Tag: společnost

Články k tagu

Deepfake. Určitá část lidí uvěří čemukoliv

„Věříš mně, nebo svým prolhaným očím?“ ptá se manželka chycená při nevěře svého šokovaného manžela. Vtip už je poněkud otřepaný, ale pro internet roku 2022 začíná nepříjemně připomínat realitu. Tomu, co se děje na obrazovce, lze totiž věřit čím dál míň. Český výraz pro pojem „deepfake“ zatím nemáme, ale je nejvyšší čas jej vymyslet, protože tento fenomén nás určitě nemine. „Deepfake“ je částečně nebo totálně zfalšované video nebo audio – ale častěji video.

Kurz negativního myšlení, postcovidová verze

Horečka, kašel, rezignace. Na to, že se seznam covidových příznaků nepřestává rozrůstat, jsme si zvykli. Novou položku na seznam však připojili nikoli lékaři, nýbrž zaměstnavatelé. Podle amerických výzkumníků (ale i některých evropských, především německých) čelíme rezignaci na pracovištích. Pandemie nás zbrzdila, zastavila, vysadila, a když jsme se chtěli dát znovu do pohybu, něco nás zradilo.

Život po Kafkovi

Pět let trvající vztah Franze Kafky a Felice Bauerové vydal na několik stovek dopisů. Přátelství, které ji s Kafkou spojilo, udělalo z Felice pojem, zároveň ovšem hádanku, kterou je těžké i kvůli absenci její korespondence Kafkovi rozluštit. Přestože máme po ruce životopisné údaje pečlivě zasazené do dějinných souvislostí, zůstávají před námi otázky, kdo se skrýval za vyrovnaným povrchem a srdečným smíchem, o němž existuje svědectví, nebo kam až v životě Felice Bauerové dosáhl Kafkův stín. Do rekonstrukce světa Kafkovy přítelkyně a snoubenky se v knize Život po Kafkovi pustila spisovatelka Magdaléna Platzová.

Jak válka na Ukrajině mění Německo

Třetí den po začátku války na Ukrajině Olaf Scholz ohlásil změnu času. Kancléř sice mluvil o novém letopočtu pro celou Evropu, avšak konkrétní závěry slíbil vyvodit pro Německo, a to především ve třech oblastech: přechod k tvrdší linii vůči Rusku, vyzbrojení bundeswehru, změny v energetické politice. Od té doby se soudí, že Spolková republika opravdu prochází masivními změnami. Prochází? Ano i ne. Masivně se změnil vztah k Rusku. Veřejné mínění a ovšem většina politické scény doslova natlačily kancléře Scholze do vojenské podpory Ukrajině.

Kdo bojuje o moc, chystá svou porážku

Láska – pravda – nenávist. Německý filozof Peter Trawny věnoval každému tématu jednu knihu. Poslední z trojice, kniha s názvem Hitler, filozofie a nenávist, vyšla jen několik dní po ruské invazi na Ukrajinu. Jméno Hitler i slovo nenávist se tehdy staly stálicemi denního tisku. A často jsme slýchali větu „První obětí války je pravda“. I druhé téma lze tedy považovat za trefu. Ale co si počít s láskou? Nežijeme snad v době po jejím skonu?

Granát na vypasené ryby

V těžkých nebo přelomových dobách je inspirující dopřát slova učencům, vzdělaným, kteří se neopírají jen o znalost dějin, ale především o vývoj myšlení. Války, nemoci nebo živelní katastrofy mohou být katalyzátorem společenských změn, jejichž pochopení nebude nakonec tak složité, stejně jako nalezení jejich podstaty, protože vše lidé už zažili. Nejtěžší a nejzdlouhavější je nalezení cesty pochopení. Na cestě stojí zátarasy dobových reálií, v dnešním kontextu zamořující mozek zmrtvujícím informačním smogem. To se ukazuje jako nezdolatelná překážka.

Když církev začínala, bylo jich taky jen pár

Katolická církev to nikdy neměla v této zemi snadné, ale dalo by se říct, že to snadné s katolickou církví neměli ani její obyvatelé. Přesto patří do dějin, bez ní by byly nemyslitelné, stejně tak zdejší kultura, architektura, krajina, asi i mentalita. V dobrém i horším. Tuto debatu proto věnujeme jí… Sešly se (on-line) antropoložka zabývající se církvemi a náboženstvím Barbora Spalová a publicistka Hana Svanovská, prezenčně pak sázavský farář Radim Cigánek, politolog Roman Joch a právník a novinář Tomáš Němeček.

Lítali tam úplně jiní vrabci

Na Kampě pomalu končí (29. 5.) velká retrospektivní výstava malíře Jiřího Sopka. Nebyla to jen povinná výstava k nedávným osmdesátinám významného malíře, který prošel českým uměním od konce 60. let jako suverén barev a člověk, který šel poctivě svou vlastní cestou. Byla to i pocta světu, který vytvořil, té zvláštní vulkanické krajině lidských hlavonožců, ptáků s velkými zobany, podivných zvířat, písčitých a rozpálených krajin, abstraktních skvrn a absurdní hry žertu a lásky.

A co básník?

Kdo ještě pamatuje dobu, kdy básníci bývali mluvčími národa? Kdyby básník Shelley prohlásil, že „básníci jsou nepřiznanými legislativci lidstva“ dnes, asi bychom si o něm řekli, že si trochu fandí (správný překlad anglického „legislators“ je zákonodárci, ale legislativci je komičtější). Ale přece byla doba, kdy měl každý národ svého „národního barda“, který ve svých skladbách „vyzpíval“ to či ono.

Češi na úřady posílají vlasy a otisky prstů. Úředníci neví, co s nimi

České úřady zaplavily stovky žádostí lidí, kteří se chtějí zbavit svých povinností vůči státu. Takzvaná čestná prohlášení o životě zasílají občané s tím, že se tak vyvážou ze všech smluv s ČR, často jako doklad k žádosti přikládají i své vlasy, vousy nebo otisky prstů. Redakce Echo24 se k žádostem dostala na základě zákona o svobodném přístupu k informacím. Prohlášení chodí na ministerstva, Úřad vlády, Ústavní soud nebo i Pražský hrad, jak však upozorňují samotné úřady, zaslané žádosti člověka žádných povinností nezbavují a úředníci neví, co s nimi.

Rusové chystají „Velkou přeměnu.“ Zavádějí znovu „pionýra“

Rusko znovu zavádí celonárodní dětskou a mládežnickou organizaci podobnou té, jakou byl za komunismu pionýr. Hnutí, které má formovat děti v tradičních ruských duchovních a mravních hodnotách má název „Velká přeměna.“ Ve čtvrtek byl zákon předložen ve Státní Dumě a má podporu všech parlamentních frakcí, uvádí agentura Interfax. Stalo se tak právě sto let poté, co bolševické Rusko zřídilo pionýra, organizaci, pomocí které indoktrinovalo celé generace obyvatel na základě ideologie marxismu-leninismu.

Rusko na pokraji rozpadu

Není pochyb o tom, že válka je pro Ukrajinu existenciální konflikt. Bojuje o své právo existovat jako suverénní stát. Možná to samé se ale týká i Ruska. Rusko je poslední plnohodnotné koloniální impérium v Evropě a invaze na Ukrajinu v podstatě koloniální válka. Nejen protože se snaží dobýt zpět ztracené území, ale protože boje svádějí koloniální vojáci. Na internetu v posledních dnech kolovala mapka ukazující počet vojáků zabitých na Ukrajině v poměru k lidnatosti jednotlivých ruských regionů.

Canneské přísliby

V polovině dubna přichází obyčejně okamžik, kdy fanoušci umělecké kinematografie a tzv. filmoví profesionálové se vzrušením vyhlížejí oznámení přibližně stovky filmů vybraných do programu festivalu v Cannes. Faktický šéf nejvýznamnějšího filmového svátku, obdivovaný a zatracovaný umělecký ředitel Thierry Frémaux, hraje roli svého druhu trendsettera, jeho selekce slouží jako výkladní skříň aktuálních audiovizuálních lahůdek a buzola pro navigaci exkluzivní částí filmové produkce, jejíž ambicí je přinutit diváka i přemýšlet.

„Z ohýbání faktů je zděšená celá společnost“. Průzkum se zaměřil na vztah Čechů k dezinformacím

Více než tři čtvrtiny Čechů si myslí, že dezinformace ohrožují bezpečnost Česka. Značná většina také považuje za správné, když stát omezí nebo znemožní působení médií šířících dezinformace, a to napříč věkovými skupinami či politickou příslušností. Informovala o tom společnost STEM, která ve svém novém průzkumu zkoumala i nejobvyklejší hoaxy o startu invaze na Ukrajinu. Podle průzkumu z přelomu března a dubna souhlasí 76 % Čechů s tím, že šíření dezinformací jsou ohrožením pro bezpečnost státu.

Vlhošť, hora v labyrintu skal

Vlhošť je kopec v severních Čechách. Vypadá jako Říp, ale je o něco větší – má výšku 614 m. Leží pár kilometrů na východ od Úštěka a asi 15 km západně od Máchova jezera. Ze severu je omezen obloukovitou sníženinou, ve které leží nejkrásnější rybníky severních Čech, jako je Dolanský, Milčanský, Holanský, Novozámecký rybník, a dále k jihovýchodu Máchovo jezero a Břehyňský rybník. Ze všech ostatních stran jej lemují pískovcové rokle. I když jsme nepočítali ty úplně nejmenší, tak jen kolem Vlhoště mají celkovou délku 50–60 km. Je to sice jeden kopec, ale kolem něj leží celý skalní labyrint.

Advokáti slepic

Mladé manžele Michaelu a Lukáše Vincourovy znají především vegani. Oba bojují za práva zvířat a upozorňují na to, jak fungují velkochovy. Na záchranu živočichů pořádají různé akce, účastní se pietních akcí u jatek, sbírají uprchlé kusy a starají se o ně. Natočili dokumentární film Svědectví, v němž je barvitě vylíčen svět velkochovů i malochovů u nás. „V dokumentu můžete vidět záběry z více než 100 chovů ze všech krajů a tisíce zvířat.

Telecí řízek ve vídeňském osudu

Méně nápaditým čtenářům knihy Pavly Horákové Srdce Evropy, třeba mně, může chvíli trvat, než jim dojde, že ta divná oranžová věc na obálce je smažený řízek. Tedy měl by to být asi vídeňský řízek, který by se ovšem v takové podobě před začátkem konzumace správně vyskytovat neměl, neboť jeho normativní forma je tzv. sloní ucho, tedy „koláč“ překrývající plochu talíře: brambor, respektive bramborový salát, se podává zvlášť.

Od hrachu k monstrům aneb Z mopslíka nejde strach

Dvacátého července uplyne dvě stě let od narození zakladatele genetiky Gregora Johanna Mendela, rodáka ze slezských Hynčic, mnicha a posléze opata augustiniánského kláštera na Starém Brně. To se nám zdálo jako dobrá záminka bavit se tady „o něčem jiném“. K tomu se sešli ředitelka Mendelova muzea v Brně Blanka Křížová, katolický kněz a biolog Marek Orko Vácha, psychiatr Radkin Honzák a biolog a pravidelný host Salonů Echa Stanislav Komárek.

Ukrajinské marketingové tažení

Winston Churchill je znám hlavně jako válečný premiér Velké Británie, který provedl zemi těmi nejhoršími okamžiky její moderní historie a nakonec porazil Hitlera. Za Churchilla naší doby je považován ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj. Stejně jako on dokázal zburcovat národ k boji proti silnějšímu nepříteli. Série jeho projevů jasně naklonila světové veřejné mínění na ukrajinskou stranu. A stejně jako Churchill využívá zkušenosti z předchozí kariéry v té nové. To, že Zelenskyj je bývalý herec a bavič, je všeobecně známo.

Kněžky? Nutná budoucnost katolické církve

V těchto dnech přichází do prodeje nový román Kateřiny Tučkové. Spisovatelka, dramatička a kurátorka psala podle svých slov knihu Bílá Voda s přestávkami deset let, během nichž však nezahálela, stačila vydat Fabriku, příběh textilních baronů z moravského Manchesteru, knižně a posléze také na divadelních prknech představit hru Vitka, přispěla k sepsání souboru medailonů Hrdinky / Příběhy významných českých žen, a mezi tím vším ještě stačila vystavět literární svět pro hrdinku své nové knihy, svéráznou řeholnici Evaristu.

Rusové mezi námi

Jednatřicetiletý Alex pochází z Kavkazu a v České republice žije už třetím rokem. Živí se jako mechanik a má umělecké ambice. Maluje. Píše. Před osmi lety, kdy Rusko obsadilo Krym, pochopil, že ve své domovině žít nechce. Začal se učit anglicky a připravovat na to, že jednou odejde. „Je drahé a komplikované dostat vízum do České republiky, když jste z Ruska. Dlouho se na to čeká,“ vysvětluje. Jeho manželka vízum nedostala. Jejich vztah na dálku to nevydržel a rozpadl se. „Takový je život, beru to, jak to je,“ svěřuje se Alex. Ví, že jeho bývalá manželka je v Rusku spokojená.

Německý rok 1968 a všechny jeho oběti

Když český autor napíše původní práci o zahraniční problematice, aniž jen přežvykuje, co se tak píše a vysílá, můžeme to považovat za událost. Mezi přežvýkavci na Německo se vymyká Aleš Valenta, historik, dlouhá léta učitel na univerzitě v Hradci Králové i publicista. Spouštěčem Valentova zájmu o Německo byla tzv. uprchlická krize před sedmi lety. Nejprve se z toho zrodila kniha Německo: Mýtus a realita, poměrně přesvědčivé nabourání mýtu o této zemi coby kolébce moderní tolerance a baště otevřené výměny myšlenek a politické kultury. Druhá kniha prohlubuje tu první. Jmenuje se Německý rok 1968.

Zchudneme. Vydělají na nás Putin a spol.

Celý vyspělý svět zažívá prudké zdražování. V růstu cen jsou ale i uvnitř Evropy obrovské, násobné rozdíly. My jsme zemí s třetím nejprudším růstem cen v celé Evropě. „Pozoruhodné je, že u nás prudce stoupají ceny i všeho dalšího zboží a služeb vedle energií a potravin. Stoupá i takzvaná jádrová inflace. To v jiných zemích není vidět,“ říká v rozhovoru ekonom Jan Švejnar, profesor mezinárodní ekonomie na Kolumbijské univerzitě v New Yorku.

Covid jako třídní nepřítel

V Evropě pandemie skončila. To v Číně je situace naprosto jiná a tamní boj proti covidu se vymkl racionalitě. Na Západě se po dlouhé diskusi ustálil konsenzus, že lockdowny jsou prostředkem k získání času. Měly chránit společnost do doby, než budou vyvinuty vakcíny, nové léky a nemoc zeslábne. To se stalo a Západ se rozhodl „naučit žít s covidem“. V Číně je to vyloučeno. Západní léčebné postupy z ideologických důvodů odmítá, nepromořená populace je extrémně náchylná na rychlé šíření a politicky by to znamenalo nepřípustnou kapitulaci. Čínské vedení se chytilo do vlastní pasti.

Konec zero covidu v Číně

Čína, země, odkud se virus SARS-CoV-2 rozšířil do zbytku světa, mu svého času vyhlásila válku tak důslednou, že se jí podařilo nákazy úplně zbavit. Znamenalo to zavést opatření ještě drsnější, než si s totalitní říší středu běžně spojujeme – jeden čas se například všichni cizinci přilétající do Číny museli podrobit análním testům. Ale nějakou dobu to fungovalo. Mezitím se v jiných koutech světa pilně činila evoluční biologie, slepý proces, jehož důsledkem je selekce čím dál životaschopnějších variant viru.

Cesta na okraj poutníka Josefa K.

„Poutníkovi stačí manšestrové kalhoty, dobré boty, bavlněná košile… Život v podstatě je výzva k putování, cesta, na kterou není třeba brát si tolik věcí.“ To čteme v půvabné knize Josefa Kroutvora Stará škola; hned by se člověk k tomu poutníkovi přidal. Čtenář jeho textů to ovšem dělá už dlouhá léta, staly se součástí jeho vlastního putování, posloužily mu jako inspirace, zdroj poučení i jako breviář k denní potřebě číst něco vlídného a sdělného, co k němu promlouvá blízkým jazykem.

Každý desátý je na straně Ruska, třetina lidí je zmatená, říká sociolog Buchtík

Kvůli ruské invazi uteklo do ČR před válkou už 300 tisíc Ukrajinců, kteří u nás našli dočasnou ochranu. Češi od začátku vyjadřují napadené zemi nebývalou podporu, což dobře ilustrují rekordní částky, které se podařilo ve sbírkách na humanitární pomoc nebo vojenský materiál vybrat. Jak se proměnilo vnímání uprchlíků a kolik procent lidí se staví na stranu Ruska? Sociolog Martin Buchtík, ředitel výzkumné agentury STEM, která jako jedna z mála sleduje dopady války na českou společnost, okomentoval pro Echo24 předběžná data výzkumu. Ten má STEM zveřejnit příští týden.

Potíže s Panem Nestvůrou

Ve válečných časech je zapotřebí bdělost, někteří uživatelé to s ní ale už začínají přehánět. Přesněji řečeno – přehání se to s ní jaksi dlouhodobě, v posledních týdnech to jen začíná být víc vidět a děje se, řekl bych, častěji. Tím se dostávám k Panu Nestvůrovi. Je to jeden z mých facebookových tzv. přátel, dostal se mezi ně složitou náhodou, nebudu ji tady popisovat. A je to takový… Pan Nestvůra.

Čas na diskusi o vakcínách je teď

Že jste zapomněli na covid, vakcíny, roušky (které od čtvrtka konečně padají v hromadné dopravě)? Ale nebylo by dobře vypnout pozornost ve chvíli, kdy se na veřejnost dostávají zcela oficiální cestou zajímavá a nečekaná čísla. Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL) minulý týden oznámil, kolik je v republice zatím registrováno případů s nežádoucími účinky po vakcíně: 12 161. To vzhledem k 6,8 milionu očkovaných nevypadá jako dechberoucí hlášení. Jenže tu jsou dvě ale. Jednak se už vakcíně proti covidu přisuzuje 174 mrtvých, což rozhodně zanedbatelné není.