1953 sledoval psycholog Al Siebert v řadě prací, jež byly závěrem 20. století shrnuty do dnes již klasické knihy The Survivor Personality, povahové vlastnosti lidí, kteří přežili velké krize. Stýkal se s veterány korejské války, vystavenými těm nejhorším bojům, a všiml si, že se navzájem v něčem podobají. Přežili, protože měli nejenom štěstí, ale také potřebné vlastnosti.
