U našich severních sousedů se v uplynulých dnech seběhla válka kolem justiční reformy, která měla všude za polskými hranicemi – v Evropské unii a evropských médiích, především těch německých, ale koneckonců i u nás – krajně nešťastný průběh.
Finanční správa přestala být pro smích, píše náměstkyně ministra financí pro daně a cla Alena Schillerová v jednom svém prohlášení, v němž obhajuje práci správce daně. Vysoká úřednice, kterou bylo možné označit za pravou ruku Andreje Babiše, když ještě resort financí předseda hnutí ANO vedl, svým tvrzením vlastně přesně vystihla skutečnost.
Nejvyšší soud propustil 27. června z výkonu trestu na pražské Ruzyni Kamila Jirounka, bývalého spolumajitele firmy Oleo Chemical. Případ je známý především zásluhou Lidových novin, které mu už několik roků věnují systematickou pozornost a Jirounka představují jako zločince. LN, jak známo, patří Andreji Babišovi.
Z politiků staré republiky byl Jiří Stříbrný jedním z nejpozoruhodnějších. Ovládal vše, co k mocenské hře patří, našel však své přemožitele. Kukuč rošťáka a kštice intelektuála, k níž si snadno lze představit čtvrtku vína a viržínko s kartami, abychom měli obrázek dávného „typa“ od novin. Portrét Jiřího Stříbrného však byl v politické praxi, té ničitelce charakterů a rodičce zlolajností, složitější.
O ruském opozičníkovi Alexeji Navalném se ve světě často mluví jako o jediné reálné alternativě Vladimira Putina. Fascinace mladým, dobře vypadajícím právníkem často hraničí s představou ruského spasitele. Mnohde v zahraničních médiích je slyšet názor, že právě on má potenciál být prezidentem, který povede ruský národ na cestě k demokracii.
První papež z Jižní Ameriky je zároveň prvním papežem, kterého miluje levice. Geograficky to není nic překvapivého: dlouholetá nadvláda levice v klíčových zemích a rozpuk křesťanského marxismu v podobě teologie osvobození, kterou sice Vatikán odsoudil, ale nezabránil jejímu šíření napříč jihoamerickým kontinentem, dávaly tušit podobný scénář. Celosvětovou církev ale František rozděluje.
Osmadvacet let od startu svobodné společnosti v roce 1989 zažívá Česko první realitní a hypoteční bublinu. Ceny nemovitostí rostly v první třetině letošního roku s velkým náskokem nejrychleji z celé Evropské unie. Oproti předchozímu roku stouply o 12,8 procenta. Jediné dvě další země s dvoucifernými vzestupy (obě těsně nad 10 procenty) byly Litva a Lotyšsko.
Po částech se skládají informace, co se vlastně odehrálo na květnovém summitu NATO v Bruselu. Zdejší novináři totiž hlídali, jestli se prezident Miloš Zeman sešel s americkým kolegou Donaldem Trumpem. Schůzka se nekonala, navíc se v okrajových médiích objevily spekulace, jestli Zeman pod vlivem alkoholu neudělal ostudu.
Po pádu Mosulu, hlavního opěrného bodu Islámského státu v Iráku, se stahuje smyčka i kolem syrské Rakky, de facto hlavního města chalífátu. Teroristická organizace, povýšená svým vůdcem Al-Bagdádím před třemi roky na stát, se hroutí na všech frontách.
Počátkem 90. let se zdálo, že éra českého rudního hornictví definitivně končí. Zbývající zásoby tradičních rud byly víceméně oprávněně odepsány, protože světová těžba se dnes orientuje na chudá, ale obrovská ložiska. V zemi nám stále zůstalo pozoruhodné množství uranu, který možná nikdy nebudeme těžit, abychom neohrozili zásobníky podzemních vod.
O Československu neměl dlouho tušení. Domov našel Jan „Eskymo“ Welzl v ledových pustinách dálného severu; ve vlasti mu moc nerozuměli. Byli lidé, kteří Welzlův život jmenovali celý jedním velkým plkem. Možná typové zahořklí, možná se chtěli udělat důležitými, popřít jedno rozhodně nemohli: rodák ze Zábřehu prožil v arktických krajích tři desetiletí života, v němž se spolehl pouze a jedině na sebe.
V Praze jeden den výjimečně pršelo a já měl tři dny na to někam jet, tak jsem se řídil podle meteorologické mapy, kam tlaková níže nezasahovala, a to byla jižní Morava. A tam město v tomhle státě asi duchem nejjižnější, které je i po teple, žáru a potu čili znoji pojmenované, tedy Znojmo.
Také dnes se může výletník nečekaně ocitnout v pohádce, například o kocourovi v botách. Třeba se vypraví z roviny u jihočeských Strakonic do podhůří Šumavy a cestu mu u Cehnice zahradí pšeničný lán. „Komu patří takové bohatství?“ podiví se turista a ochotný vesničan odvětí: „To všechno patří našemu miliardáři Andreji Babišovi.“
Mladí ve vyspělých, bohatých zemích Západu vyrůstají ve zvláštní atmosféře. Jsou první generací od průmyslové revoluce startující do života s pesimismem. To ovlivňuje jejich hodnoty a názory ve chvíli, kdy získávají právo sami rozhodovat. Volit, ovlivňovat podmínky na univerzitách, vybírat si kariéru. Společnost do značné míry funguje ve stylu sebenaplňujících se proroctví. Optimismus a důvěra přináší prosperitu a vzestup.
V roce 2012, když šel Facebook na burzu, zveřejnil Mark Zuckerberg dopis investorům. K tomu, co Facebook hodlá v budoucnu znamenat pro podnikání, píše poněkud vágně, že produkty budou teď „sociálnější“: „Viděli jsme disruptivní nové přístupy v oborech jako hry, hudba a zpravodajství a očekáváme podobnou disrupci ve více oborech prostřednictvím nových ‚social by design‘ přístupů.“
V kasovním trháku Ghostbusters jedna bezvýznamná postavička rozesměje diváky kouzelnou poznámkou: „Náš zdroj uvádí, že konec světa připadne na den svatého Valentina 14. února 2016.“ Komického efektu se zde dosahuje kontrastem mezi domnělou vědeckou přesností předpovědi a naprostou neověřitelností jejího původu.
Vypravit se za archeologií vypadá na první pohled jednoduše: nějaký ten fond, pár ministerských lejster, několik telefonátů a zdvořilostních návštěv u místních hodnostářů a pak už agentura, která najme kopáče. To by se ale nesměl psát rok 1925 a „archeohappening“ se neodehrával uprostřed Anatolie, v pustině odpuzující malárií a neskonalou bídou.
Když se před dvěma měsíci udál chemický útok v syrském Chán Šajchúnu (provinice ovládaná al-Káidou) a nový americký prezident Donald Trump v odvetu reagoval odpálením tomahawků na letiště vládních vojsk, doprovázela to v českém veřejném prostoru specifická ozvěna.
V záplavě doktorů práv a novinových intelektuálů v české politice se vyjímal statkář Antonín Švehla, vůdce nejsilnější partaje první republiky. Udržet se vysoko v síťovině politiky prvorepublikové dokázali jen ti nejprotřelejší. Kdo se v souručenství magnátů pražské smetánky pohybovat neuměl, kdo v zákulisních hrách neměl co nabídnout, toho to smetlo.
Práce 4.0 v časech průmyslu 4.0. Pod tímto vzletným názvem se v pondělí 19. června konala konference za účasti zástupců ministerstev, odborné veřejnosti a českých i německých odborových svazů.
Krátce po prvních úspěších knihtisku se tento vynález rozšířil do mnoha míst v západní Evropě. Tzv. bamberská bible byla vytištěna na konci padesátých let 15. století, ve Štrasburku byla první kniha vytištěna roku 1460, v roce 1465 v Subiaku a Kolíně nad Rýnem, 1467 v Eltville a v Římě, 1468 v Augsburgu a snad i v Basileji, 1469 v Benátkách, v roce 1470 byla založena univerzitní tiskárna na pařížské Sorbonně.
Je léto – a to odjížděl Jan Werich z Kampy do Velhartic na Šumavě, kde měli Werichovi chatu či menší vilu, ale hlavně tam teče potok Ostružná, kam chodil na pstruhy. Potok, či tedy strouha Vltavy, Čertovka, teče i za vilou, v níž bydlel po zbytek roku – pokud nebyl na cestách v zahraničí, kde se, když to šlo, scházel s Voskovcem.
Německo je velice úspěšná země, a to vedle mnoha jiných věcí i v tom, jak svou úspěšnost dokáže ve vší skromnosti inzerovat. Ne že by se vytahovali, ale rady, co dělat, aby ostatní byli tak úspěšní jako oni, jim neschází. Takovým měřítkem toho, jak důkladně Německo odčinilo své viny z druhé světové války, je, že i přijímání této odpovědnosti dovedlo k dokonalosti, již lze pomalu vydávat za příklad.
Sídliště Vltava patří v Českých Budějovicích k dobrým adresám, i když paneláky dosahují až dvanácti pater. Na východě je sídliště odděleno od světa silničním tahem do Rakouska, na severu a jihu zabraly půdu rozlehlá parkoviště a obchodní zóny. Další čtyřproudá komunikace dělí sídliště uprostřed a překonat se dá jen po mostě.
Na webu Opedemocracy.net se nedávno objevil zajímavý článek nazvaný „Podivuhodný vzestup ‚bílé levice‘ jako čínské internetové urážky“. Autorka, akademička čínského původu žijící v Kodani, v něm informuje o tom, jak se v posledních dvou letech na čínských sociálních sítích rozšířila nová urážka, baizuo, což znamená „bílý levý“.
Svéráznou postavou staré republiky byl Karel Kramář. Propadl politice, ale neživila ho. Stejně jako TGM, i jeho uhranula láska k cizince. Byla to pouze politická známost. V soukromí by na sebe nikdy nenatrefili. Starší dorazil do Prahy z rodiny vesnických proletářů a s vídeňským doktorátem z filozofie v kapse, aby si na univerzitě konečně trochu vydělal.
Byli jsme opravdu v hospodě U Sejků, které jsou v Hrusicích dvě, jedna na pití, druhá přes silnici na jídlo. Přebíhali jsme tedy z jedné do druhé, vždy si kousli tlačenky a běželi to zapít pivem do druhé. Na silnici mezi hospodami jsme si dali šluka. Tento systém se nám zdál dobře vymyšlený.
Velmi často se lidé zamýšlejí nad tím, co vlastně znamená moderní Evropa či západní svět a kde hledat jejich počátky. Možných odpovědí je nepochybně vícero, já se na tomto místě přikloním k variantě, že za formování Evropy se vším dobrým i zlým může do značné míry vynález knihtisku v kombinaci se zámořskými objevy, k nimž došlo o několik desetiletí později.
Když 16. června přišla zpráva, že zemřel Helmut Kohl, současní i bývalí světoví státníci hodnotili jeho odkaz v superlativech. Angela Merkelová ocenila jeho „výsostný státnický um ve službě lidu a míru“ a přiznala, že bývalý kancléř „zásadně změnil její život“. Odešel „velký Evropan“, zdůraznili papež František, Emmanuel Macron i Jean-Claude Juncker.
Jeden rok, dva měsíce a 12 dní potřeboval devětatřicetiletý Emmanuel Macron k tomu, aby dokázal ovládnout Francii a kompletně překreslit mapu páté republiky, založené generálem Charlesem de Gaullem v roce 1958. Po vítězství v květnových prezidentských volbách získal teď se svým politickým startupem Republika v pohybu přes šedesát procent v Národním shromáždění. Dosáhl na 380 z 577 křesel. Spolu se spojenci z centristické strany MoDem drží 355 křesel. Ze startupu se stal během 438 dní politický monopol.
