Bývalý socialistický ministr Emmanuel Macron se stal vládcem Francie. Starosocialista Jeremy Corbyn vzkřísil čtyřiceti procenty ve volbách britskou Labouristickou stranu. V říjnu bude o slávu české sociální demokracie bojovat Lubomír Zaorálek. Jaký může být výsledek? Automatické očekávání, že též ČSSD dopadne výborně, není na místě.
O Latinské čtvrti v Paříži má povědomí každý trochu kulturnější turista. Jejím centrem je univerzita Sorbonna a kdysi se tam opravdu mluvilo latinsky, neboť to byla čtvrť studentů a vůbec vzdělanců. Má Praha svou latinskou čtvrť? Hypoteticky má. Není na levém břehu jako Quartier latin, nýbrž na pravém a sídlí na v několik humanitních fakult, především filozofická a právnická.
Bedřich Machulka patřil mezi vyhlášené znalce africké přírody. Zažil přechod na všeobecnou motorizaci a proměnu romantických dobrodružství v turistiku exotických zážitků.
Jeden můj kolega, který pracuje v ochraně přírody, mi občas říká, že na světě už mu dělá radost jenom jeden člověk, a tím je Donald Trump – pro svoji odvahu řešit věci novým, byť někdy kontraproduktivním způsobem. Americké odmítnutí Pařížské dohody způsobilo na celém světě káravé reakce a někdy i poprask, ale je vůbec namístě? Upřímně řečeno, myslím si, že na vládním americkém rozhodnutí proti omezení emisí příliš nezáleží už z toho důvodu, že vypovědět smlouvu trvá celé roky a ani uhelný průmysl nebude schopen nové doly a tepelné elektrárny otevřít ve větším měřítku dřív než za několik let.
Projíst všechno, co vydělám, a na budoucnost nemyslet. Kdo tento přístup k životu odsuzuje, musí první nástřel státního rozpočtu na rok 2018 považovat za tak špatný, jak jen může být. Přesto ministerstvo financí a jeho šéfové Andrej Babiš a Ivan Pilný (oba ANO) své dílo představují jako něco velkolepého. Kdo může být proti vyšším důchodům, dávkám pro rodiny a dotacím pro zdravotnictví?
Viděno od nás, jarní masivní protesty v Rusku přišly zcela znenadání. Bereme-li vážně statistiky, podle nichž je 86 % Rusů s vládnutím Vladimira Putina navýsost spokojeno a nic jiného si nepřeje, pak pro nás musí být záhadou, kde se vzaly ty desítky tisíc demonstrantů, kteří příležitostně vycházejí do ulic od Vladivostoku až po Petrohrad?
Theresa Mayová rozehrála vysokou hru. A prohrála. Jinak se její slabé vítězství a ztráta konzervativní většiny v britském parlamentu popsat nedá. Chtěla silnější mandát do brexitu. Bude ho mít nesrovnatelně slabší, než když se den po Velikonocích rozhodla předčasné volby vyhlásit.
Tomáši Garriguovi Masarykovi táhlo na 65. rok, když odešel do exilu, a teprve jeho podíl na rozbití Rakouska z něho udělal národního politika, postavu kultovní. Příběh z růžové knihovny to jistě nebyl. Určitě ne ve strohém Masarykově podání, jak ho zaznamenal Karel Čapek. Text ještě cenzurovala prezidentova dcera Alice, která se vůbec pasovala do role velekněžky tatíčkovství.
Tak jako jinde ve světě mají i čeští youtubeři, nové hvězdy mediálního prostoru, nejvíc příznivců mezi dětmi a školní mládeží. Přesto je domácí YouTube scéna již nepochybně dávno dospělá. Nejpopulárnější tvůrci monetizují desítky tisíc korun měsíčně za počty zhlédnutí, prodávají doprovodný merchandise a umějí si vyjednat výhodné podmínky se sponzory.
Skvělý příklad účinnosti léčebných procedur z východní Asie předvádí závěr firmu Kill Bill. Hlavní hrdinka stiskne pět akupresurních bodů na těle svého zrádného manžela, a tomu hned pukne srdce. Fascinace východní moudrostí je také důvodem, proč Češi podléhají dovozu tzv. tradiční čínské medicíny, a dokonce z ní hodlají vytvořit privilegovanou část zdravotnictví.
Devětadvacátého května 2010 ve dvě hodiny odpoledne se zavřely volební místnosti a objevily se první odhady výsledků voleb do Poslanecké sněmovny. První záběry televizních štábů a živé vstupy mířily do Lidového domu. Očekávalo se drtivé vítězství sociální demokracie.
Zatímco politická reprezentace zprava doleva řešila vládní krizi, na náměstích českých měst demonstrovaly tisíce občanů za lepší Česko bez Babiše a prezident republiky se chystal na cestu do bratrské Číny, sešla se ve čtvrtek 11. května v parlamentní kavárně Demokracie skupina lidí, jíž leží na srdci docela jiné problémy.
„Je nebezpečno v Čechách cokoli ironisovat,“ poznamenal v prologu k vydání Buřičů a smíření literát, šachista, právník a politik Viktor Dyk. Ironie a provokace byly jeho životní styl. V jeho mladých letech to s „ironisováním“ v Praze bylo opravdu těžké. Pro gymnaziálního studenta žila česká metropole dosti intenzivně. Když se v 90. letech 19. století nebouřili Češi, řádili po ulicích Němci.
Když před několika měsíci přeskočily hranici Francie fotografie Emmanuela Macrona a jeho o dvacet čtyři let starší manželky Brigitte a svět se seznamoval s jejich příběhem, mnozí se zatvářili… Ach, ti Francouzi, ti labužníci, ti bonviváni, ti zvrhlíci, od koho jiného než od těch podivných erotomanů, kteří nikdy nemohou nic dělat normálně, něco takového čekat?
Co se dělo před rokem 2010 na železniční trati Praha–Ostrava, porušovalo všechna pravidla svobodného trhu. V jiné evropské zemi by na frekventované trati dopravci s přehledem vydělávali, u nás stát dotoval státní podnik České dráhy 24 miliony ročně. Hlavním kritikem byl tehdy brněnský podnikatel Radim Jančura. Poměry se od té doby změnily.
Novým hitem západního světa posledních let je nesvéprávnost. Postupná rezignace na kdysi základní hodnoty, jako je vůle, řád, schopnost odolat pokušení, vede k tomu, že k dospělým lidem se začínají vlády chovat jako k nesvéprávným jedincům, kteří nejsou schopni mít kontrolu nad svým životem. Snaží se je zbavit odpovědnosti a chránit před sebou samými.
Byla to nádhera, jak zrod republiky popisuje Alois Rašín. Celou noc prý nespal. Ještě jednou probíral s manželkou, zda na něco nezapomněl, poněvadž byl přesvědčen, tak to napsal, že to zítra, 28. října, praskne. „Šel jsem k museu přes Městské sady, abych se trochu prošel. Nad museem známý bratr sokol pozdraví, stiskneme si ruce a ptá se šeptmo: Bude to? – Bude. – Vidím jasně, stráž!”
Evropa si už dlouho tak slyšitelně nevydechla jako po vítězství Emmanuela Macrona. A nejen Evropa. Politika se paradoxně právě v době povzbuzeného nacionalismu pozoruhodně internacionalizovala. A to na obou koncích spektra. Lidé jako Marine Le Penová, Nigel Farage, Donald Trump a Vladimir Putin si navzájem fandí, navštěvují se nebo si aspoň posílají úsměvy.
Také zdejší demokracii ohrožují autoritáři, přitom originálním způsobem. V Česku neboří křehký demokratický systém výbojný nacionalismus, agresivní sousedé, populističtí politici ani všemocní mafiáni. Hlavním nástrojem k návratu vlády silné ruky jsou média, přesněji likvidace jejich nezávislosti, bez níž demokracie nemůže fungovat. Právě o tom bude prvního června rokovat Evropský parlament.
Dvě desítky let ovlivňoval tuzemský svět podnikání a financí. Právník Jaroslav Preiss mluvil do politiky a všeho možného, miloval krásné věci, ale snob to nebyl. Politika národní potřebuje rovněž banky národní. Teprve s národním kapitálem a národně uvědomělými kapitalisty stává se národ skutečně autonomním. Bankéř Preiss to asi takhle nikdy neřekl, ale konal. A se všemi, kteří se krachu své radikální národovecké politiky dožili, musel hérós českého kapitálu vytrpět triumf nacionalistů silnějších a brutálnějších.
Kdo to řekl, že se s Ruskem nedá výhodně obchodovat? Je to lež jako věž: s Ruskem se nedá obchodovat jinak než výhodně. K tomu je navíc třeba dobře ovládat místní reálie – zákony a lidi. V Rusku jsou totiž zákony dělány výlučně pro lidi a každý jména těchto lidí zná. Jak to tam chodí, ukázala nedávná zákonodárná smršť ve Státní dumě.
Evropská unie bez Velké Británie bude jiná v mnoha ohledech. Bude menší, chudší – Británie byla nad ekonomickým průměrem EU. Bude němečtější – protože stoupne váha velkých zemí, ale Německa víc než ekonomicky stále slábnoucí Francie. Možná bude jednotnější – pokud se ukáže, že odchodem Británie zmizel cizorodý prvek, jak to mnozí cítili.
Příběh novodobé dvojice Bonnie a Clyde zaplavuje tuzemská média. Roli legendárních gangsterů dnes hrají statný padesátník Miroslav Pelta, do minulého týdne předseda fotbalové asociace, jehož šarmu prý neodolala vysoká státní úřednice Simona Kratochvílová.
Je to velmi nebezpečný rys, který provází českou politiku přinejmenším od roku 2011, ale pravděpodobně ještě déle. Kulminoval v roce 2013 při razii na Úřadu vlády. Státní zástupci z nejvyšších pater se stali aktivními hráči.
„Jeje! zarykl jsem. Dvě veliké, silné čelisti železné trčely ze země a jejich hrozné, zarezavělé zuby držely ve výšce za holeň moji pravou nohu… Prázdno bylo v prsou, prázdno v hlavě, sucho v očích – vše pálilo… A tu pochopil jsem, že je konec, že nic už mne nemůže zachránit a že zhynu nejstrašnější smrtí, jakou jen lze si představit. Daleko od lidí, sám a sám.“
V tomto roce vyšlo další vydání knihy Budoucnost násilí předního amerického bezpečnostního experta Benjamina Wittese a jeho kolegyně Gabriely Blumové z Harvardovy univerzity. Kniha se od svého prvního vydání před dvěma roky stala doporučenou četbou při různých bezpečnostních školeních. Autoři nicméně varují, že většina podobných knih je v okamžiku svého vydání již zastaralá.
Vláda se rozpadla a je to škoda, protože byla tak úspěšná. Na tom se shodnou všechny tři vládní strany i prezident republiky. Teď jde ještě o to, jestli mají pravdu. K dispozici jsou efektní argumenty. Česko má nejméně nezaměstnaných v Evropě, zároveň veřejné finance v druhém nejlepším stavu po Lucembursku. Existují však i další interpretace.
Následující text je výtahem z obsáhlého článku Inženýr Strach, publikovaného Týdeníkem Echo 10. července 2015... Pověstná složka s nalepeným Šinclovým jménem, s níž ministr přišel na koaliční schůzku a jejíž obsah svým zmateným stylem začal valit na přítomné poslance, měla evidentně za cíl protivníka vystrašit a kompromitovat před kolegy. Není jasné, odkud Babiš (dez)informace na zmíněného poslance čerpal. Z veřejných zdrojů byly jen dvě z nich. O zbytku není v jím nabídnutých článcích českých novin ani slovo.
Skupina Agrofert se aféru s nahrávkou Přibil-Babiš pokouší umrtvit tím, že z ní učiní izolovaný problém jednoho redaktora MF Dnes. Sám sebe Babiš označil za oběť, Marka Přibila za agenta provokatéra. Na svém facebookovém profilu Babiš píše, že premiér s předsedou TOP 09 se neštítí spolupracovat proti němu „s bývalými policajty, experty na odposlechy a najmout novináře, aby mě odposlouchával.“
Dvacet let se na Balkáně hrála hra. V čem spočívala? Evropská komise se tváří, že vás přijme do EU. Vy se tváříte, že jste hodní hoši a děláte reformy. Vaši voliči se tváří, že věří tomu, že do EU opravdu vstoupíte. A Spojené státy se tváří, že je nějaký Balkán ještě vůbec zajímá. Teď se ta hra zadrhla.
